Historie golfu 2

 Prokop Sedlák

 

Nové pojetí o historii golfu vycházející v iDnes. Psanou Prokopem Sedlákem

Český golf má dlouhou historii. Neustále se doplňuje o nová fakta

Historie golfu na území dnešní České republiky je plná zajímavých až neuvěřitelných příběhů. Jsou zachyceny v několika knihách a jiných publikacích, jež většinou mapují dlouhá období. Magazín golf.idnes.cz je v tomto roce nabídne jednotlivě a samostatně jako významné momenty, dokreslující tu kterou fázi vývoje této hry v tuzemsku. 

 Golf ve třicátých letech minulého století.| foto: archiv Václava Mikuty,

Nejprve však bude stát za to, připomenout si, kdo a jak se odhodlal mapovat tok dějin golfu na území státu, včetně území dnešní Slovenské republiky. V prvých 18 letech jde současně o část historie golfu rakouského.

Jedná se o období zhruba 110 let. V porovnání s 550 lety skotského golfu je krátké, ne již tak v porovnání se 145letou historií golfu anglického a je časově srovnatelní se stodvacetiletou historií golfu v USA.

Prvním, kdo zachytil počátky, byl Josef Charvát, který od roku 1928 publikoval množství článků s golfovou tématikou. Jeho zásluhou máme průběžné záznamy o golfovém dění u nás od roku 1928 do let válečných.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

První publikace, která se zabývala historií golfu u nás, byla sepsána po roce 1974 Otakarem Řezáčem a Václavem Mikutou s názvem 70 let karlovarského golfu. Měla formu samizdatu (na psacím stroji) a byla rozšiřována pouze v nepočetné obci golfistů.

Zhruba po deseti letech vyšla v roce 1984 jako interní publikace Svazu golfu ÚV ČSTV práce Ivana Vávry s názvem 80 let golfu v ČSSR. Dostala se většinou pouze k rukám golfových činovníků, pro veřejnost byla v poněkud zúžené formě publikována od roku 1993 na pokračování v časopise Golf Club.

V roce 2001 začíná zásluhou Ivana Paggia postupně vycházet na jeho internetových stránkách práce Prokopa Sedláka s názvem Historie golfu v českých zemích (a na Slovensku). V následujících dvou letech vyšly v časopise Nr. 1. články téhož autora, jehož práce dostala v roce 2004 knižní podobu s názvem Historie golfu v českých zemích a na Slovensku.

V roce 2005 vyšla ke stoletému výročí golfu v Mariánských Lázních publikace Svatopluka Richtera s názvem 100 let golfového hřiště v Mariánských Lázních.

Dalším příspěvkem k odkrytí historie českého golfu je publikace Green Story, napsaná Vladislavem Podrackým a Lukášem Svobodou a vydaná v roce 2008 při příležitosti pořádání jimi připravené golfové výstavy s se stejným názvem.

V časopise For Golf souběžně vycházely historické statě Antonína Krčmáře s řadou zajímavých historických fotografií. Fotoarchiv po své mamince dává již řadu let nezištně k dispozici i odkrývatel historie českého golfu Tomáš Hradecký z Klánovic.

Silné vazby se vytvářely také s golfovými historiky z Německa a Rakouska. Rovněž tam vznikla v posledních letech stěžejní díla odkrývající historii golfu. Česka se zejména týká kniha Golf rakouského historika Christiana Arnoldnera. Informacemi z ní bylo možno mozaiku golfových událostí dávno uplynulých let významně doplnit.

Rakušan pomohl odhalit novinku v historii českého golfu

Vypátrat úplný začátek českého golfu se pravděpodobně podařilo. Jít po jeho dalších stopách je však dobrodružství, hodné nějakého tajemného příběhu z bestselerové literatury. Indicie jsou, ale místo stoprocentních důkazů nastupuje dedukce (a snad i fantazie) pátračů.

 Historie golfu v moci výtvarných umělců

Historie golfu v moci výtvarných umělců | foto: Profimedia.cz

Místem, kde létaly první golfové míčky v Čechách, je pražská Císařská louka. Shodují se v tom všichni golfoví historici. Těžko říci, zda k této skutečnosti dospěl pouze jeden z nich a ostatní to převzali, či každý přijal tentýž závěr samostatně.

Nejstarší tvrzení, že tomu tak bylo, je z roku 1928 od J. Charváta. Autor upřesnil, že to bylo v roce 1898. Tento rok tedy můžeme považovat za počátek historie českého golfu.

Nezpochybňuje to ani tvrzení O. Řezáče z roku 1974, že to bylo asi v roce 1899. Zatímco Charvát neuvádí jména českých průkopníků golfu z Císařské louky, Řezáč jmenuje tenistu Ebermana, Havrdu a Libowického. Vávra je ještě doplňuje o hokejisty Vindyše, Pallauše, Malého, Řezáče a oba Žemly.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět.

Popis tohoto "golfování" se shoduje se způsobem, jakým hrávali o čtyřicet let dříve angličtí průkopníci ve Westward Ho!

Bylo určeno místo odpalu a jeden z hráčů či pomocník odešel do cílového místa vyvrtat nožem jamku a označit ji.

V líčení dalších událostí se však golfoví historici rozcházejí. Charvát uvádí, že z poměrně silně navštěvované Císařské louky se průkopníci odstěhovali na pláně za Petřínem, kde dnes stojí Strahovský stadion. Hráče již jmenuje, především pány Ringhoffery a ředitele Havrdu.

Řezáč tvrdí, že se skupina golfistů přestěhovala na Písečný vrch, jehož polohu dále neupřesňuje. Píše, že se těchto her již zúčastňoval baron František Ringhoffer. Vávra naopak tvrdí, že se přestěhovali na takzvaný Paví vrch nad Zlíchovem - nad serpentinou Buštěhradské dráhy, což je místo od Strahova značně vzdálené.

Do Varů přes Pardubice

S dnes dostupnými materiály nelze rozhodnout, kdo měl pravdu. A není to ani podstatné. Důležitá je shoda v místu prvních odpalů, Císařské louce.

Je zřejmé, že odpalování míčů na přírodním neupraveném terénu bez greenů není tím, co by mělo dlouhého trvání. A protože výstavba byť i sebejednoduššího golfového hřiště v Praze či v jejím blízkém okolí nebyla ještě dlouho na pořadu dne, zákonitě tato aktivita zanikla a aktéři se věnovali sportům jiným.

A tak další kapitola rozvoje golfu v Čechách zavádí pátrače po šesti do Karlových Varů.

Není to ale šest let zcela prázdných. Jedna golfová aktivita byla odhalena rakouským golfovým historikem Christianem Arnoldnerem. Začátek rakouské golfové historie se váže k roku 1901, kdy byl založen Golf Club Wien. Zřejmě tato událost přiměla několik šlechticů, aby na svých pozemcích nechali upravit hrací plochu pro golf.

Jedním z nich byl hrabě Kinský, který tak ještě v roce 1901 učinil na svém pozemku v Pardubicích. Arnoldner to uvádí jako soukromou aktivitu. Dá se předpokládat, že se jednalo o posečenou louku s vytýčenými jamkami, což v té době bylo považováno za golfové hřiště.

A tak toto odhalení odsouvá karlovarské hřiště až na druhé místo mezi golfovými hřišti, vzniklými na české půdě. Jelikož však pardubická aktivita měla zřejmě jen velmi krátké trvání, starému karlovarskému hřišti lze ponechat jeho prvenství.

Karlovy Vary byly první, pokud ovšem nebyly první Mariánské Lázně

 

Prvním golfovým hřištěm postaveným na území České republiky bylo staré hřiště v Karlových Varech. Staré proto, že o zhruba třicet let později bylo otevřeno hřiště nové. 

(Únorová kapitola z historie českého golfu pojednává o tom, jak český golf popohnala poptávka zahraničních lázeňských hostů.)

Hřiště v Karlových varech bylo založeno v roce 1904, čímž není řečeno, že již v tomto roce bylo otevřeno. V roce 1904 se rozhodl místní Pánský šermířský klub rozšířit svoje sportovní aktivity o golf a tenis.

Z toho důvodu změnil své jméno na Mezinárodní sportovní klub (Internationaler Sport Club Carlsbad – I.S.C.C.). Oficiálně k tomu došlo c.k. místodržitelským povolením ze dne 29. září 1904.

Podle golfového historika Řezáče začal klub okamžitě budovat šest tenisových kurtů a devítijamkové golfové hřiště. Výstavba měla podporu městské rady, která dala k dispozici pozemek města, další pozemek poskytl Grand Hotel Pupp.

Spory o pozemek

Studie pánů Podráckého a Svobody Green Story z roku 2008 však poukázala na problémy, které zůstaly po více než sto let utajeny. Pozemky města a hotelu Pupp pro výstavbu hřiště nestačily. Proto bylo třeba jednat s manžely Schmalwieserovými, kterým patřilo oblíbené výletní místo Freundschafts-Saal, o pronájmu dalšího pozemku.

Majitelé požadovali od radnice velmi náročné podmínky pro pacht svého pozemku, nejen finanční. Tento pozemek byl radnicí získán pachtovní smlouvou až v květnu 1905. Z toho vyplývá, že hřiště mohlo být dohotoveno a otevřeno až po květnu 1905, tedy zhruba v době, kdy již bylo dohotoveno hřiště v Mariánských Lázních.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

Tato úvaha zřejmě nezmění vžité pořadí výstavby obou hřišť, ale vnáší do soupeření lázeňských měst nové pohledy.

V roce 1905 byla v Karlových Varech vybudována klubovna ve švýcarském stylu z hrazeného zdiva.

Od roku 1906 začal na hřišti čilý sportovní ruch. Kdo však byli hráči, kteří hřiště využívali? Je naprosto zřejmé, že hřiště bylo postaveno k rozšíření sportovního vyžití lázeňské klientely. Tou byli převážně hosté z USA a Velké Britanie. A tak mezi hráči, kteří se zapsali do výsledkových listin, najdeme jen zřídka někoho z jiné země.

Nejvýznamnější soutěží, která se zde hrála, bylo Amatérské mistrovství Rakouska. Hrálo se zde pětkrát v létech 1906 až 1910. Hřiště je však nejčastěji spojováno s nejtradičnější soutěží o Fürstenbergův pohár, která se s určitou přestávkou hrála od roku 1906 až do počátku druhé světové války.

kdo hrál v čechách golf za rakouska?

Hráčská úroveň lázeňských hostů zřejmě nebyla nijak oslnivá. Konalo se zde však amatérské mistrovství jedné z největších zemí Evropy a to mohlo přilákat i hráče kvalitní. Skutečnost dává za pravdu oběma variantám. V roce 1906 zvítězil v amatérském mistrovství S.B. Whitehead jr. z USA. O jeho výkonnosti nemáme žádné informace a zřejmě se jednalo o lázeňského hosta, který se do mistrovství přihlásil.

V letech 1907 a 1908 zvítězil v mistrovství James D. Standish jr. z Detroitu. Zřejmě se jednalo o syna lázeňských hostů, protože v době svého prvního vítězství mu bylo 15 let. Tento hráč se později zapsal do historie golfu USA a patřil mezi nejlepší americké amatéry před první světovou válkou. Snímek ho zachycuje v roce 1915.

V letech 1909 až 1911 zvítězil v mistrovství Rakouska Peter Gannon. Tento hráč rovněž patřil mezi špičkové amatéry a zapsal se významně do historie evropského golfu. U něho můžeme předpokládat, že jeho účast nebyla dána příležitostí, která se naskytla při lázeňském pobytu, ale že speciálně na mistrovství

přijel.

Mistry Rakouska byli v Karlových Varech v minulém století student i kněz

 

James D. Standish, dvojnásobný vítěz amatérského mistrovství Rakouska v Karlových Varech, na fotografii z roku 1915.Příklady dvou vynikajících golfistů narušují rozšířený názor, že Karlovy Vary hostily před první světovou válkou jen hráče z řad zahraniční lázeňské klientely. Amatérské mistrovství Rakouska, které se zde šestkrát konalo, mělo svůj zvuk í díky dvěma svým vítězům. 

 James D. Standish, dvojnásobný vítěz amatérského mistrovství Rakouska v Karlových Varech, na fotografii z roku 1915

Ve výsledkové listině mistrů jsou pouze tři jména. Prvním šampionem z roku 1906 se stal S.E. Whitehead jr. z New Yorku. O tomto hráči nevíme nic bližšího, mezi předními americkými hráči jsme toto jméno neobjevili.

Mladík s budoucností

Druhým mistrem z roku 1907 byl James D. Standish jr. z Detroitu. V době jeho prvního triumfu mu bylo patnáct let. Příštím rokem opět do Karlových Varů z Detroitu přijel a titul obhájil. Jakým hráčem byl? Tehdy talent, nakonec se skvělou golfovou budoucností.

V amerických golfových historických dokumentech z období let 1909 až 1919 je často uváděn. Před první světovou válkou i v jejím průběhu patřil mezi přední americké amatérské hráče. Pravidelně se zúčastňoval amatérských turnajů i amatérského mistrovství USA.

Převážná většina těchto soutěží se hrála na jamky. Standish zvítězil ve třech turnajích, v řadě byl ve finále. V letech 1909 až 1917 získal osm mistrovských titulů v regionálních a vysokoškolských mistrovstvích, několikrát byl například mistrem státu Michigan.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

V roce 1915 porazil na amatérském mistrovství USA amerického národního golfového hrdinu Francise Ouimeta, který dva roky předtím vyhrál jako amatér US Open v rozehrávce na 18 jamek nad světovou modlou Harrym Vardonem a Britem Tedem Rayem.

Několikrát se utkal s legendárním Chickem Evansem (vítěz US Open a dvakrát amatérský mistr USA), nikdy ho však neporazil. Za první světové války spolu pořádali exhibice pro Červený kříž, za což byl Standish v roce 1919 vyznamenán medailí.

Další přední hráč, profesionál Leo Diegel (dvakrát vítěz US PGA Championship) převzal prý do své hry řadu prvků ze hry Jamese D. Standishe, kterému určitou dobu dělal caddyho.

Kněz, golfista a designér

Třetí jméno na listině amatérských mistrů Rakouska zní Peter Gannon. Hráč irského původu byl původně katolickým knězem. Církevní dráhu však opustil a usadil se ve Švýcarsku. V roce 1909, kdy vyhrál v Karlových Varech poprvé, mu bylo 35 let a byl již výborným golfistou - v předchozím roce se probojoval do finále mistrovství Jižního Irska.

Gannon byl levostranným hráčem, což v té době nebylo příliš obvyklé. Po vítězství byl prý požádán o návrh přestavby karlovarského hřiště. Zda k ní došlo či ne, bohužel nevíme. Jisté je, že příští dva roky Gannon opět mistrovství vyhrál.

Dále stačil ještě v roce 1910 zvítězit v amatérských mistrovstvích Francie a Itálie i v regionálním mistrovství ve Švýcarsku. V roce 1923 vybojoval titul mistra Švýcarska. Pak se zaměřil na dráhu golfového architekta a v létech 1925 až 1935 úspěšně navrhl řadu hřišť v Itálii a Francii. Byl členem výboru Švýcarské golfové federace.

Královský golf v Mariánských Lázních skončil vězením

 

Dá se předpokládat, že pohnutky k založení golfového hřiště v Mariánských Lázních byly obdobné jako v Karlových Varech. Golf měl rozšířit nabídku aktivit k pobavení a relaxaci lázeňských hostů. Přesto se první myšlenka zřídit zde golf připisuje britskému králi Edwardu VII. 

 Britský princ Edward při návštěvě golfového hřiště v Mariánských Lázních v roce 2005, u pamětní desky zakladatele a jeho prapradědečka, krále Edwarda VII.

Ten si totiž Mariánské Lázně velmi oblíbil a v letech 1902 až 1909 tam pravidelně trávil v letní sezóně zhruba jeden měsíc. Píše o tom ve svých vzpomínkách pracovník britského velvyslanectví ve Vídni Percy Bennett.

Král prý při návštěvě Vídně v roce 1903 pochválil Bennetta za jeho pomoc při zřízení golfového hřiště v hlavním městě Rakouska v roce 1901 a projevil zájem mít ve svých oblíbených Mariánských Lázních golfový klub, kde by mohl nerušeně odpočívat.

Edward sám nikdy golf nehrál, byl však zřejmě veden touhou po uzavřeném klubovém prostředí, vylučující přítomnost širší veřejnosti. Bennett prý králi slíbil jeho přání splnit a začal vyvíjet přesvědčovací a diplomatickou činnost.

Skotská stopa

Faktem je, že v polovině roku 1905 bylo již devítijamkové golfové hřiště hotové a hratelné. Ke slavnostnímu otevření došlo až 21. srpna 1905 za osobní účasti Edwarda VII. V té době nebyla ještě vybudována klubovna a jako přístřeší sloužil provizorní altán. Otevření krásné a prostorné klubovny však na sebe nedalo dlouho čekat.

Dá se předpokládat, že sportovní život na hřišti byl čilý, i když nejsou žádné dochované záznamy o soutěžích, jakou byl Karlovarský mezinárodní golfový turnaj. Do roku 1909, kdy Edward VII. navštívil Mariánské Lázně naposledy, se město po dobu jeho pobytu stalo jakousi britskou lokalitou a vše sloužilo králi a jeho početné společnosti.

Historie golfu

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět.

Kdo byl architektem hřiště, či kdo vedl jeho výstavbu, bohužel nevíme. Golfový historik Vávra ve své knize cituje zprávu místního tisku z 2. června 1905, že "hřiště bylo vystaveno za spolupráce golfového profesionála jménem Duig, původem Skota, který bude také v letošní sezoně o hřiště pečovat".

Tuto zprávu můžeme považovat za autentickou, až na chybu ve jménu. Na hřišti od jeho založení až do začátku první světové války působil profesionál Robert Doig z Musselburghu (na snímku). Krom péče o hřiště a poskytování výuky golfu zajišťoval spolu se svou ženou i provoz klubovny.

 

Jeho působení však nebylo celoroční. V letní sezoně působil Doig v Mariánských Lázních, na zimu přesídlil do Říma, kde poskytoval obdobné služby tamnímu golfovému klubu.

Doig zřejmě prováděl i opravy holí a možná i vyráběl hlavy golfových dřev, protože s jeho jménem se spojují golfová dřeva na tu dobu s nezvykle velkými hlavami.

Skotovo působení v Mariánských Lázních ukončila první světová válka. Občan znepřáteleného státu byl místními úřady zatčen a uvržen do vězení. Bylo třeba vynaložit nemalé úsilí, aby mohl ze země odjet.

Záhada konce golfu ve Františkových Lázních

Na rozdíl od úspěšného a trvalého vstupu golfu do Karlových Varů a Mariánských Lázní na začátku dvacátého století byl pokus ve Františkových Lázních v zásadě nezdařený. 

 Kousek od lázeňské kolonády

Zmínku o tom, že golf se hrál i zde, uvedl ve svém stručném průřezu českou golfovou historií Josef Charvát již v roce 1928. Ostatní golfoví historici, Řezáč ani Vávra, tuto skutečnost neuváděli a ani se existenci golfu ve Františkových Lázních příliš nevěřilo.

Nejvýznamnější fakta k objasnění této kapitoly v historii golfu na území Čech přinesli ve své knize Green Story až historici Podracký a Svoboda. Františkovy Lázně zmiňuje i Ch. Arnoldner v knize o historii rakouského golfu.

Zasáhla válka

Podle Podrackého a Svobody vzniklo hřiště přibližně ve stejnou dobu jako ostatní dvě západočeská hřiště, tedy na začátku minulého století. Bylo devítijamkové s celkovou délkou 2700 metrů, areál se rozkládal v těsné blízkosti lázeňského centra.

 

I za vznikem tohoto hřiště stála zřejmě zahraniční lázeňská klientela. Místní klub, uváděný jako Golf-Club Francensbad, údajně sídlil v hotelu Kőnigsvilla, jak vyplývá z dobových inzerátů.

Autoři knihy Green Story uvádějí, že v srpnu 1905 se na hřišti uskutečnily první soutěže. Poslední zpráva o golfovém turnaji je ze začátku srpna 1910.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

Jak to s hřištěm dopadlo, bohužel nevíme. Dá se předpokládat, že jeho existenci ukončila první světová válka. Přesto však jeho otisk v dějinách golfu zůstal.

V ročence Golfers Handbook se již zřejmě neexistující golfový klub ve Františkových Lázních uvádí ještě v roce 1935.

Stopa modré golfové krve vede z Prahy až na Štiřín

Pokusy hrát golf na územích obývaných Čechy a Slováky se na začátku století neomezily jen na Prahu a západočeské lázně. To, že hřiště většinou zase zanikla, bylo často způsobeno historickými okolnostmi. 

 Z oken zámku Štiřín je vidět přímo na golfové hřiště, sídlo Ringhoffer Golf Clubu| foto: Jaromír Novák

Těsně před první světovou válkou postavili bratři Ringhofferové na svých pozemcích na jihovýchod od Prahy u obce Volešovice (dnes Olešovice) vlastní golfové hřiště. Bylo známo též jako hřiště u Kamenice.

Mělo nejdříve pouze tři jamky, postupně bylo rozšířeno na devět greenů, které byly nahrávány vždy ze dvou stran, takže nakonec ho tvořilo 18 různých jamek.

 Propagátor golfu v českých zemích baron František Ringhoffer.

Propagátor golfu v českých zemích baron František Ringhoffer.

Výstavbou tohoto hřiště dostal zhruba patnáct let trvající zájem pánů Ringhofferů o golf konkrétní podobu. Hlavním iniciátorem byl zřejmě baron František Ringhoffer IV., na začátku války čtyřicetiletý.

Hřiště bylo využíváno výhradně pro soukromou potřebu a rovněž sem přijížděla řada pozvaných hostů. Jeden rok zde údajně působil anglický trenér. Přežilo první světovou válku a po ní bylo jediným hřištěm na území Čech, osídleném převážně českou populací.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

Olešnice leží mezi Jílovým u Prahy a Velkými Popovicemi, kde zmíněná pražská šlechticko-podnikatelská rodina založila pivovar. Pokračovatelem golfové tradice Ringhofferů je devítka u jejich bývalého sídla ve Štiříně.

Tatry ne, Piešťany ano

Před první světovou válkou byla na území pozdějšího Československa ještě dvě místa, kde byly učiněny pokusy o zavedení golfu. Opět šlo o lázně, a to na území dnešního Slovenska.

První pokus byl učiněn v Tatranské Lomnici již v roce 1908. Golfové hřiště zde prý vzniklo úpravou pozemků Grand hotelu Praha, zřejmě pro potřeby hostů. Je pravděpodobné, že do první světové války, tedy zhruba šest let, zde jakýsi golfový klub fungoval, možná i nějakou dobu po válce.

Povědomí o tom se udrželo i během první republiky, v tomto období však byla obnova golfu v Tatranské Lomnici pouze neuskutečněným snem.

Druhý pokus byl učiněn v Piešťanech. K otevření hřiště prý došlo přesně v den sarajevského atentátu (28. června 1914).

Zatímco původní areál skončil stejně jako pod Tatrami první světovou válkou, zhruba po čtrnácti letech byl pokus o zřízení hřiště a založení klubu oživen a Piešťany sehrály důležitou roli i v rozvoji domácího golfu.

Golf ve Varech býval dražší než v Mariánkách, pak se probudila Praha

V době svého vzniku měla mladá Československá republika tři golfová hřiště, všechna na území Čech - v Karlových Varech, v Mariánských Lázních a soukromé hřiště rodiny Ringhofferů ve Volešovicích u Prahy. První světová válka způsobila útlum, ale spolu s poválečnou obnovou lázeňského života nastala i obnova života obou západočeských hřišť. 

Prvorepublikoví propagátoři golfu (zleva): Prokop Sedlák st., Jaroslav Hibert, Adolf Hoffmeister zkoušejí golf o prázdninách v jihočeské Jemčině.| foto: pro iDNES.cz

Jejich návštěvníky byli opět zahraniční lázeňští hosté, pro místní obyvatelstvo, převážně německy mluvící, tato zařízení měla význam spíše jako určitý zdroj obživy. Česká populace, až na malé výjimky, neměla v té době o golfu ani ponětí.

Zřejmě vytíženost karlovarského hřiště byla větší, protože si mohlo dovolit i vyšší hrací poplatky. Zatímco tam stálo denní fee 30 korun, v Mariánských Lázních to bylo jen 20.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

Když si chtěl hráč v Karlových Varech zaplatit celý měsíc, musel složit 300 Kč. Za tuto částku mohl v Mariánských Lázních hrát celou sezonu.

Výhodou Mariánských Lázní bylo restaurační zařízení přímo v klubovně.

Na obou hřištích působili profesionální učitelé golfu, Stefan Klement v Karlových Varech a Harry G. Brown v Mariánských Lázních.

Diplomaté vznášejí požadavek

Vznikem Československa se Praha stala hlavním městem nové republiky a začala přijímat k trvalému pobytu zahraniční diplomaty. Ti záhy vznesli požadavek na zřízení pražského golfového hřiště.

I když byl tento požadavek z roku 1920 podporován ministerským radou Svátkem a vedl k neúspěšnému pokusu o zřízení golfového hřiště na Císařském ostrově za Stromovkou, trvalo to až do roku 1926, než se Praha dočkala golfového hřiště i golfového klubu.

V roce 1923 došlo k významné události, která byla jedním z podnětů k rozšíření golfu i do české populace. Bylo to vydání brožury Golf a jeho pravidla. Autor Dr. Karel Rössler se netajil úmyslem zapůsobit na čtenáře v zájmu rozšíření golfu.

V úvodu říká: "Předkládám tuto knížku naší sportovní veřejnosti s prosbou, aby ji nepodrobovala malicherné kritice, ale spíše aby s plným úsilím onen dosud malý počet hráčů a příznivců golfu v jeho snahách dle možnosti podporovala. Golf-links nalezneme v každém významnějším městě světa, proto jest zřízení jeho v Praze nejen sportovní nezbytností, nýbrž i naší povinností!"

Jak dalece tato výzva zapůsobila na veřejnost, můžeme se jen dohadovat. Pravdou je, že v roce vydání této knížky se začala golfově probouzet skupina mladíků soustředěná kolem Adolfa Hoffmeistera, který spolu s Jaroslavem Hilbertem a Jaroslavem O. Frantou přivezl z Anglie objemný bag plný starších golfových holí.

Tito tři spolu s dalšími přáteli, Prokopem a Vladimírem Sedlákovými a Jiřím Chvojkou, začali zkoušet golf na loukách u Stránčic nedaleko Prahy.

Téměř souběžně s tím byl v roce 1924 z iniciativy několika významných osobností ustaven přípravný výbor pro založení Golf Clubu Praha a byla zahájena jednání o nájmu pozemku bývalého vojenského cvičiště v pražském Motole pro zřízení pražského golfového hřiště.

Tyto iniciativy tvořily spolu s golfovými aktivitami rodiny Ringhofferů tři kořeny pozdějšího českého golfového stromu.

Doktoři, inženýři, šlechtici a Angličané rozjížděli první český golfový klub

Oba západočeské golfové kluby, i když vznikly na území Čech, nelze považovat za české. Jejich zakladatelé i pozdější představitelé byli buď přímo zahraniční lázeňští klienti, nebo obyvatelé místní, hlásící se k německé národnosti. Ani mezi členy žádní Čechové nebyli. Prvním českým golfovým klubem byl Golf Club Praha. 

 Klubovna Golf Clubu Praha ve 20. letech 20. století.

Snahy o jeho založení, spíše však o zřízení golfového hřiště, začaly již kolem roku 1920. Prvním krokem byla neúspěšná snaha o vytvoření golfového hřiště na Císařském ostrově za Stromovkou. Pak byl jakýsi klid, vyplněný čekáním na první energický krok.

Tento krok byl učiněn v roce 1924, kdy byl ustaven přípravný výbor budoucího Golf Clubu Praha. Dá se téměř s jistotou předpokládat, že členy tohoto přípravného výboru byli baron František Ringhoffer, Ing. Jaroslav Jahn a britský vyslanec Sir Georg Clerk.

O průmyslníkovi a pokrokáři Ringhofferovi víme, že byl propagátorem golfu a na svém soukromém hřišti několik let golf hrál. Jak se k této aktivitě dostal podnikatel a velkostatkář Jahn, zůstane zřejmě utajeno. Pravděpodobně jej ke golfu přivedl právě Ringhoffer.

Účast britského šlechtice je zcela přirozená a odpovídá již tradiční golfové misionářské roli zástupců Spojeného Království. A právě Sir Clerk využil svého významného postavení k získání podpory ministerstva zahraničí pro výstavbu golfového hřiště v Praze, a to i materiální.

Nejdřív klub...

Po svém ustavení zahájil přípravný výbor jednání o nájmu vyhlédnutého pozemku vojenského cvičiště v Motole. V březnu 1925 dalo ministerstvo národní obrany souhlas s pronájmem a nájemní smlouva byla schválena městskou radou dne 31. července 1925. První pozvánky ke vstupu do tvořícího se klubu byly rozeslány různým významným osobnostem v srpnu.

K vlastnímu založení Golf Clubu Praha došlo na ustavující valné hromadě dne 15. března 1926 v hotelu Palace. Spolu se třemi jmenovanými členy přípravného výboru se na schůzi dostavilo dalších 26 osob. Po schválení stanov byl Golf Club Praha (GCP) prohlášen za ustavený.

Výkonný výbor ve složení Sir Georg Clerk, Dr. Karel Dimmer, Ing. Bedřich Gross, Ing. Jaroslav Jahn, Herbert Lechner, baron František Ringhoffer a Dr. Karel Rössler pak do svého čela jako předsedu zvolil inženýra Jahna (na snímku) a měl i placeného tajemníka.

Do devítičlenného čestného výboru, složeného z významných osobností tehdejšího života, patřili například vyslanec Jan Masaryk (předseda), primátor hlavního města Prahy Dr. Karel Baxa, ministr zahraničí Dr. Edvard Beneš či americký vyslanec Louis Einstein.

...a nakonec i hřiště

S výstavbou golfového hřiště v Motole, které se stavělo podle Ringhofferova návrhu a pod jeho dohledem, byly velké obtíže. Teprve v červenci 1926 bylo hřiště jakž takž použitelné pro hru a dohotovena byla i klubovna.

 Golf v 80. letech 20. století - Praha-Motol.

GCP si hned po založení objednal anglického trenéra, který začátkem dubna 1926 do Prahy přijel a ihned začal dávat tréninkové hodiny. Vedle trénování zajišťoval i prodej golfových holí. Tímto prvním trenérem byl Arnold Linacre, muž nápadně ryšavé kštice i dlouhých drivů.

První turnaj na ne zcela dostavěném hřišti se hrál 2. října 1927. Vítězem byl Dr. Bohumil Ryznar. Další turnaj byl uspořádán až po roce, 13. a 14. října 1928 ve hře na jamky zvítězili Viktor van Heeren a Vilma Hechtová.

Golfisté se dělili o louku s dobytkem a vydrželi na ní déle

Poté co Adolf Hoffmeister se dvěma přáteli přivezli v roce 1923 z Anglie objemný bag se značným počtem starých golfových holí, začala skupina několika mladíků zkoušet golf ve Stránčicích na pozemku Františka Schnöblinga. 

 Takto vypadaly zájezdy golfistů z Prahy na Líšnici v roce 1928.

Základem této skupiny byla takzvaná čtyřka, tedy čtveřice kamarádů, kteří se znali od dětských let a později spolu studovali na pražské právnické fakultě a společně, snad v jeden den studia ukončili doktorátem. Touto čtveřicí byli Jaroslav Hilbert, Adolf Hoffmeister, Jiří Chvojka a Prokop Sedlák.

K nim se později připojili další, většinou také právníci, takže v roce 1928 jich bylo již jedenáct.

Časem se ukázalo, že je třeba se přestěhovat, protože pozemek svou rozlohou delším ranám nestačil a majitel, Hoffmeisterův strýc, nesouhlasil s jeho úpravou na golfové hřiště.

Proto začalo intenzivní hledání vhodného pozemku v blízkém okolí Prahy. Šťastnou náhodou byla v roce 1928 členem skupiny Ladislavem Haškovcem objevena vhodná lokalita u obce Líšnice. Jednání se starostou obce Antonínem Macháčkem bylo úspěšné a vyústilo v dohodu o uzavření pachtovní smlouvy.

 1. mistrovství ČR v hickory golfu - Líšnice 2009.

Jelikož však pozemek sloužil jako obecní pastvina, museli se nájemci zavázat, že svým hraním nebudou překážet místnímu dobytku. Protože se dobytek pásl poměrně časně zrána a pak opět až k večeru, bylo soužití s golfisty po dobu dalších téměř třiceti let bezkonfliktní.

Ukončeno bylo až tím, že v padesátých letech byl dobytek společně ustájen v novém kravíně a nikdy se již na svěží louku nedostal.

Druhý český golfový klub

Pastvina svým charakterem připomínala skotské linksy a podle tehdejších měřítek byla dostatečně velká pro golfové hřiště. Kromě několika šípkových keřů byla porostlá pouze travou a krásnou luční květenou. Kamenité lomy, z nichž dříve brali vesničané kámen pro své účely, vytvářely zajímavé překážky a zvyšovaly malebnost místa.

V prvním období tady byl golf pěstován obdobně jako v začátcích na Císařské louce. Hráči z Prahy přivezli několik praporků, rozmístili je podle okamžitého nápadu a vytvořili pro danou příležitost herní systém. Po hře praporky opět odvezli. Při příští návštěvě většinou umístili praporky do jiných míst.

 1. mistrovství ČR v hickory golfu - Líšnice 2009.

Na podzim 1928 bylo rozhodnuto založit druhý ryze český Golfový klub Líšnice. Došlo k tomu v bytě Adolfa Hoffmeistera 21. listopadu 1928. Prezidentem byl zvolen profesor Vávra. Vedle viceprezidenta, sekretáře a pokladníka měl i správce drah (zřejmě budoucích golfových jamek).

Klubovým odznakem byl žlutý terč, klubovou vlajkou červeno-bílo-žlutá trikolóra. Klubový život začal velmi čile, první středu v měsíci se konala členská schůze a v den výročí založení klubu se konala slavnostní prezidentská schůze.

Zrodila se západočeská rivalita, ale prim v ní hráli Britové

Druhou polovinu dvacátých let prožívala obě západočeská golfová hřiště v plném rozkvětu. Během lázeňské sezony byla plně využita lázeňskými hosty a užitek měla i ze vzájemné sportovní rivality. 

 Předávání golfových cen se v Mariánských Lázních ujali prezident klubu Dr. Max Porges (druhý zprava) a bývalý španělský král Alfons (první zleva).

V Karlových Varech vedl golfovou sekci ISCC Dr. Carl Becher a sekretářem hřiště byl Carl Knoll. Jako profesionál i jako greenkeeper zde působil Stefan Klement. Rozsah jeho povinností byl zřejmě nad síly jednoho muže, a proto byl přijat další profesionál Josef Gebhart.

V Mariánských Lázních byl prezidentem Dr. Max Porges. Sekretářem místního klubu byl Dr. Vincent Wurma a jako profesionál zde působil Harry G. Brown. Ten však ve druhé polovině dvacátých let odešel do Vídně a na jeho místo nastoupili Britové Frank Slater a později Arthur Lees.

 Klubovna v Mariánských Lázních dodnes tiše vypráví o starých časech.

Mariánskolázeňské hřiště bylo navštěvováno řadou mimořádně významných hostů. Mezi patřili králové Španělska a Švédska, indický maháradža, finančník J.P. Morgan mladší, olejářský magnát Calouste Gulbenkian, množství velkoprůmyslníků z celého světa, umělců a samozřejmě i aristokratů. Přijížděli hosté z Japonska a Egypta.

Neméně významní hosté přijížděli i do Karlových Varů, kde v roce 1927 byla obnovena tradice každoročních turnajů o Fürstenbergův pohár, což byla soutěž na 18 jamek s vyrovnáním.

Francouzský rukopis

V roce 1928 byla v Karlových Varech uspořádána rozsáhlá sportovní akce. Začínala mistrovstvím města mužů ve hře na rány na 36 jamek a žen na 18 jamek, pokračovala Fürstenbergovým pohárem, meziměstským utkáním Karlovy Vary - Mariánské Lázně a vyvrcholila exhibičním turnajem profesionálů.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

Družstva pro mezilázeňský duel byla složena z osmi mužů a čtyř žen, opět převážně z lázeňských hostů. O rok později se v Karlových Varech konala obdobná akce s názvem Mezinárodní turnaj a také exhibice profesionálů dostala formu utkání Karlovy Vary - Mariánské Lázně.

Převaha britských profesionálů nad profesionály z místní líhně byla zřetelná.

Rivalita pokračovala a v roce 1929 bylo také golfové hřiště v Mariánských Lázních rozšířeno na 18 jamek. Mělo délku 5664 yardů a zvětšena byla klubovna.

Vary nemohly zůstat v novinkách pozadu a V témže roce tam byla zahájena výstavba nového hřiště. Výběrem místa byl pověřen Ing. Bedřich Gross, ale návrh designu hřiště i výstavba greenů byly svěřeny francouzským odborníkům.

Věřilo se, že hřiště včetně klubovny bude brzy postaveno a předáno k využívání golfové veřejnosti. Bohužel do běhu událostí zasáhla světová hospodářská krize, která tyto plány významně změnila.

Český golf popostrčil stříbrným pohárem i prezident Masaryk

Do roku 1929 vstupoval český golf již se dvěma českými kluby. Přesto však jeho hlavním představitelem byl i nadále Golf Club Praha. Zásluhou GCP došlo v květnu k významné události. Tou bylo vydání pravidel a zvyklostí golfu v češtině. 

 Když se na golfovém hřišti objevil Vlasta Burian, vzbuzoval rozruch, a nejen svým vozem.

Publikace byla přesným překladem pravidel vydaných autoritou Royal&Ancient Golf Club of St.Andrews. Velmi cenný byl i připojený index a golfový slovníček v pěti jazycích - anglickém, českém, německém, francouzském a italském.

Valná hromada GCP už tehdy rozhodla všemožně podporovat rozvoj juniorského golfu, a to jak úpravou členských příspěvků, tak založením stipendia, z něhož se hradila polovina členského příspěvku pro dvacet nových mladých hráčů.

Švestkový pohár

Turnajová sezona v Motole přišla opět až na podzim. Říjnový Pražský podzimní turnaj tvořily tyto soutěže: Švestkův pohár pro muže na 36 jamek bez hendikepu, Dámská cena na 18 jamek bez hendikepu, jamkovka pro hráče s hendikepem nad 24, hra dle počtu ran na 9 jamek s hendikepem, Vlajková soutěž na 9 jamek s hendikepem, soutěž o nejdelší drive a approach competition.

Švestkův pohár byl jakožto předchůdce mistrovství ČSR "přístupný všem amatérům československé příslušnosti, jakož i diplomatům v ČSR sídlícím". Vítězem se stal Ing. Bedřich Gross výkonem 185 ran. Vítězkou Dámské soutěže se stala N. Lechnerová.

Rok ukončil Golf Club Praha s více než 200 členy. V roce následujícím výbor neprodloužil smlouvu s dosavadním trenérem A. Linacrem. Nahradili jej Charles Warren, který přišel z Country Clubu Vídeň, a Geoffrey Wilson.

Herec a malířka

Turnajová sezona 1930 v Motole začala tentokrát již na jaře. Nejvýznamnější soutěží bylo první Amatérské národní mistrovství Československa v golfu pro muže o putovní pohár prezidenta T.G.Masaryka. Zájem prvního muže státu, jenž věnoval stříbrný pohár, dalšímu prudkému rozvoji golfu velice pomohl.

Golf Club Praha, který toto mistrovství vypsal, zastoupil dosud neexistující národní golfový orgán. Mistrovství se zúčastnilo 17 hráčů a vyhrál František Ringhoffer mladší (na snímku).

Ten potvrdil postavení nejlepšího hráče i v podzimním Švestkovém poháru, nejkvalitnější ze šesti samostatných soutěží Podzimního turnaje. Ten poprvé nebyl pouze záležitostí místního GCP, ale zúčastnila se ho i početná skupina hráčů z Golfového klubu Líšnice.

K zajímavostem turnaje patřila i účast herce Vlasty Buriana. Nebyl jedinou uměleckou osobností. Nejvíc prvních míst na Podzimním turnaji získala Sláva Tonderová z GKL, úspěšná malířka, která si pro své obrazy vybírala i golfové náměty.

Prvorepublikový golf proniká do médií a do politiky

Myšlenka založit národní golfový orgán, který by řídil a koordinoval golfové hnutí v Československu, začala uzrávat již v roce 1929, kdy již nebyl GCP na české golfové scéně osamocen. 

 Motolská klubovna GC Praha ozdobená při prvním meziklubovém utkání vlajkou GK Líšnice.

Samozřejmě vedle GCP existovaly již mnoho let oba západočeské kluby. Ty však měly odlišný způsob činnosti, zaměřený téměř výhradně na zabezpečování služeb pro zahraniční lázeňskou klientelu a to při velmi malém počtu vlastních členů. Proto neměly zájem na vytvoření československého národního golfového orgánu a z pohledu českých klubů se jevily spíše jako kluby zahraniční.

Rok 1931 zahájil GCP valnou hromadou členů, na které padlo rozhodnutí o výstavbě nového a většího golfového hřiště. Důvodem byla jednak časová omezenost nájemní smlouvy na pozemek hřiště, jednak kapacitní omezení motolského hřiště i jeho stav, velmi závislý na ročním období a rozmarech počasí. Kde toto nové hřiště bude budováno, ještě známo nebylo.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

Sportovní sezona 1931 v Motole začala Vlajkovou soutěží 1. května. Nejvýznamnější soutěží jarní části sezony byl III. ročník Švestkova poháru, který se hrál tentokrát jako I. otevřené mistrovství Golf Clubu Praha ve hře na jamky.

Tohoto mistrovství se zúčastnili i čtyři hráči z Golfového klubu Líšnice, vyhrál František Ringhoffer mladší.

Druhé Národní mistrovství ČSR o Masarykův pohár se tentokrát hrálo až v podzimní části sezony 18. října. Vlivem předcházejícího suchého počasí byly dráhy motolského hřiště značně tvrdé, greeny naproti tomu velmi dobré. V konkurenci 16 účastníků zvítězil Sáša Schubert před obhájcem trofeje.

Jako mistrovství GCP žen na jamky byl v roce 1931 vypsán Ringhofferův pohár. V tomto mistrovství, které se hrálo rovněž 18. října, suverénně zvítězila Sláva Tonderová z GKL.

 Nejúspěšnější golfisté roku 1931, Sáša Schubert a Sláva Tonderová.

Z předchozího líčení je zřejmé, že se na české golfové scéně začal čím dál tím více prosazovat i Golfový klub Líšnice. O jeho existenci však veřejnost v zásadě nic nevěděla.

Zatímco jeho nenápadné hřiště bylo ještě v roce 1930 využíváno spíše jako tréninková louka k nácviku úderů, od roku 1931 dostává pevný herní systém doprovázený výstavbou odpališť a úpravou vhodných ploch pro greeny.

Tehdy v říjnu se v Motole uskutečnilo i první historické vzájemné střetnutí družstev dvou českých klubů. Na počest obou klubů zavlály jejich klubové vlajky, zelenožlutá GCP a žlutobíločervená GKL.

Utkání bylo mimořádně vyrovnané a skončilo vítězstvím Líšnice 7:6. O tomto utkání psaly spolu s odborným časopisem Tennis-Golf-Revue i Národní Listy. A nešetřily chválou zejména na adresu Líšnických: "Představili se nám jako vzácně ukáznění sportovci, kteří šli do zápasu s nadšením a předvedli velmi pěknou hru".

V roce 1931 se počet českých golfových klubů rozšířil o další a to o Ringhoffer Golf Club (RGC). Jeho členy byli příslušníci rodiny Ringhofferů, kteří současně byli i členy GCP, a úzký kruh jejich přátel. A tak když na 28. října 1931 bylo domluveno utkání mezi oběma celky, byla sestava GCP ochuzena o několik dobrých hráčů.

Koncem roku 1931 došlo k významnému kroku směřujícímu k založení jednotné národní organizace golfu. Přípravný výbor tohoto orgánu, jehož složení bohužel neznáme, předložil ministerstvu vnitra návrh stanov Golfového svazu ČSR a tento návrh byl 24. listopadu ministerstvem schválen.

Jak New York Herald podpořil rozvoj golfu v Piešťanech

V době vzniku prvních českých golfových klubů v druhé polovině dvacátých let minulého století dochází i ke zrození slovenského golfu. Jak víme, golf již zanechal na Slovensku stopy ještě z dob rakousko-uherského mocnářství. Tyto stopy v Tatranské Lomnici a později v Piešťanech však vlivem první světové války vymizely na dlouhých 14 let. 

 Momentka z golfového hřiště v Piešťanech.

Teprve v roce 1928 došlo ke znovuobnovení hřiště v Piešťanech a k jeho rychlému rozvoji. Stalo se tak i zde vlivem zahraničních lázeňských hostů s finanční podporou listu New York Herald. Ten na piešťanském hřišti uspořádal 23. a 24. června turnaj o Pohár New York Heraldu.

Předcházela mu náročná úprava hřiště, hodnocená jako jeho znovuotevření. Začíná zde více než desetiletá éra tohoto hřiště, která se významně zapsala i do historie českého golfu.

Piešťanské hřiště bylo devítijamkové o celkové délce 2090 metrů. Mělo pět krátkých jamek od 140 do 187 metrů, dvě delší (308 a 360) a dvě střední (280 a 285). Jak vypadalo v době svého prvního otevření v předvečer první světové války v roce 1914, to bohužel nevíme. Potom bylo víceméně udržováno jako každá jiná louka.

Někdy současně s rozvojem hřiště byl založen i Golf Club Piešťany. Začátkem třicátých let již vystupoval na československé golfové scéně. Složení jeho členské základny však odpovídalo poměrům v západočeských golfových klubech.

 New York Herald-Tribune podporoval golf i proto, že řada zaměstnanců ho hrála. Zde je sloupkař Grantland Rice z turnaje na Floridě v roce 1929.

New York Herald-Tribune podporoval golf i proto, že řada zaměstnanců ho hrála. Zde je sloupkař Grantland Rice z turnaje na Floridě v roce 1929.

Tvořilo ji jen několik organizátorů golfového života z řad místních ředitelů hotelů a lázeňských domů, zbytek tvořili lázeňští hosté. Mezi nimi byli i hosté z Prahy, jinak členové Golf Clubu Praha.

Klub si počínal velmi aktivně a již v roce 1930 vyhlásil první mistrovství Slovenska. Zvítězil hráč GCP Dr. Bohumil Ryznar. Další hráč GCP Sáša Schubert obsadil třetí místo.

V dalších letech se Piešťany staly místem, kde se čeští hráči střetávali s hráči maďarskými. V roce 1931 zvítězil ve druhém mistrovství Slovenska maďarský šampion Desider Lauber, na druhém místě skončil český národní mistr Schubert. Ten byl v roce 1931 na mezinárodního mistrovství Maďarska vyřazen až v semifinále.

Četné sportovní kontakty udržovali čeští hráči s hráči rakouskými. Zásluhu na tom měl zejména Ing. Bedřich Gross, který byl v té době předním rakouským hráčem a současně i hráčem a členem GCP. Jeho přátelský vztah k českému golfu pramenil z toho, že jako chlapec vyrůstal v českoněmecké rodině v Čechách.

V roce 1931 se konalo první česko-rakouské mezinárodní meziklubové utkání mezi GCP a Country Golf Clubem Wien (Lainz) ve Vídni. GCP zvítězil vysoko 5,5:2,5 bodu.

Naopak nejsou žádné doklady o tom, že by se čeští hráči zúčastnili nějaké soutěže pořádané v Německu. Důvodem může být i to, že německý golf, organizovaný již od roku 1907 v Německém svazu golfu, se jevil jako vyspělejší, zatímco rakouský i maďarský golf se vyvíjely obdobně a ve stejné době jako český.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor).

Občas některý z českých hráčů zajel na západočeská hřiště. Kontakty s těmito hřišti však byly výrazně chudší než kontakty s hřištěm v Piešťanech. Piešťany se staly na řadu let oblíbeným místem letních či podzimních pobytů hráčů z GCP.

Jakmile český golf okusil přitažlivost mezinárodních sportovních kontaktů, začal záhy pociťovat nedostatek mezinárodně uznaného národního golfového orgánu, který by tyto kontakty povýšil z meziklubové úrovně na úroveň mezistátní. Ke konci roku 1931 uzrála doba pro založení Československého svazu golfu.

 

TOPlist