Bratři Goldschiderové

 

 


 

 Wikipedie František Goldscheider  Hanuš Goldscheider 

 

                                                          Upravená Alexndrem Goldscheiderem ( synovec )                        

 

František Goldscheider 

 František Goldscheider ( bracha Hanuše Goldscheidera ) 

Narození
6. dubna 1924
Plzeň
 Československo 
Úmrtí
14. ledna 1991(ve věku 66 let)
Frankfurt nad Mohanem
 Německo
 
Místo odpočinku Nový židovský hřbitov na Olšanech
Povolání novinář,

 

filmový historik, scénárista a moderátor

Narodil se v Plzni, kde kvůli svému židovskému původu nemohl od roku 1939 pokračovat ve

studiích na klasickém gymnáziu, v lednu 1942 byl deportován do Terezína, v prosinci 1943

do Osvětimi, o rok později do Schwarzheide (jeden z pobočných táborů Sachsenhausenu), odkud

se na sklonku války vrátil pochodem smrti do Terezína. Vyvraždění jeho rodiny - přežil pouze

bratr Hanuš Goldscheider - a miliónů dalších ho vedlo k přesvědčení o potřebě nového

politického systému a proto bezprostředně po osvobození vstoupil do Komunistické strany

Československa, ze které byl v roce 1969 pro svou účást v Pražském jaru 1968 vyškrtnut.

Vystudoval dálkově filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1954-

59, PhDr. následně v roce 1968). Už v koncentračních táborech dle možností psal, recitoval a

hrál divadlo a v roce 1945 nastoupil jako elév do herecké školy E. F. Buriana, kde také hrál v

Burianově divadle D46 a D47 pod jménenem František Gorský. Během vojenské služby v letech

1948-9 byl hercem, recitátorem a konferenciérem v Armádním uměleckém souboru Víta

Nejedlého (AUS), ale po zranění hlasivek už nemohl na pódiích vystupovat. Hned po válce

paralelně publikoval, ponejvíce o filmu, a tak od roku 1949 přešel na novinářskou dráhu, nejprve

v Haló - Nedělních novinách (1949-50), dále v týdeníku Květy (1951-55), ve Světě v

obrazech (1956-60) a konečně od roku 1961, kdy se stal šéfredaktorem čtrnáctideníku Kino, se

mohl soustředit na svou životní specializaci, film. Hojně publikoval v tisku a Československém

rozhlase, byl spoluautorem almanachů Film 61 a Film 62, editorem ročenek Magazinů Kina 1965-

1970. V letech 1962-69 uváděl v Československé televizi populárně-naučný seriál Malá filmová

historie, jehož byl také vůdčím spolutvůrcem a scénáristou, a dále současně nebo střídavě

režíroval, uváděl a byl scénaristou více než stovky televizních filmových pořadů. V 60. letech byl

také porotcem většiny evropských filmových festivalů, byl neúnavným propagátorem

československé filmografie a zastával v tomto směru i řadu funkcí, jako například předseda

Celostátního výboru Klubu přátel filmového umění (později Československá federace filmových

klubů), předseda Klubu filmových novinářů a další.

Zatímco v 50. letech unikl pronásledování a přes své levicové přesvědčení se snažil jako straník

nijak neangažovat, účastnil se v roce 1968 aktivně reformního procesu; krátce po nástupu

normalizace byl proto zbaven všech svých pozic, zůstal nicméně jako řadový redaktor v

časopisu Kino a snažil se publikovat pod různými pseudonymy, nejčastěji jako František Hromek.

TV seriál Malá filmová historie bez jeho účasti nepokračoval, ale kolegové filmoví historici Myrtil

Frída a Karel Čáslavský mu umožnili, aby se jako spoluautor tajně podílel na řadě dalších

televizních seriálů jako Komik a jeho svět, 52 komiků a spol., Nesmrtelné stíny a Kino mého mládí.

V roce 1981, naplněn deziluzí z normalizace a nevírou v budoucnost jakéhokoliv systému pod

vedením KSČ, emigroval do Frankfurtu nad Mohanem v NSR, kde mj. přednášel o filmu na

tamější Universitě Johanna Wolfganga Goetheho, přispíval do rozhlasového vysílaní Svobodné

Evropy, BBC a tisku. Zemřel na leukémii, pochován je na Novém židovském hřbitově na

 

Olšanech v Praze.

 

Hanuš Goldscheider 

Hanuš Goldscheider 

Dnes je v různých grafických programech možné pozměnit fotografie až k nepoznání, povětšinou s cílem vyretušovat problémy a vylepšit fotografované: tu lze ubrat, jinde přidat, zeštíhlit, zaoblit, protáhnout, omladit – ve skutečnosti si fotografové často stěžují, že už dávno nestačí udělat věrné portréty, a nároky klientů na retuše převažují čas strávený fotografováním. Ne, že bych sám třeba nedokázal umýt na fotkách děti, pokud se to nestihlo před focením, nebo přidat zdravou barvu těm, kdo se nedostali na slunce, nebo se mu brání. Ale jedno je, myslím, nemožné: dodat hloubku výrazu, ať už tam, kde se to nepovedlo při focení, nebo kde se jí v principu nedostává. U mého strýce Hanuše žádný takový problém nikdy nevyvstal: z náhodné fotky při rodinném setkání před 20 lety vyzařuje taková intenzita, kterou žádný software nedodá. 

It is dead easy to touch up photos these days, in fact it is hard not to succumb to the temptation being offered by every conceivable program. My professional photographer friends complain that gone are the days of just taking portraits, as now nearly everybody expects to be variously improved as part of the parcel. Not that I could not rectify various faults myself, get rid of blemishes on old photos, add a bit of colour, etc., whilst preserving authenticity. But I find one aspect impossible: to add depth of expression where it failed to be captured during photographing, or where no photo could inject it into a its subject. No such problem with my uncle Hanuš – a truly casual photo from a family reunion 20 years ago emanates so much intensity that no software could ever provide.

fotka a text převzat ze facebooku a profilu Alaxandera Goldscheidera ( synovce Hanuše Goldscheidera ) 

Bratři Goldscheiderové 

 Karel, František a Hanuš Goldscheiderové 

Tuto fotku jsem našel na Facebooku od Alexandra Goldscheidera, syna od Františka ( uprostřed )  

    Rozhovor s Alexanderem Goldcheiderem synem Františka  První část  Druhá část 

Alexander Goldscheider synovec Hanuše Goldcheidera prvnního prezidenta Československé Golfové Federace a po roku 1990 prezident České Golfové Fedrace 

Školní fotka 

Druhý z leva  je Jiří Fürst a druhý z pravé strany v horní řadě je Alexander Goldscheide 

Tuto fotku mě Alexander Goldscheider poslal a napsal mě k ní toto 

Milý Tomáši,

Díval jsem se s dojetím na Vaše stránky, kde mluvíte o bratrech Goldscheiderových, tj. mém tatínkovi a jeho bratrech. Je to od Vás velmi velkorysé o obětavé. Jen zmíněný Karel Goldscheider je někdo jiný: můj strýček Karel se narodil 30.11.1919 a zemřel 6.2.1942 v Mauthausenu – můžete to, prosím, opravit. Moje sestřenka Renée (Renka nebo Rena) je ročník 1953, ale možná ji potěší, když tam zůstane jako ročník 60. A konečně ještě jedna informace mě zaujala:  do základní školy se mnou chodil do třídy Jiří Fürst, který před několika lety zemřel. Na přiložené fotce je v horní řadě, druhý zleva. Pokud si vzpomínám, neměl tátu – buď mu brzy zemřel, nebo žil jinde. Jirka bydlel s mámou v Biskupském dvoře, a po roce 1965 jsem s ním ztratil kontakt. Že by to byl ten samý Jiří Fürst? Já sám jsme mimochodem na fotce také v horní řadě, ale druhý zprava.

Asi po týdnu jsem zavolal Olině Fürstové, proč se mě neozývá na můj e-mail a Olina mě řekla, že už v rozhlase skončila a šla do důchodu. Tak jsem se jí optal, jestli je pravda, že Fürstovi bydleli na Biskupském dvoře a Olina mě potvrdila, že ano a že se potom přestěhovali na Vinohrady do Písecké ulice. Tak jsem to Alexanderovi Goldscheiderovi napsal a on jen stručně reagoval : Jak je svět malý 

Ave Maria (Alexander Goldscheider)

Ben Goldcheider pravděpodobně  je syn Alexandra Goldcheidera synovce Hahuše Goldcheidera 

Ben Goldscheider and NHYO playing Mozart's Horn Concerto No. 4 in Eb

Alexanser Goldscchejder synovec Hanuše Goldscheidera 

 Nickie Goldscheider snacha Alexandera Goldscheidera a matka Benjamina Franka Goldscheidera 

Alexander Galdscheider mě na Facebook napsal toto  

Benjamin Frank Goldscheider je ve skutečnost nejstarší z mých 7 vnuků (další jsou Louie, Freddy, Zach, Harry, Rafa a Caspar). Jeho táta Kryštof (můj nejstarší syn) je violista, máma Nickie houslistka.

Životopis (biografie) / Informace: 

Phdr. František Goldscheider

Narozený v Plzni 6. 4. 1924. (Československo)
Zemřel 14. 1.1991 (Frankfurt nad Mohanem - SRN)

 

Filmový kritik a publicista, šéfredaktor Časopisu Kino.

František Goldscheider v období druhé světové války prošel jako mnoho jiných lidí tragickou zkušeností, když se seznámil s prostředím koncentračního tábora, což se promítlo i do jeho dalšího životního osudu, kdy ne vždy se podřizoval tomu, s čím ,,daná vrchnost” přicházela. 

Těsně po druhé válce počal působit jako novinář v časopise ,,Svět v obrazech”, který vycházel jako list tehdejšího ministerstva informací. První kritiky a články o filmové tvorbě počal publikovat v denním tisku (Haló-Ranní noviny, Mladá fronta, Práce) a v letech 1955-1959 studoval na FF UK v Praze. (1961). Dané období bylo charakterizováno pořádáním festivalů československého filmu (Banská Bystrica -1959, Ostrava 1960, Plzeň 1961, Košice 1962) a také neblahou zkušeností z banskobystrické konference, kdy filmová kritika zanechala filmové režiséry ,,na holičkách”, když se podřídila ideologickému diktátu. 

Dva následující roky byly ve znamení úsilí vybojovat si prostor pro svobodnější diskusi. Situace v tehdejší filmové publistice se pozvolna uvolňovala (např. A. Žalman se stal šéfredaktorem časopisu Film a doba) a otevíraly cesty k tomu, že filmová kritika bude hrát jinou roli, než-li tomu bylo dosud, nebude pouze převodovou pákou kulturní politiky KSČ. 

František Golscheider se v roce 1961 stal šéfredaktorem časopisu Kino a spolupracoval na Filmových ročenkách – Film 1961 a 1962. Tato zkušenost ho vedla k poznání, že je zapotřebí, aby časopis Kino byl přeměněn tak, aby se stal působivějším a přitažlivějším pro širší obec čtenářů, než-li tomu bylo dosud… 

Obdobně tomu bylo i u vzniku ročenek Magazínu Kina, které neměly plnit roli sborníku odborných teoretických prací filmových publicistů, ale představovat formou reportáže či zpravodajství svět filmu a tehdejších filmových hvězd. V období šedesátých let se František Goldscheider počal spolupracovat s Československou televizí – jako spoluautor se podílel na vzniku seriálu – (Malá filmová historie – 1962-1967). 

Publikoval v řadě časopisů – Film a doba, Květy, Svět v obrazech, Signál, Záběr aj. V letech 1968-1969 se spolupodílel na demokratizačním procesu v Československu, což vedlo v roce 1970 k jeho odvolání z funkce šéfredaktora časopisu Kino.

Mohl sice nadále spolupracovat s televizí – kdy se podílel na seriálu Komik a jeho svět (1980-1981), ale tlak ze strany státních orgánů natolik zesiloval, že se v roce 1981 rozhodl pro odchod do SRN. Zde vykonával úřednické povolání, působil také jako lektor a historik dějin filmu, když přednášel na německých universitách. 

Jako novinář spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa a s časopisem Reportér/Polygon, který v zahraničí vydával exilový novinář Vladimír Škutina. V roce 1991 v něm česká filmová kritika ztratila jednu ze svých výrazných osobností.

Šifry: F.H., F.G., Ge.

Bibliografie:

František Goldscheider. Umělci nechte si okénko! aneb IV. festival československého filmu. Filmová ročenka. 1962, s. 68-72.
František Goldscheider. Malá abeceda herců/jednou trochu jinak/. Magazín Kina 1979, Panoráma, s. 246-255.

Filmografie: 

• Malá filmová historie (1962-1967)
V:Československá televize
Žánr: Poučný seriál (Dějiny kinematografe)

• Komik a jeho svět (1981)
V: Československá televize
Žánr: Filmová groteska a její představitelé

Literatura: 

Kdo je kdo v Československu. I.díl (A-J). Připravila dokumentační redakce ČTK. (kolektiv publikační skupiny). Hlavní redaktor: Dr. Václav Brož; redakce slovné části dr. Olga Slušná. Praha: 1969.
Kunc, J.: Česká literární bibliografie. 1945-1963. Díl. I. A-M. Praha 1963.
Tomeš a kol. Český biografický slovník XX. století. A-J. Paseka, Pavel Meissner, 1999.
Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. SPN, Praha: 577.


Zpracoval: POlYEKRAN

Karel Goldscheider

(1919 - 1942) 


narození: 30. 11. 1919
úmrtí: 6. 2. 1942, Mauthausen
zdroje: Seznamy sestavené v roce 2001 Radovanem Koderou na základě Terezínských pamětních knih a dalších pramenů (oddělení holocaustu Židovského muzea v Praze, archiv Památníku Terezín, archiv Státního muzea v Osvětimi a osobní rozhovory) poznámka: bydliště a zaměstnání označují stav těsně před deportacemi v lednu 1942.

 

TOPlist