Václav Vojta

 

 

DESATERO FUNKČNÍ TERAPIE

1. Respektuj. Ať jsi rodič, nebo terapeut - respektuj. Rodinu jako celý svět dítěte v terapii. O její duši pečuj jako o tělo toho nejkřehčího...

2. Vojta vždy chtěl, aby terapii byli přítomni oba rodiče. Vystříhejme se toto přání podcenit.

3. S dítětem cvičí obvykle matka. Pokud také otec, bravo! Ve výsledku nezáleží na tom, KDO cvičí, ale JAK se cvičí.
Cvičí jeden a oba spolu souzní - dobře!
Jeden druhému říká - "...když nebudeš cvičit. bude naše dítě mít problém..." - nemá to smysl !!!

4. S protesty dítěte o terapii nediskutuj, vydrž. Respektuj ale jeho momentální schopnosti, pocity, obavy.

5. S dítětem udržuj kontakt - fyzický, aby cítilo tvou lásku proudit a podporu fungovat, duševní, protože ten povolá lásku a zabrání kumulaci vzteku vás obou. Jednej s ním jemně, pomalu, plynule. Vojta tímto v terapii disponuje. Pokud to nedokážeš najít, máš buď špatného terapeuta, nebo nemáš být terapeut.

6. Buď v kontaktu s emocemi dítěte. Vztek je v pořádku, provází motivaci k vyššímu fyzickému výkonu, ale nesmí se v něm dítě zacyklit. To se nestane, budeš-li se držet pokynů výše.

7. Buď v kontaktu s emocemi dítěte. Nesmí se bát. Tvoje ruce musí být něžně pevné, duše klidně rozhodná. Nebudou - li, pozná to. Všechny děti to poznají.

8. Buď v kontaktu s možnostmi dítěte. Dítě nesmí po terapii usnout vyčerpáním. Musí být fit a oči musí zářit. Ano, NĚKDY se to prostě nevychytá. Ale tvoje mantra je - VOJTA má dítě NAKOPNOUT, nikoli rozložit.

9. Začíná dítě konečně spát a usne zrovna tak nepříhodně, že má zaspat jedno z denních cvičení? DÍTĚ NEBUĎ !!! NIKDY! "Když dítě spí, je hájené."

10. Nezapomeň. Vojta má spoustu prostoru pro lásku, pochopení, podporu a soucit. Ale ani trošku pro lítost, nevraživost, ignoraci a násilí. Jestli něco z toho zažíváš nebo chybí to dobré, není to Vojta.

Petra Fridrichová, dítě a matka ve Vojtově terapii

"Pane, jsem zde. Prosím, nenech mne samotného."

Václav Vojta, Mnichov, 1990

 

Tomáš Hradecký se vrátil na místo činu po 54 letech

Na dnes jsme měli domluveno s caddiem Jiřím Smetanou že se pojede se podívat na lázně v Železnici kde jsem byl v roce 1965 na doporučený Václavem Vojtou, který v této vile udělal rehabilitační centrum pro děti postižené pohybu. Byl jsem tam před operaci Achillové šlachy, kterou mě prodlužovali v Hradci Králové. Matka musela podepsat revers, protože, kdyby se ta operace nevyšla tak bych musel nosit dlahu. Ještě jsem tam byl jednou, kdy jsem opakoval 3 třídu, protože mě chtěli dát do zvláštní školy neboli třídy. Matka se vzepřela a řekla  tak ho nechte propadnout. Tak jsem opakoval 3 třídu a 4 měsíce jsem byl po druhé v Železnici. Na zpáteční cestě jsme se stavěli v Jičíně na náměstí, kde byli velikonoční trhy. V cukrárně jsme si dali větrník a kávu. Na oběd jsme se stavěli na golfu v Mladé Boleslavi. Po zaplacení jsme nasedli do auta na druhou kávu jsme se stavěli na Black Bridge. Po zaplacení jsme nasedli do auta a jeli domů. Fotky        

Děti Václava Vojty  

 

„Děti pláčou, ale pak hrají fotbal.“ Rodina V. Vojty pokračuje v jeho metodě

První čast 

 
 
Druhá část 

Už přes půl století pomáhá Vojtova metoda tisícům dětí i dospělých po celém světě zlepšovat pohyblivost a fungování svalů. Vymyslel ji český lékař Václav Vojta a v jeho stopách kráčí i jeho děti, Václav a Veronika. „Je krásný pocit mít v rukou nástroj, který může pomoci dětem,“ řekla Veronika v rozhovoru pro Blesk.cz. Spolu s bratrem hovořili také o tom, proč děti při terapii pláčou a jak celá rodina utekla z Česka po vpádu sovětských vojsk v roce 1968.

Vojta není bůh, ale je moc dobrá terapie,“ říká Veronika Walther, terapeutka světoznámé Vojtovy metody. Je dcerou jejího tvůrce, Čecha Václava Vojty, který ji v 50. letech minulého století vymyslel a dal jí světový věhlas. Ona sama, stejně jako její bratr Václav, kráčí v otcových stopách a terapii dětí se věnuje už přes 30 let.

Jde o soubor cvičení pracujících s pohybovými vzory, které má každý člověk vrozené, ale kvůli nejrůznějším zdravotním problémům nebo vrozeným nedostatkům je nedokáže používat. Díky speciálním aktivizačním polohám, do kterých je dítě při cvičení až několikrát denně uváděno, dochází k výraznému zlepšení pohybových schopností.

Léčba problémů hned po narození

„Tatínek byl dětský neurolog. Vymyslel diagnostiku, která umožňuje ihned po porodu poznat, jestli má dítě problém. A těmto dětem dokážeme nejlépe pomoci,“ říká Veronika. Častým problémem podle ní je skutečnost, že rodiče neodhalí pohybové problémy dříve než po několika měsících. Tedy až v době, kdy se například ukáže, že dítě nedokáže dobře chodit. „Pak je zlepšení těžké. Je to jako dobíhat vlak, který už odjíždí,“ dodává Veronika.

Metoda se běžně využívá také v ortopedii, například při úrazech, bolestech plotýnek nebo zad. Využívá se také při léčbě potíží, které způsobuje mozková mrtvice, roztroušená skleróza nebo třeba Parkinsonova choroba. A pomoci může i lidem, kteří své tělo nárazově přetěžují, což jsou třeba sportovci. „Když mají sportovci přepracované svaly, je možné terapii využít k tomu, aby svaly pracovaly lépe a byly lépe koordinované,“ říká Veronika.

„Metoda pomohla tisícům dětí i dospělých po celém světě,“ tvrdí Václav Vojta mladší, který je také terapeutem Vojtovy metody. Sám ji pravidelně cvičil třeba se svou vlastní dcerou, která se narodila s krční asymetrií.

Terapeutická střediska se vedle Česka nacházejí ve více než desítce zemí, mezi které patří Japonsko, Španělsko, Norsko, Mexiko nebo třeba Chile. Většina výukových terapeutů pracuje v centrech, která autorizuje Mezinárodní Vojtova společnost. Ta se zabývá jak šířením metody ve světě, tak jejím dalším rozvojem. Základem je přitom hlavně garance kvality, kterou vyžadoval sám tvůrce metody Vojta starší.

Pláč a noční můry dětí při cvičení

Vojtova terapie bývá kritizována za to, že ji děti špatně snášejí. Není výjimečné, když u cvičení křičí a objevují se dokonce i případy, kdy následně trpí třeba nočními můrami. To je však podle terapeutů cena za její účinnost. „Je lepší, když dítě řve u terapie, než aby potom nemohlo hrát fotbal nebo tančit. Potom kvůli tomu řve celá rodina,“ je přesvědčená Veronika.

Souhlasí i Václav, podle kterého je ale možné se naučit s dětmi správně pracovat, aby jejich psychika byla zasažena co nejméně. „Základem je důvěra. Pak dítě žádné noční můry mít nemusí. Záleží na tom, jak se komunikuje,“ říká Václav.

„Když jsou rodiče nešťastní, zoufalí a staví se k cvičení negativně, dítě to vnímá. Ale když maminka řekne: Cvičíme, aby se ti udělalo dobře! Pak je ta situace v rodině pozitivní. Dítě má pocit, že to je správné,“ vysvětluje Veronika Walther.

Útěk do Německa

Václav Vojta (†83) se narodil a působil v Česku. V roce 1968 s rodinou odešel do Německa, kde až do svého úmrtí v roce 2000 působil jako terapeut. „Byli jsme na dovolené v Jugoslávii, když jsme byli „osvobození“ vojsky Varšavské smlouvy. A tatínek věděl, že se nesmí vrátit, protože byl věřící. Věděl, že když přijde absolutní totalismus, tak ho vyřídí,“ vzpomíná Veronika na nelehké otcovo rozhodování

Video a text převzat z Blesk.cz 

Česká spořitelna: Příběh Vojtovy metody

Dnes jsem našel na YouTube toto video a zjistil jsem že ve Vojtové metodě pokračuje jeho syn. Zřejmě jeho syn převzal rehabilitační kliniku v Německu kam Václav Vojta odešel, kvůli knize, kterou mu tady nechtěli vydat a zřídil si tam tu kliniku ve které zřejmě pokračuje jeho syn. Když jsem si to video zhlídnul až do konce, tak jsem zjistil že měl tři děti a to dceru a dva syny, kteří v jeho metodě pokračují   

  Video Václav Vojta 

          
Toto video jsem dlouho sháněl a nahrát si ho na videokazetu. Ptal jsem se v České Televizi jestli ho budou opakovat. Česká Televize mě řekla že ne, Čas šel dal. Dne 10. 9. 2015 jsem brouzdal na internetu a ve vyhledávači jsem zadal Václav Vojta a objevil se článek na stránkách Lázně Železnice, které jsou u Jičína. Lázně Železnice založil Václav Vojta a hned mě tam poslal jako jeho pacienta. Od tud jsem jel na operaci Achillové šlachy do Hradce Kralové, kterou mě tam prodloužili abych mohl chodit. Matka nusela podepsat revers kvůli tomu,kdyby se to jim nepovedlo tak bych měl celí život takzvanou dlahu aby jsem mohl chodit.  V těchto lázních jsem ještě byl jednou a to, když jsem byl ve třetí třídě, kterou jsem opakoval.  Lázně Železnice  Tomášek Vychází z Lázní Žekeznice   
 Lázně Zeleznice 

K tomuto  dětskýmu  rehabilitačnímu doktoru jsem chodíl jako dítě do roku 1968, kdy musel odejít z Československé republiky do Německa kvůli nevidání jeho knížky o dětěch postižených Dětskou Mozkovou Obrnou. V Německu zřídil dětskou nemocnici, kde byli postižené děti DMO. Za nim jezdili rehabilitační sestry aby se to naučili a tady předávali to dál.

Mě vždy říkal Tomši deset línech prasat

VVÁCLAV VOJTA

Prof. MUDr. Václav Vojta byl český lékař se specializací na dětskou neurologii. Narodil se v Jižních Čechách v r. 1917. V začátcích své lékařské praxe působil na Hennerově klinice v Praze a ve svých přednáškách často vyzdvihoval významný přínos Prof. MUDr. Hennera pro českou i evropskou neurologii. Od roku 1954 pracoval v lázních Železnice s dětmi s centrální poruchou hybnosti a na empirickém základu vyvíjel systém reflexní lokomoce. Roku 1968 odešel do Německa, kde působil nejprve jako vědecký pracovník na Ortopedické klinice v Kolíně u prof. Imhausera. Zde dostal možnost pokračovat v práci na vývojové kineziologii a diagnostice a vedl kurzy pro lékaře a fyzioterapeuty. Od roku 1975 byl vedoucí rehabilitačního oddělení a zástupce prof. Hellbruggeho v Dětském centru v Mnichově, kde až do konce svého života (+ 12.9.2000) dále rozvíjel, s týmem kolegů v mnoha zemích, diagnostický a terapeutický systém reflexní lokomoce, včetně výukového programu pro fyzioterapeuty, lékaře a lektory Vojtovy metody.

Václav Vojta byl vynikající odborník a skvělý člověk, který se svými malými pacienty pracoval s láskou celou svou osobností. Jeho velká důvěra v lásku matky k dítěti mu otevřela cestu k léčbě dítěte s postižením. Dovolila mu svěřit vysoce odbornou péči do rukou rodičů. Na přednáškách nám často opakoval větu, že :"Matka intuitivně pracuje vždy správně a dítě od milující matky tuto léčbu přijímá". V jeho přístupu k dítěti s postižením se skloubila věda, znalosti, lidský přístup, láska a snaha odevzdat to, co mu bylo dáno Bohem. Při své práci čerpal z obrovských zkušeností, které získal studiem originálních prací četných autorů oboru neurologie, kineziologie a jiných odvětví světové literatury. Jeho životní dílo bylo oceněno významnými cenami a akademickými tituly v mnoha zemích.

Dnes se kurzy Vojtovy metody konají v Německu, Nizozemí, Francii, Norsku, Švédsku, Španělsku, Itálii, Rakousku, Rumunsku, České republice, Polsku, Argentině, Chile, Mexiku, Venezuele, Korei, Japonsku a Indii. K výuce s vlastními výukovými terapeuty a s vlastním výukovým týmem byly Mezinárodní Vojtovou společností (IVG) pověřeny výukové týmy v Německu, Nizozemí, České republice (RL-Corpus), Španělsku a Japonsku.

MARCELA KLEMOVÁ

je výrazná osobnost v oboru Léčebná rehabilitace. Její jméno je právem spojováno s Vojtovou metodou.

V naší republice od začátku 60. let stála po boku profesora V.Vojty, přihlížela vzniku této metody v Železnici, později na poliklinice na Karlově náměstí v Praze. Toto pracoviště bylo vždy pojmem dobře známým všem kolegyním v Čechách i na Slovensku. Sem jsme se chodili učit, poznávat a přicházeli se poradit. Mnohé z nás vzpomínají na nezapomenutelnou atmosféru a osobnost p. Klemové.

Po roce 1991 iniciovala vznik Centra Léčebné rehabilitace metody Dr. Vojty, čehož s velkým úsilím dosáhla v roce 1992. Bohužel nedostatečná znalost metody ze strany ministerstva zdravotnictví, vedla až ke krokům, které přiměly paní Klemovou Prahu opustit.

Nové výukové pracoviště Vojtovy metody se jí podařilo zřídit až v roce 1995 v Olomouci. Toto pracoviště úzce spolupracuje s Mezinárodní Vojtovou společností, která sídlí v Německu.

Dr. Vojta, po odchodu do Německa v roce 1969, pověřil Marcelu, aby nám předávala nové poznatky, které v průběhu dalších let, se svým týmem v Německu, do metody přinesl. Více než 30 let paní Klemová pracuje odpovědně a plní nelehký úkol: Sama předávat a také rozvíjet Vojtovu metodu, u jejíhož vzniku sice stála a vzápětí zde v Čechách zůstala osamocena. Přesto se nevzdala a nenechala se odradit četnými kritiky a odpůrci z řad neinformovaných "odborníků".

Známá je svými vystoupeními na konferencích, kde převážně v minulosti přednášela to, co nyní slýcháváme na přednáškách doc. Koláře, jako skvělé, nové přínosy v rehabilitaci a začínáme chápat - lépe,než tenkrát - .

Předala, a stále předává, učí se, a učí i ostatní, myslet a zpracovat to, co je pro rehabilitaci podstatné, ale mnohým stále ještě velmi vzdálené, že posturální funkce jsou základem, na kterém lze stavět kvantitu i kvalitu, rozsah, sílu, dovednost.