Historie golfu 1

 

 Prokop Sedlák

 

 

 

Historie golfu v Českých zemích (a na Slovensku)

                                    

                                               Ing. Prokop Sedlák 2001

 

 

Historie golfu v Českých zemích (a na Slovensku)

Slovo na úvod

"Napiš to rychle, ať si to můžu přečíst !" To byla slova prezidenta ČGF Hanuše Goldscheidera , když jsme na podzim 2000 mluvili o tom, že připravuji podklady pro sepsání historie českého golfu. Vzal jsem si je k srdci a přes zimu jsem intenzivně pracoval. S Ivanem Paggiem jsme se dohodli, že to začneme zveřejňovat přes internet. Bohužel nebyl jsem tak rychlý, abych splnil přání Hanuše Goldscheidera. První část jsem, z ještě neuzavřeného rukopisu, přepsal do sdělitelné podoby až v den jeho pohřbu. Měl jsem být rychlejší.

 V Praze 5.března 2001  Prokop Sedlák

1.    Začátky golfu v Českých zemích

První golfové hřiště u nás a současně v celé tehdejší monarchii Rakousko-Uherské bylo založeno v roce 1904 v Karlových Varech v údolí říčky Teplé. Jeho provozovatelem byla golfová sekce Mezinárodního sportovního klubu (Internationaler Sport Club Karlsbad). Devítijamkové hřiště o délce 2390 yardů mělo scrach score, dnešní par, 37. Na hřišti stála pěkná a poměrně rozsáhlá klubovna. Hřiště mělo sloužit pro hru lázeňských hostů, zvláště Angličanů a Američanů, na jejichž naléhání bylo zřízeno. Skladba uživatelů tomuto určení odpovídala a to téměř po celou dobu jeho provozování až do 2.světové války. Od r.1906 se zde každoročně hrál turnaj o putovní Fürstenbergův pohár. Vítězi tohoto turnaje byli:

1906      Mr.Diaz Albertini      Paříž

1907    Mr.D.F.Murphy  New York

1908    Mr.High Write  Chicago

1909  Mr.O.P.Cormant  New York

1910  Mr. S.W.Bates  

1911  Mr. Lee A. Agneur   New York 

Potom se turnaj zřejmě na poměrně dlouhou dobu přestal hrát. Obnoven byl až v roce 1927, kdy zvítězil Mr.Alex Revell z Chicaga.

Druhým golfovým hřištěm, které bylo u nás postaveno, je hřiště v Mariánských Lázních. Otevřeno bylo 21. srpna 1905 za účasti britského panovníka Eduarda VII. Důvody ke stavbě byly obdobné jako v Karlových Varech. Na hřišti byla postavena krásná klubovna, která při otevření však nebyla ještě dokončena. I hřiště v Mariánských Lázních bylo devítijamkové, dalších devět jamek bylo doděláno až za 24 let. V práci I.Vávry se dočítáme jména členů výboru místního klubu. Čestným prezidentem byl hrabě Trautmannsdorf, místopředsedou opat tepelského kláštera G.Helmer, úřadujícím předsedou starosta města, členy organizačního výboru major pěchoty Dundas, lékaři Dr.Ott a Dr. Porges a hotelier Hammerschmidt, čestným pokladníkem radní Rubritius a čestným tajemníkem P.Bennet z britského vyslanectví ve Vídni. Mariánskolázeňské hriště bylo zřejmě druhým i v celé rakousko-uherské monarchii. Po 26 letech, v roce 1931, působili ještě ve funkcích Dr.Max Porges jako prezident a F.Hammerschmidt jako člen výboru.

Pro dokreslení situace se zmíníme i o začátcích golfu na Slovensku, neboť i ty ovlivňovaly další vývoj golfu v Čechách. Josef Charvát se v roce 1928 zmiňuje o golfových hřištích v Tatranské Lomnici a v Piešťanech. Zatímco golfové hřiště v Piešťanech bylo založeno těsně před první světovou válkou a slavnostně otevřeno, včetně klubovny, v den sarajevského atentátu, hřiště v Tatranské Lomnici bylo údajně starší. Lomnický golfový klub, který byl založen již řadu let před první světovou válkou, se za války rozešel a zřejmě již nikdy svoji činnost neobnovil. Naproti tomu dlouho ladem ležící hřiště v Piešťanech svoji činnost po první světové válce obnovilo ( a to až v roce 1928) a několik dalších let se těšilo značnému zájmu golfistů jak cizích, tak československých.

2.        Dvacátá léta, vznik českých golfových klubů

Ing. Josef Charvát, významná postava předválečného československého golfu, píše v první golfové příloze časopisu Tennis-Golf-Revue v roce 1928 toto: "První pokusy o založení golf-klubu v Praze (na Císařské louce a krátce po převratu na ostrově za Stromovkou) vesměs ztroskotaly, takže Praha byla do roku 1925 bez golfového hřiště a klubu". Na podzim roku 1925 se podařilo získat "... neobyčejně vhodné hřiště v Motole, bylo započato s jeho úpravou, jakož se stavbou moderní, pohodlné klubovny a tak v březnu roku 1926 ustavil se Golf-Club Praha v čele s pány Ing.Jaroslavem Jahnem, Františkem Ringhofferem a tehdejším anglickým vyslancem Sirem G.R.Clerkem". Tuto zprávu považujeme za nejautentičtější svědectví o začátcích českého golfu v Praze-Motole. Na této zprávě je mj. zajímavé i pojetí výstavby golfového hřiště. Hřiště nebylo vystavěno, ale bylo získáno jako část vhodné krajiny, vyžadující pouze nezbytné úpravy.

Doplňme toto svědectví o další, pojednávající o jiné samostatné cestě k českému golfu, na předchozí zcela nezávislé. V roce 1923 přivezli Adolf Hoffmeister, Jaroslav Hilbert a Jaroslav O.Franta z Anglie set starších golfových holí a v návaznosti na to začali s dalšími přáteli, Prokopem a Vladimírem Sedlákovými a Jiřím Chvojkou zkoušet golf na loukách u Stránčic, nedaleko Prahy. V té době se již mohli opírat o první českou odbornou publikaci o golfu, kterou v roce 1923 uveřejnil Dr. Rössler. Publikace obsahovala i slovníček, který byl prvním pokusem o českou golfovou terminologii. Tato aktivita v následujících letech přilákala další mladé lidi. Louky u Stránčic však již neposkytovaly dostatečný prostor a proto se začalo v okolí Prahy "hledat golfové hřiště". Šťastnou náhodou byla v roce 1928 objevena vhodná lokalita u obce Líšnice, takže 21.11.1928 byl v bytě A.Hoffmeistera založen Golfový klub Líšnice. Zakládajících členů bylo dvanáct.

Jak to v té době vypadalo na dvou již existujících západočeských hřištích? Použijme opět svědectví Ing. Charváta z té doby. "Všechny tyto links (tj. Karlovy Vary, Mariánské Lázně a i Piešťany) jsou však jen sozonní a jsou frekventovány skorem výhradně cizinci. Nebylo a není tam klubů se stálým jádrem hráčů". Pro úplnost je třeba dodat, že golf se v té době hrál též na pozemcích Františka Ringhoffera ve Volešovicích. Jednalo se však ryze o rodinnou aktivitu, členy místního Ringhoffer Golf Clubu Volešovice byli příslušníci rodiny Ringhofferovy a jeho špičkoví zaměstanci - ředitelé.

2.1   Golf Club Praha ve dvacátých letech.

V březnu 1926 (podle I.Vávry 15.3.1926) byl založen Golf Club Praha. Do jeho čela byl zvolen sedmičlenný výbor jehož předsedou byl Ing. Jaroslav Jahn. Placeným tajemníkem klubu byl Ing. Josef Charvát. První turnaj na dosud nedostavěném hřišti se hrál na podzim 1927. Velmi záhy po založení začal u klubu působit anglický trenér Arnold Linacre. 20. ledna 1928 byl na valné hromadě klubu zvolen čestný výbor. V něm zasedali Jan Masaryk jako čestný předseda, primátor hl.m.Prahy Dr.Karel Baxa, bývalý vyslanec Velké Britanie Sir G.R.Clerk, americký vyslanec Levis Einstein, Ing.František Gross, Dr.Otto Petschek, Dr. Jaroslav Preiss a generál Zdeněk Weinerek.

29.2.1928 uspořádal GCP spolu s I.Českým lawn-tennis klubem a Deutscher Lawn-Tennis Clubem reprezentační ples v Lucerně na vysoké společenské úrovni.

Ve dnech 13.a 14. října 1928 byl v Motole uspořádán od založení klubu druhý turnaj a to na jamky. Zvítězil Victor von Heeren před Herbertem Lechnerem. Poraženými v semifinále byli Dr. Boh. Ryznar a G. Turner. V dámské soutěži zvítězila paní Vilma Hechtová nad paní N.Lechnerovou.

1.května 1929 se v Grandhotelu Šroubek na Václavském náměstí v Praze konala IV. valná hromada GCP za předsednictví Ing.J.Jahna. Čestný výbor klubnu byl ve funkci potvrzen a do výkonného výboru byli zvoleni:

předseda            Ing. Jaroslav Jahn

kapitán  František Ringhoffer

honorární sekretář  Herbert Lechner

pokladník  A.Hecht

II.honorární sekretář  Miroslav Švestka

přísedící  Dr.K.Dimmer, Zdena Havránková, Dr.Josef Pick, Hans Petschek, Dr. K.Rössler, Dr.B.Ryznar

Revizory účtů byli zvoleni  Dr.Alois Brunclík, Dr.G.Proskowetz

Valná hromada se rozhodla všemožně podporovat rozvoj juniorského golfu a to jednak úpravou členských příspěvků, jednak založením stipendia, z něhož by se hradila polovina členského příspěvku pro dvacet nových mladých hráčů, kteří se během roku 1929 do GCP přihlásí.

Obdobně jako v předchozích dvou letech se i v roce 1929 turnajová hra v Motole odehrávala až na podzim. Ve dnech 11.-13. října byl uspořádán Pražský podzimní turnaj, tentokrát však s poměrně bohatým programem. Tvořily jej tyto soutěže:

 

- Švestka Golf Cup (36 jamek na rány bez vyrovnání)

- Dámská cena (18 jamek bez vyrovnání)

- Jamková hra (pro hráče s hcp nad 24)

- Hra dle počtu ran (na 9 jamek s vyrovnáním)

- Vlajková soutěž (na 9 jamek s vyrovnáním)

- Soutěž o nejdelší drive

- Approaching Competition 

Švestka Cup byl myšlen jako předchůdce mistrovství ČSR a "...byl přístupný všem amatérům československé příslušnosti, jakož i diplomatům v ČSR sídlícím".

Výsledky jednotlivých turnajů:

Švestka Cup           

1. Ing. Gross (185) 

2. Fr.Ringhoffer ml. (186) 

3. H.Lechner (191)

Dámská soutěž 

1. N.Lechnerová  

2. M.Blochová  

3. E.Serenyiová

Jamková hra 

1. Dr. Ehrenreich  

2. F.Tolnai

Hra dle počtu ran 

1. Ing. Gross  

2. Dr. Proskowetz

Vlajková soutěž 

1. H.Lechner  

2. F.Tolnai

Soutěž o nejdelší drive 

1. H.Lechner  

2. Fr.Ringhoffer ml.

Approaching Competition 

1. H.Lechner  

2. Dr. Ryznar 

3. Fr.Ringhoffer ml.

Podzimní turnaj byl zakončen večírkem v restauraci Zavřel, kam se dostavilo 60 členů a přátel klubu.

2.2.    Golfový klub Líšnice ve dvacátých letech

Na podzim roku 1928 objevil Ladislav Haškovec poblíž obce Líšnice u Prahy pastvinu, charakterem připomínající skotské links a, podle tehdejších měřítek, dostatečně velkou pro golfové hřiště. Kromě několika šípkových keřů byla porostlá pouze travou a krásnou luční květenou. Kamenité lomy, z nichž vesničané brali kámen pro své účely, vytvářely zajímavé překážky a zvyšovaly malebnost tohoto místa. Toto místo se v místním označení nazývá Korýtka. Jednání se starostou obce panem Antonínem Macháčkem bylo úspěšné a vyústilo v dohodu o uzavření pachtovní smlouvy na pozemek. V protokolu ze schůze obecního zastupitelstva obce Líšnice ze dne 26.11.1928 čteme: "Na žádost hraní míčů na obecních Korýtkách za přiměřený poplatek v zimních a jarních měsících navrženo zaplatit 50 Kč za jednu osobu a s výhradou jen hráti na obmezeném místě, které bude vykázané, které by nepřekáželo v pasení dobytka. K projednání této věci ustavuje se starosta a členové obecní rady". Pachtovní smlouva v definitivní podobě byla uzavřena až 15.dubna 1930.

Zřejmě se kladné rozhodnutí obecního zastupitelstva dalo očekávat, protože již 21.11.1928 byl založen Golfový klub Líšnice. Zakládajícími členy byli: Jaroslav O.Franta, JUDr. Richard Hampl, JUDr.Ladislav Haškovec, JUDr.Jaroslav Hilbert, JUDr.Adolf Hoffmeister, JUDr.Jiří Chvojka, Ing. Karel Mikšíček, JUDr.Prokop Sedlák, Vladimír Sedlák, JUDr. Karel Vaněk, JUDr. Ludvík Vaněk a prof.Ing. Karel Vávra. Prvním prezidentem byl zvolen prof.Vávra, viceprezidentem Ludvík Vaněk, sekretářem Prokop Sedlák, pokladníkem Ladislav Haškovec, správcem drah Jaroslav O.Franta. Klubovým odznakem byl žlutý terč, klubovou vlajkou červeno-žluto-bílá trikolora. Klub byl založen jako pánský, ženy a přítelkyně však mohly své muže doprovázet a samozřejmě i hrát. Rovněž klub reprezentovaly na sportovním poli. Nemohly se však účastnit klubových schůzí. To se dodržovalo po celou dobu od založení GKL až do roku 1958, kdy klub vstoupil do jednoty Slavoj.

Klubový život nového GKL začal velmi čile. Pravidelně každou první středu v měsíci se konala členská schůze, jednou ročně, v den výročí založení klubu, se konala slavnostní prezidentská schůze. Na každé prezidentské schůzi se mj. volil nový výbor na další rok. Konaly se rovněž hromadné i individuelní zájezdy na líšnické hřiště, které zatím bylo spíše tréninkovou loukou. O návštěvách hřiště se vedla přesná statistika. Nejpilnějším hráčem v roce 1929 byl J.O.Franta, který navštívil hřiště 37 krát. Za ním se v píli umístili F. Tonder, A.Hoffmeister a P.Sedlák, všichni 34 krát. JUDr.Ferdinand Tonder vstoupil do klubu 5.června 1929. S ním přišla jeho žena Sláva a dva synové, šestnáctiletý Ivo a čtrnáctiletý Hanno. Na prezidentské schůzi v r.1929 byl zvolen F.Tonder prezidentem klubu.

Sportovní aktivita GKL se však nesoustředila jen na hřiště v Líšnici. V roce 1929 navštívil J.Hilbert anglické Cambridge, místo, kde se s golfem před léty setkal poprvé. Nyní přijížděl již jako hráč.

2.3.    Karlovy Vary a Mariánské Lázně ve dvacátých letech.

I po první světové válce se golfový život v Karlových Varech a v Mariánských Lázních ubíral stejnými cestami jako v období předválečném. Hřiště v těchto lázních opět téměř výhradně sloužila pro hru zahraničních lázeňských hostů, převážně Angličanů a Američanů. Tradice turnajů v Karlových Varech byla obnovena až v roce 1927, kdy byl hrán další ročník Fürstenbergova poháru. Jak již bylo uvedeno, zvítězil Mr. Alex Revell z Chicaga.

V roce 1928 byla v Karlových Varech uspořádána rozsáhlá sportovní akce. Začínala Mistrovstvím Karlových Varů mužů ve hře na rány na 36 jamek a žen na 18 jamek, pokračovala Fürstenbergovým pohárem, dále meziměstským utkáním Karlovy Vary - Mariánské Lázně a vyvrcholila exhibičním turnajem profesionálů.

Pořadí na prvních čtyřech místech bylo následující:

1.     Mr. G.W.Fleischmann (Los Angeles)        147        (77 + 70)

2.  Mr. Hellmann (Los Angeles)  155  (78 + 77)

3.  Ing. D. Gross (Vídeň)  159  (81 + 78)

4.  Dr. S. Hammer (New York)  163  (81 + 82)

Pořadí na prvních třech místech dámského mistrovství bylo:

1.       baronka Reitzes (Vídeň)       101       (51 + 50)

2.  pí P.Penizek (Karlovy Vary)  108  (53 + 55) 

3.  pí H. Mayer (Praha)  115  (59 + 56)

Výsledky mistrovství nám poskytly tyto důležité informace. Za prvé, paní Penizek je prvním prokazatelným hráčem golfu ze západočeských lázní, o kterém se historické prameny zmiňují, za druhé, pražští hráči začali pronikat na západočeská hřiště, která do té doby byla doménou cizinců. Ve startovní listině totiž nacházíme jméno Dr. Rösslera z GCP a rovněž ředitele Hechta ze stejného klubu. Mezi ženami se zúčastnily paní Mayerová a slečna Demetrisen, obě z Prahy.

Ve Fürstenbergově poháru, což byla soutěž na 18 jamek s vyrovnáním, zvítězil H.Sherwin z New Yorku před Dr.S.Hammerem z New Yorku a Mauricem Mayerem jun. rovněž z New Yorku.

Družstva pro utkání Karlovy Vary - Mariánské Lázně byla složena z 8 mužů a 4 žen. Za Karlovy Vary startovali P.Hess, K.Fuchs, Miss Warnholz, Miss Demetrisen, Baurat, Altmann, Shervin, Maurice Mayer, Van der Schalk, Miss Mayer, Shibley, Wight, Gauntlett. Za Mariánské Lázně startovali A.Bloch, C.Rosé, B.R.Brasett, Olga Koerting, commodore Ehre, Robertson, Benard, Jones, R.Pollak, Rosenham, Kalm a Nachmannsen. Zvítězilo družstvo Karlových Varů. Ze jmen účastníků lze dojít k závěru, že se jednalo převážně o lázeňské hosty.

Závěrečná exhibice čtyř profesionálních hráčů o peněžité ceny přinesla toto pořadí:

1. H.G.Brown (Golf Club Wien)  72  cena 2000,- Kč

2. J.Gebhart (I.S.C. Karlsbad  75  cena 1000,- Kč

3. A.Linacre (Golf Club Praha)  76  cena 500,- Kč

4. Mr. Slater (Golf Club Marienbad)    

V roce 1929 byla uspořádána v Karlových Varech obdobná akce s názvem Mezinárodní turnaj. Zahrnovala Mistrovství Karlových Varů, Fürstenbergův pohár, soutěž na jamky s vyrovnáním a končila opět exhibicí profesionálů, ale tentokrát ve formě utkání Karlovy Vary - Mariánské Lázně.

Mistrovství Karlových Varů se zúčastnilo 18 mužů a 7 žen. V pánské soutěži zvítězil J.O´Brien (Paříž) před G.S.Floydem (USA) a Van der Schalkem (Paříž). V dámské soutěži obsadila první místo Miss M.Frank (USA) před Mme Thibaud (Paříž) a Mrs. Pierre (Paříž).

V soutěži o Fürstenbergův pohár byly boje zvlášť tuhé. O prní místo bojovali nerozhodně Mr.O´Brien (scrach) a Mme Thibaud (hcp. 10). Na třetím místě skončil Van der Schalk.

Soutěž na jamky s vyrovnáním, která se konala třetí den turnaje, skončila s tímto výsledkem:

1. Mr. Mayer      2. F.Roser      3. hr. Steinberg

V závěrečném exhibičním utkání profesionálů zvítězili pánové Slater a Arthur Lees z Mariánských Lázní hladce nad pány Gebhartem a Klementem z Karlových Varů.

Konec dvacátých let byl v západočeských lázních ve znamení výstavby nových golfových kapacit. V roce 1929 bylo golfové hřiště v Mariánských Lázních rozšířeno na 18 jamek. Hřiště mělo nyní délku 5664 yardů. Přesto, jak píše francouzský časopis Le Golf v r.1929, " ...jest toto hřiště dosud výhradně jen sezónním, tj. navštěvované jen a jen lázeňskými hosty a ne i hráči místními, jejichž počet jest dosud pranepatrný".

V roce 1929 byla zahájena výstavba nového golfového hřiště u vesnice Olšová Vrata u Karlových Var. První fází bylo vykácení stromů pro zbudování jamek č. 16,17 a 18 (dnešní jamky č. 9, 10 a 11). Návrh hřiště byl svěřen architektu Noskowskému z Paříže. V přípravném výboru byli mj. primátor města H.Jakob, zástupce primátora J.Becker a ředitel veřejných prací Dr. J.Keller.

2.4   Volešovice a Piešťany ve dvacátých letech

Bylo by nespravedlivé, nezmínit se o "rodinném" hřišti ve Volešovicích. Víme o něm bohužel velmi málo. Ani nedokážeme přesně určit jeho datum narození. V srpnovém čísle Tennis-Golf Revue z roku 1928 se dočítáme toto: "Ve Volešovicích u Kamenice vlastní známý průbojník golfového sportu u nás, pan František Rinfhoffer, krásné soukromé hřiště, přímo vedle svého letního sídla. Hřiště má 18 jamek velmi zajímavě kombinovaných a některá odraziště jsou umístěna přes cestu nahoře na svahu, což dává hezké možnosti. Přes letošní suché počasí je trávník, jinak skvěle udržovaný, ve zcela dobrém stavu, a z celku je zřejmo, s jakou láskou a péčí jest hřiště udržováno". Toto hřiště bylo v pozdějších letech místem řady meziklubových utkání. Ve dvacátých letech však bylo ryze soukromým a na zrodu a rozvoji českého golfu se podílelo jen nepřímo.

Na rozdíl od Volešovic se hřiště v Piešťanech podílelo na rozvoji českého ( a samozřejmě i slovenského) golfu přímo a zcela konkrétně. Jak již bylo řečeno, zrodilo se v předvečer první světové války a tedy záhy osiřelo. Po válce spravovalo hřiště ředitelství lázní ku využití pro lázeňské hosty, převážně americké, anglické a německé. Informace o kvalitě údržby v těchto letech se však značně liší. Od hodnocení " .. s obzvláštní péčí a značnými oběťmi, snaží se jej udržovat v bezvadném stavu..." až po hodnocení méně lichotivé, o to asi více pravdivé, že " ...na první pohled zaráží stav greenů, které nebyly stavěny zvláště, nýbrž bez průpravy upraveny z fairwaye. Jest proto jen samozřejmé, že jsou velmi nedokonalé a že se na nich hraje jiggerem lépe než putterem". (Pro mladší uvádíme, že jigger byl chipper).

Pravda je asi taková, že po válce bylo hřiště udržováno nejnutnějším způsobem tj. sekáním (a to kosami) a značný obrat k lepšímu nastal až v roce 1928. V tomto roce se rozhodl časopis New York Herald uspořádat na tomto hřišti mezinárodní turnaj. Úprava hřiště před tímto turnajem byla hodnocena jako jeho znovuotevření.

Turnaj o Pohár New York Heraldu se konal ve dnech 23. a 24. června 1928. Přijeli nejlepší hráči z vídeňského Golf Clubu, hráči z Prahy i z Karlových Varů. Doplněni byli lázeňskými hosty. Startovní listina vykazovala hráče čtrnácti národností. První den se hrála soutěž na rány s vyrovnáním. Mezi dámami zvítězila baronka Alice Heine Geldern z Vídně (92-16=76) před baronkou Mar. Reitzes (Vídeň) (92-15=77). Mezi muži zvítězil hr. Ed. Zichy (Vídeň) (83-8=75) před stav.radou v.Kuhem (Vídeň) (88-10=78) a colonelem Selby Lowndesem (Londýn) (99-19=80). Druhý den pokračovala hra Vlajkovou soutěží foursomů, soutěží v přihrávce a patování a soutěží o nejdelší drive.

Piešťanské hřiště bylo devítijamkové o celkové délce 2090 m. Mělo pět krátkých jamek ( od 140 do 187 m), dvě dlouhé (308 a 360 m) a dvě střední (280 a 285 m).

V roce 1929 hřiště značně ožilo několika turnaji. 10. srpna se konal turnaj za převážně anglické a americké účasti. Další mezinárodní turnaj, který se skládal z řady soutěží, se konal ve dnech 1. až 4. září. Golf Club Praha vyslal jednoho ze svých nejlepších hráčů, Dr.B.K.Ryznara. Tomu se také podařilo získat tři druhá místa v různých soutěžích. K povzbuzení sportovní činnosti v Piešťanech věnovali členové GCP pánové Fr.Ringhoffer, H.Lechner a M.Švestka krásné ceny do turnajů.

3. Třicátá léta, vstup českého golfu na mezinárodní scénu

Začátkem třicátých let pokračoval český golf v prudkém rozvoji. Pomohl k tomu i zájem prezidenta republiky T.G.Masaryka, který věnoval českému golfu putovní pohár pro národního mistra.

Vstup do třicátých let byl provázen dvěma významnými událostmi, jednou dosahu národního, druhou mezinárodního. Tou první bylo vydání pravidel a zvyklostí golfu v češtině a to péčí Golf Clubu Praha. Publikace byla přesným překladem pravidel vydaných Royal & Ancient GC of St.Andrews. Na vydání spolupracovali pánové Ing.J.Jahn, Fr.Ringhoffer, Dr.R.Preiss, kons. H.Lechner, Dr.K.Rössler, M.Švestka, Ing.J.Charvát a odborný učeň Č.Charous. Velmi cenný byl připojený index a golfový slovníček v pěti jazycích (anglickém, českém, německém, francouzském a italském). Druhou událostí bylo, že v listopadu 1929 konečně prohlásil Royal & Ancient Golf Club of St.Andrews za přípustné používání holí s ocelovými šafty. Tímto rozhodnutím bylo dovoleno používání ocelových holí na všech turnajích.

Třicátá léta lze z hlediska českého golfu rozdělit na několik období.

a)      Období do vzniku národní organizace golfu (1930 a 1931)

b)  Období před proniknutím na západočeská hřiště (1932 až 1934)

c)  Období předválečného vrcholu (1935 až 1939)

V dalším se s nimi seznámíme podrobněji

3.1 Období do vzniku národní organizace golfu (1930 a 1931)

3.1.1 Motol 1930 a 1931

V roce 1930 začala turnajová sezóna v Motole již na jaře. 3. května byla zde jarní sezóna zahájena Vlajkovou soutěží s vyrovnáním za účasti 24 hráčů. Zvítězil konzul Lechner před Dr. Ehrenreichem a B.Bauerem.

V trenérském obsazení klubu došlo ke změně. Výbor GCP neprodloužil smlouvu s dosavadním trenérem A.Linacrem a uzavřel smlouvu s novým trenérem Charlesem Warrenem, který přišel z Country Clubu ve Vídni, kde jako trenér působil jeho otec. Současně s ním začal v GCP působit další anglický trenér, Geoffrey Wilson.

Turnajová sezóna v Motole pokračovala Jarním klubovým turnajem, který zahrnoval:

Pánský handicap (vítězi třída A Fr. Ringhoffer ml., tř. B Dr. Ehrenreich)

Dámský handicap (vítězka pí Blochová)

Soutěž o nejdelší drive (muži kons. Lechner 183,5 m, ženy pí Lechnerová)

Soutěž v krátké hře ( muži Fr. Ringhoffer ml, ženy pí Blochová)

Vlajková soutěž (muži H.Lechner, ženy pí Blochová)

V neděli 1.června 1930 byl Motol svědkem významné sportovní události. Bylo sehráno první Amatérské národní mistrovství Československa v golfu o putovní pohár prezidenta T.G.Masaryka. Hrálo se jeden den a to 36 jamek na rány. Mistrovství se zúčastnilo 17 hráčů. Zvítězil Fr. Ringhoffer ml. (43+42+45+45=175) před H.Petschkem (50+46+44+44=184) a Dr. Proskowetzem (49+46+47+50=188).

Jarní turnajová sezóna v Motole byla ukončena ve dnech 21. a 22. června turnajem smíšených čtyřher. Zúčastnilo se pouze 6 párů. Zvítězila dvojice pí Blochová-H.Lechner, která ve finále porazila dvojici pí Brunclíková-Dr.Proskowetz.

Po několikaměsíční přestávce pokračovala turnajová sezóna 1930 v Motole rozsáhlým podzimním turnajem. V jeho rámci se hrály tyto soutěže:

- čtyřhra s vyrovnáním

- soutěž jednotlivců na rány na 18 jamek s vyrovnáním (hcp od 19 výše)

- Švestka Cup tj. soutěž na 36 jamek na rány bez vyrovnání

- soutěž o nejdelší drive

- soutěž v přihrávce

- Vlajková soutěž.

Motolský podzimní turnaj 1930 má pro český golf historický význam. Poprvé nebyl pouze záležitostí místního GCP, ale zúčastnila se ho i početná skupina hráčů z Golfového klubu Líšnice. K zajímavostem turnaje patří i účast herce Vlasty Buriana. Z GKL přijeli hráči Dr. Tonder s manželkou a oběma syny, Dr.Hilbert, Dr. Hoffmeister a Dr. Sedlák. Ve vzájemném měření sil hráčů obou klubů obstáli hráči GKL poměrně dobře. Ve čtyřhře s vyrovnáním byly obě líšnické dvojice poraženy až v semifinále od nejlepších motolských hráčů (Fr.Ringhoffer, Fr. Ringhoffer ml. - Dr.Tonder, Dr.Sedlák 7/6, Mac Pherson, kons.Lechner - bratři Ivo a Hanno Tonderovi 3/1). V soutěži s vyrovnáním od 19 výše zvítězil Ing. Teller (netto 70) před B.Bauerem a Dr.Ehrenreichem (oba 75). Na dalším místě se shodným netto výsledkem 77 se umístili Vl.Burian, Ivo Tonder a Dr.Hilbert. Významného úspěchu dosáhla pí Tonderová přesvědčivým vítězstvím v soutěži žen. V nejkvalitnější soutěži, Švestka Cupu, zvítězil nejlepší hráč tohoto období Fr. Ringhoffer ml. před Ing.B.Grossem z Vídně a nově vycházející hvězdou českého golfu Sášou Schubertem. Na 6. místě se umístil patnáctiletý Hanno Tonder z GKL.

V soutěži o nejdelší drive zvítězil Sáša Schubert (178 m) a pí Tonderová (155 m). V soutěži o nejpřesnější přihrávku zvítězil Dr. Graubard před Hanno Tonderem a Vlastou Burianem. Mezi dámami opět kralovala pí Tonderová. Vlajkovou soutěž vyhrál Sáša Schubert před Hanno Tonderem (oba skončili na 19. jamce) a Vlastou Burianem. V dámské soutěži opět zvítězila pí Tonderová.

V motolském Podzimním turnaji největší vavříny sklízela paní Sláva Tonderová z GKL, jinak úspěšná malířka, která pro své obrazy si vybírala i golfové náměty. Svoji pozici nejlepšího hráče obhájil Fr.Ringhoffer ml. Významný však byl i nástup mladé generace reprezentované Sášou Schubertem z GCP a Hanno Tonderem z GKL.

Rok 1931 zahájil Golf Club Praha VI. Valnou hromadou. Na ní padlo rozhodnutí o výstavbě nového a většího hřiště. Byla-li již tehdy vybrána lokalita v Klánovicích není jisté, spíše ne. Sportovní sezóna začala 1. května Vlajkovou soutěží. Zvítězil kons.Lechner před Fr.Ringhofferem sen. a Hanno Tonderem. V dámské soutěži obhájila svoji pozici současné jedničky paní Tonderová.

Další soutěží v Motole byla Jarní soutěž na jamky s vyrovnáním. V kvalifikaci na 18 jamek zvítězil Hanno Tonder před další motolskou nadějí Jiřím Lüftnerem (oba hcp. 24). S.Schubert (hcp.12) byl čtvrtý, Fr.Ringhoffer ml. (hcp 10) skončil šestý. V následující jamkové soutěži, hrané na 9 jamek, zvítězil ve finále Fr. Ringhoffer ml. nad. J.Lüftnerem 4/2. Fr. Ringhoffer na cestě k vítězství zdolal v semifinále H.Tondera a to až na 11. jamce.

V soutěži o nejdelší drive zvítězil S.Schubert před H.Tonderem. V soutěži o nejpřesnější přihrávku zvítězil Fr.Ringhoffer ml. před J.Lüftnerem.

27. a 28. června 1931 se hrál III. ročník Švestka Cupu a to jako I.otevřené mistrovství Golf Clubu Praha ve hře na jamky. Tohoto mistrovství se zúčastnili i čtyři hráči z Golfového klubu Líšnice. Hned v prvním kole se utkali dva mladíci, H.Tonder z GKL a J.Lüftner z GCP. H.Tonder zvítězil 5/4 a čekal ho nejlepší hráč Fr.Ringhoffer ml. Tomu podlehl 3/2. V semifinále zvítězil Fr.Ringhoffer ml. nad Ing. Tellerem 6/5 a postoupil do finále. Druhým finalistou byl S.Schubert, kterému v semifinále vzdal Dr. Srb. Ve finále po dramatickém boji zvítězil Fr. Ringhoffer ml. až na 20. jamce.

Z výsledků předcházejících turnajů je zřejmé, že v roce 1931 byl českou jedničkou mezi muži Fr.Ringhoffer ml., kterému však začala silně šlapat na paty trojice mladíků, Sáša Schubert, Hanno Tonder a Jiří Lüftner. To se vrcholnou měrou potvrdilo na 2.amatérském mistrovství ČSR na rány v Motole dne 18.října 1931. V konkurenci 16 účastníků zvítězil S.Schubert (39+38+45+43=165) před obhájcem trofeje Fr.Ringhofferem ml. (41+46+43+44=174) a H.Tonderem (48+46+43+45=182). J.Lüftner skončil na 6. místě.

Obdobou Švestkova poháru, mistrovství GCP mužů na jamky, se stal v r. 1931 Ringhoffer Cup pro dámy. V tomto mistrovství suverénně zvítězila paní Sláva Tonderová z GKL.

Turnajová sezóna 1931 v Motole byla zakončena soutěží Plumon Cup, která se hrála jako eclectic s vyrovnáním. V této soutěži zvítězil H.Tonder výborným netto výsledkem 30 před S.Schubertem (32) a J.Lüftnerem. H.Tonder, kromě svého prvního turnajového vítězství získal i cenu pro hráče, který dosáhne netto výsledek 31 a méně.

3.1.2 Líšnice v létech 1930 a 1931

Zatímco v roce 1930 bylo líšnické hřiště využíváno spíše jako tréninková louka k nácviku úderů, od roku 1931 dostává pevný herní systém doprovázený výstavbou odpališť a úpravou vhodných ploch na greeny. Zájezdy členů z Prahy na hřiště mají i nadále charakter organizovaných hromadných výprav s tábořením na dekách pod širým nebem. Současně však byly zahájeny i vícedenní zájezdy s přespáváním v obci Líšnice v hospodě U Křížů nebo v soukromí.

Hráči GKL se však nevázali pouze na hřiště v Líšnici. Jak již bylo dříve zmíněno, řada z nich se účastnila soutěží v Motole. Na jaře 1930 se vydali J.Hilbert a A.Hoffmeister za golfem do Alžírska a Tuniska, kde byli v místních klubech velmi dobře přijati. V létě 1930 hráli Hilbert a Hoffmeister v Biarritz ve Francii. Manželé Tonderovi dali přednost Mariánským Lázním.

Zájezdy hráčů GKL pokračovaly i v roce 1931. V létě 1931 zajeli J.Chvojka se svojí ženou Evou a P.Sedlák za golfem do Biarritz. F.Tonder, J.Hilbert a A.Hoffmeister navštívili západočeská hřiště v Mariánských Lázních a Karlových Varech.

O tom, že pravidelný trénink i hra na různých hřištích přispěly k růstu herní úrovně hráčů klubu svědčí výsledek prvního vzájemného střetnutí obou českých klubů, GKL a GCP. Utkání se uskutečnilo 5.a 6. října 1931 v Motole a mělo slavnostní ráz. Na počest obou klubů zavlály jejich klubové vlajky, zelenožlutá vlajka GCP a bíložlutočervená vlajka GKL. Družstvo GKL tvořili: kapitán A.Hoffmeister, dále F.Tonder, I.Tonder, H.Tonder, S.Tonderová, J.Hilbert, J.O.Franta, P.Sedlák a V.Kopecký. Za GCP startovali: Ing.Teller, Dr.Ehrenreich, pí Blochová, Dr.Proskowetz, Dr.Graubard, J.Lüftner, A.Hecht, L.Geller, a B.Bauer.

V tomto prvním a mimořádně prestižním utkání zvítězil GKL 7:6. Tímto vítězstvím na sebe GKL upozornil širší veřejnost, protože o této události, kromě odborného časopisu Tennis-Golf-Revue psaly 16.října 1931 i Národní Listy.

3.1.3 Vstup českého golfu na mezinárodní scénu 

Po prvním úspěšném vstupu na mezinárodní scénu v podobě účasti Dr.Ryznara z GCP v roce 1929 na Mezinárodním golfovém turnaji v Piešťanech, kde získal tři druhá místa, následovaly začátkem třicátých let vstupy dalších českých hráčů.

18. května 1930 byla v Piešťanech zahájena sezóna mezinárodním Jarním turnajem. Turnaje se zúčastnila, podle dobového tisku, "..skvělá mezinárodní konkurence v čele s významnými lázeňskými hosty z Anglie, Švédska, Ameriky atd." Mezi hráči na předních místech však ještě žádného českého hráče nenacházíme, zvítězil J.Coollican před col.Selby Lowndesem (oba z Anglie) aj.Villarealem z New Yorku.

Čeští hráči se ale prosadili na Prvním mistrovství Slovenska, které se v roce 1930 konalo v Piešťanech. V hlavní soutěži zvítězil a prvním mistrem Slovenska se stal Dr. Bohumil Ryznar z GCP. Další hráč GCP, Sáša Schubert, obsadil 3. místo. Druhý byl E.W.Villareal z New Yorku. V dámské soutěži zvítězila Lady Montagn z Anglie před Marií Wolfovou z Vídně. Další úspěch zaznamenali čeští hráči v pánské vyřazovací soutěži. Zvítězil S.Schubert před Dr.Ryznarem. Úspěšně si vedli čeští hráči i na Srpnových hrách v Piešťanech, kde zvítězil Dr.Rössler před M.Švestkou (oba GCP) a Američanem Maccoem.

Významného úspěchu dosáhl v roce 1930 S.Schubert svým vítězstvím v tradičním Fürstenbergově poháru v Karlových Varech. Ve Vlajkové soutěži v Karlových Varech zvítězil reprezentant GC Marienbad Zischka.

Podzimních her v Piešťanech v r.1930 se zúčastnilo 6 hráčů z GCP v čele s Fr.Ringhofferem ml. Úspěchu dosáhl pouze S.Schubert vítězstvím v soutěži Bogey handicap a spolu s pí Gütermannovou vítězstvím ve smíšené čtyřhře. Jednu z cen věnoval Jan Masaryk, který se také zúčastnil jejich rozdílení.

V roce 1931 byl Jarní turnaj v Piešťanech hrán pro povodně v pozdějším termínu. Na tomto turnaji zazářil Sáša Schubert jedním druhým místem v Medal play (první byl kpt. Pollak z Vídně, třetí M.Švestka z GCP) a dvěma prvními místy v Semmering Cupu a v soutěži o nejpřesnější přihrávku.

Na druhém Mistrovství Slovenska, které se hrálo v Piešťanech na podzim 1931, obsadil S.Schubert druhé místo za mistrem Maďarska Desiderem Lauberem. V nemistrovské mezinárodní soutěži zvítězila v Pešťanech pí S.Tonderová z GKL před pí Holländerovou z Vídně. S.Tonderová rovněž vyhrála dámský Bogey-handicap a soutěž o nejdelší drive.

Skutečným vstupem českých hráčů na mezinárodní scénu na reprezentační úrovni však bylo meziklubové utkání GC Praha a Country Club Wien (Lainz) ve Vídni. Do Vídně bylo pod hlavičkou GCP vysláno družstvo složené z nejlepších hráčů GCP (Fr. Ringhoffer ml., S.Schubert a kons.Lechner) a GKL (H.Tonder, S.Tonderová). GCP zvítězil vysoko 5,5:2,5 bodu.

Je třeba se ještě zmínit o účasti Sáši Schuberta na Mezinárodním mistrovství Maďarska 1931. S.Schubert byl vyřazen až v semifinále maďarským hráčem Kovacsem 2/1. Mistrem Maďarska se stal opět Desider Lauber, který ve finále porazil Kovacse 2up.

Úspěchy, kterých dosáhli v roce 1931 Sáša Schubert, Sláva Tonderová a Hanno Tonder byly oceněny jejich vyhlášením nejlepšími hráči roku.

3.1.4 Vznik Golfového svazu ČSR

Snahy o založení jednotné národní organizace golfu se datují již od roku 1929. Motivací byla potřeba jednotného vedení golfu na celostátní úrovni, potřeba jednotných pravidel, stejného stanovení hendikepů, vypsání mistrovství ČSR a existence ústředí, které by včlenilo golf do organizace československého sportu. Koncem roku 1931 došlo k poslednímu kroku, ke schválení stanov ministerstvem vnitra (výnos 70.730/6 ze dne 24.11.1931). Na ustavující valné hromadě, které se zúčastnili zástupci ministerstva zdravotnictví, ministerstva obchodu a zástupce Všesportovního výboru, byl zvolen první výbor svazu ve složení:

František Ringhoffer st. xxx předseda (RGC Volešovice, GCP)

Ing. Jaroslav Jahn xxx první místopředseda (GCP)

JUDr. Ferdinand Tonder xxx jednatel (GKL)

E. Winter xxx pokladník (GC Piešťany)

Dr. Karel Rössler xxx člen výboru za GC Praha

Felix Ringhoffer xxx člen výboru za RGC Volešovice

JUDr.Adolf Hoffmeister xxx člen výboru za GK Líšnice

plukovník Hennig  xxx člen výboru za GC Piešťany 

Generálním sekretářem byl ustanoven Ing. Josef Charvát.

Účel svazu byl dán § 2 stanov, který zní: Svaz jest nejvyšší instancí ve všech otázkách, týkajících se golfu v ČSR. Jeho účelem jest:

xxx 1. xxx ochrana a podpora golfu v ČSR

 2.  propagace čsl. golfu a zdejších golfových hřišť v cizině, hájení zájmu čsl. golfu při propagaci cizinecké

 3.  zastupovati navenek golfový sport v ČSR a navazovati mezinárodní styky

 4.  stanoviti pravidla hry a bdíti nad jejich zachováváním

 5.   urovnávati spory vzniklé mezi členy svazu

 6.  stanoviti a schvalovati všechny veřejné hry a mistrovství s výjimkou mistrovství klubovních.

Byly zvoleny dva podvýbory: technický a propagační. Úkolem technického podvýboru bylo zpracování všech technických otázek, příprava a organizace místních a svazových her, jakož i výklad golfových pravidel s konečnou platností.

Členem Golfového svazu ČSR se mohly stát všechny kluby, korporace nebo i osoby, které vlastní golfové hřiště. Kluby, korporace nebo osoby, které nemají schválené stanovy, mohly být přijaty pouze jako členové mimořádní. Tito mimořádní členové měli menší práva, avšak i značně menší finanční povinnosti.

Založení Golfového svazu ČSR bylo vzato na vědomí všemi význačnými zahraničními svazy, jakož i československým Všesportovním výborem, do něhož se GS ČSR okamžitě přihlásil.

Na první schůzi technického podvýboru GS ČSR bylo usneseno, že:

-  pro všechny členy svazu platí pravidla The Royal and Ancient GC of St.Andrews 

-  scratch scores všech svazových hřišť budou stanoveny podle směrnic "British Golf Unions Joint Advisory Comittee" a to sekretariátem svazu.

Jedním z prvních činů nového golfového svazu bylo vypsání obou mezinárodních mistrovství ČSR. Místem pro Amatérské mezinárodní mistrovství ČSR mužů pro rok 1932 byl stanoven Motol, pro Mezinárodní mistrovství ČSR žen Piešťany.

3.2 Český golf před proniknutím na západočeská hřiště (1932 až 1934)

Přesto, že v létech 1932 až 1934 byl již československý golf zastřešován vrcholným orgánem, netýkalo se toto zastřešení západočeských hřišť a na nich působících klubů. Vyplývá to jednak ze složení výboru tohoto orgánu, kde západočeské kluby nebyly zastoupeny, jednak ze skutečnosti, že po celé toto období se žádná celostátní soutěž nekonala na západočeských hřištích přesto, že tato obě hřiště byla velmi kvalitní. K proniknutí na západočeská hřiště došlo až po kritické situaci, ke které došlo v roce 1934, kdy se žádné mezinárodní mistrovství nekonalo.

Hlavním centrem sportovního dění byl i nadále Motol. Na významu pomalu nabývala i Líšnice a to zvláště po postavení klubovny v roce 1933.

3.2.1 Motol 1932 až 1934

Sezóna 1932 v Motole začala Piešťanským pohárem, turnajem na 18 jamek na rány s vyrovnáním. Zvítězil Jiří Lüftner.

2. mistrovství GCP na jamky (Švestkův pohár) se konalo 26. až 29. května 1932.Obhájcem titulu byl Fr.Ringhoffer ml. Přihlášeno bylo 15 hráčů. Mezi hráči se objevilo nové jméno, Jan Bečvář. Již v prvním kole se spolu utkali H.Tonder a J.Lüftner. Tonder zvítězil 2 up. Do druhého kola postoupili i další favorité, Fr.Ringhoffer ml. i S.Schubert. Postoupil i J.Bečvář. Ve duhém kole se utkal H.Tonder s Bečvářem a zvítězil těsně 1 up. Bez boje postoupil do semifinále Fr.Ringhoffer ml. Dalšími semifinalisty byli S.Schubert a Felix Ringhoffer. V semifinále se H.Tonder utkal s Fr.Ringhofferem ml. a zvítězil 1 up. V druhém semifinále porazil S.Schubert Felixe Ringhoffera 5/3. Finále tedy spolu sehráli dva nejlepší hráči roku 1931. Zvítězil Tonder 5/3. Od tohoto vítězství Tonder v jamkové hře nenacházel mezi domácími hráči přemožitele.

Dámské mistrovství GCP, Ringhofferův pohár, se konalo za účasti pěti hráček. Zvítězila pí Tonderová a obhájila tak svůj loňský titul.

Vrcholem sezóny 1932 bylo 1.mezinárodní amatérské mistrovství ČSR, které se hrálo v Motole ve dnech 8. a 9. října za účasti nejlepších amatérů z Německa a Rakouska. V prvním kole se utkali J.Lüftner s několikanásobným exmistrem Německa v.Limburgerem a podlehl poměrně vysoko 6/5. S.Schubert narazil na finalistu maďarského mistrovství 1932, Rakušana L.B.Bloch-Bauera a porazil ho vysoko 7/6. H.Tonder se utkal s nejlepším hráčem Německa Stefanem Samkem a prohrál 5/4. V semifinále zazářil z našich hráčů S.Schubert vítězstvím nad v.Limburgerem 3/2. Ve finále však podlehl St.Samkovi 4/3. Samek se tak stal prvním mezinárodním mistrem ČSR.

Nejlepším hráčem ČSR v roce 1932 byl vyhlášen Sáša Schubert. Golf Club Praha končil rok 1932 s 206 členy.

Golfové hřiště v Motole v podobě z roku 1933 měřilo 2669 m oproti původním 2355 m. Prodlouženy byly jamky č.3, 4,5,8 a 9.

S novou sezónou 1933 se v Motole začala hrát nová soutěž o Měsíční poháry. Shromažďovaly se všechny sčítací lístky z osmnáctijamkových kol a nejlepší netto výsledek zvítězil. Sčítací lístek si musel každý hráč zakoupit před zahájením kola. Každý hráč mohl vyhrát Měsíční pohár pouze jedenkrát v roce. Případné další vítězství bylo odměněno plaketou.

1.května 1933 se hrála v Motole Vlajková soutěž na 27 jamek s vyrovnáním. Zvítězil J.Bečvář před arch.Fürthem a J.Lüftnerem. Mezi ženami zvítězila pí Linhatová před sl. Freundovou a sl. Lüftnerovou.

7.května se hrála soutěž seniorů o cenu Dr. Rösslera. Zvítězil Th.Kröner před Zd. Linhartem a Dr. Tonderem. Současně se hrála soutěž juniorů (do 25 let). Zvítězil H.Tonder před J.Lüftnerem.

Dámy sehrály ve dnech 7.až 10. května soutěž na jamky s vyrovnáním. Ve finále zvítězila pí Brunclíková nad pí Tonderovou.

13. května 1933 se v Motole hrál Piešťanský pohár, společná soutěž pro pány i dámy s vyrovnáním. Zvítězila pí Brunclíková před Fr.Ringhofferem ml.

Dne 4. června se uskutečnily v Motole soutěže v drivingu a přihrávce. V drivingu proti větru a do kopce zvítězil S.Schubert délkou 204 m před J.Lüftnerem (192 m) a J. Bečvářem (185 m). Z žen dosáhla nejdelšího drivu pí Wepsová (151 m). V soutěži o nejpřesnější přihrávku zvítězil H.Tonder před kons.Lechnerem.

Vynikajícího výkonu dosáhl v Motole profesionální trenér Charlie Warren, který vytvořil místní rekord na 9jamek výkonem 31 ran.

V roce 1933 došlo ke změně v rozpisu Švestkova poháru - mistrovství GCP mužů. Švestka Cup se vrátil do své původní podoby a stal se mistrovstvím GCP mužů ve hře na rány. Ve Švestka Cupu, hraném ve dnech 10. a 11. června 1933, zvítězil Jiří Lüftner mimořádně vyrovnaným výkonem (42+43+42+42=169) před H.Tonderem (39+48+41+44=172) a Felixem Ringhofferem (186).

V Ringhoffer Cupu, dámském mistrovství GCP na rány, zvítězila potřetí za sebou S.Tonderová a definitivně tak získala putovní pohár. Druhá byla pí Wepsová, třetí pí Linhartová.

Sezóna 1933 vyvrcholila ve dnech 28. září až 1. října 2. Mezinárodním amatérským mistrovstvím ČSR v Motole. Zahraniční účast nebyla sice početná, zato však kvalitní. Titul přijel obhájit přední německý amatér Stefan Samek, Rakousko reprezentovali F.Gross ml. a Dr.Margulies, Maďarsko několikanásobný mistr Desider Lauber.

V kvalifikaci se na prvním místě umístil S.Schubert před D.Lauberem a H.Tonderem. V soubojích na jamky se v semifinále střetli S.Schubert a H.Tonder. Tonder zvítězil 5/4. V druhém semifinále obhájce titulu S.Samek porazil F.Grosse 5/3. Finále se hrálo na 36 jamek. V dopoledním kole zahrál H.Tonder 81 proti Samkovým 85 a vedl. Odpoledne Tonder zazářil a jeho 35 na první devítce proti 42 Samkovým jednoznačně rozhodlo. Tonder zvítězil 9/8 a stal se mezinárodním mistrem ČSR. Dobový tisk popisuje Tonderovu hru takto. " Hanno Tonder vyhrál toto finále suverenním způsobem. Jeho hra se neustále lepšila a končila drtivou převahou. Švih Hanno Tondera jest neobyčejně lehký a volný, s ideálním timingem. Hanno nevkládá do hry nic násilného a jeho švih jest úplně přirozený. Tímto dobrým švihem, jemuž by se daly vytknouti jen jednotlivosti, můžeme si též vysvětlit, proč Hanák (to byla rozšířená přezdívka H.Tondera) hraje vždy dobře i přes to, že hraje tak nepravidelně a jen velmi málo cvičí". Mistrovství bylo oficielně ukončeno banketem v Autoklubu, jemuž předsedal místopředseda Golfového svazu ČSR Ing. Jaroslav Jahn. Po večeři byl H.Tonderovi předán pohár prezidenta republiky.

Sezóna 1933 v pražském Motole byla zakončena soutěží caddies, která se hrála každoročně o putovní pohár od roku 1931. V roce 1933 se soutěže zúčastnilo 13 caddies, zvítězil Hříbal.

Nejlepšími hráči ČSR po sezóně 1933 byli S.Schubert (hcp 7), H.Tonder (11), Fr.Ringhoffer ml. (11), J.Lüftner (11) a J.Bečvář (18).

O sezóně 1934 máme podstatně méně informací než o sezónách předcházejících. Český golf již zřejmě začal silně pociťovat to, že neměl k disposici kvalitní osmnáctijamkové hřiště. Tento stav nakonec přerostl do krizové situace, kdy musela být odvolána obě mezinárodní mistrovství.

V Motole se již tradičně uskutečnil Švestka Cup, pánské mistrovství GCP na rány. Zvítězil S.Schubert před J.Bečvářem, J.Lüftnerem, H.Tonderem a Fr.Ringhofferem ml. Takže pět nejlepších hráčů republiky na prvních pěti místech.

Ringhoffer Cup, dámské mistrovství GCP, se stalo kořistí stále se lepšící pí Linhartové. Na druhém místě se umístila nová nadějná hráčka, Luisa Raudnitzová. L.Raudnitzová tak zahájila svoji úspěšnou závodní karieru, která byla v pozdějších letech ozdobena i titulem mistryně republiky. Čeští golfisté tuto ženu, dlouholetou přítelkyni a podporovatelku českého golfu, znají pod jménem Lady Abrahamsová.

Obě zmíněné soutěže byly vrcholem sezóny 1934. Rok 1934 byl posledním rokem, kdy se český golf převážně opíral o motolské hřiště. Tento rok ukázal neudržitelnost této situace, která bránila českému golfu v dalším mohutném nadechnutí. Bylo načase tuto situaci změnit.

3.2.2 Líšnice v létech 1932 až 1934

V roce 1932 bylo líšnické hřiště stále ještě bez sociálního zázemí a golf se zde snoubil s tábořením ve volné přírodě. Přes drsné podmínky se však pro členy GKL toto místo stalo jakýmsi místem posvátným, které všechny k sobě silně připoutalo. Klub se od svého založení početně rozrostl, ne však příliš. Po dvou jednoročních prezidentech, Ing. Karlu Vávrovi a JUDr. Ferdinandovi Tonderovi, byl v roce 1930 zvolen třetím prezidentem JUDr.Ludvík Vaněk a v této funkci setrval až do konce svého života uprostřed válečných let. Do klubu vstoupilo několik známých sportovců, hokejistů. Byli to Ing. Vladimír Kopecký, Gustav Schmaus a předválečný sportovní idol Josef Maleček.

To, že GKL byl početně nevelký, mu umožňovalo velmi intenzivně žít i společensky. I nadále se konaly pravidelné měsíční schůze celého klubu a jednou ročně, v den výročí založení klubu, slavné prezidentské schůze. Kromě toho se členové vzájemně navštěvovali a to často ve značném počtu.

V roce 1932 vstupuje líšnické hřiště, do té doby sloužící pouze hráčům GKL, do historie českého golfu jako dějiště meziklubových styků. První vlašťovkou byla návštěva jednoho z nejlepších hráčů té doby, Fr.Ringhoffera ml.

Na podzim 1932 se konala na líšnickém hřišti první významná sportovní událost. Tou bylo druhé meziklubové utkání GKL - GCP. Pro tuto událost byl zapůjčen altan, který byl prvním klubovým přístřeším. Umístěn byl zhruba tam, kde stojí dnešní klubovna GKL. Utkání mělo vysoce prestižní ráz, protože loňskou porážkou dominantní postavení GCP silně utrpělo. Za oba kluby nastoupili jejich nejlepší hráči, což bylo současně to nejlepší, čím český golf disponoval.

Utkání bylo zahájeno čtyřhrami, které však GKL vůbec nevyšly. Dvojice sourozenců Fr.Ringhoffer ml., pí Serenyiová z GCP porazila dvojici Ing.Kopecký, pí Tonderová , dvojice Hanz Petschek, Jiří Lüftner porazila místní Dr.Hoffmeistera a Dr.Hilberta, J.Bečvář s B.Bauerem si lehce poradili s dvojicí J.O.Franta, P.Sedlák. Nejbolestnější pro líšnické byla porážka jejich nejlepší dvojice Hanno Tonder, Ivo Tonder od Fr.Ringhoffera st. a Sáši Schuberta. Po čtyřhrách vedl GCP 4:0 a zdálo se, že GKL odejde vysoko poražen.

Přesto, že v následujícím souboji dvojic se GKL vypjal k maximálnímu výkonu, ztrátu ze čtyřher již nedohnal. Výsledky dvouher jsou však velmi zajímavé. Prvním překvapením byla výhra místního Kopeckého nad pražským Bečvářem. Dalším překvapením byla jen těsná výhra zkušeného Bauera z GCP nad Frantou z GKL 1 up. Další zkušený hráč z GCP, Dr.Proskowetz, jasně zvítězil nad líšnickým Dr.Chvojkou. Naproti tomu Dr.Hoffmeister z GKL porazil H.Petscheka, druhého z mistrovství 1930. Překvapující byla i výhra G.Schmause z GKL nad zkušeným M.Švestkou z GCP. Své kvality prokázal i Dr.Hilbert z GKL vítězstvím nad Quido Blochem z GCP. Další zkušený hráč GCP Alois Hecht porazil Dr.Karla Vaňka. V souboji nejlepších hráčů republiky slavil úspěch GKL. H.Tonder porazil S.Schuberta. V tomto roce to již bylo podruhé, kdy H.Tonder porazil úřadující jedničku, S.Schuberta. Naproti tomu mistr republiky z roku 1930, Fr.Ringhoffer ml., porazil Ivo Tondera. Mladý J.Lüftner z GCP porazil rutinovaného Dr.Tondera. Jedinou remizou celého utkání skončil zápas Dr.Graubarda z GCP s Dr.Sedlákem z GKL. V utkání žen osvědčila své kvality S.Tonderová a přesvědčivě porazila pí Serenyiovou. Sekretář GCP Ing.J.Charvát nedal šanci prezidentovi místního klubu Dr.L.Vaňkovi. Předseda Golfového svazu ČSR p.Frant.Ringhoffer st. odešel poražen od Dr.Hilberta. Dvouhry skončily vítězstvím GKL 7,5:6,5 , celkově však zvítězil Golf Club Praha 10,5:7,5 bodu.

Přes porážku získal GKL i tímto druhým meziklubovým utkáním na prestiži. Na prestiži získalo i líšnické hřiště, které v tomto utkání hostilo celou českou golfovou sportovní i funkcionářskou elitu. Mezi účastníky bylo prvních pět nejlepších hráčů republiky, dále předseda, generální tajemník, jednatel a člen výboru Golfového svazu ČSR a současně i nejvyšší představitelé obou klubů (až na nepřítomného Ing. J.Jahna). Od té doby začalo být líšnické hřiště častěji navštěvováno i hráči motolskými. 

Rok 1933 se stal pro GKL z řady důvodů rokem mimořádně významným. Sportovní události roku 1932 urychlily rozhodnutí o výstavbě klubovny. Klubovna byla postavena jako lehká dřevěná stavba s dominující hlavní klubovou místností tzv. rytířskou síní. K jejímu slavnostnímu otevření došlo 10.června 1933. Výstavbou klubovny líšnické hřiště velmi získalo a začalo být navštěvováno pražskými hráči i o všedních dnech. Byla trvale přístupná, protože v klubovně bydlel její správce, pan Josef Samec. Klubovna zpočátku sloužila jen jako klubová místnost, později byla vybavena i palandami a umožňovala přespávání členů. Tím se značně zvýšila četnost vícedenních pobytů členů na hřišti.

V roce 1933 došlo rovněž k zásadní změně herního systému hřiště. Jednotlivé dráhy se sice křížily, ale celková délka odpovídala délce motolského hřiště.

Dále se rozvíjely meziklubové vztahy. 26. června 1933 vyjelo závodní družstvo GKL do Volešovic k meziklubovému utkání s Ringhoffer GC Volešovice. Výsledek se bohužel nedochoval. 1.července se hrála odveta na Líšnici. Opět nevíme s jakým výsledkem. Pro historii je však důležité, že k těmto meziklubovým sportovním stykům docházelo a že spoluvytvářely sportovní a společenské prostředí českého golfu.

9.srpna 1933 proběhla na Líšnici klubová soutěž v drivech a přihrávkách. Vítězem soutěže v drivu se stal Hanno Tonder součtem dvou drivů 479 m. V přihrávkách zvítězil Dr.Tonder.

10. září proběhla klubová Vlajková soutěž. Zvítězil H.Tonder před Ing. Kopeckým a pí Tonderovou.

16. a 17. září 1933 se konalo na Líšnici mistrovství GKL. Pole účastníků bylo rozděleno podle výkonnosti do dvou tříd. V 1. třídě zvítězil Dr.Tonder před H.Tonderem a Dr.Hilbertem. Ve 2.třídě zvítězil Dr.Sedlák před G.Schmausem a K.Vaňkem. Ve čtyřhrách zvítězila dvojice Dr.Tonder-H.Tonder před dvojicemi Ing.Kopecký-J.O.Franta a Dr.Sedlák-Dr.Chvojka.

Ke třetímu vzájemnému utkání mezi GCP a GKL došlo 20.9.1933 v Motole. Líšničtí bohužel tentokrát utržili ponižující výprask 12:1. Tvář si zachoval pouze H.Tonder, který remizoval s nejlepším hráčem republiky, S.Schubertem. Druhou remizu uhájil Ing.Kopecký proti Japonci J.Ogawovi.

Nejvýznamnější sportovní událostí roku 1933 pro GKL bylo první vítězství Hanno Tondera v Mezinárodním amatérském mistrovství ČSR. O tomto mistrovství bylo pojednáno na jiném místě. Uveďme pouze, že na počest tohoto vítězství, ale i na počest pětiletého trvání klubu a patnáctiletého trvání republiky uspořádal GKL dne 28.10.1933 slavnostní večeři za přítomnosti členů s manželkami a pozvaných hostů.

V roce 1934 se GKL střetl dvakrát v meziklubových utkáních s tradičními soupeři. 17.června 1934 se konalo utkání s Ringhoffer GC Volešovice, a to zřejmě na Líšnici. Na utkání, které skončilo těsným vítězstvím volešovických 5:4, je pozoruhodná sestava hostů. V družstvu Volešovic byli tři rodinní příslušníci, baron František Ringhoffer, jeho bratr Felix a syn František. Dále v družstvu byli dva Angličané, Mr.Dobson a Mr.Percival Butler. Posledním členem družstva byl konsul Herbert Lechner, zkušený hráč, kterého si zřejmě vypůjčili z GCP. Za GKL nastoupilo nejsilnější družstvo v sestavě F.Tonder, H.Tonder, I.Tonder, J.Hilbert, V.Kopecký, J.O.Franta a A.Hoffmeister. Zlatým hřebem utkání byl souboj H.Tondera s F.Ringhofferem ml., který skončil remizou.

V pořadí čtvrté utkání GCP-GKL se konalo na Líšnici 23.září. Ani tentokrát GKL čtyřhry nevyšly. Překvapujícího vítězství dosáhla pražská dvojice pí Wepsová, H.Reiser nad dvojicí pí Tonderová, Hanno Tonder. Bečvář s Bauerem porazili dvojici Kopecký, IvoTonder. Neuspěla ani zkušená líšnická dvojice Hilbert, Hoffmeister a odešla poražena od Vohryzka s Ogawou . Jediné vítězství domácích vybojovala dvojice Dr.Tonder, Schmaus nad dvojicí Lechner, Dobson.

V singlech byly síly tentokrát vyrovnány, každá strana zvítězila čtyřikrát. Všimněme si jen těch nejzajímavějších. V souboji žen zvítězila pí Wepsová nad pí Tonderovou . Hanno Tonder i v tomto zápase nezaváhal a porazil výborného Bečváře. Dobře se uvedl nový objev GCP J.Vohryzek vítězstvím nad zkušeným Dr.Tonderem. Celkově opět zvítězil GCP v poměru 7:5.

Na závěr sezóny 1934 proběhlo 7.října mistrovství GKL. Zúčastnilo se 21 hráčů a hráček. Výsledky se bohužel nedochovaly.

 

3.2.3 Mezinárodní styky v létech 1932 až 1934 

O nejdůležitějších mezinárodních akcích, kterými byla Mezinárodní amatérská mistrovství ČSR mužů, jsme pojednali na jiném místě. Obě, v létech 1932 a 1933, se uskutečnila v Praze-Motole. V roce 1934 se žádné mistrovství nekonalo. Ženská obdoba těchto akcí, mezinárodní mistrovství dam, se v létech 1932 a 1933 hrála v Piešťanech. Veškerá amatérská mistrovství se hrála na jamky.

V prvním Mezinárodním mistrovství ČSR dam 1932 zvítězila maďarská mistryně Eva v.Szlávy před pí Grossovou z Vídně. Informace o dalších účastnicích bohužel nemáme. Při tomto mistrovství se začal udělovat putovní pohár věnovaný Ing.Jaroslavem Jahnem.

V roce 1933 se hrálo Mezinárodní mistrovství ČRS dam v Piešťanech ve dnech 9. a 10. září. Z českých hráček startovaly paní Linhartová a paní Wepsová, obě z GCP. Kromě nich nastoupila obhájkyně titulu Maďarka v.Szlávy, dále paní Grossová a její dcera slečna Grossová, obě z Vídně, a blíže neurčená paní či slečna Ellisen. Pražské hráčky byly vyřazeny již v prvém kole. Paní Linhartová prohrála s E.v.Szlávy, paní Wepsová byla poražena od paní Grossové. Tím česká účast skončila. Ve finále, do kterého postoupily E.v.Szlávy a sl.Grossová, zvítězila přesvědčivě E.v.Szlávy 7/6 a obhájila titul.

Kromě mistrovských soutěží nedošlo v roce 1932 prakticky k žádným dalším mezinárodním sportovním kontaktům českých golfistů. Za zmínku snad stojí účast Hanno Tondera v soutěži Plumon Cup v Karlových Varech, kde již tradičně byla silná mezinárodní konkurence. V soutěži s vyrovnáním zvítězil J.P.Hutchins z USA před H.Tonderem a H.Mosesem (USA).

Rok 1933 byl na mezinárodní kontakty mnohem bohatší. V květnu, ve dnech 21. až 28., se ve Vídni uskutečnila zajímavá soutěž a to Středoevropský pohár dvoučlenných družstev.Zúčastnila se ho družstva International Country Clubu Vídeň (ICC), Vídeňského Golf Clubu (WGC) a GC Praha. GCP byl reprezentován dvěma svými nejlepšími hráči, S.Schubertem a Fr.Ringhofferem ml. Pražští hráči vyrovnanou hrou v této soutěži zvítězili se ziskem 7,5 bodu. Na druhém místě skončil ICC Vídeň (7 bodů), na třetím WGC (6,5 bodu). Hrála se dvě kola na rány a stanovilo se pořadí jednotlivců. Za první místo byl zisk 6 bodů atd., za poslední šesté místo jeden bod. S.Schubert se dělil o 2. a 3. místo a získal 4,5 bodu, Fr.Ringhoffer ml. za 4. místo získal 3 body.

15. července 1933 se hráči GCP, S.Schubert a H. Petschek, zúčastnili mezinárodně obsazeného turnaje Pohár prezidenta klubu v Mariánských Lázních. Hrálo se jedno kolo na rány s vyrovnáním. Zvítězil S.Schubert po velmi dobrém výkonu brutto 78 (netto 71) před paní Fonkovou z Milana a H.Petschkem. Zajímavá je zpráva o stavu hřiště. Počasí bylo velmi nepříznivé a greeny byly částečně pod vodou. Jinak hřiště v Mariánských Lázních bylo ve výborném stavu, zvláště nové greeny č. 10 (dnes 11) až 13 (dnes 14).

Silně byl český golf zastoupen na Mezinárodním golfovém týdnu v Piešťanech, který probíhal od 11. září 1933 a navazoval na Mezinárodní mistrovství ČSR dam. Konala se řada soutěží ve kterých byli čeští hráči mimořádně úspěšní. S.Schubert získal Erdödy Cup za nejlepší výkon 159 (39+39+41+40). Na druhém a třetím místě se umístili J.Lüftner a Američan Hall-Jones.V ceně Jana Masaryka (pánský hcp) zvítězil Jaroslav Vohryzek před Jiřím Lüftnerem (oba z GCP) a G.Grossem z Vídně. V soutěži One Club Competition zvítězil Jan Bečvář před J.Vohryzkem (oba GCP). V soutěži Plumon Cup bez hcp zvítězil Sáša Schubert (82 ran). V kategorii s hcp zvítězil J.Vohryzek před J.Bečvářem. Pohár Semmeringu bez hcp vyhrál J.Lüftner (82) před J.Bečvářem a Hall-Jonesem (USA), oba 83. Cenu rodiny Grossovy (eclectic) získal S.Schubert (31).

Pánská čtyřhra se stala kořistí americko-maďarské dvojice Hall Jones, D.Lauber před Bečvářem s Vohryzkem. Cenu paní Zdeňky Havránkové (soutěž s hcp pro muže a ženy) získala pí Wepsová před S.Schubertem a pí Linhartovou. Soutěž proti bogey vyhrál Fr.Gross ml. před Ing. Grossem (oba Vídeň) aj.Bečvářem. Soutěž Henning Cup (nejlepší brutto při soutěži proti bogey) vyhrál S.Schubert (82).

Vlajková soutěž, další soutěž Mezinárodního golfového týdne v Piešťanech, probíhala ve dvou třídách a dvou kategoriích. Třídu A mužů vyhrál J.Lüftner před Hall-Jonesem (USA) a Ing.F.Grossem (Vídeň). Třídu A žen vyhrála pí Grossová (Vídeň). Třídu B mužů vyhrál J.Vohryzek před Sirem Edmondem Wyldbore-Smithem (Anglie), třídu B žen pí Linhartová. Soutěž v drivingu vyhrál S.Schubert dvěma drivy přes 210 m před maďarským mistrem D.Lauberem. V dámské soutěži zvítězila sl.Grossová (Vídeň) drivy délky 166 a 178 m před M.Ellisenovou.

Další mezinárodní akcí roku 1933 byla dámská soutěž na jamky, která se uskutečnila v Motole při příležitosti Mezinárodního amatérského mistrovství ČSR a zúčastnily se jí dámy z Prahy a Vídně. V soutěži zvítězila pí Grossová (Vídeň), která na své cestě do finále porazila pí Tonderovou (GKL) 2up a ve finále pí Wepsovou (GCP). Ta na své cestě do finále porazila Sl. Grossovou (Vídeň).

O sezoně 1934 máme jen velmi málo informací. Víme pouze, že družstvo GCP neobhájilo své loňské prvenství ve Středoevropském poháru a skončilo druhé.

3.2.4 Golfový svaz ČSR v létech 1932 až 1934

Jak bylo uvedeno, došlo k ustavení Golfového svazu ČSR na přelomu let 1931 a 1932. Datum ustavující schůze, uváděné v práci I.Vávry, je však datem ministerského schválení stanov. Je dosti nepravděpodobné, že datum úředního schválení stanov by se přesně shodovalo s datem konání ustavující konference. Více pravděpodobné je, že stanovy byly připraveny předem přípravným výborem a předloženy úřadu ke schválení. Po jejich schválení byla teprve svolána ustavující konference a zvoleny řídící orgány. Mohla být i cesta obrácená, kdy konferencí přijaté stanovy byly dodatečně zaslány úřadu ke schválení. O tom by však zřejmě informoval časopis Tennis-Golf Revue již koncem roku 1931 a ne až začátkem roku 1932. Proto za pravděpodobnější považujeme alternativu první.

Prvním krokem nového svazu bylo vypsání obou mezinárodních mistrovství, mužů a žen pro rok 1932. Obě mistrovství se také uskutečnila, jak je o tom pojednáno na jiném místě.

10. února 1933 se konala za předsednictví Fr.Ringhoffera st. schůze technického podvýboru Golfového svazu ČSR. Schváleny byly termíny mezinárodních mistrovství ČSR na rok 1933, jakož i termíny dalších otevřených soutěží. Co se rozumělo v roce 1933 pod pojmem otevřená soutěž se můžeme pouze dohadovat. Jedná se zřejmě o soutěže, kterých se mohli zúčastnit amatéři všech klubů vč. zahraničních, protože profesionálové se těchto soutěží nezúčastňovali.Kromě toho byly projednány všechny body programu pro příští schůzi výboru svazu a valné hromady. Dále bylo usneseno navrhnout pro svazová hřiště tato scratch scores: Motol 74, Piešťany 74, Volešovice 68, Líšnice 68.

Dne 11. března 1933 se konala schůze výboru svazu. Schválena byla bilance za rok 1932 a rozpočet na rok 1933. Bylo usneseno svolat valnou hromadu na 25.března. Dále byly schváleny termíny soutěží a scratch scores všech svazových hřišť podle návrhu technického podvýboru.

II. valná hromada Golfového svazu ČSR se konala dne 25.března 1933 od 19,30 hod. ve Francouzské restauraci Autoklubu. Program valné hromady byl následující:

xxx 1. xxx zprávy funkcionářů

 2.  schválení zpráv

 3.  volba nového výboru

 4.  stanovení členských příspěvků a poplatků na rok 1933

 5.  změna stanov

 6.  volné návrhy.

O průběhu Valné hromady píše dobový tisk: "Po uvítání účastníků přečetl předseda svazu, pan František Ringhoffer st. v zastoupení pokladníka pana Emanuela Wintera bilanci za rok 1932 a rozpočet na rok 1933. Po tomto finančním referátu přednesl svoji zprávu jednatel svazu pan Dr. Ferdinand Tonder. Veškeré tyto zprávy byly jednomyslně schváleny. Po stanovení členských příspěvků na rok 1933 byly provedeny volby, v nichž dosavadní pokladník, ředitel Emanuel Winter byl zvolen místopředsedou a továrník Miroslav Švestka novým pokladníkem."

Složení nového výboru bylo následující:

předseda ...... František Ringhoffer st.

místopředsedové  Ing. Jaroslav Jahn

  Emanuel Winter

jednatel  Dr.Ferdinand Tonder

pokladník  Miroslav Švestka

zástupci klubů  W.R.Hennig, Dr.A.Hoffmeister, Fel.Ringhoffer, Dr.Rössler

generální sekretář  Ing. Josef Charvát.

Přesto, že golfová obec, kterou zastřešoval Golfový svaz ČR, měla přesně stanovené obrysy a např. nezahrnovala západočeská hřiště, začínají v této době vyrůstat nové výhonky. Golf začíná pronikat do Brna a do Plzně. V roce 1932 začínají v Brně golfové aktivity, které vyústily za čtyři roky v založení brněnského golfového klubu. Zásluhu na tom měl Ing. Zdeněk Přikryl, který s přáteli Ing.Mikšem a Ing.Boučkem se stali zakladateli brněnského golfu. Pomoc poskytl piešťanský trenér Jan Wolf. V Plzni to bylo ještě nadějnější. Tam koncem roku 1933 byla otevřena zimní škola golfu a to ve Schwarzově taneční škole. Golf i zde byl vyučován pod vedením trenéra Wolfa z Piešťan. Otevření školy bylo výsledkem energické iniciativy několika předních osobností plzeňské společnosti, zvláště paní Marty Hirschové, pana továrníka Hofmanna a ředitele Steinera. Zahájení školy se mj. zúčastnili za GCP pan Miroslav Švestka a za Golfový svaz ČSR jeho generální sekretář Ing. Josef Charvát. Bohužel na rozdíl od Brna vyzněla tato iniciativa naprázdno a tiše zanikla.

V roce 1934 prožíval Golfový svaz ČSR určitou krizi. Jejím výsledkem bylo, že se mistrovství ČSR v tomto roce nekonala. Důvody tohoto stavu neznáme. V průběhu sezóny se však uvažovalo i s hřištěm ve Volešovicích jako s možným místem konání mistrovství. To by svědčilo o tom, že hřiště v Motole nebylo pro tuto soutěž v náležitém stavu. Nedostatek vhodných golfových hřišť začal zřejmě citelně omezovat možnosti i dalších aktivit Golfového svazu ČSR. Vyplývá to i z komentáře známého sportovního redaktora Josefa Laufera z roku 1934. "Po skončení letošní golfové sezóny v Československu nebyli vyznavači tohoto nejangličtějšího sportu plně spokojeni. Z několika málo středisek golfu v ČSR trpí jich většina nedostatečnými místními poměry hřišť (links). Hlavně v Praze a v Karlových Varech jest tomu tak. V lázních Piešťanech nebylo letos tak živé činnosti jako v jiných letech a primát letošní golfové sezóny patří vlastně Mariánským Lázním".

Nedostatečné místní poměry dotíraly hlavně na Motol. Hřiště bylo odsouzeno k zániku a k uvolnění místa pro výstavbu budoucí nemocnice. Motolští to věděli a v roce 1934 se již musela rýsovat vidina Klánovic v konkrétní podobě. Ale jak překonat těch několik let. Přitom v Karlových Varech bylo nové hřiště těsně před otevřením. A tak koncem roku 1934 nezbývalo Golfovému svazu ČSR nic jiného, než proniknout na západočeská golfová hřiště.

3.3 Období předválečného vrcholu (1935 až 1938)

Nad světem se pomalu začala stahovat mračna budoucího globálního konfliktu, ale československý golf vstupoval do období svého předválečného vrcholu. Po krizovém roce 1934 bylo zřejmé, že se československý golf bez západočeských hřišť nutně zastaví ve svém vývoji. To si zřejmě uvědomil Golfový svaz ČSR a provedl patřičná opatření, která ve svém důsledku znamenala přenesení stěžejních soutěží na tato hřiště. K okamžitému využití bylo krásné osmnáctijamkové hřiště v Mariánských Lázních. Další osmnáctijamkové hřiště špičkových parametrů se dostavovalo u Kalových Var a slavnostně bylo otevřeno 30.července 1935. Na těchto hřištích se během let 1935 až 1938 uskutečnily soutěže, které po dobu dalších 50 let neměly u nás obdoby.

3.3.1 Rok 1935 - mistrovství ČSR poprvé v Mariánských Lázních

Rok 1935 přinesl českému golfu několik úspěchů na mezinárodním poli. V červnu zvítězil Hanno Tonder na mezinárodním turnaji ve Vídni.

V roce 1935 se Středoevropského poháru ve Vídni poprvé zúčastnila dvě česká družstva, jedno z Golf Clubu Praha, druhé z Ringhoffer GC Volešovice. Družstvo GCP, které se této soutěže zúčastnilo již potřetí, nastoupilo v sestavě J.Lüftner, S.Schubert. Pod hlavičkou RGC Volešovice nastoupil Fr.Ringhoffer ml. a H.Tonder z GKL. Zastoupeny byly tedy všechny tři české kluby, zastřešované Golfovým svazem ČSR. Hrálo se na dvou hřištích, v Prateru a v Lainzu.

První den dosáhl H.Tonder v Prateru výborných 76 ran a RGC Volešovice soutěž vedl. Bohužel druhý den se již tak nedařilo. H.Tonder hrál i druhý den krásný golf. Přišla však 14 jamka a rána do těžkého rafu. Problémy které nastaly si umíme živě představit. H.Tonder na této jamce zahrál 14. Krize poznamenala i další jamku, na které zahrál 8, a sny o vítězství se rozplynuly. Zvítězil rumunský tým, za který hrál výborný Američan, který ještě před několika lety byl stavěn do reprezentačního týmu USA. Na druhém místě skončil Wiener Golf Club, na třetím RGC Volešovice, na čtvrtém GCP, na pátém International Country Club Wien-Lainz, na šestém Kärtner Golf Club a na posledním sedmém Golf Club Brioni.

Středoevropský pohár družstev 1935 ukázal, jak golf v tomto prostoru nabývá na síle. Zatímco při vzniku této soutěže v roce 1933 se zúčastnil jen jeden klub z Čech a dva z Rakouska, nyní zde byly již dva kluby z Čech, tři z Rakouska a zastoupeny byly i Rumunsko a Jugoslávie.

Vyvrcholením sezóny 1935 byla tři mistrovství, která se všechna hrála na mariánskolázeňském hřišti. Poprvé v historii československého golfu bylo uspořádáno Otevřené mistrovství ČSR na rány za účasti nejlepších evropských profesionálů. V mistrovství zvítězil Skot Mark Seymour před Angličany Arthurem Leesem, který jako bývalý místní profesionál Mariánské Lázně dobře znal, a legendárním Henry Cottonem, vítězem British Open 1934. Z amatérů se v mistrovství nejlépe umístil Angličan H.C.Bentley.

Po Otevřeném mistrovství následovala Mezinárodní amatérská mistrovství ČSR mužů a žen. Mistrovství mužů se zúčastnili kromě nejlepších hráčů československých též nejlepší amatéři z Rakouska a Maďarska. Ve startovní listině chyběl pouze S.Schubert. Z kvalifikace do mistrovství postoupilo 16 mužů. Kvalifikaci vyhrál J.Bečvář 76 před H.Tonderem 80. Z předních českých hráčů se kromě nich do vlastního mistrovství probojovali J.Lüftner, Fr.Ringhoffer ml., C.Sachs (GCP), Dr.Tonder (GKL), W.Proskowetz (GCP), B.Bauer (GCP) a G.Bloch (GCP). Z místního GC Marienbad se probojoval do mistrovství Fr.Zischka. Ze zahraničních hráčů se probojovali Rakušané Dr. Friess, Ing.Gross a F.H.Gross, M.Altmann a Ing.Schneider, dále reprezentant Maďarska A.Baumgarten. Do semifinále se probojovali J.Bečvář z GCP po vítězství nad Dr.Friessem 3/1 a nad F.H.Grossem 2/1, Fr.Ringhoffer ml. vítězstvím nad Dr.Tonderem 6/5 a Fr.Zischkou 5/3, Rakušan Altmann vítězstvím nad B.Bauerem 3/1 a Baumgartenem 6/5 a H.Tonder vítězstvím nad G.Blochem 6/5 a J.Lüftnerem 3/2. V semifinále se střetli Rakušan Altmann s H.Tonderem a Altmann zvítězil 2/1. V dalším semifinále porazil J.Bečvář Fr.Ringhoffera rovněž 2/1. Finále mistrovství bylo velkým sportovním úspěchem J.Bečváře. Bečvář porazil Altmanna jasně 5/4 a stal se tak po Samkovi a Tonderovi třetím mezinárodním amatérským mistrem ČSR.

Do souběžně probíhajícího Mezinárodního mistrovství ČSR dam se z kvalifikace, kterou vyhrála obhájkyně titulu Maďarka E.v.Szlávy před pí Wepsovou, do vlastního mistrovství probojovalo 8 žen. Byly to E.v.Szlávy (Budapešť), M.Hammerschmiedová (GC Marienbad), L.Raudnitzová a M.Wepsová (obě GCP), C.Steinerová, T.Altmannová, Maryla a Mia Grossovy (všechny Vídeň). Do semifinále se probojovaly E.v.Szlávy vítězstvím nad M.Hammerschmiedovou 6/5, L.Raudnitzová vítězstvím nad C.Steinerovou 4/3, Maryla Grossová odstoupením soupeřky a M.Wepsová vítězstvím nad T.Altmannovou 5/4. V semifinále porazila E.v.Szlávy L.Raudnitzovou 4/3 a M.Wepsová Marylu Grossovou až na 22. jamce. Ve finále se ukázalo, že obhájkyně titulu Eva v.Szlávy je stále nejlepší středoevropskou golfistkou. Její síla byla ve vyrovnanosti její hry bez technických či taktických chyb. Paní M.Wepsovou však hrála rovněž velmi dobrý golf a po dopoledním kole byl zápas nerozhodný. V odpoledním kole si již na paní Wepsové projevila psychická únava a zápas skončil její porážkou 4/3. Eva v.Szlávy tak získala potřetí v řadě titul mezinárodní mistryně ČSR.¨

Pro dokreslení sezóny 1935 uvedeme ještě výsledek Švestkova poháru, mistrovství GCP mužů na rány. Švestkův pohár se hrál v Motole 26.května. Hřiště bylo již poněkud zkráceno. V soutěži zvítězil J.Lüftner výkonem 148 ran, kterým zlepšil dosavadní nejlepší výsledek dosažený v této soutěži o 11 ran.

Již páté meziklubové utkání GCP-GKL se mělo hrát na základě pravidelného střídání tentokrát v Motole, ale bylo po dohodě klubů přeloženo na Líšnici. Utkání se hrálo za krajně nepříznivého počasí, hustého neutuchajícího deště k němuž se v odpoledních hodinách přidružil ještě vítr. V dopoledních čtyřhrách podlehla silná dvojice GCP J.Bečvář, S.Schubert bratřím Tondrovým a rovněž místní dvojice Dr.Tonder, Ing.Kopecký zvítězila nad Dr.Graubardem s K.Braunerem. Jediný bod pro motolské získala dvojice C.Sachs, H.Petschek vítězstvím nad dvojicí J.Hilbert, A.Hoffmeister.

V odpoledních dvouhrách zvítězil H.Tonder nad J.Bečvářem po oboustranně dobré hře. S.Schubert zvítězil bez námahy nad I.Tonderem. Paní Wepsová zvítězila nad Dr.Tonderem, paní Raudnitzová prohrála s A.Hoffmeisterem. Překvapením bylo hladké vítězství motolského C.Sachse nad zkušeným J.Hilbertem. Při stavu 4:4 vše záleželo na výsledku souboje Ing. Charváta s Ing. Kopeckým. Přesto, že Ing. Kopecký ještě na 14 jamce byl 3 up, zbývající 4 jamky prohrál. Tím byl uzavřen výsledek celého utkání ve prospěch GCP 5:4.

3.3.2 Rok 1936 - velký mezinárodní úspěch H.Tondera 

O sezóně 1936 toho bohužel mnoho nevíme. Mezinárodní amatérské mistrovství ČSR se konalo opět v Mariánských Lázních. Zvítězil v něm hráč z USA J.W.Bailey. O Mezinárodním mistrovství ČSR dam bohužel informace nemáme, ale ze souvislostí lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že je opět vyhrála E.v.Szlavy (v následujícím roce před mistrovstvím se o ni hovořilo jako o úřadující mistryni)

Ve Švestkově poháru, mistrovství GCP na rány, se opět utkali naši přední hráči na motolském hřišti. Obhájce titulu, J.Lüftner, hrál vyrovnaný golf a výkonem 77 (39+38) skončil druhý. Zvítězil H.Tonder, který po špatném prvním kole 43 vytvořil ve druhém kole nový amatérský rekord motolského hřiště výkonem 33 ran. Tento rekord byl vytvořen v době, kdy motolské hřiště končilo svoji existenci. Deset let byl Motol hlavním stanem českého golfu. Švestkův pohár se již v Motole nikdy nehrál.

Vrcholem sezóny 1936 a největším mezinárodním úspěchem Hanno Tondera byla česká účast ve Velké soutěži národů v Baden-Badenu. Turnaj, který se konal v olympijském roce a zřejmě v přímé souvislosti s Olympiádou, byl předzvěstí budoucích mistrovství Evropy družstev. Každá zúčastněná země byla reprezentována dvoučlenným družstvem. Soutěž se hrála na rány, na 72 jamek. ČSR byla zastoupena hráči Hanno Tonderem a Sášou Schubertem. Kromě ČSR se zúčastnily týmy Velké Britanie (Thirsk, Bentley), Francie (Carlhian, Leglise), Holandska (Calkom, Schill), Itálie (Luzzato,Fraschini), Německa (Beckerath, Hellmers) a Maďarska (Lauber, Lanyi). Z našich hřišť jsme znali Laubera z Maďarska a Bentleye z V.Britanie, který se v Otevřeném mistrovství ČSR v roce 1935 umístil jako nejlepší amatér.

Výsledky této mimořádně kvalitní soutěže byly následující:

Jednotlivci: --- 1. --- Thirsk (V.Britanie) --- 70+70+65+65=270

  2.  Carlhian (Francie)  72+71+68+66=277

  3.  Beckerath (Německo)  68+67+72+71=278

  4.  Luzzato (Itálie)  73+73+66+72=284

  5.  Tonder (ČSR)  76+70+68+74=288

  6.  Leglise (Francie)  76+73+69+71=289

  7.   Bentley (V.Britanie)  73+74+70+75=292

  8.  Calkom (Holandsko)  75+69+74+75=293

  9.  Schill (Holandsko)  74+71+76+73=294

  10.  Hellmers (Německo)  75+72+76+73=296

  11.  Fraschini (Itálie)  72+82+74+75=303

  12.  Schubert (ČSR)  83+76+74+81=314

    Lauber (Maďarsko)  88+79 scratch

    Lanyi (Maďarsko)  90+94+97 scratch

Pořadí ve Velké soutěži národů:

  1.   Velká Britanie  270+292=562

  2.  Francie  277+289=566

  3.  Německo  278+296=574

  4.-5.   Holandsko  293+294=587

  4.-5.  Itálie  284+303=587

  6.  ČSR  288+314=602

  7.  Maďarsko  scr.

Výkon H.Tondera byl největším překvapením turnaje. Nechal za sebou oba reprezentanty Holandska a Maďarska a druhé hráče Velké Britanie, Francie , Německa a Itálie. S.Schubert podal solidní výkon, na samé hranici svých možností, ale na evropskou špičku to nestačilo. Mimořádný výkon H.Tondera z roku 1936 nebyl dosud žádným českým amatérem v soutěži takovéhoto významu překonán.

19. října 1936 byl založen nový Golf Club Brno. Tím vyvrcholilo čtyřleté úsilí o založení této brněnské golfové základny. Stálé hřiště bohužel klub neměl, využíval pouze příležitostné tréninkové prostory.

3.3.3     Rok 1937 - představuje se nové hřiště v Karlových Varech. 

Rok 1937 byl rokem řady významných, ale i některých smutných událostí. V tomto roce ukončilo svoji existenci golfové hřiště v Motole. V Motole se hrálo od roku 1927 a konala se zde dvě národní a dvě Mezinárodní amatérská mistrovství ČSR. Bylo místem prvních meziklubových utkání českých klubů. Golf Club Praha se začal připravovat k přestěhování do Klánovic.

4.června 1937 zemřel František Ringhoffer ml. František Ringhoffer ml. byl první hráčskou osobností českého golfu. O jeho přátelské povaze svědčí to, že akceptoval všeobecně rozšířenou přezdívku "Bubák".

V roce 1937 se Otevřené mistrovství ČSR, které předcházelo amatérskému, konalo v Mariánských Lázních. Do soutěže se přihlásilo 18 profesionálů a 14 amatérů. Mezi přihlášenými byl též britský profesionál Henry Cotton, který v roce 1937 získal své druhé vítězství na British Open a byl považován za nejlepšího hráče světa. Své pověsti nezůstal nic dlužen a v mistrovství zvítězil.

Domníváme se, že stojí za to uvést kompletní výsledky této mimořádně kvalitní soutěže. Poskytnou nám svědectví i o hráčské špičce československé. Profesionální hráči startovali za národní barvy zemí, ve kterých jako učitelé golfu v té době působili.

1. .... Henry Cotton (GB) .... Ashridge GC .... 70+72+69+68=279

2.  Arthur Lees (GB)   Dore&Totley  71+71+72+70=284

3.  E.Hooker (GB)  Yelyerton GC  73+74+74+73=294

4.  A.Lacinik (Německo)  GC Wannsee  71+73+74+77=295

5.  Count J.Bender (GB)  R&A GC of St.A.  72+72+76+77=297 amatér

6.  R.Blackett (Rakousko)  Wiener GC  70+77+78+74=299

7.   John Smith (Německo)  Gross Flotbek  73+78+76+73=300

8.  Geoffrey Wilson (ČSR)  GC Praha  76+76+74+75=301

9.  Gerhard Müller (Německo)  Berl.Nedlitz  78+74+78+76=306

10.-11.  J.Gebhard (ČSR)  ISCC Karlsbad  76+78+75+80=309

10.-11.  J.T.Baker (Rumunsko)   RGC Smaia  82+70+78+79=309 

12.  Harold Lees (ČSR)  Marienbad GC  78+78+80+76=312

13.   František Doležal (ČSR)  RGC Volešovice  78+77+80+79=314

14.-15.  Charlie Warren (ČSR)  GC Praha  76+79+84+76=315

14.-15.  R.S.Burles (GB)  Gerrard  81+79+80+75=315 amatér

16.-17.  James Goodwillie (Polsko)  Warszawski GC  79+78+74+85=316

16.-17.  Hanz Schwitzer (Rakousko)  Wiener GC  77+82+78+79=316 amatér

18.  S.F.Dornan (Polsko)  Pulaski GC  74+80+86+80=320

19.  Jiří Lüftner (ČSR)  GC Praha  82+83+74+82=321 amatér  

20.-21.  Rob.Buchanan (Rakousko)  Wiener GC  78+81+81+83=323 amatér

20.-21.  John Meminway (USA)  Sands Point   76+83+79+85=323 amatér

22.   Ross Thompson (USA)  .... Town GC  85+81+82+82=330 amatér

23.-24.  St.Klement ml. (ČSR)  ISCC Karlsbad  87+81+82+81=331

23.-24.  Hanno Tonder (ČSR)  GK Líšnice  83+80+85+83=331 amatér

25.  St. Klement (ČSR)  ISCC Karlsbad  85+79+84+85=333

26.  Otto Naer (Rakousko)  Wiener GC  79+83+87+85=334

  Count Tarnowski (Polsko)  Pulaski GC   80+84+80 amatér

  Jaroslav Vohryzek (ČSR)  GC Praha  84+77 amatér

  Sáša Schubert (ČSR)   GC Praha  84+84 amatér 

  H.M.Aimsworth (Francie)  Chantilly GC  87+90 amatér

  Gábor Forgács (Maďarsko)  Magyar GC   96+89 amatér

  Oskar Ehrlich (Francie)   St.Germain GC  83 amatér

Pro historii českého golfu je potěšitelné velmi dobré umístění českého profesionálního hráče, pana Františka Doležala, který působil v Ringhoffer GC Volešovice. Bylo to poprvé, co jsme se s tímto jménem setkali. Nezachytili jsme ani jeho amatérský růst. Zajímavá je i informace o golfových klubech v Polsku a Rumunsku, u kterých působili, podle jmen, zřejmě angličtí profesionálové.

Po Otevřeném mistrovství přejeli amatéři do Karlových Varů, kde na novém hřišti začínalo Mezinárodní amatérské mistrovství ČSR. Byla to první velká soutěž na novém karlovarském hřišti. Startovní pole tohoto mistrovství bylo tak silné, že se mistrovství stalo nejkvalitněji obsazenou amatérskou soutěží, která se kdy ve Střední Evropě uskutečnila. Count John Bendern, bývalý amatérský mistr Velké Britanie z roku 1932 (tehdy hrál ještě pod jménem John de Forest), nastupoval s hcp +2. Čtyři hráči měli hcp -2, tři hráči -4.

Do mistrovství postoupilo přímo 11 amatérů, kteří se kvalifikovali z Otevřeného mistrovství. O zbývajících pět míst se hrála kvalifikace. K horkým favoritům mistrovství, vedle Count J.Bendera, patřil i juniorský mistr Velké Britanie z roku 1934 R.S.Burles. Z českých hráčů se do vlastního mistrovství kvalifikovalo šest a to B.Bauer, J.Vohryzek, H.Tonder, J.Bečvář, J.Lüftner a S.Schubert. V prvním kole byli vyřazeni J.Vohryzek po porážce od H.Tondera 6/5, B.Bauer po porážce od J.Bendera 8/6, J.Lüftner po porážce od J.Bečváře na 19.jamce a S.Schubert po prohře s Heminwayem z USA 7/6. H.Tonder narazil ve druhém kole na J.Bendera a prohrál po velké bitvě přijatelným výsledkem 2/1. Hrdinou druhého kola byl J.Bečvář, který porazil J.Griffitha z Velké Britanie na 19.jamce. V semifinále ho však potkal soupeř nejtěžší, J.Bendern. V souboji s ním se Bečvář cítil již předem poražen a jeho slabý odpor skončil drtivou porážkou 8/7. Bendern se tak probojoval do finále. Druhým finalistou se, v souladu s papírovými předpoklady, stal R.S.Burles. Ten na své cestě do finále porazil v prvním kole O.Ehrlicha z Francie 7/6, ve druhém kole Thompsona z USA 2up a v semifinále H.Schweitzera z Rakouska 2/1.

Finále mistrovství bylo ukázkou špičkového golfu, který předváděli bývalí mistři Velké Britanie. Zvítězil Count John Bendern 4/2 a stal se tak pátým mezinárodním mistrem ČSR.

Mezinárodní dámské mistrovství ČSR, hrané současně s pánským rovněž v Karlových Varech, sice nepřineslo v osobě mistryně žádné překvapení, přineslo však současně sportovní úspěch stále se lepšící české hráčce paní Luise Raudnitzové. Mistryní, jak již naznačeno, se stala již popáté Maďarka Eva v.Szlávy, když ve finále porazila L. Raudnitzovou z GCP 4/2. Z osmi startujících žen byly pouze dvě z ČSR a to L.Raudnitzová a K.Linhartová. Obě na sebe v prvním kole narazily a pí Raudnitzová zvítězila 6/5.

Ve druhém kole porazila pí Raudnitzová Angličanku Mossovou 4/3, což byl nesporný úspěch. E.v.Szlávy v prvním kole porazila Marylu Grossovou z Rakouska 1 up a ve druhém kole pí Burlesovou z Velké Britanie opět 1 up. Finále s pí Raudnitzovou bylo velmi dramatické. Po prvním dopoledním kole pí Raudnitzová vedla a zápas se vyvíjel v její prospěch. Odpoledne však nastal zvrat, kdy Maďarka strojovou hrou dokázala vývoj zápasu otočit a získat i pátý titul mistryně ČSR.

Slavnostní ukončení mistrovství a rozdílení cen proběhlo v hotelu Imperial. Z dobového tisku se dočítáme, že ".. po proslovu generálního sekretáře Golfového svazu ČSR Ing. J.Charváta ..... promluvil ještě starosta (K.Varů) Schreitter-Schwarzenfeld, který pak jako místopředseda Svazu spolu s Dr.F.Tonderem jako jednatelem Svazu rozdělili ceny". To je zajímavá informace. Starosta Karlových Varů se zřejmě v procesu pronikání svazu na západočeská hřiště stal jedním z místopředsedů Golfového svazu ČSR.

Rok 1937 se stal významným i jinou událostí. V tomto roce byla v Lucembursku založena Evropská golfová asociace. Golfový svaz ČSR byl jejím spoluzakladatelem. Informace o personálním zastoupení Golfového svazu na ustavujícím shromáždění se liší. Podle I.Vávry to byli místopředseda svazu Ing.J.Jahn a jednatel Dr. F.Tonder. Podle vyjádření H.Goldscheidera to byl generální sekretář svazu Ing.J.Charvát. Ať tak či onak, důležité je, že československý golf byl přítomen.

3.3.4 Rok 1938 - poslední slavný rok před blížícím se soumrakem

Rok 1938 byl vyvrcholením slavného předválečného období českého golfu. Jaké měl československý golf v tomto období podmínky? Golf byl organizačně zastřešen Golfovým svazem ČSR, který byl členem Evropské golfové asociace. Na domácím poli byl Golfový svaz členem Československého všesportovního výboru. Pro vrcholné soutěže měl Golfový svaz ČSR k disposici dvě západočeská hřiště vynikající kvality. Zvláště nové hřiště v Karlových Varech bylo hodnoceno v superlativech jako jedno z nejlepších na kontinentě. Ve výstavbě bylo nové hřiště v Klánovicích na němž, dosud nekompletním, byl započat provoz 25.6.1938.

Již několik let se konala každoročně tři mistrovství republiky a to Otevřené mistrovství ČSR na rány, Mezinárodní amatérské mistrovství ČSR mužů (na jamky) a Mezinárodní dámské mistrovství ČSR (na jamky). Na území státu působilo několik golfových klubů, největší GC Praha, dále GK Líšnice, Ringhofer GC Volešovice, GC Piešťany, GC Brno, GC Marienbad a ISCC Karlsbad. Na mistrovské turnaje přijížděli vynikající zahraniční hráči, čímž prestiž těchto soutěží značně posílili. Potěšitelné je, že ani naši hráči se v této silné mezinárodní konkurenci neztratili. Dá se říci, že na úrovni roku 1938 byly podmínky pro další rozvoj golfu v Československu velmi příznivé. Bohužel, budoucí situace v Evropě a ve státě tento slibný vývoj přetrhla a položila mu téměř nepřekonatelné překážky. O tom však později.

V roce 1938 se Otevřené mistrovství ČSR konalo v Karlových Varech, podle I.Vávry ve dnech 24. až 26. července. Mezi účastníky opět zářil Henry Cotton, který také v soutěži suverénně zvítězil a obhájil tak mistrovský titul z roku 1937. Výsledky na prvních místech byly následující:

1.  ... Henry Cotton ... 71+67+72+72=282

2.  William Laidlaw  74+74+73+72=293

3.  Arthur Lees   75+72+72+75=294

4.  Geoffrey Wilson  74+74+70+78=296

5.  John Smith  78+72+75+80=305

6.-7.  Harold Lees  82+80+74+80=316

6.-7.  St. Klement st.   75+74+85+82=316

8.  Josef Gebhard  80+80+78+79=317

9.  Hanno Tonder  83+79+81+79=322    amatér

10.   František Doležal  79+76+86+90=331

Na závěr Otevřeného mistrovství bylo slavnostní zakončení s předáním cen. Ceny předával předseda ISCC Karlsbad Dr.R.Müller za přítomnosti místostarosty města Karlových varů a čestného tajemníka ISCC Dr.Fleischnera.

Po Otevřeném mistrovství se konalo v Mariánských Lázních Mezinárodní amatérské mistrovství ČSR, tentokrát pouze mužů. Do mistrovství se přímo kvalifikovali hráči H.Tonder a J.Lüftner a to na základě své účasti v Otevřeném mistrovství. V kvalifikaci o zbývající místa zvítězil Ross Thompson z USA před majorem B.Shannonem z Royal Hongkong GC (oba 78), Janem Bečvářem a dalšími hráči. B.Shannon byl mistrem Hongkongu, který již v té době měl pět osmnáctijamkových hřišť.

V prvním kole vyřadil Fr.Gross ml., hrající tentokrát za GC Marienbad, J.Bečváře z GCP 4/2. Odvetu barev GCP zařídil J.Lüftner vítězstvím nad dalším hráčem GC Marienbad Fr. Zischkou 2/1. H.Tonder z GKL se v prvním kole utkal s brněnským hráčem E.Gottliebem a zvítězil 4/2. Do druhého kola postoupili i oba zahraniční favorité, Thompson a Shannon. Ve druhém kole zvítězili H.Tonder, J.Lüftner, R.Thompson a B.Shannon. V semifinále se utkali H.Tonder s Američanem Thompsonem a J.Lüftner s Britem Shannonem. Tonder porazil Thompsona 3/2, Shannon Lüftnera 3/1. Finále, které se hrálotradičně na 36 jamek, bylo nelítostnou bitvou a ukázkou vrcholného amatérského golfu. Nakonec Tonder zvítězil 3/2 a získal tak po pěti letech svůj druhý titul amatérského mistra ČSR.

Dámské mistrovství ČSR se konalo v roce 1938 v nových Klánovicích jako první významná soutěž na tomto hřišti. Tentokrát zřejmě bez zahraniční účasti. Ve finále zvítězila po lítém boji na 20. jamce L.Kramer-Raudnitzová z GCP nad K.Linhardtovou ze stejného klubu. Třetí skončila O.Machová z GC Brno. Pohár a ceny předávala místopředsedkyně GCP a Golfového svazu ČSR paní Zdena Havránková. Tato nadšená golfistka, podporovatelka a organizátorka golfového sportovního i společenského života, se do historie golfu mj. zapsala i tím, že na zahradě svého zámečku Na Hadovce v Praze 6 Dejvicích (dnes kanadské vyslanectví) zřídila v roce 1931 malé devítijamkové hřiště s greeny a bunkery. Turnaje při otevření se zúčastnili přední čeští hráči.

Rokem 1938 skončilo slavné předválečné období československého golfu. Na podzim roku 1938 byla odtržena od republiky pohraniční území a s nimi i dvě nejlepší osmnáctijamková hřiště. Centrem závodního golfu se na řadu dalších let stalo hřiště v Klánovicích.

3.4 Rok 1939 - první protektorátní sezóna 

Přes tragické politické události konce roku 1938 a začátku roku 1939, rozběhla se golfová sezóna roku 1939 plnými obrátkami. Čeští golfisté zřejmě hledali ve svém sportu únik před stresující životní skutečností. Čilým sportovním ruchem žila dvě naše hřiště, Klánovice a Líšnice, okrajově i Volešovice.

Dne 7. května 1939 se na Líšnici uskutečnila klubová soutěž v přihrávce. Zvítězil Hanno Tonder před svým bratrem Ivem a Vladimírem Kopeckým. Za 14 dní se konala klubová soutěž v drivech. Nejdelší drive zahrál Hanno Tonder (210,3 m). V ženách zvítězila Ava Klánová před Jarmilou Sedlákovou a Helenou Hilbertovou.

V neděli 11. června 1939 se hrála v Klánovicích mistrovství GCP na rány. Muži hráli o tradiční Švestkův pohár a ženy o neméně tradiční Ringhofferův pohár. V soutěži o Švestkův pohár zvítězil Hanno Tonder velkým náskokem patnácti ran před Sášou Schubertem a Janem Bečvářem. Soutěž o Ringhofferův pohár se stala sportovní tragedií pro Slávu Tonderovou (GKL), která na předposlední jamce ještě vedla startovní pole o 9 ran. Na poslední jamce však zahrála neuvěřitelných 16 ran a vítězství přenechala soupeřkám. O první místo se dělily pí E.Serenyiová GCP) a pí A. Strobachová (GKL).

Ve dnech 25. až 27. srpna 1939 se hrála v Klánovicích obě Mezinárodní amatérská mistrovství. Jediným zahraničním účastníkem v soutěži mužů byl Carl Arntzen z Německa. Mistrovství bylo rozepsáno na 32 hráčů, do prvního kola však nastoupilo jen 29 hráčů, 3 místa zůstala volná. Byli zde však všichni přední čeští hráči, Hanno Tonder, Jiří Lüftner, Sáša Schubert a Jan Bečvář. Chyběl sice Jaroslav Vohryzek, ale zato přibyla nová jména, se kterými jsme se dosud nesetkali, zejména Karel Hynek, Artur Štika, Doc. J. Bouček a Zdeněk Peters.

Prvním kolem prošli všichni favorité. Druhým rovněž. Ve třetím kole na sebe narazili H.Tonder a J.Lüftner, Tonder zvítězil 5/4. Prvním překvapením třetího kola bylo vítězství dosud neznámého K.Hynka nad někdejším nejlepším hráčem republiky S.Schubertem 3/2. Dalším postupujícím ze 3. kola byl J.Bečvář hladkým vítězstvím nad A.Štikou 8/7. Posledním postupujícím byl Němec Arntzen, který porazil Ivo Tondera 7/5. V semifinále se střetl H.Tonder s J.Bečvářem a zvítězil 3/2. Ve druhém semifinále porazil K.Hynek Němce Arntzena také 3/2. Finále mistrovství 1939 bylo prvním vzájemným soubojem H.Tondera s K.Hynkem. Tyto souboje byly v dalších letech magnetem každé soutěže. Tentokrát zvítězil H.Tonder bez velké námahy 9/8 a stal se již potřetí držitelem Masarykova poháru pro mezinárodního amatérského mistra ČSR. Jméno H.Tondera s letopočtem 1939 bylo vryto k dalším jménům mistrů ČSR do podstavce tohoto poháru. Další jméno sem přibylo až v roce 1946. V mistrovství žen zvítězila K.Linhartová (GCP) před O.Machovou z GC Brno.

V roce 1939 se na české golfové scéně objevují dvě nová přírodní hřiště. První vzniklo na loukách u Leletic pod Třemšínem a působil na něm nový GC Třemšín. Druhé vzniklo na Svratce a to z iniciativy malíře Chocholáče. Do sportovního dění se zapojil hlavně GC Třemšín, který záhy začal disponovat poměrně kvalitními hráči, z nichž zvláště vynikal Karel Hynek.

Karel Hynek se začal zúčastňovat vrcholných soutěží až když byl již vyzrálým hráčem. O začátku jeho golfového života mohou napovídat zápisy v kronice GKL, svědčící o jeho několikeré přítomnosti na líšnickém hřišti v roce 1933. V roce 1939 o něm píše dobový tisk jako o dlouholetém golfistovi, který však hraje málo " a proto jeví jeho hra znaky nevyrovnanosti a nestálosti. Není sporu o tom, že hraje golf vysoké třídy a že při dostatečné příležitosti ke hře by byl vážným nebezpečím i pro našeho mistra". Tato prognóza se skutečně v krátké budoucnosti vyplnila. 4. Léta válečná

4. Léta válečná

Události podzimu 1939 nenechaly nikoho na pochybách o tom, že jde do tuhého. Represivní reakce okupantů na vystoupení českého studenstva 28.října 1939 jasně naznačila, čeho se český národ ještě dočká. Z českého golfu se vytrácela jména těch, kteří odešli z Protektorátu do zahraničí. Z GKL např. odešli A.Hoffmeister a I.Tonder.

Přes protektorátní pochmurnou náladu pokračovaly dále sportovní aktivity, které lidi sdružovaly a přinášely trochu radosti. Hlavními centry golfových aktivit byly Klánovice a Líšnice.

Podle svědectví paní Vladimíry Novákové - Hradecké (Daduly) , které jsme získali laskavostí jejího syna Tomáše, vznikly Klánovice na pozemcích, které daroval baron Lichtenstein (cca 90 ha). Strojní park zajistil baron František Ringhoffer, mecenáše sehnala paní Zdena Havránková mezi nimiž byl i Jan Masaryk. Na hřišti byla postavena v roce 1937 nová klubovna a současně sem byla umístěna i stará dřevěná klubovna z Motola, která sloužila jako caddiehouse. Klánovické hřiště bylo vybudováno v lese a vyznačovalo se poměrně úzkými fairwayemi a velmi kvalitními greeny, o které vzorně pečoval zkušený greenkeeper pan Truhlář, který své zkušenosti načerpal ve Spojených státech. Greeny byly silně chráněny hlubokými bankry, naplněnými jemným bělostným pískem. Každá jamka měla rozvod vody umožňující zavlažování.

S využitím vzpomínek Jaromíra Fuchse, Vladimíry Hradecké a Ivana Vávry se pokusíme krátce toto hřiště popsat. Jednička (par 4, délka 340 m, dogleg doprava) začínala po levé straně klubovny. Odpaliště bylo umístěno v "lesním tunelu". Drive musel být dostatečně dlouhý a hlavně rovný, aby se míč dostal na výhled. Dvojka (par 3, 150 m) byla úzká v lesním tunelu a kolem greenu byly samé vzrostlé borovice. Jamku číslo 3 (par 5, 480 m) přecházel šikmo napříč potok a to tak, že nejblíže k odpališti byl na pravé straně fairwaye, nejdále na levé. Jamka, přes malý ohyb doprava, se rozkládala podél železniční tratě Praha-Kolín. Za greenem se zvedala umělá hráz. Z této hráze se hrála jamka č.4 (par 4, 360 m). Muži hráli od trati přes vodní nádrž, která byla uprostřed vřesoviště. Ženy hrály rovněž z hráze ale dále od trati a musely drivem překonat vřesoviště a kus louky, než se dostaly na fairway. " Na jaře louka rozkvetla a byla plná bílých kopretin. Když byla rána krátká, nebylo snadné bílý míček v té záplavě běloby nalézt. Na podzim pak bylo krásné hrát přes růžově fialové vřesoviště na sytě zelený trávník." Na jamce č.5 (par 5, 470 m, dogleg doleva) měli muži před svým odpalištěm přímo uprostřed velikou břízu. Skoro každý se dostal míčkem do jejích větví a ten pak skončil ve vysoké trávě nebo vřesovišti. Jak vzpomíná paní Hradecká, bylo mnoho stížností na tuto krásnou břízu, ale když se na schůzi výboru klubu hlasovalo zda ji pokácet, všichni byli proti. A tak bříza zůstala.

Jamka č. 6 (par 3, 205 m) byl dlouhý par 3. Jamka č.7 (par 5, 500 m, dogleg doleva) byla nejdelší. Na pravé straně fairwaye byl mělký bankr a vedle něj, téměř v ose jamky, skupina vzrostlých borovic. Dobrý drive musel minout skupinu borovic po pravé straně a přeletět bankr. Druhá rána se pak mohla hrát tak, aby třetí ranou bylo možno atakovat green. Jamka č.8 (par 3, 140 m) byla krátká a příjemná. Pak se přecházelo po lávce přes potok. Devátá jamka (par 4, 350 m) se vracela ke klubovně a po levé straně byla lemována potokem.

K těmto devíti jamkám přibyly po válce další tři a to dlouhá desítka (par 5, 490 m), krátká jedenáctka (par 3, 175 m) a ke klubovně se vracející dvanáctka (par 4, 360 m).

4.1 Klánovice v létech 1940 a 1941 

Na konci května 1940 se v Klánovicích uskutečnil turnaj na jamky společně pro muže a ženy s vyrovnáním. Nasazeno bylo 16 hráčů a hráček. Nejlepším hráčem v poli startujících byl líšnický Hanno Tonder s hcp 0. Je třeba poznamenat, že Hanno Tonder v té době byl již suverénním králem českého golfu. Byl trojnásobným mistrem republiky a prakticky neporazitelný ve hře na jamky. Posledním jeho přemožitelem v soutěžní jamkové hře byl tehdy již zesnulý Fr.Ringhoffer ml. a to z roku 1931. Od roku 1932 porážel H.Tonder všechny své domácí soupeře (nebo s nimi remizoval), ať to byl národní mistr z roku 1930 Fr.Ringhoffer ml., nebo národní mistr z roku 1931 Sáša Schubert, či mezinárodní mistr republiky z roku 1935 Jan Bečvář, případně Jiří Lüftner nebo Jaroslav Vohryzek. Ostatní nejmenovaní soupeři H.Tondera nepatřili do výkonnostní elity. V roce 1939 vstoupil do soutěžního golfu již herně vyzrálý Karel Hynek, ale ani on v jamkové hře na H.Tondera ještě nestačil.

Na tomto květnovém turnaji K.Hynek nestartoval. Mezi startujícími byli však např. hokejista Dr.Zd.Peters (hcp.10), který rovněž rychle výkonnostně rostl, dále S.Schubert (hcp.10), Japonec K.Itigé (hcp.10), mistryně republiky z roku 1939 K.Linhartová (hcp.12) a jiní. Objevilo se zde i další nové jméno, František Stejskal (hcp.24).

V prvních dvou kolech se H.Tonder utkal se dvěma ženami, M.Vaňkovou (hcp.24) z GKL a V.Petersovou (hcp.36) z GCP. V semifinále porazil Dr.Klana (hcp.16) z GKL, který porazil v druhém kole S.Schuberta. Druhým finalistou byl Z.Peters z GCP. Finálový zápas měl velmi napínavý průběh. Normálních 18 jamek skončilo nerozhodně a zápas byl opakován. V opakovaném zápase po deváté jamce Z.Peters vzdal, když H.Tonder zahrál prvních 9 jamek za 33. Přitom scratch-score hřiště činil 72 (par devítky byl 4+3+5+4+5+3+5+3+4=36). V boji o třetí místo porazil Japonec K.Igité Z. Klana 6/4.

Dne 2.června 1940 se hrál v Klánovicích další ročník soutěže o Piešťanský pohár. Tato putovní cena byla v roce 1931 věnována ředitelstvím lázní Piešťany. Soutěže na rány s vyrovnáním se zúčastnilo pouze 6 hráčů. V soutěži zvítězil H.Tonder (hcp.0) v novém rekordu klánovického hřiště 70 (36+34). Druhý byl Japonec K.Itigé (86-10=76), třetí Z.Peters (89-10=79). H.Tonder tak obhájil své vítězství z roku 1939. Poslechněme si, co o tomto výkonu H.Tondera psal v roce 1940 odborník na slovo vzatý, Ing. J.Charvát. " Jelikož nyní H.Tonder hraje ze žlutých odrazišť stále pod scratch-score a z červených odrazišť (turnajových) dociluje téměř stejných výsledků, můžeme očekávati, že se handicap tohoto hráče co nejdříve sníží a že v něm budeme míti co nejdříve plus hráče, čímž by se zařadil mezi evropskou zvláštní třídu. Musíme litovati, že nelze nynější vynikající formy našeho mistra použíti v mezinárodních utkáních, aby z jeho výkonu plynuly další úspěchy našemu golfu". Jak je z textu mj. zřejmé, byla tehdy mistrovská pánská odpaliště označena červenou barvou. Žlutou barvou byla označena odpaliště pánská-normální a bílou odpaliště dámská.

Další soutěží hranou v Klánovicích byl tradiční Švestkův pohár, mistrovství GCP na rány. Soutěž se hrála v neděli 25.8.1940. Účast byla bohužel slabá, hrálo jen 7 hráčů, zato však ti nejlepší. Zvítězil H.Tonder (159 ran) před K.Hynkem (161), J.Bečvářem (165), Zd.Petersem (171) a S.Schubertem (187). V tu dobu již S.Schubert, nejlepší hráč let 1931 a 1932, ztratil výkonnostní kontakt se stávající špičkou. Za vyvrcholení jeho hráčské kariéry lze považovat účast ve Velké soutěži národů v roce 1936, kde obstál se ctí.

Druhé protektorátní Mistrovství se hrálo samozřejmě rovněž v Klánovicích a to tradičně koncem září. Přihlášeno bylo 16 hráčů z nichž 6 bylo z GCP, 4 z GKL, 4 z GK Třemšín a 2 z GC Brno. V prvním kole pět hráčů nenastoupilo, mezi nimi i S.Schubert. Do druhého kola postoupili všichni favorité. Ve druhém kole zvítězil Hanno Tonder nad S.Žemlou 8/7, Karel Hynek nad Ádou Polákem 8/6, Jan Bečvář nad Tachovským 7/6 a Zd.Peters nad Josefem Malečkem 6/5.

V semifinále se měli utkat H.Tonder se Zd.Petersem a J.Bečvář s K.Hynkem. Uskutečnilo se však pouze semifinále mezi K.Hynkem a J.Bečvářem, které skončilo Hynkovým vítězstvím 6/5. Ke druhému semifinále bohužel obhájce titulu H.Tonder nenastoupil z nám neznámých důvodů. Nebudeme však daleko od pravdy, když budeme hledat spojitost mezi jeho neúčastí v této důležité soutěži a smrtí jeho otce JUDr. Ferdinanda Tondera, dlouholetého jednatele Golfového svazu ČSR a bývalého prezidenta GKL. Dr.Tonder zemřel 2.října 1940.

Ve finále Mistrovství se tedy střetli K.Hynek a Zd.Peters. Zvítězil K.Hynek 5/4 a získal tak svůj první mistrovský titul. Masarykův pohár se tentokrát z pochopitelných důvodů poprvé neuděloval.

O sezóně 1941 toho bohužel víme velmi málo a nezbývá než citovat z Historie čs.golfu Ivana Vávry. " Přes dobové potíže byla další sezóna 1941 až do červnového přepadení Sovětského svazu a zejména do zářijového nástupu R.Heydricha velmi rušná. Téměř každou neděli byly pořádány soutěže, řady kvalitních hráčů se rozšiřovaly, stoupala zdravá rivalita i kvalita hry. Klubovým mistrem (zřejmě vítězem Švestkova poháru) i vítězem Mistrovství se stal opět H.Tonder, mistryní v kategorii žen Anna Strobachová - oba členové GK Líšnice".

4.2 Líšnice v létech 1940 a 1941

Líšnice i v roce 1940 zůstávala malebným a poměrně odlehlým útočištěm před tíhou doby, která na všechny doléhala, zvláště pak v Praze. Na Líšnici se pravidelně uchylovali členové GKL o sobotách, přespávali v klubovně, a v neděli odpoledne se opět vraceli ke všedním starostem. Již se samozřejmě nejezdilo auty, mladším sloužila za hlavní dopravní prostředek jízdní kola, starším železnice. Mezi členy se začala využívat klínecká či bojovská cesta. Vlakem se odjíždělo z Prahy Braníka do zastávek Klínec či Bojov. Potom se šlo nejdříve krásnou lesní, potom polní cestou až na hřiště. Hole měli členové v klubovně, takže chodili obtěžkáni pouze batohy nebo taškami.

Na Líšnici jezdili kromě členů GKL i hráči GCP a GK Třemšín, Stejskal, Žemla, Hynek, Štika a další. Mezi nejčastější návštěvníky hřiště patřil Hanno Tonder, který sem jezdil s partou mladých na kolech.

O sportovních aktivitách GKL víme, že v roce 1940 byla sehrána dvě meziklubová utkání mezi GCP a GKL, první na Líšnici, druhé 8.září zřejmě v Klánovicích. Výsledky se bohužel nedochovaly. Pokračovala však tradice vzájemných meziklubových utkání, která vznikla na počátku třicátých let.

Dne 20. října 1940 došlo k zahájení sportovních styků mezi GKL a Golf Klubem Třemšín (GKT). Na Líšnici byl sehrán meziklubový zápas o pohár Ing. Kubelíka. Za GKT startovali Artur Štika, Áda Polák, pí Novotná, Ing.Kubelík a Karel Hynek. Za GKL nastopili Hanno Tonder, Jaroslav Hilbert, Karel Vaněk, Marie Vaňková, Ivan Vávra a Vladimír Kopecký. Zvítězil GKL.

První golf v roce 1941, a to již 16. února, hráli na Líšnici opět mladí, Hanno Tonder, Janček Štěrba-Böhm, Ivan Vávra a s nimi ostřílený sportovec Ing. Zdeněk Michl, jinak závodní jezdec továrny Aero. Čtrnáct dní na to, 2.března 1941, bylo nádherné počasí, teplo a slunce. Na Líšnici trénoval sám Hanno Tonder. Válka udělala své. Dopravní a jiné problémy způsobily, že Líšnice se Praze vzdálila a přes krásné počasí, hřiště bylo navštíveno jen jedním hráčem. 29. března 1941 opět hrála na Líšnici celá parta "cyklistů" v čele s H.Tonderem.

5.dubna 1941 provedli H.Tonder, Zd.Michl a I.Vávra přesné přeměření hřiště. Devítka měřila 2468 m. O Velikonocích, které byly od pátku 11.dubna do pondělí 14. dubna, napadlo množství sněhu, který však postupně roztál, takže v pondělí byla zahájena sportovní sezóna 1941 Vlajkovou soutěží.

19. dubna 1941 se uskutečnila hendikepová soutěž na rány. Zvítězil H.Tonder, který měl již "plusový hendikep" +1 (75+1=76), před J.Štěrbou (97-19=78), Zdeňkem Stompfem (101-22=79) a Jar. Hilbertem (92-12=80). Tito první čtyři pak dále hráli hendikepovou hru na jamky. H.Tonder se utkal se Zd.Stompfem a zvítězil 5/3. J.Hilbert se utkal s J.Štěrbou a zvítězil na 19. jamce. Finále vyhrál H.Tonder 3/2, třetí místo vybojoval Zd.Stompfe vítězstvím nad J.Štěrbou na 19. jamce.

11. května 1941 navštívil Líšnici, samozřejmě na kole, Vladislav Holan (GCP). V.Holan se v tu dobu zřejmě s golfem teprve seznamoval. V pozdějších letech ho golf dovedl až k mistrovskému titulu a k seniorské reprezentaci.

4.3 Český golf v létech 1942 až 1945

Další válečná léta 1942 až 1945 byla ve znamení postupného útlumu sportovních aktivit, ale i ve znamení hráčské nezdolnosti, a to navzdory všem tragickým událostem, ke kterým došlo. Hlavní zdrojem informací nám budou kroniky GKL ale i vzpomínky jednoho z pamětníků, dlouholetého vynikajícího golfisty, pana Jaromíra Fuchse.

Sportovní sezóna 1942 začala na Líšnici meziklubovým zápasem GKL-GKT a to 26.dubna. Toto utkání přineslo několik zajímavých výsledků. Ve čtyřhrách porazila domácí dvojice H.Tonder, I.Vávra dvojici K.Hynek, A.Štika 3/2. Druhá domácí dvojice J.Hilbert, J.O.Franta remizovala s dvojicí A. Polák, Urban . Senzací skončilo utkání v singlech mezi K.Hynkem a H.Tonderem. K.Hynek porazil H.Tondera 4/2. Je to první dochované svědectví o Tonderově prohře s domácím hráčem od roku 1931. Zajímavé rozhodně je i vítězství stále se lepšícího A.Štiky z GKT nad zkušeným Hilbertem z GKL 6/5. Ostatní čtyři singly skončily vítězstvím líšnických hráčů, takže v utkání zvítězil GKL 5,5:3,5 bodu.

Odveta se hrála téhož roku 11. října opět na Líšnici. Družstva však nastoupila v minimalizované sestavě tři proti třem. Čtyřhry skončily remízou, singly vyhráli líšničtí 2:1 a tím i celé utkání 2,5:1,5 bodu. Za GKL hráli Zd.Stompfe, I.Vávra a Z.Klan, za GKT Ing. Kubelík, Dr.Kubelík a A.Polák. Nejlepší hráči obou klubů chyběli.

25. října 1942 se hrálo na Líšnici tradiční utkání GCP-GKL. Družstvo GCP nastoupilo se dvěma slavnými hokejisty, J.Malečkem a Z.Petersem. Sestavu doplnili stále se lepšící F.Stejskal a pí Petersová. Za GKL hráli H.Tonder, I.Vávra, K.Vaněk, M.Vaňková a Z.Klan. Hrály se dvě čtyřhry a čtyři dvouhry. Čtyřhry skončily nerozhodně, singly rovněž. Celkově tedy remiza 3:3. Utkání H.Tonder - Z.Peters skončilo vítězstvím Tondera 1/0. Z hostů zvítězil F.Stejskal nad K.Vaňkem a J.Maleček nad Z.Klanem. M.Vaňková porazila pí Petersovou. To jsou dochovaná fakta o sportovním dění na Líšnici.

Jak probíhal sportovní život v Klánovicích se můžeme jen domnívat. Zřejmě začátkem sezóny 1942 probíhal život na tomto lesním hřišti obdobně, jako doposud. Hrála zde převážná část hráčů GCP, těch, kterým z různých důvodů, plynoucích z válečných poměrů, nebyl golf odepřen. Klánovické hřiště si zachovávalo i v době válečných let svoje caddies, kteří při plnění svých povinností měli možnost se s golfem důvěrně seznámit. Není divu, že v poválečných letech z těchto caddies vyrostla silná golfová generace. Další události, ke kterým v roce 1942 došlo, ovlivnily celý golf, tedy i klánovický.

Dne 7. května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora a pravděpodobného budoucího likvidátora českého národa R.Heydricha a okamžitě vyhlášeno stanné právo. Represe na sebe nenechala dlouho čekat. 31. května 1942 byl na kobyliské střelnici zastřelen prezident GKL JUDr.Ludvík Vaněk. Celý GKL byl touto zprávou otřesen a s ním i ostatní kluby. L.Vaněk byl člověk mimořádných kvalit. Ke klubu i k líšnickému hřišti ho poutal vřelý vztah. O jeho výjimečnosti svědčí i to, že v jeho případě byla v GKL porušena původní tradice ročních funkčních období prezidentů klubu a jeho funkce byla každoročně prodlužována, takže v ní setrval téměř 12 let. Po smrti L.Vaňka převzal řízení klubu JUDr.Prokop Sedlák. Klub ho zvolil do funkce primátora klubu, funkci prezidenta ponechal zastřelenému L.Vaňkovi. Že k převzetí funkce primátora klubu mohlo dojít bylo i v případě Dr.Sedláka šťastné řízení osudu. Nechybělo totiž mnoho a i on mohl skončit na popravišti mstitelů Heydrichovy smrti.

Ale ani GCP nezůstal ušetřen represe tohoto období. Jak píše I.Vávra, bylo po dobu stanného práva uzavřeno golfové hřiště v Klánovicích. Dále citujeme z Vávrovy Historie: "Po přechodném otevření hřiště v létě byl přímo na hrací dráze zatčen JUDr.V.Wahl, později popravený. Zatčeni a uvězněni byli i další členové GC Praha". Dalším zatčeným, naštěstí však nepopraveným golfistou, byl Artur Štika z GK Třemšín. Svoji daň válečné hrůzovládě zaplatil i GC Brno. Z jeho členů skončili na popravišti V.Šilhan, R.Bäumel, manželé Fuhrmannovi a ředitel Blumenthal.

Je zřejmé, že po takovéto smrtonosné žni se golfové prostředí, alespoň na čas, zásadně změnilo. Nikdo si nebyl jist příštími dny. Lidé se uzavírali do sebe. Trpěli lidé, trpěl golf. V Klánovicích se hrálo pouze na šesti jamkách, perfektně však udržovaných. Klubovnu okupanti zabrali a tři jamky v její blízkosti (č.1,2 a 9) pro hru zcela uzavřeli jako ochrannou zónu. V lese poblíž těchto jamek a klubovny zřídili parkoviště pro svá vozidla. Jako náhradu za zabranou klubovnu využívali golfisté části domku greenkeepera ve Dvorech. Z pochopitelných důvodů se v roce 1942 Mistrovství nekonalo.

Líšnice, jako útočiště, dále plnila svoji funkci. První zájezdy na hřiště v roce 1943 začaly již koncem února. Jezdilo se hodně, lidé se vzájemně posilovali. V líšnické kronice se však již některá jména dále neobjevovala. Neobjevil se tam již nikdy podpis Ing.Zdeňka Michla. Z.Michl byl rovněž popraven. Ostatní přijížděli a hráli. Nepořádaly se však soutěže. Výjimku tvořilo "utkání čtyř", o kterém je v kronice zmínka.

Obdobně probíhal golfový život i v Klánovicích. Mohl být i stísněnější, protože Klánovice byly "více na ráně". Přesto se traduje, že v roce 1943 proběhlo Mistrovství ve kterém opět zvítězil H.Tonder.

Situace se nezlepšila ani v roce 1944. Klubovna líšnického hřiště, díky své odlehlosti od "civilizace", poskytovala mír a klid, hodnoty v době válečné tak vzácné. Proto se v zápise v klubové kronice, pořízeném 26.7.1944 Dr.Sedlákem, dočítáme. " Překrásný den. Z modré klenby hřeje pravé žňové slunce. Kolem dokola jeden zlatý souzvuk. Sedl jsem si do Vávrovy lehací židle a zatímco duní z dálky kanonáda a slyším táhlý dutý tón od mnoha letadel neviditelných, hrají si přede mnou mí dva kluci s golfovým míčkem".

Golf však byl stále přítomen. V kronice nacházíme radostný zápis "zahrál jsem poprvé 38", který zapsal Dr.Klan, nebo "zahrál jsem 40 a 39, to mi stačí". Válka nedokázala vymazat radost z golfu. Nad Líšnicí se stále častěji objevovaly svazy přelétávajících spojeneckých letadel. Přinášely naději a optimismus. Klánovické hřiště v roce 1944, přes svoji upravenost a krásu, bylo spíše opuštěno. Na podzim tohoto roku bylo uzavřeno a jeho válečná historie tím končí. Nová kapitola jeho krátkého života se začala psát až po válce. V roce 1944 byl zatčen Hanno Tonder a to v souvislosti s uvězněním jeho bratra Ivy. Ivo Tonder utekl z protektorátu 12. prosince 1939. Přes Francii se dostal do Anglie, kde se jako letec stal příslušníkem 312. stíhací perutě. Při návratu z operačního letu 3. června 1942 byl přesilou nepřátelských FW 190 sestřelen a Němci vyloven z moře. Po krátkém pobytu v obsazené Francii byl umístěn v zajateckém táboře Sagan. Odtud uprchl během největšího hromadného útěku zajatců v historii, který spoluorganizoval. Po dramatických událostech byl však na útěku gestapem zatčen a uvězněn v Praze na Pankráci. Rozsudek smrti, který nad ním okupanti vynesli, však již nestačili vykonat a Ivo Tonder se dočkal konce války. Po válce se vrátil do vlasti a současně i ke golfu. Zajížděl na Líšnici a zřejmě i na mariánskolázeňské hřiště, poblíž kterého se usadil a založil farmu. Tím však nekončila jeho životní dobrodružství. Ta dále pokračovala přes komunistické vězení a útěk z něj zpět do Anglie. Tam prožil další část svého života. Do vlasti zajížděl po roce 1989 na srazy letců a nikdy neopomněl navštívit i líšnické hřiště. Zemřel v roce 1995 v požehnaném věku 82 let jako generál letectva. Jeho mladší bratr Hanno byl v souvislosti s ním dvakrát vězněn. Jednou za války, podruhé v padesátých letech.

Vraťme se však zpět do roku 1944. Od října 1944 do konce války přežíval český golf pouze na hřišti v Líšnici. Ale ani to nebylo bez problémů. Doklady o tom čerpáme opět z kroniky GKL. Líšnické hřiště se nachází na obecním pozemku. Tento pozemek se od roku 1928 užíval pro golf a pastvu. Tato symbiosa byla bezkonfliktní, ráno a večer se pásl dobytek, přes den se hrálo. V průběhu roku 1944 však o tento pozemek projevili zájem i místní fotbalisté, kteří hledali místo pro svoje hřiště. Začala se vést jednání a 28. ledna 1945 měl být vynesen ortel, zda golf na Líšnici zůstane či ne. Na jednání s místními představiteli přijeli Dr.Hilbert a Dr.Klan. Naštěstí došlo k dohodě, že se na hřišti bude hrát golf i fotbal. Samozřejmě ne současně.

To se však již mílovými kroky blížil konec války. Byl však v tomto, stále nejistém a dramatickém období vůbec někdo, kdo skutečně hrál? V kronice se dočítáme, že ano. První hra v roce 1945 se uskutečnila 24. března. Na hřišti hráli Dr.Klan se synem Jiřím. Dr. Klan byl však zřejmě jediným golfistou, který těsně před koncem války, tj. v březnu a dubnu 1945 hrál a trénoval.

Válka skončila a s ní i období šestileté persekuce, které značně negativně ovlivnilo velmi nadějný rozvoj českého golfu v létech předválečných. Pokud jde o jednotlivce, tak to zejména platí o Hanno Tonderovi, kterého válečná léta zbavila možnosti uplatnit se na mezinárodní sportovní scéně, kam v roce 1936 tak úspěšně vstoupil. Vzpomeňme jen na povzdech J.Charváta z roku 1940.

5. Léta poválečná

5.1 Poválečné bilancování

V jakém stavu nám léta válečná zanechala český golf ? Pokud se týče hřišť, nejméně narušena válečnými léty zůstala Líšnice. Pouze přibyly fotbalové branky. Téměř nedotčené zůstaly i Klánovice. Šest jamek bylo téměř celou válku vzorně udržováno. Po sedmiměsíčním uzavření bylo hřiště velmi rychle uvedeno do dobrého stavu. Svůj krátký život ukončily Leletice. GK Třemšín se odtud odstěhoval již v roce 1944 a v roce 1946 se snad sem na krátký čas vrátil. Jak přežila válku Svratka nevíme. Její vznik na začátku války nasvědčuje tomu, že byla využívána i v prvních válečných létech, zřejmě však velmi malým okruhem hráčů. To jsou však ale pouze dohady. Jisté je, že Svratka během války i řadu let po ní významnější roli v českém golfu nehrála.

Nejvíce narušila válka život na západočeských hřištích. Nejsou doložitelné zprávy, že by tato hřiště byla pro golf v létech válečných využívána a tedy i udržována. A tak po válce nebylo v Karlových Varech po předválečném golfu ani vidu, ani slechu. Zcela byla přerušena kontinuita personální. Lidé, kteří před válkou karlovarský golf řídili, buď zde již nebyli, nebo se své funkce nechtěli, či spíše nemohli ujmout. To platí i o Mariánských Lázních. Ty však potkalo mimořádné štěstí. Když američtí vojáci, kteří Mariánské Lázně osvobodili, zjistili, že se zde nachází golfové hřiště, neváhali a velmi rychle toto hřiště uvedli do náležitého stavu. Měli k tomu jak techniku, tak i zajateckou pracovní sílu. A tak se již během roku 1945 v Mariánských Lázních hrálo a to špičkový golf. Svědčí o tom výpovědi amerických veteránů uveřejněné po létech v různých zahraničních golfových časopisech. Když se vysídlené pohraničí začalo v roce 1946 plnit novými obyvateli, nalezli zde ke hře připravené golfové hřiště. To bylo pro některé z nich samozřejmě velkou šancí, které se již v roce 1947 uchopili a založili Golfový klub Mariánské Lázně (dle I.Vávry to bylo 10.4.1947).

Vraťme se však ke stavu českých golfových klubů po ukončení války. GK Třemšín se koncem války přejmenoval na Český golfový klub a později se sloučil s GCP. V členské základně Golf Clubu Praha došlo během války ke značným změnám. Řada jmen, která se v předválečných létech často vyskytovala na výsledkových listinách tohoto klubu, se již nikdy více v golfu neobjevila. Co bylo osudem těchto lidí se již bohužel nikdy nedozvíme. Z golfu vymizela jména jako S.Schubert, J.Lüftner, J.Bečvář a mnoho dalších. J.Bečvář byl prý po roce 1948 vystěhován z Prahy. Golf Club Praha byl po válce reprezentován již jinými jmény. O tom však později.

Z Golfového klubu Líšnice ubylo několik jmen. Čtyři členové válku nepřežili, z nichž pouze jeden zemřel přirozenou smrtí. Klubu se během války vzdálil A.Hoffmeister a již se prakticky klubu nikdy nepřiblížil. Řada členů přestala aktivně hrát golf a jen občas na Líšnici zajížděla za kamarády a vzpomínkami. Pravidelně se však zúčastňovali každoročních prezidentských schůzí.

Zcela zanikl Ringhoffer Golf Club Volešovice a s ním i volešovické hřiště. Českou golfovou scénu doplňoval brněnský golf, který přežíval rovněž v klubové formě jako GC Brno.

Do poválečného období tedy vstupoval český golf soustředěný do čtyř klubů, Golf Clubu Praha, který působil v Klánovicích, Českého golfového klubu, který rovněž působil v Klánovicích, Golfového klubu Líšnice, který využíval líšnické hřiště a Golf Clubu Brno, který byl bez hřiště a jehož hráči též zajížděli do Klánovic.

Jak to však bylo s celostátním golfovým orgánem ? Nyní se musíme ještě vrátit trochu hlouběji do historie. Doložitelné zprávy o složení vrcholného orgánu Golfového svazu ČSR máme z kraje roku 1933. Z pozdějších událostí víme, že svaz jako orgán plnil svoji funkci a že jeho předsedou po celou předválečnou dobu byl František Ringhoffer. Z dalších členů výboru si můžeme být jisti Dr. Ferdinandem Tondrem ve funkci jednatele a to až do jeho smrti v roce 1940.

Podstatně méně víme o činnosti místopředsedy Ing. Jaroslava Jahna. Poslední záznam o jeho působení ve svazu máme z roku 1933, kdy byl potvrzen ve funkci místopředsedy. O jeho případné účasti na ustavující schůzi EGA v roce 1937 můžeme pouze spekulovat. Víme však, že v roce 1938 místopředsedkyní svazu byla paní Zdena Havránková z GCP. Je málo pravděpodobné, že by byli dva místopředsedové z jednoho klubu a proto lze předpokládat, že v roce 1938 již Ing.Jahn ve funkci místopředsedy svazu nepůsobil.

Dalším místopředsedou, potvrzeným v roce 1933, byl Emanuel Winter z Piešťan. Dá se předpokládat, že v této funkci setrval až do okupace a rozdělení Československa na Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát, protože v jeho osobě bylo ve svazu zastoupeno Slovensko.

Pokladníkem svazu, zvoleným v roce 1933, byl Miroslav Švestka z GCP. I u něj předpokládáme, že v této funkci setrval po celé předválečné období a působil i dále v prvních válečných letech, pokud svaz nějakou činnost vykonával. Doložená je jeho přítomnost na klánovickém hřišti v roce 1940 při příležitosti Švestkova poháru.

Jak jsme se již zmínili působil v roce 1937 jako místopředseda svazu i starosta Karlových Varů Schreitter-Schwarzenfeld. Zřejmě zastupoval ve svazu vlastníky západočeských hřišť. Odtržením pohraničních území v roce 1938 samozřejmě jeho působení ve svazu skončilo.

Další osobou, těsně spjatou s činností Golfového svazu ČSR, byl jeho generální sekretář Ing.Josef Charvát. Tohoto nadmíru činorodého člověka lze právem považovat za duši československého předválečného golfu. Kromě svých funkcí v GCP a Golfovém svazu ČSR vydával golfová periodika a současně je i zásoboval velmi zasvěcenými články a informacemi. Byl rovněž architektem klánovického hřiště. Jeho činnost sekretáře svazu pokračovala zřejmě i v letech válečných i těsně poválečných. Byl např. přítomen na mistrovství v roce 1947. Pak se nám jeho stopa ztrácí. Tím jsme vyčerpali hlavní představitele předválečného Golfového svazu ČSR. Vedle nich působili ve výboru zástupci jednotlivých klubů. Těmi byli v roce 1933 W.R.Hennig za GC Piešťany, Dr.A.Hoffmeister za GKL, Felix Ringhoffer za RGC Volešovice a Dr. Rössler za GCP. U zástupců GC Piešťany a RGC Volešovice se dá předpokládat, že ve funkcích setrvali po celé předválečné období, protože tyto kluby zřejmě neměly nikoho, kdo by je vystřídal. Tento předpoklad již neplatí pro GCP, který disponoval velmi rozsáhlou členskou základnou. Jak dlouho zůstal Dr. Rössler ve funkci skutečně nevíme a nemá smysl o tom spekulovat. Víme však jak to bylo u GKL. Ve výboru tohoto klubu docházelo k časté výměně funkcí, kromě prezidentské. A tak Dr.A.Hoffmeister byl zástupcem GKL ve výboru Golfového svazu ČSR do konce roku 1933, v roce 1934 tuto funkci zastával Dr.Karel Vaněk, v roce 1935 Dr.Jiří Chvojka, v létech 1936 a 1937 Dr. Prokop Sedlák a v roce 1938 Dr. Zdeněk Klan. Zřejmě Dr.Klan tuto funkci zastával i v dalších letech. V roce 1940 se navíc stal viceprezidentem GKL.

V roce 1936 byl založen Golf Club Brno a je pravděpodobné, že záhy vstoupil do Golfového svazu ČSR. Koho ze svých členů vyslal do výboru svazu bohužel nevíme. Víme pouze, že v roce 1939, kdy se v Protektorátu na závěr mistrovství uděloval odvážně pohár prezidenta Masaryka pro Mezinárodního amatérského mistra ČSR, tento akt prováděl předseda svazu František Ringhoffer a paní O. Machová z Brna. Zřejmě její přítomnost při tomto aktu nebyla náhodná.

Nyní opět sáhneme po Historii I.Vávry. Zde se dočítáme, že v roce 1942 se členem výboru svazu stal Artur Štika z GK Třemšín. V druhé polovině roku 1944 činnost svazu ustala, asi ve stejné době, kdy došlo k uzávěře hřiště v Klánovicích. To se však již dostáváme zpět do období poválečného. Činnost Golfového svazu ČSR obnovovali pravděpodobně Ing.Josef Charvát a Artur Štika. Jaké další zástupce kluby do tohoto orgánu vyslaly bohužel nevíme.

5.2 Poválečná obnova 

Golfový život začal nabírat na obrátkách až v roce 1946. V tomto roce se hrálo první poválečné Amatérské mistrovství ČSR o Masarykův pohár. Hrálo se zřejmě v Klánovicích. Zvítězil Karel Hynek z Českého golfového klubu. Stal se tak poprvé držitelem tohoto putovního poháru pro mistra ČSR, mistrovství však vyhrál již podruhé.

Klánovice se po válce staly místem, kde se golfu začala věnovat řada význačných sportovců z jiných odvětví sportu. V prvé řadě to byli hokejisté, např. Gustav Bubník, Bóža Modrý, Václav Roziňák, bratři Zábrodští a později i František Krčma. Cestou z klánovického hřiště se v té době bohužel zabil i vynikající český profesionální tenista Karel Koželuh.

Kromě českých hráčů využívali Klánovice těsně po válce i cizinci a to převážně američtí piloti služebně vázaní v Praze a americký velvyslanec Steinhardt. Na hřišti kromě správce Čechoameričana pana Truhláře působil jako profesionální trenér pan František Doležal, kterému pomáhal anglický trenér Ronald Blackett.

Ve dnech 10. a 11. května 1947 bylo sehráno na Líšnici utkání mezi Českým golfovým klubem a GKL a to jako Memoriál obětí nacismu.Tento Memoriál obětí nacismu byl založen jako jakási golfová liga, kdy každé družstvo hraje s každým. Za ČGK nastoupili Artur Štika, R.Gotz, František Stejskal, Adolf Polák, J.Bukovič a pí Marta Krausová. Za GKL Vladimír Kopecký, Karel Vaněk, pí Marie Vaňková, Ivan Vávra, Zdenek Klan a Zdeněk Stompfe.

Dne 1. června 1947 bylo na Líšnici sehráno v rámci Memoriálu obětí nacismu utkání mezi GCP a GKL. Za GCP nastoupili Zdeněk Peters, Josef Maleček, Jiří David st. a pí Petersová, za GKL Hanno Tonder, Ivan Vávra, Milan Stompfe, Zdeněk Stompfe a Vladimír Kopecký. 

19. října 1947 se hrálo na Líšnici opět utkání mezi Českým golfovým klubem a GKL. Za ČGK startovali František Stejskal, Václav Krejčí, Artur Štika, Adolf Polák, Václav Havlice a Janda. Za GKL Vladimír Kopecký, Jaroslav Hilbert, Ivan Vávra, Zdeněk Stompfe, Zdeněk Buldra a Jiří Klan. GKL utrpěl zdrcující porážku 9:0.

V roce 1947 se hrálo mistrovství republiky poprvé po válce v Mariánských Lázních. Celé pole účastníků bohužel neznáme, ale dovolíme si zde jistý odhad. Téměř s jistotou můžeme mezi hráče mistrovství zařadit obhájce titulu Karla Hynka. Souboje H.Tondera s K.Hynkem se staly legendou a na jejich napínavost se vzpomínalo léta. Velmi dobrým hráčem tohoto období a předpokládaným účastníkem byl Artur Štika. Z GKL je třeba vzpomenout vedle Hanno .Tondera i na Ivana Vávru, jehož ladný švih obdivovala celá generace hráčů. Jistými účastníky byli vedle Tondera výborný hráč František Stejskal (hsp.6), který jako sportovec-tenista velmi rychle stoupal na výkonnostním žebříčku i v golfu, dále Dr. Zdeněk Peters (hcp.4), výborný hokejista, a Václav Krejčí (hcp.4). Ti se totiž probojovali do semifinále, ve kterém se zřejmě utkali Stejskal s Petersem a Tonder s Krejčím. Mistrem ČSR se stal po čtvrté Hanno Tonder a, počítáme-li i protektorátní Mistrovství, získal tak svůj šestý mistrovský titul.

Konání mistrovství republiky v Mariánských Lázních v roce 1947 svědčí o tom, že se na tomto hřišti již plně obnovil regulérní golfový život. Zásluhu na tom mají noví osídlenci, kteří založili Golfový klub Mariánské Lázně. Prvním prezidentem tohoto klubu byl K.Adam. Dalšími významnými představiteli této nové éry mariánskolázeňského golfu byli JUDr. Jiří Novotný, JUDr. Ladislav Bartůněk, MUDr.Arnošt Kopta, Dr.Josef Plesník, Rudolf Uxa, Bohumil Vokoun, Jan Kheil, Oldřich Nechanický a z dam pí Adéla Novotná, pí Ludmila Plesníková, pí Miluše Kheilová a o něco později pí Helena Kropáčová.

Přiblížil se rok 1948 a i do golfu se promítl růst sociálního napětí ve společnosti. Nejsilněji to bylo znát v Klánovicích, kde se střetával tradicionalismus GCP s novou sociální průbojností některých členů ČGK. Tyto vlivy zřejmě nezasáhly nově se tvořící golfové prostředí v Mariánských Lázních a rovněž neměly vliv na vnitřní klubový život sociálně kompaktní Líšnice.

Věnujme se ještě v krátkosti orgánu, který v té době československý golf zastřešoval. Bohužel nemáme doklady o tom jak se tento orgán po válce přesně nazýval, ani jaké měl personální složení. Zachoval si svaz původní tradiční název Golfový svaz ČSR, nebo, jak uvádí I.Vávra, změnil svůj název na Československý golfový svaz ? Za skutečnost můžeme považovat, že nejvýraznější postavou tohoto orgánu se stal aktivní Artur Štika. Je rovněž pravděpodobné, že v prvních třech, jakž takž svobodných poválečných letech, se svaz snažil obnovit svoji pozici i na mezinárodní scéně, což se mu zřejmě podařilo. Další politický vývoj však tyto snahy na řadu let znehodnotil.

5.3 Caddies - nová síla v českém golfu

Caddies, nebo-li kedíci, byli tradičními účastníky golfového života. Jejich hlavním úkolem bylo nosit hráčovy hole. Tím ale jejich povinnosti nekončily. Zkušený caddie mohl velmi zkvalitnit hru každého hráče vhodnou radou, hlavně pokud šlo o taktiku hry a nepřeceňování vlastních sil.

Prvními caddies na české golfové scéně byli caddies pražského Motola. Většinou se jednalo o chlapce kolem 15 let, kteří si touto činností přivydělávali. Jejich téměř denní styk s golfem však nezůstal bez následků. I oni zatoužili hrát a zřejmě k tomu dostali i příležitost. Protože však nebyli členy klubu, ale jeho zaměstnanci, museli se v tomto směru přizpůsobit vžitým zvyklostem. Caddie si mohl zahrát, byl-li k tomu vyzván hráčem, kterému nosil hole, s ním jeho holemi. Hráči, spíše horší výkonnosti, si tak často ověřovali, jaká rána se dá jejich holemi skutečně zahrát.

Z caddies se často stávali dobří hráči. Svoji výkonnost si mohli ověřit v soutěžích caddies, které klub pořádal. A tak, jak jsme již psali, např. sezóna 1933 byla zakončena soutěží caddies o putovní pohár. Tato soutěž sehrála každoročně od roku 1931 a tato tradice zůstala zachována po celou existenci předválečného, válečného i poválečného GCP. V létech 1948,1949 a 1950 zvítězil v mistrovství GCP caddies Jaromír (Míša) Fuchs.

Caddies byli organizováni a řízeni tzv. caddiemastrem, který rozděloval služby a vyplácel mzdu. Hráči platili za službu caddies klubu. Je zřejmé, že někteří hráči upřednostňovali některého oblíbeného caddie, záleželo pak na caddiemastrovi, zdali takovouto objednávku mohl uspokojit. Caddies, kteří zrovna neměli službu, mohli využívat tzv. caddiehouse.

Caddies byli i na Líšnici, kde se této činnosti věnovali někteří líšničtí a klínečti chlapci. Služby caddies se zde využívalo pouze před válkou, v době válečné a poválečné již ne. Nikdy to však nebyla organizovaná služba klubu, byla to buď okamžitá reakce na nabídku této služby, kdy chlapci se chodili na hřiště ptát, zda někdo nepotřebuje caddiho, nebo přímá domluva na některém dnu a hodině. Druhou formu uplatňovali hráči, kteří si zvykli na služby určitého caddieho a dá se říci, že to byla většina. A tak se vědělo, že Kopeckému nosí Kreperát atd. Odpovídalo to menšímu a nepravidelnému využívání tohoto hřiště.

Pro caddies byl pobyt v přísně tradičním golfovém prostředí, kde se museli podřídit řadě zvyklostí, dobrou školou života. Není divu, že v pozdějších letech, když se z nich stali hráči a členové klubu, byli těmi, kteří tyto vžité sportovní tradice nejdůsledněji dodržovali a prosazovali.

Z motolských caddies se známými hráči stali Václav Krejčí, Milan Sommerschuh, Václav Havlice a Miloslav Bouška. Z klánovických caddies vyrostli dvě věkové kategorie výborných hráčů. K té první, která se těsně po válce již zařadila mezi klubové hráče, patří Miroslav Vostárek, Oldřich Vostárek (bohužel záhy golfu zanechal), Bohumil Landa, Miloslav Plodek a Voloďa Sochovič. K té druhé, mladší, která se prosadila až později, patří Jaromír Fuchs, Jiří Sochovič, Vlastimil Formánek a Zdeněk Šulc. Tato silná hráčská generace pomohla českému golfu v dalších letech k přežití a k novému rozjezdu. O tom však později.

5.4 Poúnorové změny

Pro mladší uvádíme, že v únoru 1948 provedli komunisté dlouho a dobře připravovaný vládní puč a to pomocí státní bezpečnosti a lidových milicí. Touto politickou změnou končilo krátké poválečné období přijatelné demokracie a nastalo období tvrdé totality. Totalitní režim vydržel v Československu až do listopadu 1989.

Do poúnorového období vstoupil český golf soustředěný do pěti klubů, Golf Club Praha, Český Golfový Klub, Golfový klub Líšnice,Golfový klub Mariánské Lázně a Golf Club Brno. Kdy došlo k formálnímu sloučení GCP s ČGK přesně nevíme, v roce 1948 ještě oba kluby vystupovaly na sportovním poli odděleně.

V roce 1948 rozhodla vláda, že dojde k tzv. sjednocení tělovýchovy. Jako sdružující prvek byly určeny tělovýchovné jednoty s názvem Sokol. Tyto jednoty, nemající v zásadě nic společného s Československou obcí sokolskou, byly určeny k vedení celostátní tělesné výchovy s tím, že všechny sportovní organizace jiného druhu, spolky a kluby zabývající se tělovýchovou, vplynou do těchto jednot. Řízeny byly místními orgány "lidosprávy". Spolky ustavené podle dosavadního spolkového zákona, které provozovaly činnost na základě svých úředně schválených stanov, musely se buď rozejít a provést likvidaci podle svých stanov, nebo podle zákona se musely přihlásit do příslušné jednoty Sokol, která je do sebe pojala a jejich činnost umožnila.

Tomuto rozhodnutí bylo třeba vyhovět - dělo se to však často zcela formálně. Např. GKL požádal o vstup do jednoty Sokol Líšnice, kterou vytvořil společně s líšnickým fotbalem. A tak se souhlasem MNV Líšnice užíval od této doby GKL "krycí název" Sokol Líšnice.

Obdobně to bylo i u ostatních klubů. Golfový klub Mariánské Lázně se stal oddílem jednoty Sokol Mariánské Lázně a Golf Club Praha, pravděpodobně již sloučený s Českým golfovým klubem, se, z iniciativy hráčů Krejčího a Sommerschuha, včlenil do závodního Sokola závodu J.Švermy - Jinonice. Obdobně se včlenil GC Brno do Sokola Včela Brno.

Zda k této organizační přestavbě došlo v roce 1948 nebo 1949 přesně nevíme. V kronice GKL byly kluby i nadále označovány tradičními názvy. V oficielním tisku z roku 1949 však již veškeré dění v Klánovicích probíhalo pod hlavičkou ZS J.Švermy.

Jak to bylo s celostátním orgánem ? I Golfový svaz ČSR musel přijmout nucené sjednocení a jako takový přestal existovat. Nahrazen byl Golfovým ústředím ČOS. A tak se v periodiku Míčové sporty z roku 1949 dočítáme výzvy, aby golfové oddíly oznámily golfovému ústředí ČOS svoje sportovní programy na rok 1950. V golfu se objevuje nový pojem "golfový oddíl".

Vynucená organizační přestavba zatím neměla zásadní vliv na sportovní aktivity. Na všech třech hřištích se hrálo - nejaktivněji zřejmě v Klánovicích. Ty se současně dostavovaly. Po válce bylo poměrně rychle zprovozněno šest, poté devět jamek a práce pokračovaly na další devítce. Život na hřišti si udržoval svůj tradiční rytmus, zajišťovaný stálou přítomností správce a greenkeepera pana Truhláře.

Značná aktivita byla i na Líšnici. 13.června 1948 se hrálo na Líšnici meziklubové utkání GKL proti GCP. Hosté z GCP zvítězili 6:3. Zajímavé je složení obou týmů i výsledky jednotlivých zápasů. Za GCP hráli F.Stejskal, V.Krejčí, M.Vostárek, B.Landa, J.David st. a M.Plodek. Za GKL H.Tonder, Z.Klan, J.Hilbert, I.Vávra, J.Klan a Z.Stompfe.

V singlech získali pro Líšnici vítězství H.Tonder nad F. Stejskalem 1/0 a I.Vávra nad B.Landou 5/4. Pro GCP získali vítězství V.Krejčí nad Z.Klanem jasně 7/6, M.Vostárek nad J.Hilbertem 1/0, M.Plodek nad Z.Stompfem 7/5 a J.David st. nad J.Klanem 1/0. Ve čtyřhrách z líšnických zvítězili H.Tonder se Z.Klanem nad F.Stejskalem s V.Krejčím 2/0. Další dvě čtyřhry získali pro sebe hráči GCP. M.Vostárek s B.Landou porazili J.Hilberta s I.Vávrou 2/1 a M.Plodek s J.Davidem st. Z.Stompfeho s J.Klanem 6/5.

19.června 1948 byl zahájen XI. Všesokolský slet. Tato skvělá tělovýchovná akce byla posledním vystoupením československého sokolstva na mnoho let. Po Všesokolském sletu totalitní režim přitvrdil a proces politického ovládnutí tělovýchovy se stal intenzivnějším.

26. a 27. června 1948 byl v Klánovicích sehrán meziklubový zápas GC Brno-GKL. Za GC Brno nastoupili prof. Bouček, Karel Tachovský a Vašátko. Za GKL Milan Stompfe a I.Vávra. GC Brno vyhrál jak čtyřhru, tak obě dvouhry. 

9.a 10. října 1948 se na Líšnici hrál zápas mezi ČGK a GKL. Za ČGK nastoupili M.Vostárek, A. Štika, Dr.Kubelík, Ing.Kubelík, Dr.Fürst a A.Polák. Za GKL hráli Z.Klan, V.Kopecký, J.Hilbert, I.Vávra, Z.Stompfe aj.O.Franta. ČGK zvítězil 5/4.

To, že k utkání nastoupilo družstvo ČGK svědčí o tom, že ke sloučení ČGK a GCP pře tímto datem ještě nedošlo a nebo pouze formálně. I sestava hráčů zhruba odpovídá bývalému GK Třemšín. A tak dále zřejmě vedle sebe v Klánovicích existovaly dva kluby, GCP a ČGK. O tom, zda ke sloučení došlo až ve chvíli, kdy oba musely požádat o začlenění do závodní jednoty Sokol záv. Jana Švermy, lze pouze spekulovat.

Mistrovství republiky se v roce 1948 hrálo v Mariánských Lázních. Během soutěže  se střetli H.Tonder s M.Vostárkem. Podle očitého svědka této události, pana Jaromíra Fuchse, utkání bylo nejen velmi napínavé, ale současně i ukázkou špičkového golfu. Vyrovnaný průběh byl až na sedmnáctou jamku druhé osmnáctky, kdy Tonder po drivu zahrál dřevem druhou ránu na úroveň greenu, takže k birdie mu stačila krátká přihrávka a jistý put. Toto vedení již na osmnácté jamce udržel. Ve finále porazil H.Tonder K. Hynka a stal se  již popáté držitelem Masarykova poháru pro mistra ČSR, celkově však vítězem osmi mistrovství. Mistrovství republiky žen 1948 vyhrála paní M. Davidová z Klánovic.

Z kroniky GKL je zřejmé, že sportovní i klubový život v roce 1949 pulzoval s neutuchající energií. Jen jména některých členů se z klubové kroniky vytratila a to v důsledku jejich odchodu z totalitní republiky. Bohužel nenacházíme však zde žádné záznamy o soutěžích nebo meziklubových zápasech. Víme pouze, že ve dnech 2. až 6. června 1949 se konalo v Mariánských Lázních mistrovství republiky a že v něm poprvé zvítězil Miroslav Vostárek z GCP, když ve finále porazil obhájce titulu H.Tondera.. Začal tak svoji cestu za dobytím pomyslného žezla krále českého golfu. Mistrovství žen 1949 vyhrála paní Adéla Novotná z Mariánských Lázní před klánovickou Marií Jiráskovou.

O sportovních aktivitách podzimu roku 1949 máme řadu informací z měsíčního periodika Míčové sporty, které od roku 1949 vydávala Československá obec sokolská a které nám poskytl pan Jaromír Fuchs. Jednalo se o časopis "pro výchovu cvičitelů rugby, lawn-tenisu, pozemního hokeye a golfu". Z něj se dozvídáme, že počátkem září 1949 byl v Klánovicích "vybojován jeden z největších handicapových závodů - Memoriál arm.gen.J.Bílého", kterého se zúčastnilo 28 mužů a žen. Turnaj přinesl řadu překvapení. Novopečený mistr republiky M.Vostárek podlehl hned v prvním kole Dr.Jiřímu Fürstovi a rovněž K. Hynek byl poražen B.Landou. M.Krausová se vítězstvím nad Jiřím Trnkou a L.Staňkovou probojovala až do čtvrtfinále, kde však prohrála s V.Sochovičem.

Do semifinále se probojovali Adolf Polák, Bohumil Landa, Voloďa Sochovič a Jiří Fürst. V něm Polák podlehl hladce Fürstovi a Sochovič porazil Landu. Ve finále, ve kterém Sochovič dával svému soupeři napřed pět ran, se blýskl účelnou hrou Fürst a vyhrál 3/2. Bylo to poprvé v historii tohoto turnaje, že zvítězil hráč s dvouciferným hendikepem (14).

Dalším turnajem v Klánovicích bylo mistrovství caddies. Hrálo se samozřejmě na jamky. Na startu bylo 15 caddies ve věku 12 až 24 let. V semifinále Šulc podlehl Fuchsovi vysoko 8/7 a Formánek po boji Jiřímu Sochovičovi až na 19.jamce. Ve finále porazil J.Fuchs Sochoviče 4/3 a stal se tak mistrem caddies pro rok 1949. Fuchsovi, Sochovičovi i Formánkovi bylo 14 let. O vítězi se z dobového tisku dočítáme. "Vítěz - Jaromír Fuchs, 14-letý student, má velmi pěkný styl. Dovede rychle myslet a je velmi klidný. Zůstane-li věrný tomuto sportu a bude-li pilný tak, jako dosud, má před sebou znamenitou golfovou budoucnost". Tato slova, napsaná v roce 1949, měla v sobě velkou dávku jasnozřivosti, a přes desetiletou golfovou přestávku v životě Míši Fuchse, se v omezených existenčních podmínkách československého golfu bohudíky vyplnila.

Dalším turnajem klánovického podzimu 1949 byl Eclectic. Hrál se na 36 jamek z nichž se vybírala jedna devítka. V mužích zvítězil V.Sochovič před Augustinem Bubníkem a col.Cameronem z Kanady na děleném druhém místě a R.Kutou a B.Landou na děleném třetím místě. V ženách zvítězila paní M.Davidová před E.Vyčítalovou a M.Proškovou.

Patnáct párů se zúčastnilo turnaje smíšených čtyřher na rány s hendikepem. Zvítězili A.Štika-M.Krausová (70), před dvojicí Dr.J.Fürst-E.Vyčítalová (71) a A.Vejnar-M.Vejnarová (76).

Zajímavé jsou výsledky soutěže v drivingu. Zúčastnilo se 23 soutěžících.

Muži 

1.  Bohumil Landa ... 238,5 ... 219,9 ... 217 ... celkem 675,4 m

2.  Jiří David st.  210  177,6  177  celkem 564,6 m

3.  František Stejskal  202  195  161,3  celkem 558,3 m

 Ženy

 1.  Anýžová  145,1  136,6  125,1  celkem 406,8 m

  2.  Marie Jirásková  144,6  143,4  113  celkem 401 m

  3.  E.Vyčítalová  136  92  out  celkem 228 m

Dobový komentář je také zajímavý. "Úroveň v drivingu proti předchozím letům vzrostla. Diváci viděli některé překrásné drivy (K.Hynek) - které se bohužel poněkud vychýlily, takže nakonec byly out". 

I v roce 1949 se hrál Memoriál obětí nacismu jako celostátní golfová liga družstev. V soutěži zvítězilo družstvo A záv. Sokola J.Švermy Praha, které hrálo v sestavě Miroslav Vostárek, Oldřich Vostárek, Bohumil Landa, Adolf Polák, A.Vejnar a Dr. Jiří Fürst. Překvapením soutěže bylo druhé místo družstva Sokola Mariánské Lázně, které se soutěže zúčastnilo poprvé. V soutěži prohrálo pouze s vítězným družstvem ZS J.Švermy A a remizovalo s družstvem ZS J.Švermy B. Družstvo Sokola Mariánské Lázně hrálo v sestavě: Jaroslav Dvořák, K.Novotný, Dr.Jiří Novotný, Adéla Novotná, Rudolf Uxa a Jan Kheil.

Na třetím místě se umístilo družstvo Sokola Líšnice v jehož sestavě hrál mnohonásobný mistr republiky H.Tonder. Dále následovala družstva ZS J.Švermy B, Sokol Brno VI a Sokol Brno I. Soutěž řídil tajemník golfového ústředí ČOS Artur Štika.

Artur Štika v tomto období jakoby převzal pomyslný štafetový kolík od J.Charváta. Působí jako organizátor a současně i jako propagátor golfu. Většina zpráv i článků v golfové části časopisu Míčové hry pochází z jeho pera. Jsou to články kvalitní a odborně fundované.

Zřejmě poslední soutěží roku 1949 v Klánovicích byl turnaj čtyřher s hendikepem na jamky.Zúčastnilo se 14 dvojic, mezi nimiž nechyběla ani tehdejší hráčská elita - oba exmistři republiky H.Tonder a K.Hynek a úřadující mistr republiky M.Vostárek. Do semifinále se probojovaly páry H.Tonder-K.Hynek, V.Havlice-Janeček, V.Formánek-E.Vyčítalová a J.Sochovič-M.Krausová. Do finále postoupili Formánek-Vyčítalová vítězstvím nad párem Havlice-Janeček a J.Sochovič-M.Krausová, kteří překvapivě porazili exmistrovský pár Tonder-Hynek. Finále přineslo velmi zajímavý boj, v němž zaslouženě zvítězila dvojice Jiří Sochovič (14 let) a Marta Krausová.

6. Léta padesátá

6.1 Léta 1950 až 1955 - doba největšího ohrožení 

Dostáváme se do období, které bylo pro český golf nejkritičtější. Ohrožení golfu neplynulo z ohrožení celospolečenského, jako v dobách válečných, ale z cílených, třídně motivovaných likvidačních snah vládnoucí garnitury, která ostatní vybrané sportovní aktivity povyšovala na pomníky své dokonalosti. A právě v tomto období se potvrdila moudrost pramenící z báje o Svatoplukových synech. Zatímco soudržnost pomohla líšnickým přežít, vnitřní spory a nejednotnost způsobily či urychlily zánik Klánovic.

Bitevním polem, kde se boj o přežití golfu odehrával, byly Střední Čechy. Situace v Mariánských Lázních a později v Karlových Varech, byla zcela odlišná. Mariánské Lázně, díky své odlehlosti od centra politického násilí, nebyly tak zasaženy slepou třídní nenávistí, která ničí vše, co se vymyká nařízenému životnímu stylu. A do tohoto nového životního stylu "aristokratický a buržoasní sport" nepatřil.

Přes tíhu doby, kterou existenčně všichni pociťovali, začal sportovní rok 1950 na Líšnici tradičně. O Velikonocích 7. až 9. dubna 1950 byl zde uspořádán dvoudenní klubový turnaj. Mezi startujícími byl i František Stejskal, který v tu dobu do GKL přestoupil.

Za čtrnáct dní, ve dnech 22. a 23. dubna 1950, se hrály v Klánovicích první zápasy v rámci mistrovství republiky družstev (Memoriál obětí nacismu). 22. dubna se utkalo družstvo Sokola Líšnice s družstem A ZS J.Švermy. Za družstvo Líšnice nastoupili H.Tonder, F.Stejskal, V.Kopecký a I.Vávra. Za Klánovice A hráli K.Hynek, M.Vostárek, B.Landa a O.Vostárek. Líšničtí utrpěli porážku 5:1, když jediný bod pro jejich barvy vybojoval František Stejskal cenným vítězstvím nad úřadujícím mistrem republiky M.Vostárkem. V zápase dvou exmistrů H.Tonder - K.Hynek byl tentokrát úspěšnější K.Hynek.

Bohužel k tomuto zápasu se váže i vzpomínka autora těchto řádků na událost, které byl očitým svědkem. Hra na hřišti byla povolena pouze dopoledne a odpoledne na hřiště napochodovala v těžkých bagančatech jednotka lidových milicí ke cvičení. Byla to jasná hrozba a předzvěst neblahých událostí.

Druhý den se spolu utkala družstva klánovická, ZS J.Švermy A proti B. Mistrovské družstvo A nastoupilo k zápasu ve stejné sestavě jako proti Líšnici, za družstvo B hráli M.Sommeschuh, J.Fuchs, J.David ml. a J. Sochovič. Družstvo A zvítězilo 5:1, když jediný bod za B získal J.Fuchs vítězstvím nad B.Landou. Oba zápasy řídil A.Štika.

V dalším kole soutěží družstev se v roce 1950 utkali líšničtí a klánovičtí B. Utkání skončilo remizou, když v singlech porazil H.Tonder (L) J.Fuchse (K) 4/3, F.Stejskal (L) V.Formánka (K) 4/2, J.Sochovič (K) I.Vávru (L) 4/3 a J.David ml. (K) J.Hilberta (L) 3/2. V čtyřhrách H.Tonder s I.Vávrou (L) porazili J.Fuchse s V.Formánkem (K) 3/2 a J.Sochovič s J.Davidem ml. (K) F.Stejskala s Z. Stompfem (L) 4/2.

Nejvýznamnější golfovou událostí roku 1950 bylo mistrovství ČSR v golfu mužů a žen, které se hrálo v Mariánských Lázních ve dnech 2. až 4. července za účasti 25 mužů, 8 žen a 5 dorostenců. Hodnocení hřiště z klánovického pohledu bylo následující. " Hřiště bylo celkem v dobrém stavu, až na jamkoviště, která stále nejsou dost regulérní a rovněž bunkry byly příliš kamenité a měly málo písku".

Výsledky kvalifikačního kola byly následující:

Muži

1. Dr.Hanno Tonder  Sokol Líšnice  34+37=71

2.  Miroslav Vostárek  Sokol J.Švermy  36+40=76

3.  Karel Hynek  Sokol J.Švermy  34+42=76

4.  Jaromír Fuchs  Sokol J.Švermy  37+41=78

5.  Oldřich Vostárek  Sokol J.Švermy  40+39=79

6.  František Stejskal  Sokol Líšnice  38+41=79

7.  Bohumil Landa  Sokol J.Švermy  39+41=80

8.  Vladimír Sochovič  Sokol J.Švermy  40+42=82

9.  Jaroslav Dvořák  Sokol Mar.Lázně  40+42=82

10.  Vladislav Holan  Sokol Mar.Lázně  40+43=83

11.  Milan Sommerschuh  Sokol J.Švermy  42+47=89

12.  Vlastimil Formánek  Sokol J.Švermy  49+42=91

13.  Ivan Vávra  Sokol Líšnice  44+47=91

14.  Dr. Zdeněk Klan  Sokol Líšnice  44+48=92

15.  Jan Kheil  Sokol Mar.Lázně  43+49=92

16.  Miroslav Koubek  Sokol J.Švermy  43+49=92

17.  Jiří David ml.  Sokol J.Švermy  50+43=93

18.  Dr. Ladislav Bartůněk  Sokol Mar.Lázně  43+50=93

19.  Jiří Trnka  Sokol J.Švermy   46+47=93

20.  Dr. Jiří Novotný  Sokol J.Švermy  45+48=93

21.  Dr. Josef Plesník  Sokol Mar.Lázně  45+48=93

22.  Karel Kinkor  Sokol J.Švermy  42+51=93

23.  Karel Tachovský  Sokol Včela Brno  49+47=96

24.  Dr.Jaroslav Hilbert  Sokol Líšnice  46+51=97

Ženy 

1.  Adéla Novotná   Sokol Mar.Lázně  39+43=82

2.  Marie Jirásková   Sokol J.Švermy  46+47=93

3.  Vladimíra Nováková   Sokol J.Švermy  48+51=99

4.  Ludmila Plesníková  Sokol Mar. Lázně  54+57=111

5.  Miluše Kheilová  Sokol Mar. Lázně  53+58=111

6.  Jiřina Pernerová  Sokol J.Švermy   56+63=119 

7.  Helena Klementová  Sokol J.Švermy  63+63=126

8.  Helena Bartůňková   Sokol Mar.Lázně  58+69=127

Tuto poslední významnou sportovní událost před blížícím se útokem vládnoucí garnitury na golf nám ve své reportáži přiblížil Artur Štika. Píše: " Již kvalifikační zápas, ve kterém startovalo 30 závodníků (muži a dorostenci), byl předzvěstí vynikajících zápasů, což také vlastní průběh mistrovství potvrdil. Nešťastné vylosování Oldřicha Vostárka proti Karlu Hynkovi hned v prvním kole vyřadilo tohoto z nejnadanějších golfistů již v prvním zápase. Veliké překvapení nachystal Milan Sommerschuh. Tento nadějný hráč startoval takřka bez přípravy. Byl půldruhého roku služebně v Egyptě, kde neměl možnost hrát a cvičit a nastupoval tedy proti držiteli loňského titulu - Mirkovi Vostárkovi - bez veškerých nadějí. Oba zahráli prvou devítku 37 a již tento fakt jim přivedl značnou galerii diváků. Oba hráči se střídali ve vedení a zápas byl ukončen až na 22. jamce Vostárkovým vítězstvím. Ani Stejskal letos neobstál proti Vostárkovi, přes to, že ho již letos porazil. Jakmile po skončení prvé devítky vedl Vostárek o dvě jamky, měli jsme dojem, že Stejskal rezignoval. Hynek zcela hladce porazil V.Sochoviče, který byl bez tréninku. Dr.Hanno Tonder v hořejší polovině postupoval naprosto hladce, poněvadž všechna "esa" byla v dolní polovině. Jediného soupeře našel v 15 letém M.Fuchsovi, druhé naší veliké naději do budoucna. Fuchs ovšem neměl velkých nadějí proti šestinásobnému mistru republiky, již i pro malou zápasovou zkušenost".

"V semifinále na sebe naráží tedy H.Tonder s M.Fuchsem a M.Vostárek s K.Hynkem. Zatímco bylo jasné, že Tonder porazí mladičkého Fuchse, byl s napětím očekáván zápas Hynka s Vostárkem. Hynek je bezesporu naším nejstylovějším hráčem. Jeho nervy však nikdy nebyly v pořádku. Za celou patnáctiletou závodní činnost mu vždy v rozhodných okamžicích selhaly. Tak tomu bylo také v boji s Vostárkem. Vostárek vybojoval s Hynkem rovnocenný zápas v celé prvé devítce. Na desáté jamce Hynek zkazil drive a hned celou jamku. Vostárkovi podléhá na 16. jamce".

"Ve finále se tedy setkali loňští finalisté - Dr.Hanno Tonder a Miroslav Vostárek. Oba hráči šli do boje s vůlí zvítězit a vybojovali řadu nerozhodných jamek, při čemž jejich score vykazovalo čísla hluboko pod standart scratch score. Tonderovi se vrátila jeho důvěra k puttům a dovedl vícekrát překvapit svého soupeře dlouhým puttem a tak pomalu v každém kole získával, aby nakonec zvítězil 6/5".

Tímto vítězstvím završil Hanno Tonder svoji sbírku mistrovských titulů. První titul mezinárodního mistra ČSR získal v roce 1933. Další tituly dobyl v létech 1938,1939,1947,1948 a 1950. V období 2.světové války vyhrál Mistrovství v roce 1941,1942 a 1943. Po dobu 18 let byl uznávaným králem českého golfu.

Mistrovství žen nepřineslo změnu v držitelce titulu. Paní Adéla Novotná z Mariánských Lázní, po suverénním vítězství v kvalifikaci, postoupila do finále přes své klubové kolegyně paní M.Kheilovou a paní L.Plesníkovou. Druhou finalistkou se stala slečna Vladimíra Nováková, která v semifinále porazila 4/3 loňskou finalistku paní Marii Jiráskovou (obě Klánovice). Finále bylo nervy drásající bitvou. V. Nováková vzdorovala A. Novotné až na 36. jamku, když ještě na 34. jamce vedla 1 up. Z vítězství se tedy nakonec radovala obhájkyně titulu paní Adéla Novotná, výsledkem 1 up.

Všechny zápasy řídil tajemník golfového ústředí ČOS Artur Štika ve funkci hlavního rozhodčího. Finálový zápas žen doprovázel jako rozhodčí Dr.Zdeněk Stompfe z Líšnice. Po celou dobu mistrovství se těšily zápasy pozornosti četných diváků.

Od roku 1930 bylo zvykem předávat vítězi národního a později mezinárodního mistrovství ČSR do pomyslného držení putovní pohár T.G.Masaryka a jeho jméno s letopočtem vyrýt do podstavce poháru. Tato tradice se zachovala i v prvním roce protektorátní okupace a obnovila se opět po válce v roce 1946. V roce 1950 byl tento pohár udělován naposledy,  jméno mistra však již do podstavce vyryto nebylo. Po mistrovství si pohár u sebe ponechal Artur Štika, který jej později odevzdal Dr.Milanu Stompfemu. Ten jej přechovával více než 30 let. Po této době jej předal GKL při příležitosti konání Memoriálu Hanno Tondera.

Ještě k jedné významné události došlo v roce 1950. V tomto roce byla vydána Ústředím golfu ČOS první poválečná Pravidla golfu. Zásluhu na tom měl neúnavný Artur Štika.

Tím však končí výčet pozitivních událostí. Sezóna roku 1950 byla z hlediska golfu v ČSR ještě jakžtakž normální v rámci možností nenormální doby. Nyní přišel nečekaný úder. Koncem sezóny 1950 byla zakázána hra na klánovickém golfovém hřišti a zabrána klubovna, která byla okamžitě pro členy znepřístupněna. Zábor klubovny byl tak rychlý, že si členové klubu ani nestačili odnést svoje věci a museli se jich dodatečně domáhat. Na tyto dramatické události má vzpomínku hráč Ing. Jiří David: „Když mně správce, myslím že se jmenoval Pitner, odmítl vydat moje hole tak z obavy, abych o ně nepřišel (znal jsem komunisty příliš dobře), jsem se v noci vloupal do šatny okénkem u stropu a svoje věci si odnesl.“   Je nanejvýš pravděpodobné, že zavření klánovického hřiště a záboru klubovny předcházelo formální rozpuštění oddílu golfu při závodním Sokolu J.Švermy.

Co bylo bezprostřední příčinou tohoto zásahu, která uvolnila nashromážděnou a politicky přiživovanou averzi lidosprávy ke golfu z "třídních pozic", se již bohužel nedozvíme. Nebudeme však daleko od pravdy, když za příčinu označíme vnitřní napětí mezi některými členy místního klubu, přecházející až do osobní nesnášenlivosti. Pak je již jen krůček ke "stížnosti" na nesprávném místě a uvolnění laviny, která smete všechny. Tato lavina smetla klánovický golf, zatím ve formě zavření hřiště. Jaké důsledky má zavření hřiště, ukončení pravidelné údržby a jeho pustošení např. cvičením jednotky lidových milicí, si asi každý golfista dovede představit. Méně si už dovede představit dnešní golfista beznaděj vyznavačů tohoto krásného sportu, zamilovaných do svého kvalitního a téměř dostavěného hřiště, kterým se tato devastace děje před očima bez možnosti jakékoliv obrany.

Zavření klánovického hřiště zasáhlo celý český golf. Jako hrozba bylo vnímáno i všemi zbývajícími kluby. Nejsilněji tuto hrozbu pociťovali líšničtí, kteří již všichni, bez výjimky, měli v roce 1950 za sebou existenční pády a nedělali si nejmenší iluze o charakteru doby.

Jaké bylo v roce 1950 klima v Mariánských Lázních ? Od roku 1947 byly Mariánské Lázně místem konání poválečných mistrovství republiky. Mistrovství se konalo v červenci, kdy se do Mariánských Lázní sjížděla značná část golfové veřejnosti a oddávala se své oblíbené hře. Mariánské Lázně se vždy vyznačovaly prázdninovou a lázeňskou pohodou, která jakoby rozháněla mraky zlé doby. Zde se tvořila a upevňovala golfová přátelství na mnohá další desetiletí. Zde se také v roce 1949 s golfem poprvé setkal při svém lázeňském pobytu pan Hanuš Goldscheider, budoucí významná osobnost českého golfu. Obdobná atmosféra byla i v roce 1950 a v dalších letech. Odlehlost Mariánek od hlavních míst politického násilí umožňovala alespoň na období prázdninových pobytů zapomenout na realitu doby. Proto převzaly Mariánské Lázně pomyslnou štafetu od Klánovic a staly se na dalších deset i více let centrem českého golfu.

Léta 1948 až 1950 byla obdobím, kdy diskriminace golfu byla zatím jen odrazem všeobecné diskriminace lidí, kteří měli golf po léta mezi svými životními prioritami. Tito lidé většinou přišli o svůj majetek, o svá zaměstnání a někdy i o svá bydliště. Někteří okusili i vězení. Jak jsme se již zmínili, Jan Bečvář, mistr republiky z roku 1935, byl násilně vystěhován z Prahy. Většina líšnických členů přišla o své zaměstnání právníků a musela nastoupit na místa pomocných dělníků do továren. Začal být citelný nedostatek golfových míčů. Zatímco ke golfu i nadále sloužily hole z předválečné doby, zásoba míčů z této doby rychle docházela. Je příznačné, že doléhající tíha doby způsobila, že lidé, obdobně jako v dobách válečných, hledali útočiště před jejím tlakem. Líšnice byla takovým místem, kam se lidé o sobotách sjížděli, večer seděli u společného stolu, vzpomínali na doby dobré a věřili v jejich návrat. Nesmutnilo se, vše bylo prodchnuto nezdolným optimismem. Hrály se společenské hry, mezi nimiž nejrozšířenější byla čínská hra Mah-Yong. V klubu, přes všechny osobní problémy členů, panoval vnitřní soulad.

Situace v Klánovicích byla jiná. Zprávy z této doby hovoří o tlacích mezi různými skupinami členů, mezi těmi, které doba silně poznamenala a těmi, kteří k novým pořádkům vzhlíželi s neskrývanými sympatiemi. To samozřejmě muselo vést ke střetům. Tyto střety zřejmě byly příčinou toho, že klub se stával čím dál více zranitelný zvenčí. A rozhodnutí zvenčí o zrušení oddílu a zavření klánovického hřiště skutečně přišlo. Hřiště bylo zavřeno ve stavu, kdy se hrálo dvanáct jamek a šest zbývajících bylo kompletně připraveno k osetí.

V roce 1951 začali na Líšnici zajíždět první "trosečníci" z Klánovic. Nejpravidelněji sem zajížděla paní Marie Jirásková. Ostatní klánovičtí dávali přednost vzdáleným Mariánským Lázním, nebo nehráli vůbec. Zřejmě v tuto dobu skončil s golfem i nadějný Oldřich Vostárek.

Mistrovství republiky 1951 se hrálo v tradičním prázdninovém termínu v Mariánských Lázních, zřejmě poprvé pod názvem Pohár Mariánských Lázní. Zvítězil v něm podruhé Mirek Vostárek, který tímto vítězstvím převzal pomyslné žezlo krále českého golfu z rukou Hanno Tondera.

V roce 1951 se v Klánovicích nehrálo, ale stále byli ti, kteří věřili ve zlepšení situace. Iniciativy se uchopil bývalý člen rozpuštěného oddílu golfu ZS J.Švermy František Doležal, (pozor nezaměňovat s bývalým klánovickým trenérem shodného jména), který začal usilovat o založení oddílu golfu při DSO Sokol Újezd nad Lesy. To se mu také posléze podařilo a začátkem sezóny 1952 byla naděje, že golf v Klánovicích bude obnoven. Jak to dopadlo se dozvíme z oficielního dokumentu ze 17. července 1952, který zde ocitujeme doslova (vč.stylistických a pravopisných chyb).

Adresát: Sokol, Újezd nad Lesy

Věc: Zrušení golfového oddílu

Újezd nad Lesy Č.j. 6759/52 II 

K Vašemu přípisu ze dne 6.6.52, jímž si stěžujete na opatření ČOS v záležitosti vašeho golfového oddílu, Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport oznamuje.

ČOS přiznává, že Vám ústřední tajemník dal souhlas k úpravě a používání golfového hřiště v Klánovicích, ale chybou bylo, že tak učinil bez předchozího projednání s voleným orgánem, který pak měl na věc odlišný názor.

Stanovisko SÚTVS ke hraní golfu je toto: Nepovažujeme za účelné u nás zavádět a rozšiřovat golf. Nepopíráme, že může být sportem zdravotně vhodným pro starší lidi, protože je při něm mírný pohyb na zdravém vzduchu, ale branné kvality, které vy u něj vyzdvihujete nemá. Pro mládež máme u nás celou řadu lepších sportů, bez přídechu všeho toho měšťáckého, co bylo v golfu, který byl opičením po západu a jeho provozovatelé byli takoví "sportovci", že si nechali nosit sluhou pár holí, své sportovní náčiní. I když dnes golf u nás, pokud se ojediněle pěstuje, nemá už tyto kazy měšťáckého pojetí sportu, protože jej dělají hlavně rekreanti v lázeňských místech, není v lidových masách nijaké (zřejmě mělo být nijaká) zvláštní touha po něm. Dělá se jen proto, že tu jsou v lázeňských místech určitá zařízení, která by byla (čti bylo) neúčelné rušit a zatím není pro ně jiné využití. Pro rekreanty jako rozptýlení je golf i vhodný, protože při jeho provozování se přimějí nenápadně i starší lidé, aby provedli pochod několik kilometrů, které (čti který) by jinak, třeba i na radu lékaře, neudělali. Ale jako sport se nám v dnešní době nijak zvlášť nehodí a ceníme si víc řadu jiných, zdravých sportů, které také propagujeme, podporujeme a snažíme se o jejich masové rozšíření.

Pro mládež jsou to všechny míčové hry, lehká atletika, plování, lyžování, gymnastika atd., pro starší lidé (čti lidi) zejména turistika. Také sovětská lidová hra "gorodky" je vhodná zejména pro starší lidi. Jistě by i mezi Vašimi příslušníky našla velkou oblibu a našli by v ní takovou náhradu za golf, že by si na něj ani nevzpoměli (piš nevzpomněli).

Předpokládáme, že po tomto vysvětlení svoji chvályhodnou lásku ke sportu uplatníte na některém jiném úseku, zůstanete tělesné výchově věrni a budete nám dál pomáhat k rozkvětu naší tělesné výchově (čti výchovy).

Náměstek ministra (v zastoupení Rotta).

A bylo to. Tímto pologramotným dopisem pan náměstek ministra golfistům jasně sdělil oficielní názor nejvyšších míst na golf. Golf v Mariánských Lázních přežíval jen díky tomu, že, "zatím pro dané zařízení nebylo jiné využití". Golf v jiných místech byl určen k likvidaci.

Další likvidační kroky na sebe nenechaly dlouho čekat. Golf v Klánovicích nejen že nebyl povolen, ale byl dán příkaz toto krásné a téměř již dostavěné hřiště rozorat. Je obtížné se i po padesáti letech ubránit hněvu při představě, jak po léta pečlivě udržované greeny, bankry a fairwaye mizí pod radlicí pluhu a mění se v oraniště. Na místě dřívějšího hřiště byl vysázen les. Klubovna byla používána jako školicí středisko a později předána tělovýchově.

Ale to nebylo všechno. Další na řadu přišla Líšnice. 7.července 1952 vydal Okresní národní výbor Praha-Jih výměr číslo 560-1951 2x/2 pro Sokol Líšnice, v němž stanovil zabrání jedné velké místnosti "golfového klubu" od 15.7.1952. Místnost byla určena pro uskladnění obilí. Výnos byl klubu předán 12.7.1952. Protože líšnickou klubovnu tvořila jedna velká místnost a malá kuchyňka, jednalo se prakticky o zábor celé klubovny. Vzhledem k tomu,že termín záboru 15.7. nebyl splněn, a to proto, že někteří z kompetentních funkcionářů ONV Praha-Jih začali váhat nad nesmyslností tohoto rozhodnutí a byli ochotni v té věci ještě jednat, přijela 18.7.1952 v doprovodu veřejné bezpečnosti komise, která rozhodla o okamžitém vyklizení klubovny (i toho byl autor těchto řádek očitým svědkem). Tak se i stalo. Přesto obilí v klubovně uskladněno nebylo. Nevhodnost dřevěné klubovny, do které na několika místech zatékalo (obezděna byla až po zhruba dvaceti letech) a její požární nezajištěnost nakonec zvítězily. Strach z postihu v důsledku případného požáru byl u funkcionářů větší než jejich averze vůči golfu. Zřejmě největší zásluhu na šťastném konci této nemilé epizody měl požární referent p.Matuna z Bojova, který shodou okolností pracoval spolu s Dr.Sedlákem v ČKD Sokolovo ve stejném dílenském provozu. Ve středu 23. července 1952 se vystěhované věci opět vrátily do klubovny na svá tradiční místa. Líšnické hřiště,díky své nenápadnosti, pak zůstalo bez další "úřední pozornosti" až do roku 1957.

Je paradoxem padesátých let, že v době, kdy se ničily Klánovice, začínala v Karlových Varech intenzivní svépomocná obnova "nového hřiště", které během více než desetiletého ležení ladem téměř zmizelo pod náletovými rostlinami.

V červenci 1952, v čase kdy se rozhodlo o zrušení Klánovic a rozhodovalo o budoucnosti Líšnice, konalo se v Mariánských Lázních mistrovství republiky, samozřejmě pod krycím názvem Pohár Mariánských Lázní. Při neúčasti Hanno Tondera, který byl v té době politickým vězněm v příbramských uranových dolech a Miroslava Vostárka, zvítězil v tomto mistrovství Vladislav Holan.

Zničení Klánovic i ohrožení Líšnice způsobilo velké omezení golfových aktivit. Ústředí golfu ČOS přestalo existovat z důvodu vyloučení golfu ze sportů zastřešovaných ČOS. Členská základna, která zbyla po původním GCP, byla vržena do ilegality a klubová tradice přežívala pouze v jednotlivcích dál se hlásících ke golfu a v jejich kamarádských vazbách. GKL dále navenek existoval jako Sokol Líšnice a jeho činnost byla velmi nenápadná. Členové se však pravidelně sjížděli do klubovny o každém víkendu, jako by chtěli využít klubovnu ještě před tím, než ji někdo definitivně zničí. Nezřídka v klubovně přespávalo 14 i více lidí. Večer se sedělo u společného stolu dlouho do noci.

V roce 1953 se mistrovství zúčastnili jak M.Vostárek, tak i amnestovaný H.Tonder. Mistrovství v tomto roce vyhrál M.Vostárek. Byl to jeho třetí titul.

V roce 1954 se Hanno Tonder zúčastnil naposledy mistrovství republiky v Mariánských Lázních. V semifinále jeho účast skončila porážkou od Jaromíra Fuchse. Ve finále se střetli Jaromír Fuchs s Miroslavem Vostárkem. Zvítězil M.Vostárek a získal svůj čtvrtý mistrovský titul.

Přišel rok 1955. Golf již třetím rokem přežíval jen v Mariánských Lázních a na Líšnici a nově se tvořil v Karlových Varech. V tomto roce došlo k přestavbě tělovýchovy a přestaly existovat organizace pro tělesnou výchovu Sokol.

V roce 1955 utrpěl český golf nenahraditelnou ztrátu. V předjaří tohoto roku odešel dobrovolně ze života Hanno Tonder. Pronásledování, věznění a existenční problémy slavily úspěch a podlomily jeho vůli žít. Smrt H.Tondera dolehla na celý český golf jako tvrdá rána. Tento vynikající hráč a stejně tak vynikající člověk byl všemi oblíben a obdivován. Hanák, jak se mu všeobecně říkalo, byl neodmyslitelnou částí českého golfu po dobu 25 let a pro mnohé se stal jeho symbolem. Mistrovství, které mělo ilegální atmosféru, vyhrál popáté M.Vostárek.

6.2 Léta 1956 až 1959 - nový začátek

Smrt Hanno Tondera vyburcovala GKL k nové sportovní aktivitě. GKL se obrátil v roce 1956 na golfisty z Mariánských Lázních a pravděpodobně i z Karlových Varů s návrhem na uspořádání celostátní soutěže Memoriál Dr.Hanno Tondera. Jaká byla pravidla této soutěže přesně nevíme, víme však, že byla navrhována jako vícekolová.

Na výzvu GKL reagovali mariánskolázenští golfisté kladně. V odpovědi z 26.4.1956 se píše: "Výbor a členové golfového oddílu v Mariánských Lázních vítají soutěž Memoriál Dr.Hanno Tondera, do níž se také přihlašují. Po ukončení prvé části soutěže, která bude uskutečněna do 31.7.1956, podáme Vám zprávu o výsledku se seznamem účastníků i sčítacími lístky". Tuto odpověď podepsal pan Karel Horáček a opatřil razítkem TJ.Slovan Mariánské Lázně, golfový oddíl. Odpověď je adresována golfovému oddílu, Líšnice u Prahy.

Z tohoto dopisu čerpáme, kromě obsahu, další dvě informace. Tou první je, že, navzdory odmítavému postoji Tělovýchovy ke golfu, přijala TJ Slovan Mariánské Lázně již v roce 1956 pod svoje křídla golfový oddíl a zastřešovala jeho činnost. Druhou informací je, že GKL na veřejnosti již nevystupoval jako Sokol Líšnice, ale jako Golfový oddíl Líšnice.

Vraťme se nyní o několik roků zpět a stručně popišme vznik dalšího subjektu na české golfové scéně, karlovarského golfu. Předválečný golf v Karlových Varech, po krátkém přiblížení se českému golfu v posledních létech existence První republiky, se po odtržení Sudet od něj zcela vzdálil a během 2.světové války organizačně zanikl. Zanechal po sobě dvě hřiště, která během válečných let ležela ladem, takže zarůstala a jako hřiště se ničila. Další devastace přišla spolu s obrannými a osvobozovacími boji a zmatky na konci války, kdy zničeny byly i obě klubovny. Přesto se v troskách klubovny starého hřiště nalezly pomůcky a nástroje pro údržbu, které inspirovaly v roce 1949 náhodné jejich objevitele, pány Otu Řezáče a A.Venzara, k myšlence obnovy golfu. Spolu s dalšími přáteli a jejich ženami, Aloisem Červenkou, Václavem Mikutou a p. Žídkem založili golfový oddíl, zřejmě v rámci nějaké karlovarské organizace Sokol, a usadili se na starém hřišti a začali s jeho obnovou. Záhy však toto hřiště opustili (1950) a přesunuli svoji obnovitelskou aktivitu na "nové" hřiště u Olšových Vrat. To se k nim již zřejmě přidružil pan Miroslav Chlapec, který rovněž patřil do "staré party".

V období 1952 až 1953 získali obnovitelé vydatnou posilu v osobě známého sportovce-hokejisty Roby Robětína, který ve snaze se vyhnout nucenému vystěhování z Prahy, vyměnil pražský byt za karlovarský. Jeho příchodem se obnova hřiště zintenzivnila a zrychlila.

Nadšení karlovarských bylo tak velké, že již v roce 1954 bylo dáno do provozu prvních 9 jamek, a to 1 až 7 a 12 a 13. Na nich uspořádal A. Štika 25. července „Soutěž Artura Štiky“ jako neoficiální mistrovství na rány. Hrálo se na 4 kola (4 x 9 jamek) po kterých se tři hráči dělili o stejný výsledek: Hanno Tonder, Miroslav Vostárek a Jiří David ml. V rozehrávce na 9 jamek a tedy v celé soutěži zvítězil J. David.

Podle vzpomínek Otakara Řezáče bylo první poválečné mistrovství ve hře na rány, které mělo punc oficiálního mistrovství na základě podpory karlovarské tělovýchovné jednoty Slovan, konáno 22.července 1956 opět v rámci Soutěže Artura Štiky.  Vítězství i v této soutěži připisuje Jiřímu Davidovi ml., vítězství v kategorii žen Boženě Mikutové.

V roce 1957 přibyly další posily. Byli jimi pánové Radim Matolín, Jaroslav Fulín a Přemysl Špidlen. Ti do Karlových Varů zajížděli pravidelně z Prahy a časem si zde zřídili chaty, které jim umožňovaly dlouhodobější pobyt.

V roce 1958 přistoupili k této sportovní a obnovitelské komunitě Václav a Edita Soukalovi a Ivan Zachariáš. To sem však již téměř pravidelně zajížděli na výpomoc pražští golfisté Otto Spazier, Vladislav Holan a František Krčma.

V roce 1959 bylo na karlovarském hřišti v provozu 12 jamek na kterých se hrálo první zoficiálněné mistrovství na jamky a to ve sledu jamek: 12, 13, 1 až 8, 12, 13, 1 až 4, 17, 18. Zbývajici jamky č.9,10,11,14,15 a 16 byly dokončeny až v druhé polovině roku 1960.

 Toto mistrovství vyhrál Jiří David ml., který ve 36ti jamkovém finále porazil L. Bartůnka.

Jaký byl další osud soutěže Memoriál Hanno Tondera se dozvídáme z kroniky GKL, kde jsou dochované výsledky z roku 1956. Soutěž se hrála na Líšnici 17. června na 18 jamek s vyrovnáním proti par. Zvítězil Zd. Stompfe před Mikem Pačesem a Marií Jiráskovou. V kategorii dorostenců zvítězil Prokop Sedlák. Zda-li se hrála tato soutěž i v Mariánských Lázních již nezjistíme. Žádné doklady o zaslaných výsledcích se bohužel nedochovaly.

Líšnické aktivity přilákaly i řadu hráčů z bývalých Klánovic. Častým návštěvníkem Líšnice se stal i bývalý tajemník Ústředí golfu ČOS Artur Štika. Ústředí golfu ČOS již v tu dobu bylo zrušeno a golf své zastoupení ve vyšších tělovýchovných strukturách neměl. GKL, i přes vnější přechodné vplynutí do sjednocené tělovýchovy v podobě Sokola Líšnice a později již bez organizačního včlenění do nějakého subjektu sjednocené tělovýchovy, žil i nadále spolkovým životem tak, jak po celou dobu své existence a zachovával svá původní tradiční pravidla k nimž patřilo pravidelné konání výročních primátorských schůzí. Právo zúčastnit se primátorské schůze se i nadále vztahovalo pouze na muže. Výjimku proti dřívějším zvyklostem tvořila možnost rodinného přespávání v klubovně, kterou si vynutila doba. 28. primátorská schůze se konala 8.12.1956 v bytě Dr. Hilberta. Přítomno bylo 12 členů GKL, z toho 5 zakládajících.

V červenci 1956 se konalo v Mariánských Lázních již tradičně další mistrovství, zřejmě pod stále stejným krycím názvem Pohár Mariánských Lázní. Stejně tradičně zvítězil Miroslav Vostárek a získal tak svůj šestý titul. Přesto, že M.Vostárek byl v té době permanentním vítězem, neměl pozici nijak snadnou. Mezi jeho soupeři byla řada velmi dobrých hráčů. Stále vynikající byl K.Hynek. Z bývalých klánovických to byli B.Landa, bratři Sochovičové, M.Plodek a J.David ml. Stále dobří byli V.Holan a líšnický I.Vávra. V tu dobu již bohužel od golfu odešli J.Fuchs, O.Vostárek, F.Stejskal, V.Krejčí a řada dalších. Velká konkurence však vyrůstala v Mariánských Lázních, kde již zářil Jaroslav Dvořák, nejstarší ze čtyř bratrů-golfistů. Ostatní bratři Dvořákové hráli rovněž již velmi dobře. Mezi kvalitní mariánskolázeňské hráče však je třeba počítat Dr.Bartůňka, R.Uxu a J.Kheila. Horší výsledky, ale velmi dobré pedagogické schopnosti měl Bohumil Vokoun. Výrazně se začal prosazovat i Ladislav Bartůněk ml.

Mezi ženami se po několikaletém kralování paní A.Novotné začaly prosazovat mladičká Ludmila Plesníková a stále se lepšící Helena Kropáčová. V Karlových Varech, které stále ještě nebyly kompletně restaurované, začaly vynikat Hana Brožová a Edita Soukalová. Mezi pražskými hráčkami hrála prim paní Marie Jirásková, hezký golf však rovněž hrála líšnická Jarmila Vávrová-Fatková.

Zvýšená sportovní aktivita na líšnickém hřišti bohužel přilákala i pozornost místních orgánů. Těm samozřejmě neušlo, že ochrana klubu, založená na formální hlavičce Sokola Líšnice,již nemá žádnou váhu a přešly do druhého likvidačního útoku. A tak v září 1956 byl na adresu Golfového klubu Líšnice, k rukám Dr.Prokopa Sedláka, zaslán dopis s výpovědí z nájemního vztahu k pozemku líšnického hřiště. Odesílatelem byl předseda MNV Líšnice p. Seidl. Nájem měl skončit 31. března 1957. Důvodem výpovědi bylo rozhodnutí o jiném definitivním využití tohoto pozemku. To byla věc velmi vážná a hrozila obdobným koncem jako v Klánovicích. Tím by skončil golf ve Středních Čechách a udržoval by se pouze v lázeňské oblasti Západních Čech.

Význam Líšnice pro pražské hráče po zničení Klánovic velmi vzrostl a pro GKL bylo líšnické hřiště otázkou další existence. Začalo tedy dopisování s cílem oddálit definitivní konec golfu na Líšnici .To se skutečně podařilo a 31.března 1957 se golf na Líšnici hrát nepřestal. Bylo však zřejmé, že Golfový klub Líšnice se zde dlouho neudrží.

Druhý ročník Memoriálu Dr.Hanno Tondera se hrál na Líšnici 16. června 1957. Kromě líšnických se do soutěže zapojili i pražští hráči Artur Štika, Jiří Trnka, Marie Jirásková a Bohumil Landa.

V mistrovství republiky na rány se v roce 1957 konalo v Mariánských Lázních. V kategorii mužů zvítězil M.Vostárek, v ženách poprvé vyhrála Ludmila Plesníková ml. a zahájila tak svoji zcela výjimečnou závodní karieru.

Rok 1957 byl ve znamení nejistého osudu Líšnice, stability Mariánských Lázní a dokončování obnovy Karlových Var. Koncem roku 1957 se vzdal své funkce primátora GKL Dr.Prokop Sedlák. Tuto funkci zastával od roku 1942 a provedl klub obdobím velmi obtížným. Z funkce odcházel v době, kdy již byla jasná cesta dalšího vývoje, po které však již on nechtěl kráčet v čele. Funkce primátora GKL se ujal další zakládající člen, Dr. Jaroslav Hilbert.

Třetí ročník Memoriálu Dr. Hanno Tondera se hrál na Líšnici 15.června 1958. Zvítězil Ivan Vávra.

Mistrovství 1958 na jamky se podle v roce 1957 dohodnutého principu střídání konalo v Mariánských Lázních. Zvítězili Dr.Ladislav Bartůněk a Hana Brožová. Mistrovství na rány se hrálo v Karlových Varech, kde zvítězili Karel Hynek a opět Hana Brožová.

O mistrovství na jamky 1959 v Karlových Varech  a jeho vítězi J.Davidovi ml. jsme se již zmínili na jiném místě.Mistrovství na rány v Mariánských Lázních vyhrál také J. David ml. skórem 306 (76, 75, 81, 74) před J. Dvořákem.  Ludmila (Duna) Plesníková vyhrála podruhé mistrovství žen.

Koncem padesátých let se začala tvořit nová, v daných politických poměrech udržitelná organizační forma golfu. Čeští golfisté se nesmířili se svojí rolí vyděděnců a hledali formy schopné přežití. Zvlášť Středočeši k tomu měli vážné důvody. Klánovičtí neměli nic, ani hřiště, ani organizaci. Líšničtí byli ve výpovědi, ztráceli tedy hřiště a jejich organizace nebyla pro oficielní místa akceptovatelná. Nejlepší situace byla v Mariánských Lázních. Mariánskolázenští měli hřiště a měli i organizaci. Stále fungovali jako oddíl golfu při TJ Slovan Mariánské Lázně a tuto organizační formu zřejmě nikdo z místních mocenských veličin nezpochybňoval. Rovněž v Karlových Varech byla situace perspektivní, orgány města obnovu golfu podporovaly a k obnově golfu hlavním dílem přispívali místní golfisté. I u nich se záhy vytvořila organizační forma v podobě golfového oddílu TJ Slovan Karlovy Vary. Bylo tedy na Středočeších, aby našli řešení své situace. A to se také našlo. Po řadě předběžných jednání vznikly v roce 1958 v Praze tři golfové oddíly a to při TJ Dynamo Praha, TJ Tatran Praha a TJ Slavoj PZO. U zrodu golfového oddílu TJ Dynamo Praha stáli Ing. Lubor Draxler a Miloslav Plodek, u zrodu golfového oddílu TJ Tatran Praha Miroslav Vostárek a Artur Štika, u zrodu TJ Slavoj PZO Ivan Vávra a Eva Váňová.

V té době zahájila TJ Slavoj PZO jednání s MNV Líšnice o pronájem pozemku líšnického hřiště. Toto jednání skončilo úspěšně a golf na Líšnici byl zachráněn. Bylo třeba ještě dokončit přechod GKL do TJ Slavoj PZO. K tomu došlo rovněž v roce 1958. Všichni členové GKL vstoupili do TJ Slavoj PZO, byly jim vystaveny členské legitimace a jejich sportovní činnost tím byla z pohledu mocenských orgánů legalizována. Zřejmě  se mezi funkcionáři  TJ již pozapomnělo, že golf byl v polovině padesátých let vyvržen ze sportů a administrativně zařazen jako rekreace pracujících.

Golf však stále neměl celostátní zastřešující orgán. I nyní se projevila síla a stabilita západočeských klubů a z jejich iniciativy došlo v roce 1959 k vytvoření sekce golfu při Krajském výboru ČSTV v Karlových Varech. Tím vznikl, i když jen na regionální úrovni, orgán zastřešující golf, který mohl veřejně a oficielně uspořádat mistrovství republiky, a který byl schopen v daných podmínkách, v zájmu golfu, komunikovat s mocenskými orgány. To bylo velmi důležité. Pro ilustraci uvádíme jeden příklad takovéto podpory.

Radě MNV v Líšnici z 25.ledna 1960

Golfový oddíl TJ Slavoj PZO Praha nám sdělil, že se na Vás obrátil se žádostí, abyste dali souhlas k tomu, aby novým uživatelem a obhospodařovatelem golfového hřiště na líšnických pastvinách byl nadále golfový oddíl TJ Slavoj Praha. Sekce golfu, která je vrcholným orgánem v tomto sportovním odvětví, plně podporuje žádost TJ Slavoj PZO Praha. Potvrzujeme nejen to, že po sportovní stránce dosavadní uživatel líšnického hřiště nemohl a také neplnil úkoly stanovené ČSTV ale naopak, že oddíl TJ Slavoj Praha, který je mladým, nově utvořeným oddílem, dává záruku, že nový směr čs. tělovýchovy bude do důsledku uplatněn. Svoji velmi dobrou činnost dokázal jmenovaný oddíl již v minulém roce jak sportovní činností, tak i brigádami a zapojením do nácviku II.CS.

Naše golfová sekce má zájem na tom, aby všechna stávající golfová hřiště byla obhospodařována agilně pracujícími oddíly, jež plní nové úkoly naší tělovýchovy. Proto plně podporujeme žádost TJ Slavoj PZO Praha a věříme, že s přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dáte souhlas k požadované změně uživatele líšnického golfového hřiště a to tím spíše, že s tímto řešením souhlasí i dosavadní uživatel.

S pozdravem zdar II.CS podpis

A zase to bylo. Tomuto jazyku rozuměl každý pravověrný funkcionář. Přechod GKL nejprve pod Slavoj PZO a o dva roky pod Slavoj Praha se uskutečnil bez potíží. Hřiště zůstalo. Stačilo to jen "hezky" napsat a opatřit kulatým razítkem.

Koncem padesátých let bylo jasné, že český golf přežil nejhorší dobu své existence. Nescházelo mnoho a byl by ze Středních Čech zcela vymýcen. O tom, jaká opatření by pak následovala, lze pouze spekulovat. Golf přežil jak díky své odolnosti tak zásluhou západočeských klubů, které přijaly opuštěné pražské hráče a poskytly jim útočiště.

7.    Léta šedesátá- nový rozvoj

7.1     Začátek šedesátých let - rychlý rozjezd

Do šedesátých let vstupoval český golf soustředěn do několika oddílů. Byly to oddíly při TJ Slovan Mariánské Lázně, TJ Slovan Karlovy Vary, TJ Dynamo Praha, TJ Tatran Praha a TJ Slavoj Praha. TJ Dynamo Praha se záhy přejmenovala na TJ Slavia Praha. K disposici byla tři hřiště, v Mariánských Lázních, Karlových Varech a na Líšnici.

Karlovarské hřiště bylo v září 1960 otevřeno po deset let trvající obnově. Sled jamek odpovídal původnímu systému tj. začínalo se hrát na dnešní dvanáctce a končilo se dnešní jedenáctkou. Hřiště si rychle získalo oblibu i u pražských hráčů a to jednak svojí kvalitou a technickou dokonalostí, jednak svojí polohou, která byla z Prahy dostupnější než přeci jen vzdálenější Mariánské Lázně. A tak do místního klubu záhy, vedle karlovarských golfistů, přibyli i hráči z Prahy. O Radimovi Matolínovi, Jaroslavu Fulínovi a Přemyslu Špidlenovi jsme se již zmínili, k nim např. přibyli Karel Hynek, Vladimír Zachariáš a Milan Sommerschuh. Místní hráčskou komunitu tvořili zakladatelé Otakar Řezáč, Jiří Červinka, Václav Mikuta, dále Miroslav Chlapec, Jiří Dundr, Robert Robětín, Jiří Brož, Václav Soukal, z dam Edita Soukalová, paní Mikutová, paní Hejtmánková a její dcera paní Hana Brožová. Z mladých to byli Václav Mikuta ml., Bedřich Waldert, Karel a Petr Robětínové. Z Mariánských Lázní přišel posílit karlovarský oddíl Jaroslav Dvořák.

Sportovní aktivity, které začátkem šedesátých let začaly nabývat na intenzitě, musely být samozřejmě oblečny do "dobového kabátu". A tak se v Mariánských Lázních dne 9. května 1960 uskutečnila první Soutěž vítězství, která se pak hrála tradičně každý rok po mnoho let. Organizaci sportovního života řídila již zmíněná Sekce golfu při KV ČSTV Karlovy Vary, jejímiž funkcionáři, jak nám zachytil Ivan Vávra, byli Robert Robětín jako předseda, dále Václav Soukal, Eva Váňová, Marie Hynková, Jaroslav Dvořák a Karel Hynek.

Významné bylo pořádání dvou oficiálních mistrovství republiky a to na rány a na jamky a celostátní soutěže družstev tzv. ligy. Po organizační stránce se golf nelišil od ostatních sportů, hráči byli vybaveni členskými průkazy, kam se každoročně vylepovaly známky a kam bylo třeba nechat potvrdit povinnou lékařskou prohlídku. Na tu se většinou chodilo společně v objednaném termínu.

V roce 1960 vydal Krajský výbor ČSTV v Karlových Varech Pravidla golfu, která měla formát vysokoškolských script. Bylo to první vydání pravidel po desetileté přestávce.

V roce 1960 zvítězil v Mistrovství na jamky Jiří Staněk, původně Pražák, který se kvůli golfu přestěhoval do Mariánských Lázní a jednu dobu byl i na místním hřišti zaměstnán. V mistrovství žen na jamky zvítězila paní Hana Brožová. Mistrovství na jamky se většinou hrálo koncem června, zatímco mistrovství na rány v srpnu. Rovněž byla zásada jedno mistrovství hrát v Mariánských Lázních a druhé v Karlových Varech.

Mistrovství na rány vyhrál v roce 1960 poprvé mariánskolázeňský Jiří Dvořák, hráč, který převzal na dlouhých devatenáct let žezlo krále českého golfu po Miroslavu Vostárkovi. Mistrovství žen na rány vyhrála rovněž Hana Brožová.

V roce 1960 se hrála i liga družstev. Jaký byl v tomto roce herní systém se již nedochovalo, v pozdějších letech se hrálo na jamky a to každé družstvo s každým. Byla to vynikající soutěž, která stmelovala klubové týmy a vytvářela zdravou rivalitu. Při deseti družstvech v soutěži bylo třeba na jaře sehrát během tří víkendů pět utkání a v září během dvou víkendů zbývající čtyři. Za víkend se sehrála dvě utkání, na konci června se o víkendu hrálo jen jedno utkání. O hracím dnu se hrály dopoledne čtyřhry a odpoledne dvouhry.

Začátkem šedesátých let se soutěž teprve rozbíhala a i počet družstev byl menší než v pozdějších letech. Proto i celkový počet hracích dnů byl menší. Družstvo startovalo na základě soupisky, která se registrovala před započetím soutěže. K soupisce, která se odevzdávala před startem každého kola, bylo třeba přiložit i všechny členské legitimace s potvrzením o lékařské prohlídce. Kapitán současně předal rozhodčímu sestavu na hru, která měla začít.

Ze začátku šedesátých let se dochoval neoficielní přehled sestav družstev jednotlivých oddílů, který pro ilustraci a oživení jmen hráčů a hráček uvádíme. Je pravděpodobné, že začátkem šedesátých let nastupovala družstva smíšená, protože k disposici nebylo ani dost mužů, ani dost žen odpovídající výkonnosti. Potvrzuje to i skutečnost, že v soutěži družstev za Slavoj Praha nastoupil v roce 1960 Jan Sedlák a utkal se s paní Hejtmánkovou, která hrála za Slovan Karlovy Vary.

Sestavy družstev ze začátku šedesátých let. 

Karlovy Vary A:

Karel Hynek, Jaroslav Dvořák, Karel Robětín, Jaromír Dvořák, Čadílek, Jiří Dundr, Hana Brožová, Marie Hynková

Karlovy Vary B:

Milan Sommerschuh, Jaroslav Fulín, Jan Křenek, Přemysl Špidlen, Vladimír Zachariáš, Václav Soukal, Edita Soukalová, pí Špidlenová

Dynamo Praha (Slavia):

Jiří David ml., Bohumil Landa, Vladislav Holan, Ladislav Tscherpel, Otto Spazier, Ladislav Habart, pí Davidová, pí Willertová

Mariánské Lázně:

Jiří Dvořák, Jan Dvořák, Ladislav Bartůněk st., Jiří Staněk, Václav Srb, Jan Kheil, Ludmila Plesníková ml., sl. Bartůňková, Miluše Kheilová

Slavoj Praha:

Ivan Vávra, Jaroslav Stark, Jaroslav Hilbert, Václav Kamenický, Miloslav Bouška, František Krčma, Eva Váňová.

Dalšími hráči, se kterými se rovněž počítalo, byli z Karlových Varů Potenec, Václav Mikuta st. i Václav Mikuta ml., Janda, Alois Červenka, Lahoda, pí Mikutová a pí Červenková. Z Prahy to byli Miroslav Vostárek, Jiří Trnka, Jiří Winter, prof.Václav Pačes, Miloslav Plodek, Lubor Draxler, Jiří Effmert, Václav Havlice, Hanuš Goldscheider a Marie Jirásková. Někteří z těchto uvedených Pražáků tvořili družstvo Tatranu Praha, jiní byli zařazeni do B-družstva Dynama Praha.

Mezi jmény marně hledáme jméno Jaromíra Fuchse. Ten "skončil" s golfem v roce 1956 a vrátil se k němu za přispění tehdejšího předsedy Tatranu Praha MUDr. Jana Klementa opět v roce 1966.

Jaké bylo skutečné sestavení družstev podle soupisek již těžko zjistíme, soutěží se v jejich počátku zúčastnil skoro každý, kdo uměl švihat holí. A tak si dodnes autor těchto řádků vzpomíná na svoje první ligové utkání, které začátkem šedesátých let sehrál v Karlových Varech s mladičkým Petrem Robětínem a které skončilo za velké bouřky remizou.

Začátkem šedesátých let nastal i výkonnostní růst řady nových hráčů. V prvé řadě je třeba jmenovat bratry Jana a Jiřího Kunštovy a Ladislava Bartůňka ml. z Mariánských Lázní. Na Líšnici např. to byl přirozený talent Václav Kamenický, který měl navíc výborného učitele v Mildovi Bouškovi.

Ve znalostech mistrů republiky ve hře na jamky máme z šedesátých let značné mezery, které jen těžko vyplníme. Mezi muži v té době kraloval Jiří Dvořák, který měl konkurenci ve svém bratrovi Jaroslavovi a v Jiřím Staňkovi. J.Staněk vyhrál mistrovství na jamky v létech 1960 a 1962. Jiří Dvořák byl bezkonkurenčně nejlepší ve hře na rány. V roce 1960 mu byl ještě velkým soupeřem i Karel Hynek.

Mezi ženami začátkem šedesátých let kralovala Hana Brožová, v dalším průběhu šedesátých let se však musela začít o svoji vedoucí pozici dělit se stále se lepšící Ludmilou Křenkovou-Plesníkovou. Tato dělba vydržela téměř deset let než definitivně převzala žezlo nejlepší hráčky L.Křenková. Další velmi dobrou hráčkou tohoto období byla přesná a pečlivá Helena Kropáčová, která rovněž jeden mistrovský titul vybojovala. Velmi nadějná byla i sl. Bartůňková.

Je příznačné, že, jen se český golf trochu "otřepal" z nebezpečí let padesátých, záhy nastaly vnitřní neshody. Ty nakonec vedly k dalšímu členění. Od Slovanu Mariánské Lázně se oddělila část členů a založila golfový oddíl TJ Dynamo, později Slávie Zádub. Od Slovanu Karlovy Vary se oddělila část hráčů a vytvořila golfový oddíl při TJ Start Karlovy Vary. Toto členění, odmyslíme-li si, že jeho příčinou byly vnitřní neshody v oddílech, mělo však i pozitivní dopad. Zvětšil se počet družstev z různých jednot v celostátní lize, čímž se obohatilo soutěžní prostředí. Současně se zvýšil i počet tělovýchovných jednot, které měly oddíly golfu, což pro uhájení, případně zlepšení postavení golfu v rámci, na masovost orientované Tělovýchovy, nebylo zcela bez významu.

7.2 Český golf v období politického "oteplování" 

V polovině šedesátých let využil golf mírného politického "oteplování" a v roce 1965 uspořádal v Mariánských Lázních první Mezinárodní turnaj, první turnaj s mezinárodní účastí od roku 1939. Tento turnaj uspořádal oddíl golfu TJ Slavia Praha. Iniciátorem této akce byl předseda tohoto oddílu Ing. Lubor Draxler, kterému vydatně pomáhal propagačně-výchovný referent téhož oddílu Hanuš Goldscheider. Sportovně-technickou stránku turnaje měl na starosti Dr. Jiří Fürst. Tato akce našla porozumění u tehdejšího předsedy městského národního výboru v Mariánských Lázních pana Holého a u jeho náměstka pana V.Staška.

Oba hlavní organizátoři, Ing. Draxler a H.Goldscheider, využili pro zpopularizování dosud odstrkovaného golfu přítomnosti tehdy velmi populárního švédského hokejisty Sven Tumby Johanssona, který se turnaje zúčastnil. Na turnaj se jako diváci sjeli i početní příznivci hokeje, kteří chtěli Tumbu osobně poznat. Poprvé snad od únorového puče 1948 psal denní tisk o golfu a psal bez nepřátelství, i když silně nezasvěceně. Jediným zasvěceným článkem byla dvoustránka v časopise Stadion a tu napsal Ing. Draxler.

První ročník Mezinárodního turnaje se hrál na rány na 54 jamek. V mužích zvítězil Jiří Dvořák za Slovanu Mariánské Lázně výkonem 239 ran, druhý byl Jaroslav Dvořák ze Slovanu Karlovy Vary (240 ran), třetí Sven Tumba (255 ran). V ženách zvítězila Ludmila (Duňa) Křenková ze Slavoje Praha (260 ran) před Hanou Brožovou (262 ran) a Editou Soukalovou (272 ran), obě ze Slovanu Karlovy Vary.

V roce 1965 a v dalších letech hrála Duňa Křenková spolu se svým manželem Janem Křenkem za Slavoj Praha a byli nejlepšími hráči tohoto oddílu. Později přestoupili do TJ Golf Praha.

V roce 1966 se hrál druhý ročník Mezinárodního turnaje v Mariánských Lázních ve dnech 15. až 17. července.

V tu dobu již český golf řídila Ústřední sekce golfu ČSTV v Praze. Jak k této organizační změně došlo?  Svědectví podává Jiří David ml.:

„Poté co byla ustavena krajská sekce golfu v Karlových Varech, která zastřešila kluby v Mariánských Lázních a Karlových Varech, ostatní, zejména Pražské kluby, zůstaly bez vrcholného orgánu. Proto Draxler a Plodek zahájili jednáni na UVČSTV o ustavení ustřední sekce golfu která by organizačně zastřešila všechny golfové kluby v republice. Poté co UV ČSTV ustavení ustřední sekce golfu zamítl, Draxler a Plodek, jménem Slavie Praha ve ktere jsem byl členem výboru, pozvali všechny golfové kluby na schůzi do jistého hotelu ...... (jméno si nepamatuji ale mohl bych ho ukázat.) Zastupci všech golfových klubů z cele republiky se tam sešli a jednomyslně se dohodli na ustavení Řídící komise golfu jako dobrovolného vrcholného orgánu který bude řídit golf v celé republice. Vzhledem k tomu že monopol na řízení všech sportů měl ČSTV bylo ustavení této Řídící komise striktně nezákonným činem a v tehdejší politické situaci i dosti odvážným. Já mám na ustavující schůzi této Řídící komise zvláštní vzpomínky, protože jsem se jednak značně podílel na jejím organizování, ale hlavně proto, že jsem v sále kde se schůze konala, instaloval skrytý mikrofon napojený na magnetofon ve vedleší místnosti, který tam obsluhovala moje manželka. Vzhledem k nezákonnosti toho co jsme chtěli dosáhnout jsme totiž měli obavu aby nekteři „soudruzi“ nás později neobvinili z nějaké podvratné činnosti a chtěli jsme proto mít přesný záznam z jednání“.

Předsedou Řídící Komise byl zvolenMiloslav Plodek, místopředsedou Ing. Lubor Draxler, organizační pracovník Ivan Vávra, předsedou STK Bohumil Vokoun, předsedou pravidlového výboruIng. Jiří David, dalšími členy Dr.František Krčma, Václav Soukal, MUDr. Jan Klement a Miroslav Chlapec.

O vydání Pravidel golfu v roce 1962 podává Jiří David ml. toto svědectví: „Já jsem byl už delší dobu v kontaktu s panem Joe Day, ředitelem (Executive Manager) United States Golf Association (USGA), od kterého jsem dostával pravidelně jejich oficiální časopis (USGA Journal) a jiné publikace, včetně nových pravidel. V roce 1952 totiž došlo k sjednocení pravidel golfu na kterém se dohodli USGA, jejichž pravidla platila v Americe, a Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews (R&A), jejichž pravidla byla uznávána na celém světě kromě Ameriky. Tato nová pravidla jsem přeložil do češtiny. (Poznámka: všechna dosavadní pravidla byla kopiemi předválečných českých pravidel.) Po ustavení Řídící komise golfu její pravidlový výbor ve složeni Ing J. David, Ing L.Draxler, Dr Klement a pan Šindler tato nová pravidla redigoval a v roce 1962 vydal, spolu s pravidly pro stanovení vyrovnání. Adoptovali jsme tehdy USGA hendikepový systém, který byl jednodušši a jasnější nežli systém R&A“.

Hendikepový řád podle amerického modelu byl založen na deseti nejlepších výsledcích z pětadvaceti posledních výsledků. Používaly se výsledky jak ze soutěží, tak i mimo ně. Výsledků muselo být dosaženo během současné nebo minulé sezóny. Mohlo se použít i výsledků, ve kterých byly darovány paty. Vyrovnání se mělo kontrolovat pravidelně během sezóny nejméně jedenkrát za měsíc. Nejvyšší vyrovnání pro muže bylo 36, pro ženy 50.

Zhruba po pěti letech úspěšného řízení golfu Řídící komisí golfu musel konečně i ÚV ČSTV vzít na vědomí jak existenci tak životaschopnost golfu a tak v dubnu 1966 rozhodnutím sekretariátu ÚV ČSTV je tato Řídící komise přeměněna na Ústřední sekci resp. na sekci golfu ÚV ČSTV a golf se tak stává, alespoň papírově, plnoprávným sportem v rámci ČSTV.

V roce 1966 existovalo 10 golfových oddílů. Byly to oddíly při TJ Slovan Mariánské Lázně, TJ Slávie Zádub, TJ Slovan Karlovy Vary, TJ Start Karlovy Vary, TJ Jiskra Semily, TJ Slovan Poděbrady a čtyři pražské, TJ Slavia Praha, TJ Tatran Praha, TJ Slavoj Praha a TJ Konstruktiva Praha. Existovala dvě osmnáctijamková hřiště v Mariánských Lázních a Karlových Varech, dvě devítijamková na Líšnici a v Boskově u Semil a ve výstavbě bylo hřiště v Poděbradech.

Z pražských oddílů byl největší golfový oddíl při TJ Slavia Praha. Tento oddíl také jako první navázal v roce 1963 mezinárodní styky na klubové úrovni. Jeho zahraničním partnerem se stal anglický klub zaměstnanců letecké společnosti BEA. S tímto klubem hrála Slavia Praha každoročně přátelské utkání, jednou doma, jednou venku. Předsedou oddílu byl Ing. Lubor Draxler, bývalý předseda oddílu pozemního hokeje v téže jednotě. Na hře L.Draxlera bylo zajímavé to, že byl zřejmě naším prvním levostranným golfistou, což v té době bylo velmi neobvyklé. V roce 1966 měl golfový oddíl při TJ Slavia Praha 75 členů vč. několika členů pražského diplomatického sboru. Tito diplomaté stále častěji zajížděli na hřiště v Líšnici a to i ve všední dny. Pro ostatní pražské hráče, kteří ve velké většině automobily nevlastnili, byla Líšnice pro všední dny přeci jen příliš vzdálená.

V roce 1966 se opět ke golfu vrátil Jaromír Fuchs, v soutěžích se objevovali bývalí hráči z Klánovic Vlastimil Formánek, bratři Sochovičové a další.

V roce 1967 se mohl golf v Československu pochlubit již řadou turnajů, sestavených do sportovního kalendáře. Nejdůležitějšími soutěžemi byla mistrovství republiky a celostátní soutěž družstev. Mistrovství na jamky se v roce 1967 konalo v Karlových Varech bez mezinárodní účasti. Naproti tomu mistrovství na rány se v Mariánských Lázních konalo s mezinárodní účastí. Tato tradice se prakticky zachovává dodnes. Kromě toho se konalo mistrovství seniorů na rány v Karlových Varech. Věková hranice pro seniory byla 50 let.

Liga, jak se říkalo celostátní soutěži družstev, byla v roce 1967 pětikolová. Hrála se v termínech 22.5., 4.6., 25.6., 23.7. a 6.8. V pozdějších letech se počet družstev zvětšil a v pěti víkendových termínech bylo třeba sehrát devět utkání.

Kromě těchto stěžejních soutěží se šest turnajů hrálo v Mariánských Lázních a to Soutěž Vítězství, Okresní přebor, Mezinárodní turnaj, Pohár Mariánských Lázní, Finále Poháru přátelství a Křížem krážem. Šest turnajů se hrálo i v Karlových Varech a to Zahájení golfu, Lázeňský turnaj známý pod jménem Salignac, Křížem krážem, Rekord hřiště, Hornický kahan a Pohár SČSP, což byla soutěž čtyřher. Zatímco všechny uvedené turnaje se konaly vždy na stejném hřišti, výjimku tvořila Soutěž Vítězství, která se střídavě hrála v Mariánských Lázních a v Karlových Varech.

Na konci šedesátých let se zrodila myšlenka uspořádat soutěž tří existujících golfových center, Prahy, Mariánských Lázní a Karlových Varů. Tato myšlenka byla relizována v trojutkání Praha - Mariánské Lázně - Karlovy Vary, které se hrálo každoročně střídavě v Mariánských Lázních a v Karlových Varech tak dlouho, než vznikla centra další. Tato utkání byla vysoce prestižní a nepostrádala na dramatičnosti. Hrálo se systémem každý s každým ve dvou dnech. První den se hrály čtyřhry, druhý den dvouhry. Při čtyřhrách šly ve flightu tři dvojice a každá hrála jamkovou hru proti dvěma zbývajícím. Při dvouhrách šli ve fligtu tři hráči a každý hrál proti dvěma soupeřům.

Na Líšnici, kde se jamky křižovaly a jejíž herní kapacita v důsledku toho byla silně omezena, se v té době turnaje nekonaly a tak Líšnice přispěla do soutěžního kalendáře soutěží v drivech a přihrávkách.

Velmi aktivní byly od svého založení Semily. V kalendáři byly jejich tři soutěže, hrané ještě na hřišti v Boskově. Byly to Zahajovací soutěž, Cena Boskova a Závěrečná soutěž. Seznam soutěží uzavírala Cena Poděbrad v Poděbradech. Bylo sympatické, že Poděbrady, ještě nedostavěné, také do kalendáře jednou soutěží přispěly.

Podle vzpomínek Ing.Ivo Pavlíka obnovil v roce 1967 svoji činnost i brněnský golf a vytvořil oddíl golfu při TJ Lokomotiva Brno. U obnovy brněnského golfu stáli opět Ing.Otakar Mikš, Ing. Zdeněk Přikryl a Ing. Jaroslav Bouček. Ing. Mikš se stal prvním předsedou tohoto oddílu. Svůj sportovní stánek si brněnský golf našel na opuštěné Svratce, kterou podle tehdejších vynucených zvyklostí "darovali" manželé Chocholáčovi státu. Do operativní správy záskal tento pozemek národní podnik Žďárské strojírny (Žďas). Dne 4.12.1968 byla mezi TJ Lokomotiva Brno a n.p. Žďas uzavřena nájemné smlouva na 30 let na nájem pozemku bývalého golfového hřiště a tím otevřena nová kapitola jeho historie. Na této nájemní smlouvě byli podepsáni i manželé Chocholáčovi, kteří se životem na hřišti byli i nadále v úzkém kontaktu.

Blížil se rok 1968 a v politickém klimatu bylo cítit "pražské jaro". Rok 1968 přinesl golfu nové posílení. Nejdříve se jeho řady rozšířily o nově vzniklý oddíl při TJ NHKG Ostrava. Tento oddíl, vytvořený z iniciativy nadšeného golfisty Ing. Jana Cieslara, začal současně budovat nové hřiště v zanedbaném zámeckém parku obce Šilheřovice. U osoby Ing. Cieslara je třeba se zastavit. Tento obyvatel Českého Těšína řadu let zajížděl za svým oblíbeným sportem přes půl republiky do Mariánských Lázní. Členem byl v pražském oddílu TJ Slavia Praha. A zřejmě strastiplné putování za golfem napříč republikou vedlo Ing. Cieslara k rozhodnutí, že zaseje golfové sémě do oblasti "černé Ostravy". Musel překonat řadu potíží, ale jeho cílevědomost slavila úspěch a golf se v Ostravě natrvalo zakořenil.

Na začátku roku 1968 vydala sekce golfu ÚV ČSTV Pravidla golfu a Pravidla pro stanovení vyrovnání. Hendikepový řád byl prakticky totožný s tím z roku 1962. Stále se vycházelo z deseti nejlepších výsledků z posledních 25 výsledků odevzdaných.

Nejvýznamnější událostí roku 1968 pro český, potažmo československý golf, bylo založení Československého golfového svazu.

7.3   Československý golfový svaz

Založením Československého golfového svazu získal golf zastřešující celostátní orgán, který byl na stejné úrovni s vrcholnými orgány ostatních sportů. Předsedou ČGS se stal Miloslav Plodek. Členy výboru dále byli Ivo Balcar (metodik), Prokop Sedlák (jednatel), Jan Klement (hospodář), Hanuš Goldscheider (mezinárodní tajemník), Václav Soukal (STK), Jan Šperl (materielní zabezpečení), JUDr. Jiří Effmert (předseda pravidlové komise) a JUDr. František Krčma (výchovný a propagační referent). Ve výboru pracovali dále Otakar Řezáč a Jaromír Fuchs (komise pro práci s mládeží). Předsedou revizní komise byl Josef Punčochář.

ČSG využil svého postavení a po několika kolech jednání, která odděleně vedli Hanuš Goldscheider a Jiří Trnka, obnovil svoje členství v Evropské golfové asociaci. Tím bylo upevněno i mezinárodní postavení československého golfu.

Organizační změna v golfu s sebou nesla i značné zvětšení administrativní práce.Přesto, že svaz získal od ČSTV místnost a poloviční pracovní kapacitu sekretářky paní Mašitové (dělili jsme se o ni snad s lukostřelci), velká část práce zůstala na dobrovolných funkcionářích. O ni se pak převážně dělili ti, kteří byli "po ruce".

V této souvislosti je třeba vzpomenout na mimořádnou výkonnost předsedy Miloslava Plodka. Záhy se totiž ukázalo, že volba předsedy STK v osobě sympatického V.Soukala z Karlových Varů, není nejšťastnější. A tak po dobu asi dvou let bylo třeba sportovní agendu přibrat k práci předsedy a částečně jí pověřit i jednatele. Kromě toho předseda psal na světlotiskové blány informační bulletin, který sám rozmnožoval. Tento bulletin byl předchůdcem pozdějšího Zpravodaje.

M.Plodek pracoval ve výzkumném ústavu v administrativní funkci a mezi golfisty o něm bylo známo, že většinu své pracovní doby věnuje ve prospěch golfu. Využíval k tomu vše, co tehdejší doba dovolovala. Jeho schopnost jednat s představiteli Tělovýchovy byla pro golf velmi cenná. A tak za jeho předsednictví se podařila řada věcí, vč. mezinárodních výjezdů. Pro mladší generaci uvádíme, že sportovní reprezentační výjezd do zahraničí vyžadoval schválení téměř z těch nejvyšších tělovýchovných míst. Cestovalo se na služební pasy, které pro tuto příležitost byly vystaveny na žádost mezinárodního oddělení ČSTV a po návratu opět odebrány. Protože v podvědomí těch, kteří to schvalovali, byl golf stále "buržoasním sportem", bylo třeba nesmírné obratnosti, aby bylo dosaženo žádaného výsledku. Tato schválení téměř vždy zajišťoval M. Plodek s využitím všech svých "politických předností".

Mezinárodní styky ve výboru ČGF zajišťoval H.Goldscheider. Jednalo se převážně o písemné či telefonické jednání se zahraničními asociacemi a kluby, případně zahraničními zastupitelskými úřady v Praze a příprava pobytu družstva v zahraničí. Díky svým jazykovým a diplomatickým schopnostem zajišťoval H.Goldscheider tuto agendu velmi kvalitně a v plném rozsahu. Vyjednávání s domácími funkcionáři však bylo převážně věcí M.Plodka.

Václav Soukal byl zvolen do tradičně velmi náročné funkce organizátora sportovního dění. Přesto, že rozsah tehdejší sportovní činnosti nebyl v porovnání se současnou veliký, její organizace spočívala hlavně na svazu. Bylo třeba navrhout rozpisy turnajů, v dostatečném počtu je rozmnožit a rozeslat klubům. Bylo třeba zajistit rozhodčí. Pro pražské hráče se zajišťoval odvoz do místa konání turnaje a ubytování. Místem konání byly Karlovy Vary nebo Mariánské Lázně. Před startem soutěže bylo třeba zkontrolovat všechny náležitosti vč. platných lékařských prohlídek a vylepených známek. Po soutěži bylo třeba napsat hlášení o výsledcích a výsledky promítnout např. do celostátního žebříčku. Na lize se o každém utkání psal protokol, který podepisovali kapitáni obou družstev a hlavní rozhodčí. To vyžadovalo spoustu mravenčí práce. Vše se psalo na stroji či ručně, s řadou kopií. Záhy se ukázalo, že V.Soukal není schopen v plném rozsahu tyto povinnosti zabezpečit a tuto agendu převzal téměř kompletně M.Plodek. Proto zhruba za dva roky po zvolení vystřídal V.Soukala ve funkci předsedy STK Jiří Trnka, který současně vykonával funkci svazového kapitána.

Metodikem byl MUDr.Ivo Balcar. Kromě zdravotního zajišťování golfových akcí byl I.Balcar autorem prvních metodických dopisů, které vycházely z golfové školy Ben Hogana. Při tehdejším nedostatku jakékoliv golfové literatury to byl obrovský přínos pro všechny golfisty, kteří měli zájem se něco o technice golfu dočíst. Do té doby, neuvažujeme-li předválečné působení anglických profesionálů v Motole a poválečné působení Františka Doležala a anglického trenéra Ronalda Blacketta v Klánovicích, se každý učil golf od ostatních hráčů.

Je pravda, že český golf měl v některých hráčích dobré učitele. Je třeba vzpomenout v prvé řadě na Karla Hynka, který platil za nejstylovějšího našeho hráče. V roce 1958, bezprostředně po přestupu GKL do Slavoje PZO, vedl Karel Hynek pro hráče tohoto nového oddílu golfové kurzy v malé tělocvičně v ulici V Jámě, v Praze 1. Později vychovával hráče z Karlových Varů, kde na hřišti měl chatu, ale i z Mariánských Lázní a z Prahy-Motola. Druhým významným trenérem byl Miloslav Bouška. Ten také začal s výchovou hráčů Slavoje PZO, později Slavoje Praha a po svém přestupu do TJ Golf Praha působil dlouhá léta jako dobrovolný trenér v Motole. V Mariánských Lázních byl uznávaným dobrovolným trenérem Bohumil Vokoun. Na Líšnici se jako trenér nejvíce prosadil Ivan Vávra, který, obdobně jako Karel Hynek, platil za velmi stylového hráče.

Ale vraťme se k některým funkcionářům prvního výboru ČGS. Hospodářem svazu byl MUDr. Jan Klement, nadšený golfista a hlavně podporovatel talentů a mecenáš. J.Klement v té době současně zastával funkci předsedy oddílu golfu při TJ Tatran Praha. Jeho zásluhou se ke golfu vrátil v roce 1966 Jaromír Fuchs. V Tatranu se soustředili později nejlepší hráči bývalých Klánovic, J.Fuchs, M.Vostárek, B.Landa, V.Formánek, bratři Sochovičové a F.Stejskal.

Mariánsko-lázeňský golf byl v prvním výboru ČGF zastupován Janem Šperlem, který měl na starosti materiálně-technické zabezpečení. Vzhledem k mizivým finančním prostředkům, se kterými svaz disponoval, nebyla tato práce příliš náročná. Jan Šperl, tehdejší předseda oddílu golfu TJ. Slovan Mariánské Lázně, v této funkci působil do začátku sedmdesátých let.

Dalším členem výboru byl tiskový referent JUDr.František Krčma. František Krčma se dostal ke golfu, když již skončil svoji velmi úspěšnou sportovní karieru reprezentačního hokejového brankáře. S golfem se seznámil v posledních letech existence Klánovic, když tam zajížděli i ostatní hokejisté. To však zřejmě ještě nezačal hrát. Jeho hráčské začátky lze vysledovat koncem padesátých let, kdy začal jezdit do Mariánských Lázní a obnovovaných Karlových

Varů. Při slavnostním otevírání obnoveného karlovarského hřiště byl autorem a současně interpretem velmi zdařilého kulturního programu.

Dr. Krčma byl zaníceným propagátorem seniorského hnutí v golfu. Možnost sportovního soutěžení v pokročilém věku považoval za jednu z nejvýznamnějších předností golfu. Kromě závodního golfu se věnoval závodně i šachům. Dr. Krčma nevynechal jedinou příležitost si zasoutěžit. V druhé polovině šedesátých let se hrála v oddílech soutěž Pohár přátelství, což byla soutěž na jamky s vyrovnáním. V každém oddíle zvítězil hráč s největším počtem získaných bodů za vítězná, ale třeba i jen odehraná utkání. Řada hráčů výzvu k sehrání utkání v rámci Poháru přátelství považovala za nemístné obtěžování. Dr. Krčma se však nenechal odradit a prakticky každý rok se probojoval do finále, které mezi sebou sehráli vítězové z jednotlivých oddílů, resp. regionů, a minimálně pětkrát v této soutěži i zvítězil.

Předsedou komise pravidel byl JUDr. Jiří Effmert. Pod jeho dohledem byl golf skutečně hrou podle pravidel. Jelikož byl i dobrým hráčem, byl jako soupeř při ligových utkáních velmi obávaný. Přistihl-li někoho při porušení pravidel, neváhal to okamžitě vyřídit svým hlubokým silným znělým hlasem.

Otakar Řezáč byl považován za původce obnovení golfu v Karlových Varech. Byl to vlídný starý pán, který symbolizoval vyrovnanost a noblesu.

O Jaromíru Fuchsovi jsme se již zmínili v předchozích statích. Je nehynoucí zásluhou J.Klementa, že tohoto příkladného golfistu opět vrátil českému golfu. Pro historii jsou již bohužel nenávratně ztraceny zápisy ze schůzí prvního výboru ČGF, které pořizoval jednatel Prokop Sedlák. Z nich by se dalo o práci tehdejšího svazu mnoho vyčíst.

7.4   Bilance šedesátých let 

Rozvoj českého golfu v šedesátých letech zvláště vyniká ve srovnání s jeho útlumem v létech padesátých. V rámci daných možností se golf po stránce organizačního začlenění dostal na úroveň všech ostatních sportů. Měl svůj svaz, který v roce 1968 a ještě snad i v roce 1969 měl poměrně velkou samostanost a nebyl trvale vystavován šikaně nadřízených tělovýchovných orgánů, jak tomu bylo v létech pozdějších.

V šedesátých letech nastává nebývalý rozvoj soutěžního golfu. Hlavní měrou k tomu přispělo založení celostátní soutěže družstev. Rozšířil se i počet mistrovství o mistrovství na rány. Tato mistrovství se začala hrát jako soutěž mezinárodní, na kterou skutečně začali zahraniční účastníci přijíždět. Zvláště Švédové vysílali silná družstva včetně Sven Tumby Johanssona, Berquista a dalších. Výborní byli i Rakušané, jako např. Klaus Nierlich. Vedle toho se rozšířil i počet soutěží na obou našich západočeských hřištích.

Československý golf se začal reprezentovat i v zahraničí. Nejvýznamnější událostí bylo obnovení členství Československa v Evropské golfové asociaci, jejíž jsme byli v roce 1937 spoluzakladatelé. Uskutečnily se první klubové i reprezentační výjezdy. Koncem šedesátých let se uskutečnil první výjezd našich hráčů Jiřího Dvořáka a Jana Kunšty na Canada (později World) Cup do Madridu. Naši hráči, kteří se této vrcholné světové soutěže družstev profesionálů zúčastnili samozřejmě jako amatéři, se zde setkali s těmi nejlepšími hráči světa včetně legendárních Arnolda Palmera a Jacka Nicklause.

Díky známostem Jiřího Trnky se uskutečnilo koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let několik výjezdů reprezentačního družstva seniorů do Broadmooru v Colorado Springs v USA. Zájezd byl natolik lákavý, že způsobil mezi seniory až nezdravou rivalitu. Výlohy, cestovní i pobytové, hradil pořadatel, ČSTV na tento zájezd nepřispěl ničím. Družstvo se vybíralo na základě výsledků kvalifikačních turnajů. Pamětníci těchto seniorských klání byli svědky skutečné "hry podle pravidel". Míče, v době i nadále trvajícího jejich nedostatku, se přesně hledaly pohých 5 minut, soupeř tuto lhůtu pečlivě sledoval na hodinkách. Jakýkoliv přestupek byl nekompromisně penalizován. Bohužel rivalita přerostla až do takových rozměrů, že se jí musel zabývat výbor ČGS a důsledkem toho byl odchod Jiřího Trnky z funkce předsedy STK svazu.

Na začátku šedesátých let měl český golf k disposici pouze hřiště v Mariánských Lázních, Karlových Varech a v Líšnici. Mariánskolázeňské hřiště mělo stále stejnou podobu od své dostavby v roce 1929. Hrála se krátká, ale záludná dvojka a krátká patnáctka. Devátá jamka končila v blízkosti klubovny (dnešní jamka č.10).

Karlovarské hřiště bylo rovněž obnoveno v podobě z roku 1935. Jedničkou byla dnešní dvanáctka. Na hřišti byla postavena malá klubovna, která však tehdejšímu provozu dostačovala. Veranda klubovny sloužila jako bufet. Ještě v průběhu šedesátých let došlo ke změně číslování jamek do dnešní podoby, tj. začínalo se od klubovny. Problémem karlovarského hřiště byla absence cvičné louky. Jako cvičná louka sloužil prostor napříč přes fairwaye jamek č. 2 , 3 a 7.

Líšnické hřiště zůstalo rovněž v podobě zhruba stejné od konce třicátých let. Jedinou jamkou, která se s ostatními nekřižovala, byla krátká čtyřka a pouze s jednou jamkou se křižovala dvojka. Ostatní jamky procházely silně exponovaným středem hřiště. O Líšnici se mezi pražskými golfisty říkalo, že je to hřiště o devíti greenech a jedné fairwayi. Přes tento nedostatek bylo toto hřiště pro svoji dosažitelnost v šedesátých letech již poměrně silně využíváno početnou skupinou pražských hráčů a čím dál tím více i skupinou v Praze sídlících diplomatů.

Začátkem šedesátých let byl golf "zaset" do "netradiční oblasti" Severních Čech u městečka Semily a to zásluhou manželů MUDr. Ivo Balcara a Evy Balcarové. Záhy zde vznikl oddíl golfu při TJ Jiskra Semily a současně i devítijamkové hřiště "líšnického typu" u obce Boskov. Ukázalo se, že tento pokus byl více než úspěšný a přivedl na svět vydatnou líheň nových a záhy velmi úspěšných golfistů. Hřiště u Boskova bylo využíváno téměř po celá šedesátá léta a bylo dějištěm řady soutěží.

Obdobnou misionářskou činnost provedl Mgr. Karel Havelka v teritoriu lázeňského města Poděbrady. Po uspěšném přesvědčení místních funkcionářů, že lázeňské město se bez golfového hřiště neobejde, byla zahájena jeho výstavba. Za pozemek budoucího hřiště byly zvoleny podmáčené louky podél Labe. Zde se však nepostupovalo rychlou a jednoduchou cestou, ale hřiště naopak bylo Mgr. Havelkou vyprojektováno jako přísně závodní s vysokou obtížností. Takto alespoň bylo hodnoceno v prvopočátcích své výstavby. Zda-li byl původní záměr projektu, inspirovat se obtížnými zahraničními vzory skutečně realizován, to již nezjistíme. Výsledek však byl velmi zdařilý a hřiště, přes počáteční pověst "žrouta míčů", tehdy stále nedostatkových, si získával čím dál tím více nadšených obdivovatelů. To se však již týkalo spíše let sedmdesátých. V šedesátých letech byl založen v Poděbradech oddíl golfu při TJ Slovan Poděbrady. V jeho řadách začali vyrůstat hráči, kteří na ostatních hřištích překvapovali svojí přesnou hrou. Byl to výsledek výchovy na velmi obtížném hřišti.

Třetím golfovým misionářem byl Ing. Jan Cieslar, který zanesl golfové sémě až do daleké Ostravy. Koncem šedesátých let byl zde golf ještě v plenkách, ale kořeny byly zapuštěny.

Koncem šedesátých let se začíná opět k životu probouzet brněnský golf a vzniká oddíl golfu při TJ Lokomotiva Brno. Tento oddíl začal obnovovat zanedbanou Svratku, takže koncem šedesátých let bylo na Svatce možné poznat, že tam hřiště skutečně je a že tam občas někdo hraje.

Pro zajímavost ještě uvádíme, že v roce 1968 navštívili ČGF představitelé obce Klánovice a vznesli požadavek obnovy klánovického hřiště. V té době by zřejmě obnova byla ještě možná. Následující neblahé události však tuto jiskru naděje zašláply na dalších dvacet let a zřejmě bohužel navždy.

K dokreslení golfového života šedesátých let je třeba se ještě zmínit o uspořádání prvního trenérského kurzu, ke kterému došlo v červnu 1969. Kurz se konal na hřišti v Mariánských Lázních a zúčastnili se ho všichni tehdejší, v klubech uznávaní trenéři. Chyběl pouze Karel Hynek, který v té době byl služebně v cizině. Z účastníků můžeme jmenovat Bohumila Vokouna a Oldřicha Nechanického z Mariánských Lázní, Václava Mikutu ml. z Karlových Varů, Jiřího Trnku z Tatranu Praha, Jiřího Effmerta, Václava Havliceho, Františka Doležala a Miloslava Boušku ze Slavie Praha, Ivana Vávru a Otto Spaziera ze Slavoje Praha. Podkladem pro jednotnou výuku golfu byla škola Ben Hogana.

8. Léta sedmdesátá - období "normalizace" 

Neblahé události srpna 1968 se začaly negativně projevovat na život Československého

golfového svazu již v průběhu roku 1969. Na podzim tohoto roku došlo k tzv. okolkování cestovních pasů a hranice se rychle uzavřely. Dříve nemyslitelná "svoboda" cestování, která zavládla v roce 1968 a na začátku roku 1969, vzala rychle za své. Hranice se uzavřely a o každém výjezdu se muselo opět velmi zdlouhavě a často bezvýsledně jednat s nadřízenými orgány. K dřívějším třídním hlediskům přibyla hlediska nová. Ti, z jejichž rodinných příslušníků některý odešel do zahraničí, měli po výjezdech.

Dalším atakem byl požadavek ČSTV, aby členové řídících orgánů svazů měli pro tuto práci "kádrové předpoklady". To vedlo k hledání "nových tváří", které by tomuto požadavku vyhověly a současně byly ochotny na sebe vzít břemeno řízení tohoto, opět "třídně podezřelého" sportu. K prvním kooptacím došlo na celostátním srazu golfistů 9.5.1970 v Karlových Varech, později, v roce 1973, byla provedena volba nového výboru ČGS.

8.1 Liga družstev - páteř sportovního dění v golfu 

Dá se říci, že na rozvoji golfu koncem šedesátých a v průběhu sedmdesátých let měla hlavní podíl rozsáhlá soutěž družstev, zvaná liga. Ta motivovala začínající kluby (v té době oddíly) a díky ní herně vyrostla nová generace kvalitních hráčů, hlavně z Ostravy, Poděbrad a Semil. Její význam byl natolik zásadní, že jí věnujeme tuto subkapitolu.

Při sledování vývoje ligy se musíme ještě vrátit do let šedesátých. Liga se hrála od začátku šedesátých let, z této doby však o ní máme jen kusé informace. Zachovala se např. zpráva o výsledku přeboru družstev z roku 1962. Z ní vyplývá, že konečné pořadí v přeboru družstev mužů v roce 1962 bylo: Dynamo Praha, Slovan Mariánské Lázně, Slovan Karlovy Vary, Slavoj Praha, Dvory-Karlovy Vary, Slavoj Praha B. Ve II. třídě mužů bylo pořadí:Slovan Mariánské Lázně B, Dynamo Praha B, Tatran PS, Slovan Karlovy Vary B, Dvory-Karlovy Vary B, Slavoj Praha C. III. třída mužů skončila takto: Slovan Mariánské Lázně C, Dynamo Praha C, Slovan Mariánské Lázně D.

Soutěž družstev žen byla v roce 1962 jedna a skončila s výsledkem: Slovan Karlovy Vary, Slovan Mariánské Lázně A, Slovan Mariánské Lázně B, Dvory-Karlovy Vary, Slavoj Praha, Dynamo Praha.

Záhadou této zprávy zůstává družstvo Dvorů z Karlových Varů, jehož existenci jsme z jiných pramenů nemohli ověřit. Zřejmě se jednalo o krátkodobé organizační seskupení, které později splynulo se Slovanem Karlovy Vary.

Ucelenější informace máme až od roku 1967. V roce 1967 se hrála I. liga mužů a žen, II. liga mužů a I. třída mužů a žen. V I. lize mužů 1967 startovala družstva: Slavia Praha A, Slávie Zádub-Závišín A, Slavoj Praha A, Slovan Karlovy Vary A, Slovan Mar.Lázně A a Tatran Praha A.

V I. lize žen startovala družstva Slavia Praha, Slovan Karlovy Vary A, Slovan Karlovy Vary B, Slovan Mar.Lázně A, Slovan Mar.Lázně B a Tatran Praha. Ve II. lize mužů startovala družstva Slavia Praha B, Slavia Praha C, Slavoj Praha B, Slovan Karlovy Vary B, Slovan Karlovy Vary C a Slovan Mar.Lázně B.

Hrálo se jednokolově každý s každým a to v termínech 21.5., 4.6., 25.6., 23.7. a 6.8. Družstva v soutěžích mužů byla čtyřčlenná, dopoledne se hrály dvě čtyřhry, odpoledne čtyři dvouhry. Družstva žen byla zřejmě tříčlenná, dopoledne se hrála čtyřhra, odpoledne dvě dvouhry.

V I.třídě žen 1967 startovala tato družstva: Jiskra Kolora Semily, Slávie Zádub-Závišín, Slavoj Praha a Slovan Karlovy Vary C. Hrálo se v termínech 24.6., 22.7. a 5.8.

V I. třídě mužů 1967 startovala tato družstva: Jiskra Kolora Semily, Konstruktiva Praha, Slavia Praha D, Slávie Zádub-Závišín B, Slávie Zádub-Závišín C, Slovan Karlovy Vary D, Slovan Mar.Lázně C a Tatran Praha B. Hrálo se v termínech 21.5., 4.6., 24.6., 25.6., 22.7.,23.7. a 6.8. Celá liga se hrála pouze na hřištích v Mariánských Lázních a v Karlových Varech

V roce 1968 se hrála I.liga mužů a žen, II. liga mužů a žen a I. třída mužů. V I. lize mužů hrála tato družstva: Slavia Praha A, Slavia Praha B (postoupilo z II.ligy), Slávie Zádub A, Slovan Karlovy Vary A, Slovan Mar.Lázně A a Tatran Praha A. Vítězem se stalo družstvo Slávie Zádub, do II.ligy sestupovalo družstvo Slavia Praha B.

V I. lize žen startovala družstva: Slavia Praha, Slávie Zádub (postoupilo z I.třídy), Slovan Karlovy Vary A, Slovan Karlovy Vary B, Slovan Mar. Lázně a Tatran Praha. Zvítězilo družstvo Slovanu Karlovy Vary A.

V II.lize mužů startovala družstva Slávie Zádub B, Slavoj Praha A (spadl z I.ligy), Slavoj Praha B, Slovan Karlovy Vary B, Slovan Karlovy Vary C a Slovan Mar.Lázně B. Vítězem se stalo družstvo Slávie Zádub B.

Hracími termíny byly 25.5., 26.5., 22.6., 23.6. a 20.7.

Ve II.lize žen 1968 startovala jen tři družstva a to Slavia Praha B, Slovan Karlovy Vary C a Konstruktiva Praha. Hrálo se 23.6, 20.7. a 21.7.

V I.třídě mužů 1968 startovalo sedm družstev proti osmi v předchozím roce. Chybělo družstvo Sávie Zádubu B, které postoupilo do druhé ligy a družstvo Jiskry Kolory Semily, které se do soutěže nepřihlásilo. Do soutěže sestoupilo z II.ligy družstvo Slavia Praha C. Startovala tedy tato družstva: Konstruktiva Praha, Slavia Praha C, Slavia Praha D, Slávie Zádub C, Slovan Karovy Vary D, Slovan Mar.Lázně C a Tatran Praha B. Hrálo se v termínech 25.5., 26.5., 2.6., 22.6. 25.6., 14.7., 20.7. a 21.7.

Hlavními rozhodčími, kteří ligu 1968 na hřištích řídili, byli pan Jan Šperl a pan Köhler v Mariánských Lázních a pan Ladislav Hajdušek v Karlových Varech.

V roce 1969 skončila v I.lize mužů družstva v tomto pořadí: Slovan Mariánské Lázně A, Slávie Zádub A, Slovan Karlovy Vary A, Tatran Praha A, Slávie Zádub B, Slavia Praha A.

I.liga žen skončila takto: Slavia Praha, Slávie Zádub, Slovan Mariánské Lázně, Konstruktiva, Slovan Karlovy Vary A, Slovan Karlovy Vary B.

Konečné pořadí družstev ve II.lize mužů bylo: Slovan Mariánské Lázně B, Slovan Karlovy Vary C, Slavoj Praha A, Slavia Praha B, Slovan Karlovy Vary B, Slavoj Praha B. Hracími termíny byly 17.5., 18.5., 12.7., 13.7. a 2.8.

Ve II.lize žen startovala jen tři družstva a skončila takto: Start Karlovy Vary, Slovan Karlovy Vary C, Slavia Praha B. Hrálo se v termínech 12.7., 13.7. a 3.8.

V I. třídě mužů se opět zvětšil počet družstev na osm. Objevilo se nové družstvo Lokomotivy Brno a hned dvě družstva Startu Karlovy Vary. Konečné pořadí bylo: Start Karlovy Vary A, Slovan Mar.Lázně C, Slávie Zádub C, Slavia Praha C, Start Karlovy Vary B, Slavia Praha D, Konstruktiva Praha, Lokomotiva Brno. Hrálo se v termínech 17.5., 18.5., 14.6., 15.6.,12.7., 13.7. a 3.8

Ligu 1969 na hřištích řídili pan Otakar Řezáč a pan Václav Soukal v Karlových Varech a pan Jan Šperl v Mariánských Lázních.

Na přelomu let 1969 a 1970 došlo k výměně ve funkci předsedy sportovnětechnické komise svazu. Z této funkce odešel Václav Soukal a funkci převzal Jiří Trnka. Současně s tím byl ustaven do funkce svazového kapitána. Jedním z prvních kroků Jiřího Trnky byl návrh nového uspořádání soutěží družstev. Čím byla tato změna motivována již zřejmě nezjistíme, snad snahou soutěž urychlit. Faktem zůstává, že v roce 1970 se hrála I. liga mužů v novém uspořádání, zatímco další soutěže se hrály jako doposud.

V tomto období přelomu let 1969-1970 rovněž vznikly tři nové oddíly. Koncem roku 1969 byla založena nová tělovýchovná jednota s názvem Golf Club Praha. Tato jednota, která si vytkla za cíl postavit v Praze golfové hřiště, se hned v roce 1970 zapojila do sportovního dění.

Dne 22.12.1969 byl při TJ Slávia Praha VŠ založen golfový oddíl a to z iniciativy pana Jaromíra Martínka. Tento oddíl získal záhy výborné hráče z Mariánských Lázní a stal se jedním z herně nejsilnějších. V jeho družstvu byli hráči Arnošt Kopta, bratři Miroslav a Petr Němcové, Jiří Dohnal, Karel Čechovský a další.

Dne 11.1.1970 byl ustaven z bývalých golfových oddílů Slovanu Mariánské Lázně a Slávie Zádub nový golfový klub Golf Club Mariánské Lázně. Předsedou klubu byl zvolen Dr. Karel Horáček, sekretářem Ing. Jaromír Dvořák.

V I.lize mužů 1970 se počet hráčů v družstvu zvýšil na šest. Startovala tato družstva: Golf Club Mar.Lázně A, Golf Club Mar. Lázně B, Slavia Praha A, Slavoj Praha, Slovan Karlovy Vary A a Tatran Praha V roce 1970 byl v nejvyšší soutěži naposledy povolen start dvou družstev z jednoho klubu a to proto, že dvě družstva GC Mariánské Lázně nahrazovala družstva Slovanu Mar.Lázně A a Slávie Zádub A, která byla v první lize pevně usídlena.

První částí I.ligy byla kvalifikace, hraná na rány. Dopoledne se hrály na rány klasické čtyřhry, odpoledne hráli jednotlivci. Škrtal se nejhorší výsledek jednotlivce. Podle výsledného součtu ran se stanovilo pořadí od 1. do 6. místa. Dále pokračovala I.liga hrou na jamky vyřazovacím způsobem.

Kvalifikace se hrála 23.5.1970 a první kolo jamkové hry 24.5. V tomto kole se střetlo družstvo umístěné na 3.místě s družstvem na 5. místě a družstvo na 4. místě s družstvem ze 6. místa. Družstva na 1. a 2. místě nehrála a postupovala přímo. V dalším kole, hraném 20.6., se utkala vítězná družstva z předchozího kola s prvními dvěma z kvalifikace o postup do finále, poražená hrála o umístění na 5. a 6. místě. Vítězové z tohoto kola se 21.6. utkali o titul, poražení o 3.a 4. místo. I. liga se tak odehrála během dvou víkendů.

Jak se dalo očekávat, I. ligu vyhrálo družstvo GC Mariánských Lázní ve složení Jiří Dvořák, Jan Kunšta, Jiří Kunšta, Jan Dvořák, Ladislav Bartůněk ml. a Karel Čechovský. Na dalších místech se umístila družstva TJ Slovan Karlovy Vary, TJ Tatran Praha, TJ Slavia Praha, TJ Slavoj Praha a sestupujícím bylo družstvo GC Mariánské Lázně B.

Počet družstev v I.lize žen 1970 se snížil na čtyři. Startovala družstva GC Mar.Lázně A, TJ Slavia Praha A, TJ Slovan Karlovy Vary A a GC Start Karlovy Vary. Hrálo se v termínech 23.5., 24.5. a 20.6. Konečné pořadí: GC Mariánské Lázně, TJ Slovan Karlovy Vary, TJ Slavia Praha, Start Karlovy Vary .

V II.lize mužů 1970 bylo konečné pořadí: Start Karlovy Vary A., Slovan Karlovy Vary A, GC Mar.Lázně C, GC Mar.Lázně D, Slavia Praha B a GC Mar.Lázně E. Hrálo se v termínech 23.5., 24.5., 20.6., 21.6. a 22.8.

V II. lize žen 1970 se počet družstev proti roku 1969 zvýšil o jedno. Konečné pořadí bylo:, GC Mar.Lázně B, Slovan Karlovy Vary B, NHKG Ostrava, Slavia Praha B.Hrálo se v termínech 23.5., 24.5. a 22.8.

Mezi družstvy hrajícími I.A třídu mužů se poprvé objevilo družstvo Slovanu Poděbrad. Družstva skončila v soutěži takto: Start Karlovy Vary B, Slovan Poděbrady, GC Mar.Lázně F, Slavia Praha C, Konstruktiva Praha, Slavia Praha D. Hrálo se v termínech 23.5., 24.5., 20.6.,21.6. a 22.8.

Liga 1970 byla rozšířena o I.B třídu, ve které skončila družstva v tomto pořadí:Slávie Praha VŠ, Golf Club Praha, NHKG Ostrava A, Lokomotiva Brno a NHKG Ostrava B. Hrálo se ve stejných termínech jako I.třída A.

Všechna utkání ligy 1970 se opět hrála na hřištích v Mariánských Lázních a v Karlových Varech. V Mariánských Lázních ligu řídil hlavní rozhodčí pan Oldřich Nechanický, v Karlových Varech pan Otakar Řezáč.

V takovéto formě vydržela liga ještě dva roky. Mezitím došlo k výměně ve funkci předsedy sportovnětechnické komise svazu. Jiří Trnka koncem roku 1971 z této funkce odstoupil a předsedou STK se stal Miroslav Němec z Mariánských Lázní.

Po krátké souběžné existenci oddílů Golf Club Praha a Slavia Praha, došlo 1.3.1971 k jejich sloučení pod názvem Golf Club Praha. V soutěžích družstev zaujal GCP místo bývalé Slavie Praha. V I. lize mužů se opět hrála kvalifikace na rány a pak vyřazovacím způsobem podle "pavouka" na jamky.

V roce 1971 skončila družstva v I. lize mužů v tomto pořadí: GC Mariánské Lázně, Start Karlovy Vary, Slovan Karlovy Vary, GC Praha, Tatran Praha, Slavoj Praha.

V I. lize žen bylo pořadí: GC Praha, GC Mariánské Lázně, Slovan Karlovy Vary, NHKG Ostrava.

V II. lize mužů bylo konečné pořadí: GC Mar.Lázně B (nemohlo však postoupit), Slavia VŠ (postupovalo), Poděbrady, Start Karlovy Vary B, GC Praha B, Slovan Karlovy Vary B.

V II. lize žen bylo konečné pořadí: Tatran Praha, GC Mar.Lázně B, Slovan Karlovy Vary B, GC Praha B, Konstruktiva Praha, Start Karlovy Vary, GC Praha C.

I.třída mužů skončila takto: GC Mar.Lázně C (nemohlo postoupit), NHKG Ostrava (postupovalo), Konstruktiva Praha, GC Praha C, GC Praha D.

Do ligy se opět vrátilo družstvo Jiskry Kolory Semily a hned svoji třídu vyhrálo.Ve II. třídě bylo konečné pořadí: Jiskra Kolora Semily (postupovalo), GC Mar.Lázně D, Lokomotiva Brno, GC Praha E, NHKG Ostrava B.

V Karlových Varech řídil ligu 1971 pan Otakar Řezáč, v Mariánských Lázních pan Oldřich Nechanický a paní Nekvindová.

V roce 1972 vyhrál I. ligu mužů nováček, družstvo Slavie Praha VŠ A. Na dalších místech byla družstva GC Mar. Lázně A, Start Karlovy Vary A, Tatran Praha, GC Praha A a Slovan Karlovy Vary A.

V I.lize žen 1972 startovalo pět družstev a zvítězilo družstvo Slovanu Karlovy Vary. Dále se umístila družstva Tatran Praha, GC Mariánské Lázně, GC Praha A a Konstruktiva Praha. Hrálo se opět každý s každým jednokolově v pěti termínech, kdy vždy jedno družstvo mělo volno. Hrálo se 17.6., 18.6., 12.8, 13.8. a 26.8. V těchto termínech se hrály i všechny další soutěže ligy, tj. II.liga mužů, žen, I.a II.třída mužů.

Ve II.lize mužů 1972 bylo konečné pořadí: Slavoj Praha, GC Mar.Lázně B, NHKG Ostrava , GC Praha B , Slovan Poděbrady a Start Karlovy Vary B.

II.liga žen 1972 skončila takto: GC Mar.Lázně B, NHKG Ostrava, GC Praha B, Slovan Karlovy Vary B, Start Karlovy Vary B a Lokomotiva Brno.

V I.třídě mužů bylo pořadí: GC Mar.Lázně C, Konstruktiva Praha, Slovan Karlovy Vary B, Jiskra Kolora Semily, GC Praha C.

Konečné pořadí ve II. třídě mužů bylo: NHKG Ostrava B, GC Mar. Lázně D, Tatran Praha B, GC Praha D a Lokomotiva Brno.

Hlavními rozhodčími byli: pan Ladislav Hajdušek v Karlových Varech, pan Oldřich Nechanický a paní Nekvindová v Mariánských Lázních.

Pro rok 1973 byla liga opět změněna. Liga byla rozdělena na dvě části, jarní a podzimní a dvoukolově hrál každý s každým. V družstvech mužů v I. a II. lize hrálo šest hráčů, v I. a II. třídě čtyři hráči.

V I. lize mužů 1973 hrála družstva Slavia VŠ Praha, GC Mariánské Lázně, Start Karlovy Vary, Tatran Praha, GC Praha a Slavoj Praha. Zvítězilo družstvo GC Mariánské Lázně.

Ve II. lize mužů hrála družstva Slovan Karlovy Vary, GC Mariánské Lázně, NHKG Ostrava, GC Praha B, Poděbrady a Konstruktiva Praha.

V I. lize žen hrála družstva Slovan Karlovy Vary A, Tatran Praha, GC Mariánské Lázně A, GC Praha A a NHKG Ostrava. Zvítězilo družstvo GC Praha.

Ve II. lize žen hrála družstva Konstruktiva Praha, GC Mariánské Lázně B, GC Praha B, Slovan Karlovy Vary B, Start Karlovy Vary a Lokomotiva Brno.

V I. třídě mužů startovala družstva Start Karlovy Vary B, GC Mariánské Lázně, Slovan Karlovy Vary B, TJ Semily a NHKG Ostrava B. Ve II. třídě mužů startovala družstva GC Praha C, GC Mariánské Lázně D, Tatran Praha B, Lokomotiva Brno a Slavia VŠ B.

Všechny dílčí soutěže ligy byly hrány ve stejných termínech a to v jarní části 12.5., 13.5., 2.6, 3.6. a 23.6. a v podzimní 1.9, 2.9, 22.9.,23.9. a 6.10. Hlavními rozhodčími v Mariánských Lázních byli pan Bohumil Vokoun a pan Jaromír Martínek, v Karlových Varech pan Dr. Jiří Fürst.

V roce 1974 se hrála liga obdobně jako koncem šedesátých let a to jednokolově každý s každým. II.třída mužů byla rozdělena na skupinu A a B. Ligu již řídil nový předseda STK svazu, kterým se stal Ing. Milan Moučka z Ostravy. Ten vystřídal Miroslava Němce, který musel odstoupit ze zdravotních důvodů po těžké, nezaviněné autonehodě.

V I. lize mužů 1974 startovala družstva GC Mariánské Lázně A, Slavia VŠ Praha A, Tatran Praha, Start Karlovy Vary A, Slovan Karlovy Vary A a GC Praha A. Zvítězilo družstvo GC Mariánské Lázně.

Ve II. lize mužů 1974 hrála družstva Slavoj Praha, Poděbrady A, NHKG Ostrava A, GC Mariánské Lázně B, Start Karlovy Vary B a Slovan Karlovy Vary B.

V I. lize žen 1974 hrála družstva GC Praha, Slovan Karlovy Vary, Tatran Praha, GC Mariánské Lázně a Konstruktiva Praha. Zvítězilo družstvo GC Praha.

Ve II.lize žen hrála družstva NHKG Ostrava, GC Mariánské Lázně B, Start Karlovy Vary, Slovan Karlovy Vary B, GC Praha B a GC Praha C.

V I. třídě mužů startovala družstva Konstruktiva Praha, Kolora Semily, GC Mariánské Lázně C, GC Praha B a Slavie VŠ Praha. V II. třídě A družstva NHKG Ostrava B, GC Mariánské Lázně D, GC Praha D a Kolora Semily B. Ve II. třídě B hrála družstva GC Praha C, GC Mariánské Lázně E, GC Praha E a Lokomotiva Brno.

Liga se hrála v termínech 25.5., 26.5., 8.6., 9.6., 29.6. a 30.6. Hlavními rozhodčími byli panové Bohumil Vokoun a Jaromír Martínek v Mariánských Lázních, Dr.Jiří Fürst a pan Miroslav Zach v Karlových Varech.

Počínaje rokem 1975 se mužská liga hrála jako I. celostátní liga a jako národní liga (dříve II. liga). U žen to bylo asi obdobné. Soutěže nižší se zřejmě hrály jako doposud.

V I. celostátní lize mužů 1975 startovala družstva GC Mariánské Lázně A, Start Karlovy Vary A, Slavia Praha VŠ, Tatran Praha, GC Praha A a Sklo Bohemia Poděbrady. Zvítězilo družstvo GC Mariánské Lázně.

V národní lize mužů 1975 bylo konečné pořadí: GC Mariánské Lázně B, GC Mariánské Lázně C, Slovan Karlovy Vary A, Slavoj Praha, Start Karlovy Vary B a Slovan Karlovy Vary B.

Hrálo se dvoukolově, každý s každým v termínech 24.5., 25.5., 7.6., 8.6., 21.6., 22.6., 9.8., 10.8., 6.9. a 7.9. Ligu v Mariánských Lázních řídil jako hlavní rozhodčí pan Bohumil Vokoun a v Karlových Varech pan Miroslav Zach a pan Eduard Cífka

V I. lize žen 1975 zvítězilo družstvo Slovanu Karlovy Vary.

V roce 1976 hrála v I.celostátní lize mužů družstva GC Mariánské Lázně, Start Karlovy Vary Slavia Praha VŠ, Tatran Praha, GC Praha a Slovan Karlovy Vary. Zvítězilo opět družstvo GC Mariánské Lázně.

V Národní lize mužů 1976 zvítězilo družstvo NHKG Ostrava. Na dalších místech byla družstva GC Mariánské Lázně C, Sklo Bohemia Poděbrady, GC Mariánské Lázně B, Slavoj Praha a Start Karlovy Vary B.

Hrálo se v termínech 5.6., 6.6., 19.6., 20.6., 7.8., 8.8., 4.9., 5.9., 18.9. a 19.9. Hlavními rozhodčími byli pan Miroslav Němec, pan Bohumil Vokoun a paní Nekvindová v Mariánských Lázních, pan Miroslav Zach a pan František Müller v Karlových Varech.

I. ligu žen 1976 vyhrálo družstvo Tatranu Praha.

V roce 1977 skončila I. celostátní liga mužů takto: Slavia Praha VŠ, GC Mariánské Lázně, Start Karlovy Vary, NHKG Ostrava, GC Praha a Tatran Praha.

V Národní lize mužů se družstva umístila v pořadí GC Mariánské Lázně B, Slavoj Praha, GC Mariánské Lázně C, Sklo Bohemia Poděbrady, Slavia Praha VŠ B a Slovan Karlovy Vary.

Hrálo se v termínech 4.6., 5.6., 18.6., 19.6., 16.7., 17.6., 13.8., 14.8, 10.9. a 11.9. Do I. celostátní ligy postupovalo družstvo Slavoje Praha.

I. třída mužů skončila takto: Kolora Semily, Start Karlovy Vary B, GC Mar. Lázně D, NHKG Ostrava B, GC Praha B a GC Praha C.

Hlavními rozhodčími byli pan Miroslav Němec, paní Marie Koptová v Mariánských Lázních a pan Karel Collino v Karlových Varech.

Ve výsledcích z roku 1978 vystupuje tělovýchovná jednota Golf Club Praha pod novým názvem TJ Golf Praha. V roce 1979 vymizelo slovo Club i z názvu Golf Club Mariánské Lázně.

V roce 1978 došlo opět ke změně. Soutěže družstev mužů tvořily I.liga, II. liga a krajské přebory ve třech skupinách, západočeské (hřiště v Mar.Lázních a Karlových Varech), severo- a jihomoravské (hřiště v Šilheřovicích) a ve skupině Praha a Východní Čechy (hřiště v Poděbradech). Vítězové krajských přeborů spolu hráli kvalifikaci o postup do II. ligy.

I. liga mužů 1978 skončila tímto pořadím: GC Mariánské Lázně, Start Karlovy Vary, Slavia Praha VŠ, NHKG Ostrava, Golf Praha a Slavoj Praha.

Ve II. lize mužů bylo konečné pořadí Tatran Praha, GC Mar.Lázně B, Slavia Praha VŠ, Poděbrady, GC Mar.Lázně C, Semily.

V krajských přeborech bylo pořadí: 

Západočeská skupina  moravská skupina Praha+Východ.Čechy

Slovan Karlovy Vary NHKG Ostrava B Golf Praha B

GC Mar.Lázně C NHKG Ostrava C  Jiskra Kolora Semily B

Start Karl.Vary B  Lokomotiva Brno A Tatran Praha B

GC Mar.Lázně D Tesla Oldřichovice Golf Praha C

Start Plzeň Lokomotiva Brno B Kontruktiva Praha

Soutěže družstev žen se hrály jako krajské přebory ve třech skupinách, západočeské (hřiště v Mar.Lázních a v Karlových Varech), moravské (hřiště v Šilheřovicích) a středočeské (hřiště v Poděbradech). Ve skupinách se hrálo jednokolově každý s každým. Z každé skupiny postoupila do finále dvě družstva, z moravské tentokrát jen jedno, protože na prvních dvou místech se umístila družstva NHKG Ostrava.

Konečné pořadí mistrovství družstev žen 1978 bylo: Golf Praha, Tatran Praha, Slovan Karlovy Vary, GC Mar.Lázně a NHKG Ostrava.

V roce 1979 se I. liga mužů hrála opět dvoukolově a skončila takto: Golf Mar. Lázně, Start Karlovy Vary, Slavia VŠ Praha, Tatran Praha, NHKG Ostrava, Golf Praha.

Konečná tabulka II. ligy mužů byla: Golf Mar.Lázně B, Bohemia Poděbrady, Golf Mar.Lázně C, Slavia VŠ Praha B, Slavoj Praha, NHKG Ostrava B. Do I. ligy postoupilo družstvo Sklo Bohemia Poděbrady.

Krajské přebory mužů skončily s výsledkem: 

Západočeský  Středočeský Moravsko-slovenský

Start Karlovy Vary B  Semily A Lokomotiva Brno A

Slovan Karlovy Vary B Tatran Praha B NHKG Ostrava C

Golf Mariánské Lázně D  Konstruktiva Praha NHKG Ostrava D

Slovan Karlovy Vary A Golf Praha C  Tesla Oldřichovice 

Golf Mar.Lázně E JK Semily B Elán Bratislava

Start Plzeň Sklo Boh. Poděbrady B Lokomotiva Brno B

Mistrovství družstev žen se v roce 1979 hrálo opět podle jiného systému. Družstva, která do nejvyšší soutěže postoupila z krajských přeborů se nejdříve seřadila podle výsledků kvalifikace na rány takto: Golf Praha, Slovan Karlovy Vary, Start Karlovy Vary, Tatran Praha, NHKG Ostrava a Golf Mar.Lázně. O mistrovský titul se ve finále střetla družstva na prvních dvou místech, o třetí místo družstva na třetím a čtvrtém místě atd. Mistrem republiky se stalo družstvo Slovanu Karlovy Vary.

Z uvedeného přehledu vyplývá, že forma ligy doznala v průběhu sedmdesátých let řadu změn. U I. a II. ligy družstev mužů se koncem sedmdesátých let vžil systém dvoukolových střetnutí každého s každým a v krajských přeborech střetnutí jednokolového. U ligy žen se koncem sedmdesátých let více experimentovalo a stále se hledala nejvhodnější forma. Na ligové soutěži lze vysledovat postupné zapojování se nových oddílů do sportovního dění a jejich výkonnostní růst.

8.2 Individuelní soutěže sedmdesátých let a utkání měst

Zatímco z pojednání o lize lze vysledovat herní úroveň reprezentací jednotlivých klubů v daném období, o herní úrovni jednotlivých hráčů vypovídají jejich výsledky v individuelních soutěžích. Obdobně jako v létech šedesátých se i v létech sedmdesátých každoročně sestavoval celostátní kalendář soutěží, ve kterém již některé soutěže měly své tradiční místo. Nové soutěže přibývaly jak na stávajících hřištích, tak spolu s hříšti nově vybudovanými.

Většina turnajů se odehrávala na západočeských hřištích. Během sedmdesátých let se počet turnajů v sezóně postupně zvyšoval jak přicházely nové oddíly a tyto soutěže organizovaly. Na mariánskolázeňském hřišti se v roce 1972 např. konal I. ročník turnaje Akademik, který pořádala Slavie Praha VŠ. V témže roce se zde začal hrát další tradiční turnaj, Memoriál Dr. Klementa, který pořádal Tatran Praha. Objevily se i turnaje pořádané pouze pro mládež jako např. Pohár mládeže v Karlových Varech.

V roce 1976 se v Mariánských Lázních, kromě mistrovských soutěží a ligy konalo 16 turnajů (Golf pohár, Mezinárodní lázeňský, Pohár města Mar.Lázní, Přátelský turnaj, Memoriál Dr.Novotného, Uran pohár, Akademik, Mezinárodní turnaj GC Praha, Západočeský pohár, Memoriál Dr.Klementa, Pohár míru, Pohár přátelství, Čtyřhry SČSP,Železná soutěž, Havelská husa, Crosscountry) a v Karlových Varech 9 turnajů (Velikonoční turnaj, Soutěž vítězství, VC Karlových Varů, VC Startu, Pohár mládeže, Turnaj Slovanu Karlovy Vary, Mixed foursomes, Moser Trophy, Turnaj Slovanu Karlovy Vary).

Od roku 1970 se jako pořadatel pravidelných turnajů k těmto hřištím přidružila i hřiště v Šilheřovicích a na Líšnici.

Ve dnech 3. a 4. října se konal I. ročník Ostravského golfového turnaje, kterým bylo slavnostně otevřeno hřiště v Šilheřovicích. Na tento turnaj přijeli hráči z Mariánských Lázní, Karlových Varů, Prahy, Poděbrad a Brna. Nechyběla hráčská špička, reprezentovaná Jiřím Dvořákem a Janem Kunštou. Poprvé po své herní přestávce se zúčastnila i Ludmila Křenková. V kategorii mužů zvítězil Jiří Dvořák (95+96=191), před Janem Dvořákem , Miloslavem Plodkem a Jiřím Kunštou (všichni 201).V ženách zvítězila Ludmila Křenková (207), před Helenou Kropáčovou (208) a Ludmilou Plesníkovou (212). Celkem startovalo 66 hráčů.

II. ročník Ostravského golfového turnaje se konal ve dnech 28. a 29. srpna 1971. Proti prvnímu ročníku došlo na hřišti v Šilheřovicích k značným zlepšením, až na jamkoviště. Tentokrát přijelo méně "přespolních". Z Mariánských Lázní však přijela absolutní špička, opět se poprat s novým hřištěm. Zvítězil Jiří Dvořák (96+94), před Janem Kunštou a jeho bratrem Jiřím. V kategorii mužů s vyrovnáním zvítězil místní Jan Juhaniak před Janem Moučkou, pražským M.Procházkou a místním Janem Gracou. V ženách zvítězila opět Ludmila Křenková (98+91).

Koncem sedmdesátých let se v Šilheřovicích konala již řada turnajů, Zámecký pohár, Ostravský turnaj, Pohár čs. Televize, Turnaj Moravy, Pohár mládeže, Turnaj Metasportu a Zlatý bažant.

Od roku 1970 se pravidelně na Líšnici konaly klubové Jarní soutěže na 18 jamek bez vyrovnání. I. ročník se konal 11. dubna 1970. Zvítězil Prokop Sedlák (77) před Františkem Léblem (78) a Eduardem Skřivanem (84). V kategorii seniorů zvítězil Ladislav Habart (86) před Otto Spazierem (89) a Jaroslavem Starkem (96). V ženách zvítězila Eva Vávrová (104).

V roce 1971 vyhrál opět Prokop Sedlák (73). V letech 1972 až 1977 kraloval v této soutěži František Lébl s vyjímkou let 1973, kdy se soutěž nehrála a 1974, kdy zvítězil Aleš Vozka (81). Vítězné výsledky Františka Lébla jsou 76 ran v roce 1972, v létech 1975 až 1977 65, 72, a 71 ran.

Od roku 1976 se na Líšnici hrála každoročně Podzimní soutěž pro mládež, tj. žáky a dorostence. Později tato soutěž zahrnovala všechny kategorie.

Ve dnech 23. a 24. června 1973 se konal první ročník Poháru Vysočiny (později Pohár Českomoravské vysočiny). Tímto turnajem bylo slavnostně otevřeno obnovené golfové hřiště Svratka pro závodní hru. Zatím však výsledky dosažené na tomto hřišti nebylo možné použít pro úpravu hendikepu. V dalším průběhu sedmdesátých let přibyl k tomuto turnaji ještě Veletržní pohár.

Dalším místem konání pravidelných turnajů byly Semily. Golf se zde již přesunul z hřiště u Boskova na břehy říčky Jizery, kde se postupně vytvářelo hřiště nové. Na něm se hrálo asi od roku 1972 a to nejdříve šest jamek. Přesto, že výsledky ze Semil se v průběhu sedmdesátých let k výpočtu hendikepu používat nemohly (hřišti byla přiznána norma 64 až koncem roku 1979 při hře na osmi jamkách), hrála se zde řada turnajů. Byly to Velká cena Krkonoš, Velká cena Kolory, Velká cena Českého ráje, Velká cena Východočeského kraje, Velká cena Pochodně, Memoriál Ing. Kopeckého a Velká cena Semil.

Od roku 1977 byly v celostátním kalendáři soutěží uveřejňovány i soutěže konané v Poděbradech. Byly to Jarní přebor Středočeského kraje, VC Poděbrad, Poděbradská minerálka a Podzimní přebor Středočeského kraje.

V roce 1978 se poprvé v celostátním kalendáři objevilo jméno Motola. Ve dnech 21.a 22. října 1978 se zde konala I. Velká cena Motola. Čtrnáct dní na to, 4.a 5.listopadu se hrála I. Soutěž výročí SČSP. Pro úpravu vyrovnání se však výsledky z Motola, stejně jako ze Svratky, Líšnice a Semil nezapočítávaly.

Vraťme se ale k soutěžím konaným na západočeských hřištích. Nejprestižnější byla samozřejmě obě mistrovství republiky ve hře na rány a na jamky. Dominující postavou mezi muži byl stále Jiří Dvorák, který se od roku 1960 každoročně ozdobil alespoň jedním mistrovským titulem. V této tradici s ještě větší intenzitou pokračoval i v létech sedmdesátých, kdy v roce 1970,1971 a 1972 získal tituly oba, v roce 1973,1974 a 1975 po jednom a v roce 1976 opět oba. Tím jeho zářná kariera permanentního mistra byla téměř dovršena. V roce 1979 přidal do své sbírky poslední titul mistra republiky.

Jeho největšími soupeři v tomto období byli bratři Kunštové. Starší Jan se ozdobil mistrovským titulem již v roce 1966 a poté v roce 1969. Potom, přes svoje vynikající herní kvality, vycházel řadu let naprázdno, aby další tituly získal v létech 1977 a 1978.

Mladší Jiří, třetí v tomto triumvirátu, se musel spokojit s mistrovským titulem z roku 1978. Je pravdou, že oba bratři se vyznačovali mimořádnou dlouhodobostí své vynikající formy. Jan získal další tituly v létech 1981, 1986 a 1991, což je od prvního titulu rozmezí 25 let. Jiří získal další tituly v létech 1983, 1984 a 1987.

Vedle těchto tří disponoval český golf dalšími výbornými hráči. K nim patřil v prvé řadě mimořádně pečlivý Arnošt Kopta. Arnošt Kopta získal svůj první mistrovský titul v roce 1974 a druhý v roce 1979. Dalším z této skupiny byl Jaromír Fuchs. O jeho golfových úspěších koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let jsme již pojednali. Nyní k nim přidal mistrovský titul v roce 1973.

Mezi ženami v sedmdesátých létech již kralovala Ludmila Křenková. Její mimořádně úspěšná sportovní kariéra začala již v padesátých létech, kdy tříkrát zvítězila v tehdy, víceméně neoficielním mistrovství republiky. V šedesátých létech získala po jednom mistrovském titulu v roce 1962, 1963, 1964, 1965, 1968 a 1969, v roce 1967 získala oba. V sedmdesátých létech to bylo po jednom v roce 1971, 1973, 1977 a 1978, po dvou v roce 1972, 1974, 1975, 1976 a 1979. Další tituly získávala jak v létech osmdesátých (celkem dvanáct), tak devadesátých (celkem šest).

Druhou nejúspěšnější ženou sedmdesátých let byla Hana Chrástková - Brožová. I její úspěšná sportovní kariéra začala v šedesátých létech, kdy v roce 1960 a 1966 získala oba mistrovské tituly a v roce 1961, 1962, 1965, 1968 jeden. V sedmdesátých létech získala titul mistryně republiky v roce 1971 a 1973.

Kromě těchto dvou stálic na českém golfovém nebi patřila k nejlepším hráčkám již od šedesátých let Helena Kropáčová, vyznačující se pečlivou hrou. Ta získala mistrovský titul ve hře na jamky v roce 1970.

V sedmdesátých létech získala svůj první mistrovský titul Anna Marie (Amara) Robětínová a to v roce 1977. K němu přidala ještě další čtyři v létech osmdesátých. Kromě toho získala v roce 1976, 1978 a 1980 titul juniorské mistryně republiky.

Výbornou hráčkou byla rovněž Zuzana Fulínová (provdaná Böhmová), jinak reprezentantka ve sjezdovém lyžování. Z našich hráček byla nejlepší na mezinárodním mistrovství republiky ve hře na rány v roce 1970, kde obsadila třetí místo za vítězkou, paní Ilse Kerschner z Německa a její krajankou Brigitte Mähl. V roce 1975 se probojovala do finále v mistrovství republiky na jamky, kde prohrála s L.Křenkovou.

V roce 1970 se celostátní žebříček sestavoval na základě výsledků z pěti vybraných turnajů, kterými byly: Soutěž Vítězství (9.-10.5. v Karlových Varech), I.mezinárodní lázeňský turnaj (15.-17.5. v Mar.Lázních), V. lázeňský turnaj Salignac (30.-31.5. v Karlových Varech), VI. Mezinárodní turnaj Slavie v golfu (11.-15.7. v Mar.Lázních) a II. Open amatérské mistrovství republiky (4.-6.9. v Karlových Varech). Pro sestavení žebříčku se počítala čtyři nejlepší umístění v těchto pěti soutěžích. V každém turnaji se bodovalo prvních dvacet míst.

V Soutěži Vítězství zvítězil Jiří Dvořák (72+78=150) před Jiřím Kunštou (75+78=153), Bohumilem Landou a Jaromírem Fuchsem (oba 158). V I.mezinárodním lázeňském turnaji zvítězil opět Jiří Dvořák (75+75=150). Za ním se umístili Jan Dvořák (78+74=152) a Jan Kunšta (74+78=152). Salignac vyhrál Jan Kunšta (74+78=152) před Jaromírem Fuchsem (83+75=158) a Jiřím Dvořákem (75+85=160). VI. mezinárodní turnaj Slavie se stal kořistí Jana Kunšty (75+75+79+69=298) před Jiřím Dvořákem (79+73+76+78=306) a Jaromírem Fuchsem (73+82+76+77=308). V mezinárodním mitrovství zvítězil Jiří Dvořák (72+76+73+76= 297) před Janem Kunštou (77+79+77+78=311) a Jaromírem Fuchsem (80+76+76+81=313).

Konečné pořadí žebříčku 1970 bylo:

Muži  ...

1. ... Jiří Dvořák ... 79 bodů 

  2.   Jan Kunšta   77,5

  3.  Jaromír Fuchs  72

  4.  Jiří Kunšta  67,5

  5.  Bohumil Landa  66,5

  6.  Jan Dvořák  61

  7.  Jaroslav Dvořák  52

  8.  Arnošt Kopta   47

  9.  Václav Brtek  46

  10.  Ladislav Bartůněk ml.  44,5

  11.  Karel Čechovský  42

  12.  Prokop Sedlák  38

  13.  Václav Pinkas.  37

  14.  Václav Mikuta ml.  35,5

  15.  Miloslav Plodek  34,5

  16.  Robert Tscherpel  28,5 

  17.  Vladimír Mařík   20

  18.   Miroslav Brtek  17,5

  19.  Bedřich Waldert  12,5

  20.  Jaromír Dvořák  11,5 

  20.   Karel Beneš   11,5

 Ženy: 

1.   Helena Kropáčová  46 

  2.  Zuzana Fulínová  37

  3.  Božena Mikutová  33

  4.  Hana Brožová  18

  5.  Ludmila Plesníková  15

  6.  Marie Jirásková  14

  7.  Adéla Novotná  13

  8.   Eva Balcarová  11

  9.  Ludmila Kopecká  9,5 

  10.  Eva Vávrová  9

Mezi ženami marně hledáme L.Křenkovou, která tuto sezonu kompletně vynechala z důvodu mateřství.

Abychom si připomněli i jména seniorů, uvádíme seniorský žebříček.

Senioři  ...

1.  ... Ladislav Bartůněk  ... 37

  2.  Vladislav Holan   36 

  3.  Bohumil Vokoun  31

  4.  František Krčma  30

  5.  Antonín Kunšta  23

  6.  Jaroslav Fulín  18,5

  7.  Jiří Effmert  16,5

  8.  Jaroslav Stark  14,5

  9.   Otto Spazier  10

  10.  Ladislav Habart  9

  10.  Alois Červenka  9

To byli ti nejlepší, ale zároveň nejpilnější. Stačilo vynechat více než jeden turnaj a již se bodová ztráta těžko doháněla. To byl např. případ Hany Brožové, která své čtvrté místo v žebříčku získala na základě dvou druhých míst.

V roce 1971 se již žebříček sestavoval ne na základě umístění, ale na základě zisku tzv. trestných bodů. Těmi byly rány nad normu hřiště. Žebříček se stanovil z 10 vybraných soutěží, z nichž 8 se hrálo na 36 jamek, jedna na 54 a jedna na 72 jamek. Z 23 kol se do žebříčku započítávalo 16 nejlepších.

Soutěž Vítězství 1971 v Mariánských Lázních vyhrál v kategorii mužů Jiří Kunšta (74+76=150) před svým bratrem Janem (75+75=150) a Václavem Pinkasem (80+76=156). V ženách Ludmila Křenková (84+82=166) před Hanou Brožovou (85+81=166) a Zuzanou Fulínovou (87+87=174). Kategorii seniorů vyhrál z ciziny se vrátivší Karel Hynek (82+82=164) před Dr. Ladislavem Bartůňkem (91+85=176) a Bohumilem Vokounem (90+88=178).

Mezinárodním mistrem republiky 1971 ve hře na rány se stal Jiří Dvořák vynikajícím výkonem 295 ran. Za ním se umístili Jiří Kunšta (312), Jan Kunšta (313), Jaromír Fuchs (314), Arnošt Kopta (319), Jaroslav Dvořák (320). Mezinárodní mistryní republiky se stala Ludmila Křenková (325) před Hanou Brožovou (345) a Evou Soukupovou (353). Mistry v jamkové hře se stali Jiří Dvořák a Hana Brožová. Seniorským mistrem se stal Karel Hynek (243), juniorským Václav Brtek (240) před svým bratrem Miroslavem (244) a Karlem Čechovským (247).

Konečné pořadí žebříčku 1971 bylo:

Muži:  ...

1.  ... Jiří Dvořák ... 49 trest.bodů 

  2.  Jiří Kunšta  67 

  3.  Jan Kunšta  68

  4.  Jan Dvořák  106

  5.  Arnošt Kopta  107

  6.  Václav Brtek   133

  7.-8.   Pavel Fulín  140

  7.-8.  Miroslav Brtek  140

  9.  Bohumil Landa  155

  10.  Karel Čechovský  157

  11.  Ladislav Bartůněk ml.  160

  12.  Václav Pinkas  190

  13.  František Kříž  201

  14.  Václav Mikuta  219 

  15.  Josef Markuzzi  305

Řada hráčů neodehrála předepsaný minimální počet kol a proto do žebříčku nebyli zařazeni. Např. Jaromír Fuchs odehrál o jedno kolo méně.

Ženy:  

1.  Hana Brožová   169   trest. bodů 

  2.   Helena Kropáčová  292

  3.  Kamila Matolínová   322

Senioři :  

1.  Ladislav Bartůněk  237

  2.  Vladislav Holan  241

  3.  Jiří Trnka  260 

  4.  Bohumil Vokoun  302 

Junioři: 

1.  Václav Brtek  133

  2.  Pavel Fulín  140

  3.  Miroslav Brtek  140

  4.  Karel Čechovský  157

  5.   František Kříž  201

Zásady pro stanovení žebříčku 1972 byly téměř stejné jako v roce 1971. Žebříček se počítal z výsledků dosažených v těchto turnajích: 

Soutěž Vítězství ... Mariánské Lázně ... 36 jamek

Salignac Cup  Karlovy Vary  36 jamek 

3. mezinárodní lázeňský  Mariánské Lázně  54 jamek

Velká cena Startu  Karlovy Vary  36 jamek

VIII. mezinárodní turnaj Slavia  Mariánské Lázně  36 jamek 

Kvalifikace na jamky  Mariánské Lázně  18 jamek

Moser Trophy   Karlovy Vary  36 jamek

Open MM ČSSR  Karlovy Vary   72 jamek

Západočeský pohár  Mariánské Lázně  36 jamek 

Pro výpočet trestných bodů se započítávalo 16 nejlepších kol z 20.

Další vysoce prestižní soutěží bylo Juniorské mistrovství republiky. Zde se začala především objevovat jména nových kvalitních hráčů. V roce 1970 se stal juniorským mistrem republiky Karel Čechovský z Mariánských Lázní, v roce 1971 to byl Václav Brtek z Karlových Varů a v roce 1972 další karlovarský hráč Pavel Fulín.

Tím však dominující role karlovarských hráčů neskončila. Přišla éra Miroslava Brtka, který se stal juniorským mistrem v létech 1973, 1974 a 1975. Za ním se v roce 1973 na třetím místě a dále v létech 1974 a 1975 vždy na druhém místě umístil František Lébl z Líšnice. V roce 1975 se na třetím místě umístil další líšnický hráč, Jiří Vozka.

V roce 1977 se začali prosazovat hráči z Ostravy. V tomto roce zvítězil Jan Juhaniak, na třetím místě byl další ostravský hráč, Rudolf Žák. Titul juniorského mistra v posledním roce let sedmdesátých vrátil opět do Mariánských Lázní Jan Zitterbart.

Mezi juniorkami zazářila v roce 1974 Zuzana Bachtíková, v roce 1975 Helena Nechanická, v létech 1976 a 1978 Amara Robětínová, v roce 1979 Vlasta Keplová.

Od roku 1970 se každoročně hrálo mistrovství seniorů mužů a žen. Z našich, ne zcela kompletních podkladů víme, že v roce 1970 se stal seniorským mistrem republiky Dr.Ladislav Bartůněk, hráč mimořádně přesného golfu. Pozorovat hru Dr. Bartůňka bylo pravým požitkem. Každá rána byla čistě trefena, míče sledovaly střet fairwaye. Své vítězství v seniorském mistrovství republiky zopakoval Dr. Bartůněk ještě v letech 1972 a 1975.

To co bylo řečeno o hře Dr. Bartůňka platilo minimálně ve stejné míře i o hře Karla Hynka v těchto letech. Karel Hynek měl již za sebou vynikající sportovní karieru a platil za nejstylovějšího hráče. Léty se poněkud zkrátil ale nic neubral na své přesnosti. Jeho z dálky dřevem trefované greeny uváděly diváky v nadšení. Karel Hynek získal titul seniorského mistra republiky v létech 1971 a 1974.

V roce 1973 se stal seniorským mistrem republiky Vladislav Holan. I jeho golf byl velmi kvalitní. Vladislav Holan byl mistrem republiky z roku 1953, takže se dočkal úspěchu po dvaceti letech. Vladislav Holan byl mezi golfisty znám nejen jako mimořádně milý člověk a nebezpečný soupeř, ale též jako řidič autobusu, který víken co víkend přivážel pražské golfisty v létech šedesátých do Mariánských Lázní. V.Holan, potomek slavné špeditérské firmy HOLAN, byl totiž řidičem autobusu pražského dopravního podniku.

V roce 1976 zvítězil v seniorském mistrovství republiky Boris Tunkl, hráč GC Mariánské Lázně. I hra B.Tunkla se vyznačovala mimořádnou přesností, zvláště kolem greenů. B.Tunkl získal titul v období svého rychlého výkonnostního růstu. Na začátku roku 1975 měl B.Tunkl hendikep -24, což byl tehdy nejvyšší možný. Na začátku roku 1977 měl již -14, a sedmdesátá léta ukončil s hendikepem -10.

Seniorský mistrovský titul z roku 1977 získal Karel Lederer. Tento pilný a skromný hráč začal s golfem koncem šedesátých let a poměrně rychle dosáhl dobré úrovně. Byl znám svojí spartanskou povahou a patřil mezi ty, kteří u hřiště v Mariánských Lázních s oblibou stanovali (nejznámějším táborníkem byl pan Rojár, zvaný Chebák).

V roce 1978 získal titul seniorského mistra republiky zahraniční účastník K.Benkert. Z našich hráčů byl nejlepší Jindřich Ryšavý. I jeho výkonnost se opírala o výbornou krátkou hru.

V roce 1979 se stal seniorským mistrem republiky Josef Markuzzi. Josef Markuzzi vstoupil do sedmdesátých let již jako hráč slušné výkonnosti (hcp.-18). Během sedmdesátých let jeho výkonnost trvale rostla, takže v roce 1979 dosáhl hcp.-9. Jeho hra se opět zakládala na mimořádné přesnosti.

V kategorii seniorek získala roce 1972 mistrovský seniorský titul paní Helena Kropáčová a přidala jej tak k mistrovskému titulu z jamkové hry v roce 1970. Tím však výčet jejích úspěchů zdaleka neskončil. Seniorskou mistryní republiky se stala ještě čtyřikrát, v letech 1974, 1975, 1986 a 1989.

Seniorskou mistryní republiky v roce 1973 se stala paní Marie Hynková. Ani ona se nespokojila pouze s jedním titulem. Další získala v roce 1976.

Záhy po svém "přestupu" k seniorkám získala v roce 1977 svůj první seniorský mistrovský titul paní Hana Chrástková-Brožová. Byť v seniorském věku, patřila v té době paní Chrástková stále k ženské výkonnostní špičce. Další seniorské mistrovské tituly získala v létech 1979, 1980, 1981, 1982, 1993 a 1994.

V roce 1978 se seniorskou mistryní republiky stala paní A. Cieslarová z Ostravy. 

K jakým změnám ve výkonnosti hráčů došlo v první polovině sedmdesátých let nám prozradí žebříček z roku 1977. V závorce je umístění na žebříčku v roce 1973 a 1976. I nadále mezi muži v českém golfu kralovala "silná trojka". V ženách již suverénně kralovala L.Křenková. Žebříček se stanovil na základě průměrné odchylky od par.

...  ...  ... odchylka  ... 

Muži  

1.  Jiří Dvořák   4,700  (1, 1)

  2.   Jiří Kunšta  5,300  (5, 2-3)

  3.  Jan Kunšta  6,391  (2, 4)

  4.  Arnošt Kopta  7,826  (6, 2-3)

  5.  Karel Čechovský  9,217  (-, 6)

  6.  Jiří Dohnal  9 ,739  (-, 9)

  7.  Pavel Fulín   10,000  (13, -)

  8.  Miroslav Němec  10,480  (20, 5)

  9.  Helmut Pszota  11,158  (-, 13)

  10.  Vladimír Mařík   11,217  (12, 10) 

  11.   Jiří Zavázal   11,272  (18, 11)

  12.  Jan Zitterbart   11,333  (-, 8)

  13.  Ladislav Bartůněk   11,625  (11, 13)

  14.  Václav Brtek  11,750  (-, 15)

  15.   Petr Němec   12,000  (19, -)

  16.  František Kříž  12,318  (15, -)

  17.  Jaromír Fuchs   12,571  (3-4, 12)

  18.  Jan Dvořák   12,900  (8-9, 7)

  19.  Bohumil Landa   13,000   (10, 16)

  20.  Jaroslav Peterka  13,952  (- , -)

Pro nedodatečný počet odehraných kol nebyl klasifikován Jaroslav Hanek, jehož průměrná odchylka od par z 12 kol byla 10,250.

Ženy ... 1.  ... Ludmila Křenková ... 10,866 ... (-, -)

  2.  Zuzana Böhmová  15,714  (-, 4)

  3.  Hana Chrástková  16,579   (1, 2)

  4.  Helena Nechanická  17,117  (-, 3)

  5.  Amara Robětínová  18,833  (-, 1)

  6.   Vlasta Keplová  23,850   (-, 7)

  7.  Helena Kropáčová   24,318  (2, 5)

  8.  Ilona Fischerová   29,167  (-, -)

Na seznamu hráčů s vyrovnáním, platném pro rok 1975, bylo uvedeno 267 hráčů a hráček. Nejvíce hráčů s hendikepem měl Golf Club Mariánské Lázně (80), dále Golf Club Praha (48), NHKG Ostrava (26), Slavia VŠ Praha (21), Slovan Karlovy Vary, Start Karlovy Vary a Bohemia Poděbrady (po 19), Konstruktiva Praha (12), Tatran Praha (11), Kolora Semily (7) a Slavoj Praha (5).

Na seznamu hráčů s vyrovnáním platným od 1.1.1978 bylo již uvedeno 330 hráčů a hráček. Golf Club Mariánské Lázně měl 72 , GC Praha 49, NHKG Ostrava 45, Start Karlovy Vary 37, Kolora Semily 24, Slovan Karlovy Vary 21, Slavia Praha VŠ 19, Tatran Praha 18, Slavoj Praha 13, Sklo Bohemia Poděbrady 12, Lokomotiva Brno 9, Tesla Oldřichovice 6, Konstruktiva Praha 4 a Start Plzeň 1 hráče. Tím osamělým držitele hendikepu v Plzni byl Ing.Václav Janoušek.

Sedmdesátá léta končil český golf se 412 hráči a hráčkami s hendikepem. Nejvíce měl GC Mariánské Lázně (69). Na druhé místo se dostala NHKG Ostrava (60), dále Start Karlovy Vary (54), GC Praha (48), Slovan Karlovy Vary (30), Kolora Semily (29), Tatran Praha (28), Slavia Praha VŠ (23), Lokomotiva Brno (22), Start Plzeň (12), Bohemia Poděbrady, Slavoj Praha a Konstruktiva Praha (po 10) a Tesla Oldřichovice (7).

Nejlepšími hráči podle hendikepu na konci sedmdesátých let byli v GC Mariánské Lázně bratři Jan a Jiří Kunštové (oba hcp -1), dále Jiří Dvořák (-2), Jan Zitterbart (-2), Jan Dvořák (-4), Václav Pinkas (-4), Bohumil Syřiště (-4), Ladislav Bartůněk (-5), Stanislav Kopejtko (-6) a Antonín Kunšta (-6).

Start Karlovy Vary se mohl pyšnit Pavlem Fulínem (-1), Miroslavem Brtkem (-2), Jaroslavem Hankem (-2), Václavem Brtkem (-4), Jaroslavem Peterkou (-4) a Janem Krichem (-6).

Slavia Praha VŠ měla ve svých řadách Miroslava Němce (-2), Arnošta Koptu (-2), Karla Čechovského (-4), Františka Kříže (-4), Ondřeje Madarasze (-5), Mikuláše Ordnunga (-5) a Jiřího Dohnala (-6).

Tatran Praha se opíral o Václava Lébla (-4), Ivo Balcara ml. (-4), Vladimíra Maříka (-4), Františka Lébla (-5), Rudolfa Pechana (-5), v ženách o Ludmilu Křenkovou (-4). V soutěžích družstev byl platným hráčem i Miroslav Vostárek (-7), bývalý král českého golfu z let padesátých.

Golf Praha měl nejlepší hráče v Jiřím Zavázalovi (-6), Karlovi Keplovi (-10) a Marii Hynkové (-9).

Oddíl NHKG Ostrava měl Jana Juhaniaka (-2), Jiřího Blažka (-3), Jana Gracu (-4), Marcela Svěnteka (-5), Rudolfa Žáka (-7) a bratry Tomáše (-8) a Jana (-9) Moučkovy.

V Koloře Semily byl nejlepší Jiří Novotný (-4), Jiří Vacátko (-6) a Jan Schovánek (-7).

Bohemia Poděbrady měla Alexandra Stolleho (-5), Jiřího Kodeše (-7) a Jiřího Seiferta (-9).

Slavoj Praha, po přestupu bratrů Léblů do Tatranu Praha, měl nejlepšího hráče v Aleši Vozkovi (-8).

Slovan Karlovy Vary opíral svoje úspěchy o ženy. Silnou trojku tvořily Zuzana Böhmová(-4), Hana Chrástková (-7) a Amara Robětínová (-8). Z mužů byli nejlepší Karel Lederer (-10), Jaroslav Dvořák (-12), Karel Kalivoda (-12) a Radim Matolín (-12).

Konstruktiva Praha měla nejlepší hráče v Bohumilu Pospíšilovi (-12), Emanu Markovi (-12) a Ladislavu Kleinovi(-14).

V Lokomotivě Brno byli nejlepší Bohumil Puchýř (-14), Jan Beneš ml. (-15) a Karel Skopal (-18).

Tesla Oldřichovice měla nejlepšího hráče v Milanovi Moučkovi (-17).

Start Plzeň v Pavlovi Merglovi (-18).

Vraťme se ještě na začátek sedmdesátých let a připomeňme si prestižní utkání měst Praha-Mariánské Lázně-Karlovy Vary, které ve své době bylo velmi populární. Toto utkání, o kterém máme záznam, se konalo ve dnech 17. a 18. 10. 1970. Každé městské družstvo se skládalo z kategorií muži, ženy a senioři.

Družstva nastoupila v těchto sestavách: 

... PRAHA ... MAR.LÁZNĚ  ... KARL.VARY

Muži:   Fuchs Jaromír  Dvořák Jiří  Dvořák Jaroslav

  Landa Bohumil   Kunšta Jan  Brtek Václav

  Plodek Miloslav  Kunšta Jiří   Mikuta Václav ml. 

  Sedlák Prokop  Dvořák Jan  Brtek Miroslav 

  Tscherpel Robert  Kopta Arnošt ml.  Waldert Bedřich 

  Robětín Petr   Bartůněk Ladislav ml.  Fulín Pavel

  Balcar Ivo   Čechovský Karel  Hanek Jaroslav

  Šesták Pavel   Pinkas Václav  Potenec Karel

  Formánek Vlastimil  Mařík Vladimír  Robětín Robert

  Staněk Jaroslav   Dvořák Jaromír  Matolín Radim 

  .    Brož Jiří 

  .    

Ženy:  Brožová Hana  Kropáčová Helena  Fulínová Zuzana

  Jirásková Marie   Plesníková Ludmila  Mikutová Božena

  Balcarová Eva  Novotná Adéla  Hynková Marie

Senioři:  Holan Vladislav  Bartůněk Ladislav  Hynek Karel

  Krčma František  Vokoun Bohumil  Fulín Jaroslav

  Effmert Jiří   Kunšta Antonín   Chlapec Miroslav 

  Stark Jaroslav   Kopta Arnošt   Červenka Alois

  Habart Ladislav   Beneš Karel st.  Mikuta Václav

  Spazier Otto    Dundr Jiří 

První den se hrály čtyřhry na jamky, druhý den dvouhry. V každé skupině byly zastoupeny všechny týmy, každý měl dva soupeře. Dohrávala se celá osmnáctka. Výsledek utkání byl: Mariánské Lázeně (22,5 bodu), Praha (21,5), Karlovy Vary (19).

Začátkem srpna 1971 bylo na hřišti v Šilheřovicích sehráno první utkání moravských měst, Ostrava-Brno. Ostrava zvítězila 12,5:2,5 bodu.

Zřejmě již poslední utkání Praha - Karlovy Vary - Mariánské Lázně se konalo 4. a 5. listopadu 1972 na hřišti v Karlových Varech. V tomto měření sil zvítězilo družstvo Prahy (23 body) před družstvem Mariánských Lázní (20,5) a Karlových Varů (19,5).

8.3 Mezinárodní styky v sedmdesátých letech

Od poloviny šedesátých let se dá mluvit o trvalých mezinárodních stycích českého golfu. Začalo to Mezinárodním turnajem Slavie v roce 1965, pokračovalo meziklubovými styky Slavie Praha s anglickým klubem zaměstanců letecké společnosti BEA Silver Wings, účastí našich předních hráčů na Canada, později World Cupu a výjezdy seniorké reprezentace do Broadmooru v Colorado Springs ve Spojených Státech.

Dne 25.října 1968 byl Československý golfový svaz přijat jednomyslně za člena Evropské golfové asociace a to na jejím zasedání v Londýně. Přesto, že Československo bylo zakládajícím členem této asociace, dlouhé přerušení našich vazeb s ní na dobu téměř třiceti let vyžadovalo nové přijetí.

Vstupem do EGA se našim mezinárodním sportovním stykům otevřely nové možnosti. Již na rok 1969 byly plánovány tyto výjezdy:

3.- 4.5.  ... mezistátní utkání s Lucemburskem v Lucembursku

25.- 26.5.  mezistátní utkání s Francií na hřišti v St.Cloud

26.- 29.6.  účast na mistrovství Evropy družstev mužů v Hamburku

3.- 6.7.  účast na mistrovství Evropy družstev žen v Halmstadtu účast seniorské reprezentace na turnaji v Colorado Springs 

Z těchto plánů, jak víme, že se uskutečnila účast družstva mužů na mistrovství Evropy v Hamburku. Zřejmě odjeli i senioři do Colorado Springs. O tom, že by se uskutečnily i další plánované reprezentační výjezdy bohužel zprávy nemáme.

V roce 1970 byla v plánu mezinárodních styků, který byl předkládán nadřízeným orgánům ke schválení, účast reprezentačního družstva juniorů na mistrovství Evropy juniorů družstev v Lucembursku. Do družstva byli nominováni Karel Čechovský, Václav Brtek, František Kříž, Robert Tscherpel a Pavel Fulín. Zájezd byl nejdříve nadřízenými orgány povolen, pak pozastaven a nakonec opět povolen. Na mistrovství, které se konalo ve dnech 23.-27.7., se odjíždělo ve velkém spěchu a nervozitě a na poslední chvíli. Jelo se vlakem se třemi přestupy. Kvůli československému družstvu byl pozdržen zahajovací ceremoniel. Československé družstvo se umístilo na předposledním 12. místě.

Další akcí byla účast družstva GC Mariánských Lázní na Poháru mistrů evropských zemí, který se konal ve dnech 13. až 15. března 1970 v Cannes na hřišti GC Mandelieu. V kvalifikaci, které se zúčastnilo, kromě obhájce loňského prvenství, ještě dalších patnáct evropských mistrovských družtev, obsadilo družstvo GC Mariánské Lázně ve složení Jiří Dvořák a Jan Kunšta vynikající čtvrté místo. První dvě družstva z kvalifikace spolu svedla zápas o vítězství v celém turnaji, ostatní hrála v tzv. Mini Cup d´Europe. V tomto Mini Cupu obsadilo naše družstvo 2. místo. Nehrajícím kapitánem byl Hanuš Goldscheider.

V roce 1970 se v Madridu konalo mistrovství světa družstev mužů. Bohužel není známo, zda účast na tomto mistrovství byla v plánu mezinárodních akcí, faktem je, že se naše družstvo nezúčastnilo. Přípravou na toto mistrovství však byl turnaj, který se v Madridu konal ve dnech 7. až 15. dubna 1970 a na který dvě československá reprezentační družstva odjela. Výpravu tvořili: hlavní vedoucí Hanuš Goldscheider, technický vedoucí Jiří Trnka a hráči: Ladislav Bartůněk ml., Jan Dvořák, Jaroslav Dvořák, Jiří Dvořák, Jaromír Fuchs, Jan Kunšta, Jiří Kunšta, Bohumil Landa, Václav Pinkas a Miloslav Plodek. Naše dvě družstva se umístila na předposledním a posledním místě.

V březnu 1970 projevil ČGS zájem uspořádat mistrovství Evropy juniorů v některém z příštích let. V dubnu 1970 projednala technická komise EGA návrh ČGS a svěřila Československu uspořádání mistrovství Evropy juniorů již v roce 1971. Na základě tohoto pověření bylo jednáno s řediteli podniků spravujících západočeská golfová hřiště a získán jejich příslib k podpoře této akce. Konání mistrovství schválilo předsednictvo ČGS dne 21.7.1970.

Ve dnech 27. a 28. 8.1970 provedl předseda technické komise EGA pan Jean Dupont kontrolu připravenosti našich hřišť. Bohužel tato prohlídka nedopadla pro nás dobře. Neobstály naše greeny. A tak nám bylo pořádání mistrovství Evropy juniorů 1971 odňato a uskutečnilo se až v roce 1979.

V roce 1971 začala československý golf postupně dusit noha "normalizace". Projevilo se to nejdříve na zamítnutí prakticky všech naplánovaných mezinárodních styků. Ve Zpravodaji to s otevřeností sobě vlastní popisoval František Krčma takto: " Boj o naše možnosti mezinárodní, který trpělivě svádí se stohlavou saní sportovních, hospodářských, byrokratických a jiných překážek předseda mezinárodní komise Goldscheider, byl nově komplikován fermanem schvalujícím navržené podniky. Nepovolení účasti reprezentačního družstva na mistrovství Evropy ve Švýcarsku a na mistrovství Skandinavie, a zejména dvou podniků, které se zatím nejvíce zasloužily o to, že jméno Československa jako staronového příslušníka mezinárodní rodiny golfistů s úspěchem - a vzhledem k našim podmínkám i s obdivem - prolétlo světem, tj. účasti na World Cupu (dříve Canada Cupu) a na mistrovství světa seniorů (v roce 1969 jsme byli prvními vítězi jeho European Trophy), je citelným zásahem do naší tak pracné snahy o začlenění mezinárodní vzpruhy do našeho golfového růstu. Nepřiznání mezinárodního charakteru našemu open amatérskému mistrovství ČSSR si pak nelze vysvětlit než jako nějaké nedorozumění."

Bohužel se v žádném případě nejednalo o nedorozumění. Golf se opět dostával na černou listinu. Tentokrát však byl boj o účast na mistrovství Evropy vyhrán a naše družstvo nakonec do Lausanne odjelo. A uskutečnily se i další mezinárodní styky.

Naší účasti na mistrovství Evropy předcházela pečlivá příprava. Předsedou trenérské rady se stal Karel Hynek, hráč mající pověst nelepšího stylaře a znalce golfu. Jeho hráčská minulost ho k této funkci rovněž opravňovala. K. Hynek se ujal nominace družstva, které měl vést jako nehrající kapitán. Nakonec však do Lausanne nejel a to z důvodu, že mu pasové oddělení ČSTV včas nezajistilo služební cestovní pas. Karel Hynek se pak vzdal funkce předsedy trenérské rady.

V roce 1971 to bylo podruhé v historii, co se naše družstvo mužů zúčastnilo mistrovství Evropy. Tentokrát se hrálo ve švýcarském Lausanne ve dnech 24.-27. června. Naše družstvo v kvalifikaci na 18 jamek skončilo na posledním 17. místě po těchto výkonech: Jiří Dvořák (76), Jaromír Fuchs (83), Jiří Kunšta (84), Jan Kunšta (86), Jan Dvořák (93), Arnošt Kopta (97). Ve třetí skupině byly s naším družstvem Belgie a Finsko. První utkání ve skupině s Belgií jsme prohráli 1:6. V utkání s Finskem se však naši hráči vypjali k výbornému výkonu a zvítězili jsme 6:1. Po prohře Finska s Belgií 3:4 jsme obsadili předposlední, šestnácté místo.

V roce 1971 jelo naše mistrovské mariánskolázeňské družstvo obhajovat svojí výbornou čtvrtou pozici z roku 1970 v soutěži evropských mistrovských družstev do Cannes. Jelo se vlakem s řadou přestupů. Družstvo opět tvořili Jiří Dvořák a Jan Kunšta. Naši tentokrát skončili celkově desátí ze šetnácti družstev.

K historickým událostem roku 1971 patřil zájezd do Rumunska. V Rumunsku se před druhou světovou válkou golf hrál. V roce 1935 zvítězil rumunský tým ve Středoevropském poháru. To, že v Rumunsku golf přežívá i v komunistické totalitě přijel v roce 1970 do Československa zvěstovat sympatický rumunský trenér a profesionál, sedmapadesátiletý Pavel Tomita, který se zúčastnil spolu se svým asistentem Nastasem Mezinárodního turnaje Slavie. Pravdou je, že Tomita byl učitelem golfu sboru západních diplomatů, akreditovaných v Bukurešti a působil na hřišti, kam žádný jiný Rumun, kromě zaměstnanců, nesměl. Naši hráči se zúčastnili mezinárodního turnaje zvaného Sinaia Cup, který se hrál na 40 let starém hřišti v Bukurešti. Hřiště mělo par 72 a délku 5342 yardů. Fairwaye byly velmi úzké a v blízkosti jezera, což vyhovovalo spíše kratším a přesnějším hráčům. Zájezd měl více poznávací než sportovní hodnotu.

11. až 14. listopadu 1971 se konal na Floridě devatenáctý ročník World Cupu, kterého se zúčastnili i čeští hráči Jiří Dvořák a Jan Kunšta. Bylo to již asi popáte, co se družstvo Československa tohoto turnaje zúčastnilo. Poprvé to bylo v Madridu, dále v Tokiu, Mexico City, Římě a v Singapuru. V roce 1970 se čeští hráči turnaje v Buenos Aires nezúčastnili. Na turnaji na Floridě zvítězilo družstvo USA ve složení J.Nicklaus, L.Trevino. Naši skončili předposlední, před posledním Rumunskem. Z výsledků je zřejmé, že hřiště bylo nad jejich síly. Jan Kunšta zahrál 86+83+89+82, Jiří Dvořák 87+83+88+89.

Tím jsou však bohužel naše informace o mezinárodních stycích v létech sedmdesátých téměř vyčerpány. V létech 1973, 1975, 1977 se sice konala mistrovství Evropy družstev mužů i žen, ale bez náší účasti. ČGS, přes pravidelný zájem se těchto mistrovství svými družstvy zúčastnit, uspěl až v roce 1979, kdy se mistrovství Evropy v dánském Esbjergu zúčastnilo družstvo mužů. Výpravu tvořili Jiří Dvořák, Jan a Jiří Kunštovi, Arnošt Kopta a Miroslav Němec. Nehrajícím kapitánem byl Karel Horáček.

Obdobně to bylo s účastí na mistrovství Evropy juniorů. I o účast na těchto mistrovstvích ČGS usiloval. Kromě mistrovství v roce 1970 víme bezpečně o účasti našeho družstva na mistrovství v roce 1979, které se konalo v Mariánských Lázních.

V sedmdesátých létech se naši hráči a hráčky zúčastnili několika mezinárodních mistrovství evropských států. V roce 1973 odjelo družstvo ve složení Jiří Kunšta, Jan Kunšta, Jaromír Fuchs, Jiří Dvořák, Hana Chrástková a Zuzana Böhmová do Belgie. V létech 1974, 1977,1978 a 1979 se uskutečnily zájezdy na mistrovství do Rakouska, v létech 1974 a 1979 do Švédska, v roce 1976 do Švýcarska a v roce 1979 do Francie. Od roku 1977 se datují i časté zájezdy na mistrovství Jugoslávie na Bled.

Po úspěchu na Poháru mistrů evropských zemí v roce 1970 a přijatelném umístění v roce 1971 došlo k další účasti mistrovského družstva opět až v roce 1977. Do Belgie odjelo mistrovské družstvo GC Mariánské Lázně ve složení Jiří Dvořák a Jan Kunšta. Kapitánem byl pan Oldřich Nechanický. V následujícím roce odjelo do Francie na tuto soutěž mistrovské družstvo SlávieVŠ Praha v sestavě Miroslav Němec, Jiří Dohnal a Karel Čechovský.

Pokud jde o mezinárodní turnaje pořádané na našich hřištích, nebyly začátkem sedmdesátých let příliš vyhledávány zahraničními účastníky. Nejkvalitnější zahraniční hráči přijížděli na Mezinárodní mistrovství na rány. V roce 1970 to byli hlavně Švédové Ola Bergquist (skončil na 5.až 6. místě) a Jan Wijkstrom (skončil na 12. místě) a Dán Jorgen Schnack (14. místo).

Větší mezinárodní konkurence byla v kategorii žen. Mistrovství 1970 vyhrála paní Ilse Kerscher před Brigitte Mähl, obě z Německa. Teprve na třetím místě se umístila naše Zuzana Fulínová.

Na mistrovství 1971 se na předních místech žádný cizinec neumístil. 

Až do roku 1974 včetně se Mezinárodní mistrovství republiky stávala kořistí našich hráčů. V roce 1975 tato naše hegemonie byla proražena a mezinárodním mistrem se stal hráč ze Západního Berlína, Andreas Cobler.

V roce 1976 však tento titul neobhájil a skončil sedmý. V tomto roce byly výsledky dosažené na mistrovství v Karlových Varech poměrně špatné. Zvítězil Jiří Dvořák výkonem 315 ran (73+77+82+83). Mezinárodní konkurence, přesto že dosti početná, nebyla příliš silná. Nejsilnějším soupeřem našich hráčů byl Němec Götz Steinhardt, který výkonem 316 ran (79+75+81+81) skončil na druhém místě. Tento hráč, který k nám na řadu mezinárodních turnajů jezdil, se vyznačoval tím, že na odpališti neumísťoval míč na týčko, ale ležérně jej spustil a ještě nohou mírně přišlápl. Pak vzal dřevo a zahrál krásnou dlouhou ránu. Dalším cizincem na tomto mistrovství byl Hans Echter z NSR na 6. místě (322), když třetí místo obsadil Jiří Kunšta (318), čtvrté Miroslav Němec (319) a páté Jan Kunšta (319). Z cizinců se do závěrečných kol probojovali ještě Nyström, Höglund, Blomquist, Parmlid, Hermesson, Härdner a Landström ze Švédska, Behnke a Charnow ze Západního Berlína, Hubner z NSR a Hay a Grant z Velké Britanie.

V mistrovství žen 1976 startovala pouze jediná cizinka a to paní Steihardt, která skončila na pátém místě. Zvítězila Ludmila Křenková (334) před Amarou Robětínovou (343), Helenou Nechanickou (349) a Hanou Chrástkovou (360).

Na rozdíl od předchozího roku, bylo Mezinárodní mistrovství republiky 1977 v Mariánských Lázních přehlídkou vynikajících výkonů. Mezinárodním mistrem Československa 1977 se stal Švéd Erik Cullin. Zahrál serii 71+70+71+69=281 a nejlepšího domácího hráče Jiřího Kunštu (68+73+70+74=285) porazil o 4 rány. I tak byl výsledek Jiřího Kunšty , tři pod par, velmi dobrý. Na třetím místě byl se ztrátou jedné rány Jiří Dvořák (75+70+73+68=286), na dalším Francouz Philipe Wakeford (70+75+74+73=292). Pak následovali dva hráči Slavie Praha VŠ, Arnošt Kopta a Karel Čechovský, oba 296. Pod 300 ran zahráli Maročan Mohamed Gartite (297), Rakušan Max Lamberg (298) a jeho krajan Franz Leimer (299). Německo bylo zastoupeno hráči Götzem Steihardtem (10. místo, 301 ran), Rolandem Angstem (12.až 13. místo, 303 ran) a Berntem Puchmullerem (22. až 23. místo, 311 ran). Západní Berlín reprezentoval Andreas Colber (19. až 21. místo, 310 ran). Kromě vítězného Švéda byl v poli hráčů ještě jeho krajan Anders Lebreus na 12. až 13. místě (303). Dalšími Maročany byli Mohamed Marcroune (313) a Mohamed Ben Rokiya (315). Dalšími Rakušany byli Alexander Kyrle (314), Rudi Bodenseer (316) a Uli Berlinger (317). Z našich s nimi svedli rovnocenou bitvu Jan Kunšta (302), Jan Zitterbart (304), Jan Juhaniak (305), Petr Němec (306), Stanislav Kopejtko (309), Ladislav Bartůněk (309), Miroslav Němec (310), Jiří Zavázal (310), Jaromír Fuchs (311), Jan Dvořák (313), Jiří Dohnal (314) a Bohumil Landa (316).

Mezinárodní konkurence v kategorii žen již tak silná nebyla i když o první místo byl sveden urputný boj. Mistrovství vyhrála Ludmila Křenková (308) před Němkou Gabrielle Böxovou (310).

Na Mezinárodním mistrovství 1978 se na prvních místech umístili pouze čeští hráči. Zvítězil Jan Kunšta vyrovnaným výkonem 74+74+74+76=298. Na druhém místě skončil Miroslav Němec (301), třetí byl Pavel Fulín (302). Za nimi se umístili Jiří Kunšta (304), Jiří Dvořák (312) a Jaroslav Hanek (314). Na 7. místě byl první zahraniční účastník Hans Echter z NSR přesto, že účast zahraničních hráčů byla poměrně dobrá. Kromě H.Echtera se zúčastnilo 25 hráčů z NSR (do finále se probojovalo 5), 27 hráčů ze Švédska (ve finále 6), dva hráči ze Západního Berlína (ve finále 1), dva hráči z Velké Britanie (ve finále 1), jeden hráč z Lucemburska (do finále se neprobojoval), jeden hráč z USA (do finále se neprobojoval) a jeden hráč z Austrálie (do finále se neprobojoval).

V mistrovství žen hrálo pět hráček z NSR, z čehož čtyři se probojovaly do finále. Mezinárodní mistryní se stala Němka Ines Umsen (86+79+84+76=325) před Ludmilou Křenkovou (81+81+87+80=329), Amarou Robětínovou (330), Zuzanou Böhmovou-Fulínovu (339) a Hanou Chrástkovou (355). Mistryně z roku 1970, Němka Ilse Kerscher, skončila tentokrát až na 8. místě (362), sledována svojí krajankou Claudií Sporner (365).

Nejvýznamnější mezinárodní akcí, pořádanou v sedmdesátých létech u nás, bylo Mistrovství Evropy juniorů 1979. Mistrovství se konalo v Mariánských Lázních, které se, po neblahých zkušenostech z roku 1970, na tuto akci pečlivě připravily. Velké změny se udály na hřišti samotném. Dvě krátké jamky par 3 a to jamka číslo 2 a jamka číslo 15 byly zrušeny a nahrazeny dvěma dlouhými, jedna par 5, druhá par 4. A tak vznikla nová dvojka a nová trojka a číslování se od bývalé jamky číslo tři posunulo o jednu. K původnímu se vrátilo až na jamce číslo 16. Obě nové jamky byly umístěny mimo původní areál a tím hřiště rozšířily.

Mistrovství po organizační stránce dopadlo velmi dobře a organizátoři sklidili nelíčenou chválu. Po sportovní stránce naše družstvo ani v domácím prostředí "nepřekročilo svůj stín". Byla to však první konfrontace s evropskou nejvyšší úrovní na domácí půdě, protože řada juniorů, kteří na mistrovství hráli, patřila k reprezentantům svých zemí i v mužské kategorii. Mezi účastníky byl např. Ronan Rafferty z Irska, který později zářil v evropské profesionální lize. Naše barvy hájili Jiří Blažek, Václav Lébl, Jiří Novotný, Mikuláš Ordnung, Marcel Svěntek a Jan Zitterbart.

Po kvalifikaci na rány bojovali naši hráči ve třetí skupině proti družstvům Holandska a Finska. S oběma prohráli a obsadili konečné 14. místo z 15 zúčastněných družstev. Mistrovské tituly si odnesli hráči Irska.

8.4 Československý golfový svaz v sedmdesátých letech

Koncem šedesátých resp. začátkem sedmdesátých let byl Československý golfový svaz rozšířen o komisi dráhového golfu. Předsedou této komise byl pan Horák, aktivní funkcionář a propagátor minigolfu. Pro hlášení o rozsahu členské základny, posílané "výše", bylo toto rozšíření přínosem, protože záhy bylo minigolfistů více než samotných golfistů.

Začátkem sedmdesátých let došlo ve výboru k několika změnám. Místopředsedou a politickovýchovným pracovníkem se stal MUDr. Karel Horáček, předseda GC Mariánské Lázně, který nahradil ve výboru svazu Jana Šperla. Ve funkci předsedy STK vystřídal Jiří Trnka Václava Soukala. J.Trnka pak působil v této funkci do konce roku 1971, kdy tuto funkci převzal Miroslav Němec st. z Mariánských Lázní.

Dne 15.1.1971 zemřel po krátké nemoci Jan Klement, hospodář svazu. Novým hospodářem svazu se stal Jaroslav (Sláva) Fulín.

Začátkem sedmdesátých let vznikla při ČGS komise pro hřiště a do funkce jejího předsedy byl kooptován pan doc.Ing. Ivan Rais. Kromě něj se stal členem výboru ČGS Ing. Květoslav Kaprál, který vedl komisi materiálně-technického zabezpečení.

V roce 1973 proběhly volby do výboru ČGS. Do nového orgánu již nekandidoval Prokop Sedlák, dále Miroslav Němec, který po těžké autonehodě se již na práci výboru nemohl dále podílet. Z výboru svazu odešel i František Krčma, který ve funkci redaktora Zpravodaje však dále s vrcholným orgánem svazu úzce spolupracoval. Předsedou ČGS zůstal i nadále Miloslav Plodek, místopředsedou Karel Horáček. Organizačním pracovníkem byl zvolen Miroslav Zach, mezinárodním tajemníkem Hanuš Goldscheider, řízení STK se ujal Ing. Milan Moučka z Ostravy. Členy výboru dále byli Ivo Balcar (metodik), Jaroslav Fulín (hospodář), Ivo Rais (komise pro hřiště), Květoslav Kaprál (materiálně-techn.zásobování) a Jaroslav Hanek (hendikepová komise). Jaromír Fuch v rámci STK zastával funkci předsedy klasifikační komise pro sestavení žebříčku. Výbor doplňoval pan Horák za komisi dráhového golfu. Ke konci sedmdesátých let se předsedou trenérsko-metodické rady ČSG stal Jan Kunšta.

Zhruba v polovině sedmdesátých let se název Československý golfový svaz změnil na Československý svaz golfu. Placeným sekretářem svazu byl pan Michal Polák.

Dá se říci, že s příchodem Milana Moučky do výboru nastal konečně "zlatý věk STK". Pečlivý organizátor Moučka, přes odlehlost svého bydliště od "centra dění", zvládl otázky spojené s organizací celostátního sportovního golfového dění vskutku příkladně. Od té doby neměli s touto náročnou agendou ostatní členové výboru prakticky žádnou práci. Oddíly byly pravidelně seznamovány se sportovním děním pomocí Oběžníků STK.

Koncem šedesátých let byl silně pociťován nedostatek golfového periodika, které by o nejdůležitějších věcech a o aktuálních sportovních událostech informovalo golfovou veřejnost. Výbor ČGS vydával čas od času jakési Zprávy pro oddíly, ale to bylo příliš málo. Proto bylo rozhodnuto vydávat Zpravodaj, jako interní periodikum. Přesto, že Zpravodaj byl pouze interním periodikem, byl i on podrobován censuře nadřízených orgánů. Dosvědčují to omluvy redakce za opožděné vydání jednotlivých čísel, způsobené censurním zásahem. Na tvorbě tohoto Zpravodaje se největší měrou podíleli Dr.Fr.Krčma (jako redaktor) a Jaromír Novotný (technická příprava) . Připravit Zpravodaj a zajistit jeho vytištění byla obrovská práce. Proto se ze Zpravodaje stal spíše "občasník". Zpravodaj se posílal do oddílů za předplatné 25,- Kč na rok. Zpravodaj začal vycházet v lednu 1970 a udržel se po celou dobu existence Československého golfového svazu, později Československého svazu golfu. Po Františku Krčmovi se v osmdesátých letech ujal funkce šéfredaktora Dr. Richard Salzmann.

Kromě Zpravodaje, vydávaného Československým golfovým svazem, vycházely ještě dva další občasníky a to Zpravodaj vydávaný oddílem golfu TJ NHKG Ostrava a Karlovarský golf, který vydával oddíl golfu při TJ Slovan Karlovy Vary. Zatímco ostravský Zpravodaj byl zaměřen více sportovně a přinášel výsledky z turnajů, Karlovarský golf, připravovaný Otakarem Řezáčem, přinášel převážně popisné zprávy.

Zhruba v polovině sedmdesátých let došlo k neočekávané změně ve funkci předsedy ČSG. V důsledku zhoubné nemoci zemřel ve věku 46 let předseda ČSG Miloslav Plodek. Předsedou Československého svazu golfu se stal doc. Ing. Ivan Rais.

Miloslav Plodek byl po dobu zhruba sedmi až osmi let stežejní postavou československého golfového hnutí. Jako caddie z Klánovic byl zasvěcen do všech tajů této hry a zachoval si smysl pro tradici. Svému postavení v golfu, které samozřejmě získal i s přispěním politického klimatu, však odevzdal nezištně vše nejlepší, co mohl, včetně svého zdraví. Jeho pracovní zatížení v těch letech bylo mimořádné, protože doba vyžadovala, aby byl fyzicky přítomen téměř u všeho. Doplácelo na to i jeho rodinné zázemí. Vedle svého organizačního působení byl i velmi zdatným hráčem s nízkým vyrovnáním.

Doc. Ivan Rais se ukázal jako rozvážný předseda, který dokázal vést československý golf obdobím normalizačních a postnormalizačních tlaků. Během jeho funkčního období se v Československu uskutečnilo v roce 1979 Mistrovství Evropy juniorů. Přesto, že byl golf zařazen do třetí skupiny sportů, což byly sporty s minimální podporou státu, zachoval si golf určitý stabilní rozsah svých pravidených aktivit, resp.tyto aktivity stále mírně rozšiřoval.

8.5 Bilance let sedmdesátých

Přes obtížnost doby a v lepším případě nezájem nadřízených orgánů se v průběhu sedmdesátých let počet golfistů v Československu dále zvyšoval a jejich sportovní organizace posilovala. Zvětšoval se jak počet sportovních akcí, tak i počet jejich účastníků. Vše však bylo výsledkem nadšení a práce samotných golfistů, z nichž někteří svým sportem doslova žili.

V sedmdesátých letech přibylo k oběma západočeským osmnáctkám nově vybudované osmnáctijamkové hřiště v Šilheřovicích u Ostravy. Na hřišti se zatím nekonaly stěžejní mistrovské soutěže, ale Ostrava začala promlouvat svými hráči do celostátního dění.

V souvislosti s Mistrovstvím Evropy juniorů došlo k dílčí přestavbě a rozšíření mariánskolázeňského hřiště. Vznikly dvě nové, velmi zdařilé jamky, a to jamka č. 2 a č.3. Nahrazeny byly krátká dvojka a krátká patnáctka. Hřiště se tím výrazně prodloužilo. Kromě toho byly udělány ještě další dílčí úpravy a vylepšení.

Dílčí úpravy a vylepšení byly udělány i na karlovarském hřišti. Některé z těchto úprav inicioval stále výborně hrající Karel Hynek. Téměž všechny jamky byly prodlouženy výstavbou "závodních" odpališť.

V sedmdesátých letech byla dokončena výstavba poděbradského hřiště a Poděbrady se staly dalším centrem golfu u nás. Poděbradští hráči se začali rychle prosazovat na sportovním poli.

Obdobně probíhal vývoj i v Semilech. Původní boskovské hřiště bylo nahrazeno novým hřištěm bezprostředně u města v údolí řeky Jizery a na přilehlém kopci. Hřiště geniálně využilo minimální prostor, který byl k disposici. Některé jamky se sice křižovaly, resp. opakovaly, ale hřiště kapacitou stačilo místní potřebě a po technické stránce bylo velmi obtížné. To se samozřejmě odrazilo v rychlém růstu výkonnosti místních hráčů, kteří, zvláště v osmdesátých létech, silně začali zamíchávat kartami, které byly v československém golfu řadu let rozdány.

Zcela mimořádný význam mělo zahájení výstavby golfového hřiště v Praze-Motole. Praha po zničení Klánovic řadu let trpěla nedostatkem hřiště. Líšnice, se svým křižujícím se systémem jamek, mohla tento nedostatek jen zmírnit, ale ne odstranit.

Myšlenka na zřízení pražského golfového hřiště vznikla již v roce 1968 pod vlivem politického oteplení. Tehdy se realizace nezdála tak utopická jako v létech předchozích. Velkým propagátorem myšlenky výstavby pražského hřiště byl M.Plodek, který přizval ke spolupráci člověka podnikatelských schopností, pana Miroslava Hamáčka. Realizátorem se stala TJ Golf Club Praha, která vznikla v roce 1969. Finanční zdroje měly být získány ze sběren Sazky a z přidružené výroby (podnik Golfis). Prvním místem, na které se pozornost zaměřila, bylo státní dostihové závodiště v Chuchli. Dostihový sport v těch letech prožíval jakousi krizi a závodiště nebylo dostatečně využíváno. Proto vznikla idea kombinace golfu a dostih tak, že by se golf hrál mimo dostihové závodní dny a naopak. Jako příklad sloužilo golfové hřiště ve Vídni. Dostihový sport se však začal opět rozvíjet a z tohoto projektu sešlo.

Dalším místem, kde se uvažovalo se stavbou hřiště, byly louka a pole mezi silnicí na Strakonice a zbraslavským zámkem. Na tomto pozemku byla umístěna velká cedule TJ Golf Club Praha, která tam byla ještě v době, když již byla zahájena výstavba v Motole.

Které další lokality v Praze a v jejím bezprostředním okolí byly ve hře, se již nedozvíme. Volba nakonec padla na vojenské cvičiště na stráni nad motolskou vozovnou. Připomínkové řízení k první studii, vypracované arch.Klimešem a kol., nepřineslo očekávané výsledky a tak byl povolán profesionální architekt z Anglie. Tím byl pan J.J.Frank Pennink, člen technické komise EGA a přední odborník na stavbu golfových hřišť. Ten v projektu pražského hřiště doporučil drobné úpravy, o vybraném terénu se vyjádřil velmi uznale. Konečný projekt hřiště však vypracoval nadšený golfista a fundovaný stavař Kamil Pilát. I o tomto hřišti můžeme směle prohlásit, že geniálním způsobem využilo prostor, který byl k disposici. Výstavba hřiště byla zařazena do brigádnické akce "Z", čímž získala nezbytné politické zastřešení. Výstavba současně využila zeminu, kterou bylo nutno deponovat při výstavbě pražského metra. V tu dobu už M.Hamáčka, jako organizátora výstavby, nahradil Ing. K.Kaprál. Spolu s hřištěm byla postavena i klubovna, která měla být spíše provizorní. V pozdější době měla být nahrazena klubovnou větší, postavenou v dolní části hřiště, blíže Plzeňské ulici.

Od 1. ledna 1970 začal platit nový hendikepový řád, založený na anglickém způsobu výpočtu hendikepu. Pro stanovení hendikepu byly platné výsledky docílené v soutěžích pořádaných kluby sdruženými v ČGS, nebo výsledky docílené na zahraničních hřištích při turnajích ve hře na rány. Každý pořádající klub byl povinen neprodleně oznámit výsledek soutěže všem klubům, jejichž členové se soutěže zúčastnili. Vždy po třech soutěžích muselo být vyrovnání přezkoušeno a nově upraveno. Hráči se podle vyrovnání dělili do čtyř tříd. 1. třída, vyrovnání +2 až -3, druhá třída, hcp -4 až -9, třetí třída hcp -10 až -15 a čtvrtá třída, hcp. -16 až -24.

Do sedmdesátých let vstupoval český golf soustředěný do těchto oddílů: GC Mariánské Lázně (předseda MUDr. Karel Horáček), SK Slavia Praha (Miloslav Plodek), TJ Slavoj Praha (Eva Vávrová), TJ Lokomotiva Brno (Ing. Otakar Mikš), Golf Club Praha (Bohumil Pospíšil), TJ Konstruktiva Praha (JUDr. Vladislav Průcha), TJ Slovan Karlovy Vary (MUDr. Dalibor Procházka), GC Start Karlovy Vary (Bedřich Waldert), TJ Tatran SZ Praha (MUDr. Jan Klement), Slávie VŠ Praha, NHKG Ostrava (Ing.Jan Cieslar), TJ Slovan Poděbrady (Jaroslav Vácha), Jiskra Kolora Semily a Kaučuk Kralupy.

Na výroční schůzi golfového odílu SK Slavia Praha dne 28.1. 1971 a později na výroční schůzi Golf Clubu Praha dne 11.2.1971 bylo odsouhlaseno splynutí obou těchto golfových subjektů. K tomu došlo od 1.3.1971 pod názvem Golf Club Praha.

V průběhu sedmdesátých let se vytvořily oddíly při TJ Start Plzeň a TJ Tesla Oldřichovice. Zanikl, či se sportovně přestal projevovat, oddíl při TJ Kaučuk Kralupy.

V roce 1977 byl založen v poválečné době první slovenský oddíl golfu při TJ Elán Bratislava, čímž se začala tvořit novodobá historie slovenského golfu. U jeho zrodu stáli Miroslav Kaličiak a Juraj Lupsina.

Začátkem roku 1970 vrcholily přípravy na založení Čs. sdružení golfových seniorů. Byl ustaven přípravný výbor ve složení Dr.L. Bartůněk, Dr. Fr. Krčma a O. Řezáč. 26.března 1970 byl založen Kroužek golfových seniorů Karlovy Vary.

5. dubna 1970 byla na Líšnici ustavena pražská složka pod názvem Golfoví senioři Praha a došlo k prvnímu seniorskému meziklubovému utkání mezi Slavojem Praha a Slavií Praha. Čs. Sdružení golfových seniorů bylo založeno 30. května 1970. Předsedou se stal Dr. František Krčma.

Po několikaletém úsilí ČGS se podařilo přes PZO Pragoexport dovést na sklonku roku 1970 větší počet golfových holí, vozíků, deštníků a míčů. To vše bylo k dostání v nově otevřené prodejně Pragoimpo na Václavském náměstí v Praze.

Ve dnech 11. až 14. května 1970 proběhl v Mariánských Lázních doškolovací kurz trenérů. Trenérské kurzy byly pravidelně opakovány a vzešla z nich řada obětavých trenérů golfu.

Počet hráčů na turnajích se velmi zvýšil proti letům šedesátým a tím i organizační náročnost soutěží. Např. soutěže Vítězství, hrané v Karlových Varech 8. a 9. května 1970, se zúčastnilo 106 hráčů. I. ročníku lázeňského mezinárodního turnaje v Mariánských Lázních, hraného 16. a 17. května 1970, se zúčastnilo 83 hráčů. VI. mezinárodního turnaje 1970 v Mariánských Lázních se zúčastnilo 103 hráčů.

V roce 1971 napsal Ivo Balcar pro Zpravodaj článek s názvem Driving-range - cesta k rozšíření golfu. Bohužel tento článek předběhl svoji dobu o více než dvacet let a cvičné louky byly pouze u hřišť, a to ne u všech. Pěknou cvičnou louku měly Mariánské Lázně. Karlovy Vary naopak trpěly jejím nedostatkem. Jako cvičná louka sloužil prostor od klubovny napříč přes fairwaye č.2,3 a 7. Líšnice byla při větší návštěvě hřištěm, když bylo hráčů na hřišti málo, sloužila i za cvičnou louku. Obdobná situace byla zřejmě v Semilech. Nedostatkem cvičné louky trpělo i hřiště v Šilheřovicích, kde se trénovalo v prostoru jamek č. 15 a 13. V Poděbradech byl prostor pro trénování podél jamky č.5.

Koncem sedmdesátých let zemřel Bohumil Vokoun z Mariánských Lázní. Bohumil Vokoun se věnoval výuce nových hráčů, k čemuž byl vyzbrojen jak dobrými pedagogickými vlastnostmi, tak dobrou znalostí golfové teorie. O tom, že nevychovával jen mariánskolázeňské hráče svědčí fakt, že Memoriál B.Vokouna byl v roce 1979 z vděčnosti hrán na vzdálené Svratce.

9. Léta osmdesátá - poslední desetiletí totality 

Zatím, co první polovina osmdesátých let probíhala v šedém stereotypu "reálného socializmu", nastalo v druhé polovině jisté oživení, způsobené měnící se mezinárodně-politickou situací. Golf do těchto let vstupoval bohatší o další škraloup v očích nadřízených orgánů. Mistrovství Evropy juniorů 1979, které přineslo československému golfu a republice zasloužené vavříny za dokonalou organizaci a bylo nesporným mezinárodním úspěchem, překročilo rozpočet, což se v plánovaném hospodářství považuje za neodpustitelnou chybu. Předseda ČSG doc. Ivo Rais a hospodář Jaroslav Fulín byli několikrát nuceni na tělovýchovných orgánech tuto skutečnost zdůvodňovat a vysvětlovat. Golf nemohl pro nejbližší léta počítat s žádnou obdobnou akcí.

9.1 Nová tvář ligy

Liga v roce 1980 se hrála stejným způsobem jako na konci sedmdesátých let. V I. lize mužů, která nesla název Mistrovství ČSSR družstev, bylo po odehraných deseti kolech konečné pořadí: Golf Mariánské Lázně, Slavia VŠ Praha, Start Karlovy Vary, Tatran Praha, NHKG Ostrava, Bohemia Poděbrady (sestoupilo do II.ligy).

II. liga, která nesla název Přebor ČSR družstev mužů, skončila takto: Golf Mariánské Lázně B, Golf Praha (postoupilo do I.ligy), Start Karlovy Vary B, Golf Mariánské Lázně C, Slavoj Praha, Slavia VŠ Praha B (sestoupilo do KP).

Kromě I. a II. ligy se hrály rovněž krajské přebory a to ve čtyřech oblastech, západočeské, středočeské, pražské a moravsko-slovenské.

Konečné pořadí v západočeské oblasti bylo: Slovan Karlovy Vary A, Golf Mariánské Lázně D, Start Karlovy Vary C, Slovan Karlovy Vary B, Start Plzeň, Golf Mariánské Lázně E.

Středočeská oblast skončila takto: Konstruktiva Praha, Tatran Praha B, Kolora Semily B, Golf Praha B.

Pražská oblas měla konečné pořadí: Kolora Semily A, Poděbrady B, Golf Praha C, Tatran Praha C.

Konečné pořadí v moravsko-slovenské oblasti bylo: NHKG Ostrava C, NHKG Ostrava B, Lokomotiva Brno A, Tesla Oldřichovice, Elán Bratislava, NHKG Ostrava D, Lokomotiva Brno B.

Vítězná družstva z jednotlivých oblastí spolu sehrála kvalifikaci o postup do II.ligy. Zvítězilo družstvo Kolory Semily.

O soutěžích družstev žen 1980 víme bohužel podstatně méně. Zřejmě se hrál v několika skupinách krajský přebor a šest družstev postoupilo do finále mistrovství republiky. Byla to družstva Golf Mariánské Lázně, Slovan Karlovy Vary, Start Karlovy Vary , Golf Praha, Tatran Praha a NHKG Ostrava. Zvítězilo družstvo Golf Mariánské Lázně.

Pro rok 1981 byl systém ligy mužů zásadně změněn, zatímco liga žen zůstala beze změny. Všechny mužské soutěže, tj. I. a II. liga i krajský přebor se hrály jednorázově v jednom termínu. I. a II. ligu hrálo vždy 6 družstev při zachování dosavadního systému postupu a sestupu. Od roku 1982 směla v každé soutěži startovat dvě družstva z jednoho oddílu.

První a druhá liga mužů se hrála v roce 1981 v Karlových Varech v prodlouženém víkendu 3.až 5. července. V pátek a v sobotu se hrála kvalifikace na tři kola, v neděli jamková o 1., 3. a 5. místo. Družstva v obou soutěžích tvořilo šest hráčů a jeden náhradník. Nejhorší výsledek každého kola se škrtal.

Krajský přebor ve čtyřech oblastech se hrál obdobně, družstvo však tvořili 4 hráči a jeden náhradník. V každém kole kvalifikace se nejhorší výsledek škrtal. Západočeská oblast se hrála v Mariánských Lázních spolu s mistrovstvím družstev žen. Vítězové jednotlivých oblastí se utkali o postup do II. ligy. V roce 1981 vyjímečně postupovalo 6 družstev.

Konečné pořadí družstev v I. lize 1981 bylo: Start Karlovy Vary, Golf Mariánské Lázně, Slávie VŠ Praha, NHKG Ostrava, Tatran Praha, Golf Praha (sestupovalo). Vítězné družstvo Startu Karlovy Vary hrálo v sestavě Pavel Fulín, Jaroslav Hanek, Václav Brtek, Miroslav Brtek, Jaroslav Peterka a Jan Krich. Konečné pořadí družstev ve II. lize 1981 bylo: Golf Mariánské Lázně B (postupovalo do I.ligy), Start Karlovy Vary B, Kolora Semily, Bohemia Poděbrady, Golf Mariánské Lázně C, Slavoj Praha (sestupovalo do krajského přeboru).

Mistrovství republiky žen pro rok 1981 skončilo tímto pořadím: Tatran Praha, Slovan Karlovy Vary, Golf Praha, Golf Mariánské Lázně, Start Karlovy Vary, NHKG Ostrava. Mistrovské družstvo Tatranu Praha hrálo v sestavě Ludmila Křenková, Eva Balcarová a Marie Laštovková.

Změnou herního systému se vícekolová liga změnila v jednorázový turnaj družstev. Tuto změnu zřejmě vyvolaly jak finanční, tak časové důvody. Pro špičkové hráče byla stále velmi motivující vidina reprezentace, pro kterou kriteriem byly výkony z klasifikačních, tzv. křížkových turnajů. Turnaje se již neodbývaly jen na západočeských hřištích a tím bylo třeba více cestovat.

Pojem "křížkové turnaje" vznikl někdy v druhé polovině sedmdesátých let. Tyto turnaje svůj název odvozují od křížku, kterým byly v kalendáři soutěží označeny. V roce 1978 to např. byly Velká cena Startu, Mezinárodní lázeňský, Velká cena Karlových Varů, kvalifikace Mistrovství republiky na jamky, Akademik, Turnaj Golfu Praha, Západočeský pohár, Pohár výrobních družstev, Mistrovství republiky na rány a Velká cena Karlových Varů-Porcelánu. Když si k těmto turnajům připočteme deset kol ligových, oddílové přebory a případně další menší turnaje, je to poměrně rozsáhlý program. Reprezentanti navíc měli reprezentační povinnosti.

Dá se říci, že změnou vícekolové soutěže družstev na jednorázový turnaj skončila slavná éra golfové ligy. Přesto, že turnaj měl svoji nespornou sportovní hodnotu, nemohl nahradit měření sil ve vícekolové soutěži každého s každým. Pro umístění v soutěži byla nejdůležitější hra na rány v kvalifikaci. Tím, že se hrálo jen jedno utkání na jamky v sezóně,se téměř z golfových soutěží jamková hra vytratila. Reprezentační družstva klubů se sestavovala pouze na tento turnaj, často narychlo těsně před soutěží.

O vítězství v Mistrovství ČSSR družstev mužů se v dalších létech let osmdesátých podělily tyto kluby: Slavia VŠ Praha (1982), Start Karlovy Vary (1983, 1984), Golf Mariánské Lázně (1985, 1986), NHKG Ostrava (1987, 1988, 1989).

V mistrovství družstev žen pětkrát zvítězilo družstvo Slovanu Karlovy Vary ( 1982, 1983, 1984, 1985, 1986), dvakrát Golfu Mariánské Lázně (1987, 1989) a jednou Startu Karlovy Vary (1988).

9. 2 Mistrovství a turnaje

Vrcholnými soutěžemi československé golfové scény i nadále byla obě mistrovství republiky, národní na jamky a mezinárodní na rány. K nim se řadila mistrovství juniorů a seniorů.

V roce 1980 se mistrem republiky ve hře na jamky stal Pavel Fulín. Jeho cesta za titulem byla opravdu trnitá. V prvním kole porazil J.Kodeše z Poděbrad 3/2, v druhém Miroslava Němce 3/2, ve třetím J.Zitterbarta opět 3/2 a v semifinále narazil na obhájce titulu Jiřího Dvořáka, který měl čerstvý skalp Jana Kunšty 2/1 z předchozího kola. P.Fulín zvítězil 1 up a ve finále se střetl s další hvězdou, Jiřím Kunštou. Po lítém boji zvítězil P.Fulín na 37. jamce.

Mistryní republiky ve hře na jamky 1980 se stala Ludmila Křenková. V prvním kole porazila Bachtíkovou 5/4, v semifinále Chrástkovou 3/2 a ve finále Amaru Robětínovou 1 up.

Mezinárodním mistrem republiky ve hře na rány se stal v roce 1980 U.Berlinger. Mistrovství se hrálo v Karlových Varech. Mezinárodní mistryní se stala Vlasta Keplová z Mariánských Lázní.

V roce 1980 se poprvé v novodobé historii českého golfu konala mistrovská soutěž na jiném než na jednom ze západočeských hřišť. V roce 1980 se juniorský i seniorský přebor konal v Šilheřovicích. Juniorským mistrem se stal Marcel Svěntek z NHKG Ostrava, před Mikulášem Ordnungem a Jiřím Blažkem. Juniorskou mistryní republiky se stala Amara Robětínová před Vlastou Keplovou. Seniorským mistrem republiky 1980 se stal Josef Markuzi, seniorskou mistryní Hana Chrástková. Dosažené výsledky nebyly nijak oslňující a zřejmě je ovlivnil stav hřiště. Přesto, že přenesení mistrovských soutěží do Šilheřovic bylo významným krokem pro rozvoj golfu, ukázalo se jako předčasné a v příštím roce se opět všechna mistrovství hrála na západočeských hřištích.

V roce 1981 se mistrem republiky na jamky stal Jan Kunšta. Byl to v této hře jeho třetí mistrovský titul (první získal v roce 1966). Cestou za titulem porazil v prvním kole Františka Lébla 3/2, ve druhém Jana Juhaniaka na 19. jamce, ve třetím svého bratra Jiřího 3/2, v semifinále Helmuta Pszotu 1 up a ve finále oddílového kolegu Madarazse 7/5.

V mistrovství žen potvrdila svoji suverenitu Ludmila Křenková. V prvním kole porazila Fischerovou 4/3, v semifinále Bachtíkovou 6/5 a ve finále opět Amaru Robětínovou 2/1.

Mezinárodním mistrem republiky pro rok 1981 se stal Pavel Fulín, před Janem Kunštou a Jiřím Dvořákem. Mezinárodní mistryní 1981 se stala Ludmila Křenková před Amarou Robětínovou a K Steinerovou z Německa. Mistrovství se hrálo v Mariánských Lázních.

Juniorským mistrem republiky se v Karlových Varech stal Mikuláš Ordnung, juniorskou mistryní Adéla Pinkasová z Mariánských Lázní. Seniorskými mistry se opět stal J.Markuzi a H.Chrástková.

V roce 1982 získal svůj první mistrovský titul ve hře na jamky karlovarský Miroslav Brtek. V prvním kole zvítězil nad Ivo Balcarem st. 6/5, ve druhém nad Arnoštem Koptou 3/2, ve třetím nad Jiřím Kodešem 4/3, v semifinále nad Pavlem Fulínem 4/2 a ve finále, tradičně hraném na 36 jamek, nad Janem Juhaniakem 5/3.

V roce 1982 pokračovala Ludmila Křenková ve své vítězné sérii. V jamkovém mistrovství se v prvním kole porazila Hynkovou 6/5, v semifinále Zavázalovou 2/1 a ve finále Amaru Robětínovou 4/3.

V roce 1982 prokázal Miroslav Brtek svoji suverenitu i vítězstvím v Mezinárodním mistrovství v Karlových Varech kvalitním výkonem 299 ran. Poslední kolo, zahrané na 70, bylo nejlepším výsledkem mistrovství. Na druhém místě skončil Jan Kunšta (302), na třetím Christian Grieshein z Německa (312).

Mezinárodní mistryní republiky pro rok 1982 se stala Greta Hobbs z Velké Britanie výkonem 320 ran, když o ránu porazila obhájkyni titulu Ludmilu Křenkovou. Nejlepšího výsledku mistrovství na jedno kolo, 74 ran, dosáhla L.Křenková ve třetím kole.

Juniorským mistrem pro rok 1982 se stal Karel Kepl ml. z Golfu Praha, juniorskou mistryní Lenka Klichová ze Slovanu Karlovy Vary.

Zatímco seniorský titul v kategorii žen potřetí za sebou získala Hana Chrástková, zahájil v roce 1982 svoji mistrovskou serii mezi seniory svým prvním titulem Václav Pinkas.

V roce 1983 zopakoval Pavel Fulín své vítězství z roku 1980 v Mistrovství na jamky. Mistrovství se konalo v Karlových Varech. V prvním kole porazil Helmuta Pzsotu 6/4, ve druhém Jaroslava Peterku 2/1 a ve třetím po velkém boji Václava Brtka na 20. jamce. V semifinále se utkal s Jiřím Kodešem a zvítězil 2/1. Ve finále, opět hraném tradičně na 36 jamek, se utkal s Jaroslavem Hankem a zvítězil až na 40. jamce.

I v roce 1983 se již počtvrté ve finále Mistrovství republiky žen na jamky utkaly Ludmila Křenková a Amara Robětínová. I tentokrát zvítězila Křenková 5/3. Na cestě do finále porazila Křenková Kadeřábkovou 8/6 a v semifinále Klichovou až na 19. jamce.

V roce 1983 získal v Mezinárodním mistrovství republiky na rány svůj první mistrovský titul v této hře Jiří Kunšta a to díky vynikající hře v druhém, třetím a čtvrtém kole. Po slabším začátku 80 zahrál 70,72 a 70, celkem 292. Na druhém místě skončil Jaroslav Hanek (297), třetí byl Jan Juhaniak (298).

V Mezinárodním mistrovství žen 1983 zvítězila Ludmila Křenková (310) před Amarou Robětínovou (317) a obhájkyní titulu Angličankou Hobbsovou (325).

Dne 9.3.1983 byly předsednictvem výboru Československého svazu golfu schváleny Závazné pokyny pro svazové turnaje jednotlivců. Zásadní změnou proti dosavadním zvyklostem bylo zrušení kategorie juniorů (do 21 let) a vypisování kategorie dorostu (14 až 18 let). Tím se mistrovství republiky juniorů změnilo v dorostenecký přebor republiky. V roce 1983 se dorosteneckými přeborníky v Mariánských Lázních stali Richard Pszota a Lenka Klichová.

Svůj druhý seniorský mistrovský titul získal v roce 1983 Václav Pinkas, čtvrtý Helena Kropáčová.

V roce 1984 se mistrovství na jamky hrálo v Mariánských Lázních. Na "domácím hřišti" zvítězil Jiří Kunšta. V prvním kole porazil klubového kolegu Stanislava Svitka 7/6, ve druhém opět klubového kolegu Karla Kepla ml. 4/2 a ve třetím Jana Juhaniaka 4/3. V semifinále se utkal s Jiřím Kodešem a zvítězil opět 4/3. Ve finále na 36 jamek bojoval Jiří Kunšta s mariánskolázeňským Miroslavem Němcem, hrajícím za VŠ Praha, a zvítězil 2/1.

V mistrovství žen zvítězila Ludmila Křenková. V prvním kole porazila Bachtíkovou 6/4. V semifinále se tentokrát utkala se svojí tradiční finálovou soupeřkou Amarou Robětínovou a porazila jí 3/2. Ve finále se střetla s karlovarskou Lenkou Klichovou a zvítězila 4/3. Byl to v této hře již její sedmý mistrovský titul v řadě za sebou a šestnáctý celkem od roku 1960.

Dorostenecký přebor 1984 se konal v Šilheřovicích. Po pěti letech se tedy opakoval pokus zapojit toto hřiště do systému mistrovských soutěží. Tentokrát dokonale využili domácího prostředí hráči Ostravy a zvítězili v obou kategoriích. Přeborníkem mezi dorostenci se stal Roman Pientka a mezi dorostenkami "levostranná" hráčka Halina Sztwiertniová.

Mezinárodní mistrovství republiky 1984 ve hře na rány v Karlových Varech mělo dramatický průběh. V prvním kole získal obhájce titulu Jiří Kunšta výborným výkonem 70 ran náskok 6 ran na Jana Juhaniaka a Miroslava Brtka. Před svým bratrem Janem resp. Rakušanem Christianem Czernym byl o 10, resp. 11 ran. Pak ale nastal herní koncert Czerného, který výkonem 69 v druhém kole ze ztráty umazal 7 ran a v dalším kole ještě ránu. Do posledního kola nastupoval Jiří Kunšta s náskokem tří ran na své pronásledovatele, Rakušana Czerného, bratra Jana a Jana Juhaniaka. Czerny opět zahrál výborných 71 ran a výsledek 296 mu zajistil mistrovský titul. Na druhém a třetím místě skončila výborná bratrská dvojice Kunštů stejným výsledkem, pouze o jednu ránu horším než byl výsledek vítězný. Jan Juhaniak v poslední kole tempo nevydržel a 79 ran stačilo jen na čtvrté místo (304).

V Mezinárodním mistrovství žen 1984 na rány zvítězila tentokrát "věčně druhá" Amara Robětínová a to stylem start-cíl. Jediná zahrála každé kolo pod 80 a každé její kolo bylo nejlepším z celého startovního pole. Její konečný výsledek byl 302 rany. Na druhém místě skončila obhájkyně titulu Ludmila Křenková (308).

V mistrovství seniorů 1984, které se hrálo v Motole, zvítězil potřetí v řadě Vaclav Pinkas.

Mistrovství republiky na jamky 1985, hrané v Karlových Varech, přivedlo do listiny mistrů nová jména, jak v mužské, tak v ženské kategorii. V mužích zvítězil Jiří Zavázal. Na své cestě za titulem porazil v prvním kole Blažka z Ostravy 5/4, ve druhém Dietla 4/3, ve třetím Mrůzka 1 up. V semifinále narazil na Pavla Fulína a zvítězil 6/5. Ve finále se střetl s poděbradským Seifertem, který v semifinále porazil Jiřího Kunštu 4/3. Finálovým vítězstvím 4/3 si zajistil mistrovský titul, první a současně i poslední.

V mistrovství žen zvítězila Lenka Klichová. V prvním kole porazila nejtěsnějším rozdílem Hynkovou 1 up a v semifinále oplatila porážku Křenkové z loňského finále vítězstvím 2/1. Ve finále se střetla s Helenou Janoudovou-Nechanickou, která v semifinále porazila A.Hudcovou-Robětínovou 3/2. Klichová zvítězila 5/3 a získala svůj první titul. Na další si musela počkat čtyři roky.

Mezinárodní mistrovství na rány 1985 se konalo v Mariánských Lázních. Na prvním čtyřech místech se opět umístili titíž hráči jako v roce 1984, jenže v jiném pořadí. Zvítězil Jan Juhaniak výkonem 297 ran, když v prvním kole zahrál 69. O ránu za ním zůstal Jan Kunšta. Obhájce titulu z roku 1984 Rakušan Czerny skončil na třetím místě výkonem 303. O čtvrtou pozici se dělili Jiří Kunšta a Miroslav Brtek (304). Mezinárodní mistryní na rány pro rok 1985 se opět stala Ludmila Křenková mimořádně dobrým výkonem 301 ran a s náskokem 11 ran. Na dalších čtyřech místech se tentokrát umístily zahraniční účastnice, Němka Patsi Peterová (312), Rakušanka Martina Franzová (318), a Němky Katerina von Griesheim (319) a Aneta Rittershaus (321). Pole dalších našich hráček vedla Halina Sztwiertniová na sedmém místě výkonem 330. Přitom toto nepříznivé umístění způsobilo Sztwiertniové třetí kolo za 93, ostatní tři kola hrála vyrovnaně 79.

Dorosteneckými přeborníky pro rok 1985 se stali Petr Mrůzek z Mariánských Lázní a Milada Vatolíková z Ostravy, seniorskými mistry Bohumil Landa a Alžběta Cieslarová.

Mistrovství republiky na jamky 1986 za teplého a slunného počasí bylo v Mariánských Lázních přehlídkou výborných sportovních výkonů. Obhájce titulu Jiří Zavázal se po vítězství nad Jiřím Kunštou na 19. jamce dostává do semifinále. Druhým semifinalistou je Jan Kunšta, který po dramatickém zápase zvítězil nad Jiřím Kodešem také na 19. jamce. Dalšími dvěma semifinalisty jsou Arnošt Kopta a Jiří Seifert. V semifinále poráží Jan Kunšta Jiřího Zavázala na 17. jamce, když hraje z bankru in. Druhým finalistou je Arnošt Kopta. Finále skončilo vítězstvím Jana Kunšty na 30. jamce. Na své cestě za titulem zahrál v průběhu mistrovství Jan Kunšta 27 birdie a 2 eagle.

V Mistrovství republiky žen na jamky 1986 zvítězila opět Ludmila Křenková. Tentokrát nestartovaly její tradiční soupeřky Amara Hudcová a Lenka Klichová. Ve finále je však rovnocenně nahradila Helena Janoudová. Křenková hrála první devítku 33 a zápas se jevil jako rozhodnutý. H.Janoudová však pečlivou a přesnou hrou dokázala nepříznivý vývoj zápasu zvrátit a na 35. jamce byl stav all square. Poslední jamku však L.Křenková vyhrála a tím i celé mistrovství.

Dorostenecký přebor 1986 se hrál poprvé na hrišti v Motole. Zvítězil obhájce titulu Petr Mrůzek (229) před Miroslavem Jandou (233) a Ondřejem Truplem (237). I v kategorii dívek zvítězila obhájkyně titulu Milada Vatolíková (258) před svojí oddílovou kolegyní Martinou Dorníkovou (265).

Seniorské mistrovské tituly 1986 získali počtvrté Václav Pinkas a popáté Helena Kropáčová.

V Mezinárodním mistrovství 1986 mužů na rány v Karlových Varech zvítězil Švéd Goran Runfelt (302) dosti nevyrovnanou hrou, kdy v prvním kole zahrál 84 a ve třetím 69. Druhý skončil Jugoslávec Daniel Kraljič (303). Nejlepším z našich hráčů byl Miroslav Brtek na třetím místě, který hrál velmi vyrovnaně (76+77+76+75=304). Obhájce titulu Jan Juhaniak skončil čtvrtý (307).

Mezinárodní mistryní pro rok 1986 ve hře na rány se stala Ludmila Křenková (322), před Amarou Hudcovou (323) a Helenou Janoudovou (338). Křenková tak získala po třech letech opět oba mistrovské tituly v jednom roce a po deváté celkem.

Mistrovství republiky 1987 na jamky se konalo poprvé v Šilheřovicích, čímž se Šilhěřovice zařadily mezi mistrovská hřiště. Na tomto mistrovství svůj třetí titul v této hře vydobyl Jiří Kunšta. V prvním kole porazil Rouse 5/3, ve druhém O.Trupla 2/0, ve třetím svého bratra Antonína 3/1, v semifinále Jiřího Jandu 6/4 a ve finále Rudolfa Žáka z Ostravy 3/2.

V Mistrovství žen na jamky zvítězila Ludmila Křenková. Na cestě do finále porazila Schovánkovou 6/4 a Kučerovou 7/5. Ve finále se střetla s Martinou Dorníkovou a zvítězila 6/5.

Přebor dorostenců 1987 se hrál v Poděbradech. Tituly získali Ondřej Trupl a Martina Dorníková. Vítězem seniorského mistrovství 1987 se stal podruhé Bohumil Landa.

Mezinárodní mistrovství republiky 1987 na rány bylo zřejmě provázeno nepřízní počasí. Čtvrté kolo bylo totiž zkráceno. Mistrovský titul získal Řek George Nikitaldis (75+76+75+60=286) před Jiřím Seifertem (291).

Mezinárodní mistryní na rány 1987 se po třech letech opět stala Amara Hudcová (322) před Ludmilou Křenkovou (328) a Helenou Janoudovou (344).

Rok 1988 byl ve znamení dvou jmen, Miroslav Brtek a Amara Hudcová. Oba se totiž stali v tomto roce dvojnásobnými mistry republiky, jak ve hře na jamky, tak na rány. Na Mezinárodním mistrovství na rány zahrál M. Brtek, po zaváhání v prvém kole (82), ve druhém kole 69 a potom vyrovnanou hrou 74 a 76 (celkem 301) získal mistrovský titul o ránu před Pavlem Fulínem. Třetí byl Jan Juhaniak (303). Pro Miroslava Brtka to bylo zopakování tohoto dvojnásobného mistrovského úspěchu po šesti letech.

Amara Hudcová obhájila titul ve hře na rány výkonem 319 ran před Ludmilou Křenkovou (327) a Martinou Dorníkovou (329).

Dorostenecký přebor 1988 přinesl úspěch dvěma dosud nejmenovaným hráčům, Romanu Chudobovi z Karlových Var a Karle Pavelčákové z Ostravy. Hrálo se v Semilech.

Seniorský mistrovský titul získal v roce 1988 poprvé čerstvý senior Jiří Kodeš z Poděbrad. V ženách získala titul Eva Balcarová ze stejného oddílu.

V roce 1989 vyšli z bojů o mistrovský titul ve hře na jamky v Karlových Varech vítězně Miroslav Němec a Lenka Klichová. Pro Miroslava Němce, používajícího putter s nápadně velkou hlavou, to byl první mistrovský titul, zatímco pro Lenku Klichovou již druhý.

Na své cestě za titulem porazil Miroslav Němec Petra Michálka z Ostravy 2/1, Jaroslava Peterku 4/2, obhájce titulu Miroslava Brtka 1/0, Jiřího Kunštu 3/2 a ve finále ostravského Lumíra Kainera 3/2.

Lenka Klichová porazila Hanu Chrástkovou 5/4, Martinu Dorníkovou 4/3 a ve finále Ludmilu Křenkovou 4/3.

Tituly mezinárodních mistrů republiky ve hře na rány tentokrát putovaly z Mariánských Lázní do ciziny. V mužích zvítězil Axel Krag z Dánska, v ženách Anette Kugelmüllerová z Německa. V mužské soutěži podal vítěz výborný výkon 74+74+68+70=286 tzn. dvě pod par. Druhý skončil Rakušan Markus Brier (297) a třetí Dán Thomas Bjorn (302). Na čtvrtém místě skončil obhájce titulu Miroslav Brtek (302) před pátým Jiřím Kunštou (303). Na šestém až devátém místě byli shodným výsledkem 304 ran Jiří Seifert, Jiří Janda, Jan Juhaniak a Dán Jan Andersen.

Vítězná Anette Kugelmüllerová zahrála 80+78+79+78=315 ran. Na druhém místě skončila Rakušanka Martina Hafner (319), třetí obhájkyně titulu Amara Hudcová (321). Ludmila Křenková se tentokrát musela spokojit se čtvrtým místem (324) před Lenkovu Klichovou (328).

Dorosteneckými přeborníky pro rok 1989 se stali Jan Račan a Hana Neubauerová ml. Seniorské tituly získali podruhé Jiří Kodeš a pošesté Helena Kropáčová.

Kromě mistrovských soutěží se v osmdesátých létech konalo již poměrně rozsáhlé množství turnajů a to na řadě hřišť. Nejčastějším místem konání těchto turnajů byla samozřejmě stále dvě západočeská hřiště. V roce 1981 se konaly v Mariánských Lázních tyto turnaje: Jarní, Pohár Vítězství, Mezinárodní Lázeňský, Pohár mládeže, Západočeský pohár, Memoriál Dr. Klementa, Memoriál Dr. Novotného, Uran Pohár, Akademik, Turnaj Golf Praha, Pohár Mariánských Lázní, Start Cup, Pohár míru, Gastronom, Železná soutěž, Soutěž SČSP, Seniorský pohár, Lázeňský stableford, Smíšené čtyřhry a Soutěž dobré vůle. Tedy 20 turnajů. Tento počet již byl pro hřiště téměř maximální a v průběhu osmdesátých let se již nezvětšoval. V roce 1988 se zde hrály Jarní, Golf Pohár, Mezinárodní lázeňský, Pohár Mar.Lázní, Velká cena Tatranu, Velká cena Startu Plzeň, Bratislavský turnaj, Uran Pohár, Akademik, Gastronom, Pohár SČSP, Turnaj Baníku Sokolov, Soutěž SČSP, Turnaj dobré vůle a Čtyřhry. Tedy 15 turnajů.

V roce 1981 se v Karlových Varech hrálo 11 turnajů a to Velikonoční, Zahájení sezóny, Velká Cena startu, Velká Cena Karlových Varů, Plumon, Karlovarský porcelán, Pohár Čs.státních lázní, Pohár ČSVD, Železná soutěž proti par, Cross-country a Ukončení sezóny. V roce 1988 jich bylo 14 a to Velikonoční turnaj, Májový turnaj, Velká Cena Karlových Varů, Velká Cena Startu, Pohár Martini, Karlovarský porcelán, Karlovarský vřídlovec, Plumon, Křišťálový pohár ČSVD, Karlovy Vary Open-mládež, Ukončení sezóna, Dobrá vůle I, Dobrá vůle II a Kros.

Dalším, nejvíce vytíženým hřištěm byly Semily. V roce 1981 se zde hrálo 12 turnajů a to Pomerančový turnaj, Velká Cena Krkonoš, Velká Cena Kolory, Velká Cena Českého Ráje, Parfémový turnaj, Pojizerský pohár, Východočeský pohár, Bozkovský vápenec, Velká Cena Železnobrodského skla, Velká Cena Pochodně, Velká Cena Semil a Ski-golf. V roce 1988 zůstal tento počet zachován vč. názvů, až na dva. Hrál se Old Driver Trophy a Kozákovský polodrahokam místo Pojizerského poháru a Ski-golfu.

Již od začátku osmdesátých let patřily k nejvytíženějším hřištím i Šilheřovice. V roce 1981 se zde hrálo 8 turnajů a to Zámecký pohár, Turnaj Moravy, Pohár Tesly, Pohár mládeže, Ostravský turnaj, Televizní pohár, Metasport a Zlatý bažant. V roce 1988 jich bylo již 14. K stávajícím přibyly Velikonoční turnaj, Slovakia mix, Start Katovice, Důl Vítězný únor, Tesla Open a Kros.

Nárůst počtu konaných turnajů v osmdesátých letech zaznamenalo hřiště v Poděbradech. V roce 1981 se zde konaly pouze dva turnaje a to Poděbradská minerálka a Pohár Bohemie. V roce 1988 již šest turnajů a to Velikonoční turnaj, Velká Cena Polabí, Poděbradská minerálka, Hendikepový turnaj, Pohár Bohemie a Velká Cena Choťánek.

Největší nárůst pořádaných turnajů zaznamenal pražský Motol. V roce 1981 se zde konaly pouze dva turnaje a to Velká Cena Motola a Výročí SČSP. V roce 1988 se zde konalo již 14 soutěží a to Soutěž Vítězství, Májový turnaj, Memoriál Dr.Klementa, Intersigma, Velká Cena Prahy, Golf pohár, Air India, Pohár Sportturistu, Turnaj TJ Kuželky, Memoriál Míly Plodka, Turnaj Čedoku, Turnaj Konstruktivy, 17. listopad a Tradiční turnaj.

V roce 1981 se na Svratce konaly dva turnaje a to Pohár Vysočiny a Veletržní Pohár. V průběhu osmdesátých let k těmto dvěma přibyl ještě turnaj Chocholáčova paleta.

Posledním hřištěm, které měl československý golf k disposici byla Líšnice. Ta v druhé polovině sedmdesátých let byla přestavěna na systém sedmi nekřižujících se jamek. Tento systém sice zvýšil bezpečnost hry, ale nutnost opakovat dvě jamky vedla k výrazným provozní potížím při větším počtu hráčů. V osmdesátých létech hřiště prožívalo těžké období své existence,vyvolané snahou státních orgánů po jeho vyčlenění pouze pro diplomatický sbor. I když tato snaha v plné míře nikdy nebyla uskutečněna a na hřiště měli přístup hráči všech oddílů golfu při ČSTV, přeci jen vedla ke snížení počtu pražských hráčů, kteří sem pravidelně zajížděli. Během osmdesátých let se zde konaly klubové turnaje Slavoje Praha s názvem Jarní a Podzimní soutěž a turnaje určené výhradně pro členy diplomatického sboru. Roku 1989 se zde uskutečnil první ročník turnaje Pohár Líšnice, kterým byla tato vynucená izolace proražena.

Proti sedmdesátým létům dále narostl počet účastníků těch nějvětších turnajů. Soutěž Vítězství v Karlových Varech dohrálo ve dnech 9.a 10.5.1980 113 hráčů a hráček. Velkou Cenu Startu v Karlových Varech 14.a 15. května 1983 hrálo rovněž 113 hráčů a hráček. Mezinárodní lázeňský turnaj v Mariánských Lázních ve dnech 27. až 29. května 1983 dohrálo 140 účastníků. Ve dnech 30.a 31. 7.1983 se hrál v Mariánských Lázních Memoriál M.Plodka, který dohrálo neuvěřitelných 173 účastníků. Tento rekord snad již nikdy nebyl překonán. Od roku 1984 se konal Memoriál M.Plodka v Praze-Motole. V roce 1987 dohrálo turnaj Karlovarský porcelán v Karlových Varech 146 účastníků.

Zvětšoval se i počet účastníků turnajů na ostatních hřištích. Ostravského turnaje 1988 v Šilheřovicích se zúčastnilo 78 hráčů a hráček, Poháru Metasportu v témže roce 79 hráčů a hráček. Turnaje Konstruktivy 1988 se v Motole zúčastnilo 58 účastníků.

Od roku 1982 pořádal slovenský oddíl Elán Bratislava každoročně velký turnaj, který zahrnoval tzv. Bratislavský turnaj jako soutěž jednotlivců a Elán Cup, což byla soutěž dvojic. Obě soutěže na sebe úzce navazovaly. Bratislavský turnaj se hrál na 2x18 jamek. Pro účast v Elán Cupu se sestavily dvojice, které odehrály 1x18 jamek formou závodní čtyřhry. Vítězem Elán Cupu se stala dvojice s nejnižším součtem výsledků obou hráčů z Bratislavského turnaje a společného výsledku z Elan Cupu.

Turnaj Elánu Bratislava se začal hrát v Šilheřovicích, kde se ho v roce 1983 zúčastnilo 72 účastníků, většinou z místního oddílu. V roce 1984 se přestěhoval na západočeská hřiště. V Mariánských Lázní se v roce 1984 poprvé hrál jako neoficielní přebor republiky dvojic.

9. 3 Oddíly a hráči

V osmdesátých létech se rozšířil jak počet golfistů, tak i počet oddílů, ve kterých byli organizováni. Výjděme z čísel udávajících počty hráčů s hendikepem. K 1.1.1981 měl Golf Mariánské Lázně 75 hráčů a hráček s hendikepem, k 1.4.1987 to bylo již 90. Golf Praha měl k 1.1.1981 45 hráčů a hráček s hendikepem, k 1.4.1987 jich měl již 103. U ostatních oddílů to bylo takto: Start Karlovy Vary 52 (72), Slovan Karlovy Vary 32 (68), Baník Sokolov 0 (11), Start Plzeň 13 (13), Tatran SZ Praha 26 (32), Slavoj Praha 9 (16), Konstruktiva Praha 17 (20), VŠ Praha 20 (15), Kuželky Praha 0 (8), Tatran Praha I 3 (3), Bohemia Poděbrady 13 (42), Kolora Semily 33 (39), Lokomotiva Brno 16 (46), NHKG Ostrava 63 (116), Tesla Třinec 5 (16), Elán Bratislava 3(27).

Z uvedeného vyplývá, že v průběhu osmdesátých let přibyly do rodiny golfistů dva nové oddíly, Kuželky Praha a Baník Sokolov. Zakladatelem oddílu golfu při TJ Kuželky Praha byl Ing. Jiří Velden. Tento oddíl, přes název, který s golfem měl pramálo společného, prokázal svoji životaschopnost a přežil až do druhé poloviny let devadesátých, kdy se jeho členové včlenili do několika golfových klubů.

Golfový oddíl při TJ Baník Sokolov vznikl ve snaze postavit golfové hřiště na rekultivovaných pozemcích po povrchové těžbě uhlí. Jeho členy byli převážně bývalí členové mariánskolázeňského golfového klubu. Oddíl existoval po celá osmdesátá léta, začátkem devadesátých let se však jeho členové ve velké většině vrátili opět do mariánskolázeňského klubu.

Počet hráčů s hendikepem se tedy mezi roky 1981 a 1987 zvýšil ze 425 na 737. Počet hráčů s nejvyšší herní úrovní se však nezvyšoval, ale spíše stagnoval. Nejlepšími hráči podle hendikepu k 1.1.1981 byli: Jiří Dvořák (-1), Jan Kunšta (-1), Pavel Fulín (-1), Jiří Kunšta (-2), Arnošt Kopta (-2), Miroslav Němec (-2), Miroslav Brtek (-2), Helmut Pszota (-2), Jiří Zavázal (-2), Jaroslav Hanek (-3), Antonín Kunšta (-4), Václav Pinkas (-4), Jan Zitterbart (-4), Josef Schneberger (-4), Karel Čechovský (-4), František Kříž (-4), Mikuláš Ordnung (-4), Jan Graca (-4), Jan Juhaniak (-4), Vladimír Mařík (-4), Jiří Novotný (-4), Jan Schovánek (-4), Jiří Kodeš (-4). Nejlepšími hráčkami podle hendikepu k 1.1.1981 byly Amara Hudcová (-4), Ludmila Křenková (-6), Vlasta Keplová (-7) a Hana Chrástková (-8).

Nejlepší hráči podle hendikepu k 1.4.1987 byli: Jan Kunšta (0), Jiří Kunšta (-1), Jiří Zavázal (-1), Miroslav Brtek (-2), Miroslav Němec (-2), Jiří Dvořák (-3), Jaroslav Peterka (-3), Jiří Kodeš (-3), Jiří Janda (-3), Lumír Kainer (-3), Antonín Kunšta (-3), Jan Zitterbart (-3), Arnošt Kopta (-3), František Kříž (-3), Pavel Fulín (-4), Jaroslav Hanek (-4), Jiří Blažek (-4), Jiří Seifert (-4), Petr Mrůzek (-4). Nejlepšími hráčkami byly Ludmila Křenková (-4), Amara Hudcová (-6), Helena Janoudová (-7), Lenka Klichová (-8) a Halina Sztwiertniová (-8).

Během osmdesátých let se i nadále uplatňoval systém tzv. křížkových turnajů jako kvalifikačních pro sestavování výkonnostního žebříčku a pro sestavování reprezentačních družstev. V roce 1980 to bylo, kromě mistrovství, 10 turnajů, v roce 1988 jen šest.

Abychom si udělali představu o herní úrovni českých golfistů v první polovině let osmdesátých, použijeme statistiku z hodnocení sezóny 1982. Ta nám zachycuje nejlepší a nejhorší výsledky v průběhu sezóny, dosažené u nejlepších hráčů z žebříčku na křížkových turnajích. V závorce za jménem je uveden počet odehraných kol.

Miroslav Brtek (23) ... 70,72,73,73,74,74, ... 82

Jan Kunšta (20)  71,73,74,74,75,75  80,80,80,81

Jiří Kunšta (18)   71,71,75  80,80,81,82,82

Jaroslav Hanek (20)  75,75,75,75  80,80,81,84

Pavel Fulín (20)  75  80,81,81,81,82,82

Jan Juhaniak (18)  72,72,74,75,75,75  83,83,85,85,89

Jiří Dvořák (22)  73,73  80,80,80,80,81,81,81,82,83,85,85

František Kříž (19)  72,75,75  80,80,80,80,80,81,82,82,84,84,84

Miroslav Němec (23)  73,74,75  81,81,81,82,83,83,84,85,85,86,87

Tomáš Moučka (14)  76  80,81,81,83,84,85,85

Tato statistika je poučná. Ukazuje, že jen první tři hráči na žebříčku dokázali v průběhu sezóny zahrát na důležitých turnajích pod par a to víceméně vyjímečně. Z hlediska špatných výsledků v této statistice obstál snad jen Miroslav Brtek.

Pro získání představy o herní úrovni v druhé polovině osmdesátých let použijeme výsledků žebříčku 1988. Žebříček byl sestaven na základě 12 nejlepších výsledků z křížkových turnajů.

Muži:

Jan Juhaniak ... Mariánské Lázně ... 71,73,75,76,76 ..... průměrná odchylka od par

  Karlovy Vary   72,75,77,78,78   

  Šilheřovice  71,74  2,66

 

Petr Mrůzek  Mariánské Lázně  71,71,74,76,77,77  

  Karlovy Vary   73,74,74,77,78,80  3,16

Miroslav Brtek  Mariánské Lázně  74,77,78,79,79,80  

  Karlovy Vary  69,74,75,75,75,76  3,91

 

Jan Kunšta  Mariánské Lázně  74,74,77,77,77,79  

  Karlovy Vary  75,76,76,78,79,79  4,75

 

Pavel Fulín  Mariánské Lázně  73,77,79,80,81,82  

  Karlovy Vary   72,74,75,76,76,77  4,83

  Jiří Janda  Mariánské Lázně  72,75,75,76,76,79  

  Karlovy Vary  78,78,81,81  

  Šilheřovice  77,77  5,08

Jiří Seifert  Mariánské Lázně  76,77,78,78,81  

  Karlovy Vary   73,75,76,77,78,79  

  Šilheřovice  79  5,25

 

Miroslav Němec  Mariánské Lázně  75,76,77,78,78,80  

  Karlovy Vary  74,75,76,77,81,82  5,41

Jiří Blažek  Mariánské Lázně  77,78,80  

  Karlovy Vary  76,77,77,77  

  Šilheřovice  74,78,78,78,79  5,41

 

Lumír Kainer  Mariánské Lázně  74,76,78,79,80  

  Karlovy Vary  76,77,78,78,79,81  

  Šilheřovice  75  5,58

 

Jiří Kunšta  Mariánské Lázně  74,77,77,77,77,79  

  Karlovy Vary  77,77,80  

  Šilheřovice  76,80,82  5,91

  Jiří Kodeš  Mariánské Lázně  74,75,77,78,82  

  Karlovy Vary  76,78,79,80,80  

  Šilheřovice  79,81  6,25

Ondřej Trupl  Mariánské Lázně  72,78,79,79,80,80  

  Karlovy Vary  76,79,79,81,81  

  Šilheřovice  77  6,41

Jiří Zavázal  Mariánské Lázně  75,78,78,80,81,82  

  Karlovy Vary  73,73,75,79,81,86  6,41

  Jan Zitterbart  Mariánské Lázně  75,76,79,80,82,85  

  Karlovy Vary  76,77,78,78,80,80  6,83

Ženy:      

 Ludmila Křenková  Mariánské Lázně  74,76,76,77,78,79  

  Karlovy Vary  77,83,83  

  Šilheřovice  77,79,83  6,50

 

Martina Dorníková  Mariánské Lázně  79,81,82,83,84  

  Karlovy Vary  76,81,84  

  Šilheřovice  80,81,81,83  9,25

 

Halina Sztwiertniová  Mariánské Lázně  73,81,82,82,85  

  Karlovy Vary  82,86,86  

  Šilheřovice  83,83,85,87  10,91

Během osmdesátých let dosáhli čeští hráči na hřištích s parem 72 několika výborných výsledků pod hranici 70. V roce 1983 zahrál Miroslav Brtek při kvalifikaci na mistrovství republiky na jamky v Karlových Varech první kolo za 68 ran. Téhož roku tento výkon 68 předvedl Jaroslav Hanek na Poháru města Mariánských Lázní v prvém kole.

V roce 1984 zahrál Miroslav Brtek opět 68 v prvním kole turnaje Start Cup v Karlových Varech. V druhém kole zahrál par a tak skončil 4 pod. Jan Zitterbart na stejném turnaji zahrál v prvním kole 69.

V roce 1985 dosáhl výsledku 68 v Mariánských Lázních Jan Kunšta a to v druhém kole turnaje Gastronom. Protože v prvním kole hrál 74 byl celkový výsledek dvě pod par. V témže roce zahrál v prvním kole Mezinárodního mistrovství republiky na rány v Mariánských Lázních Jan Juhaniak 69 a vykročil tak k získání titulu.

Na další výsledek pod 70 si musel československý golf počkat až do roku 1988, kdy v druhém kole Mezinárodního mistrovství republiky na rány v Karlových Varech zahrál Miroslav Brtek na své cestě za titulem 69.

Poslední výsledek let osmdesátých pod hranicí 70 ran dosáhl v roce 1989 Jiří Janda na turnaji Křišťálový pohár, hraném v Karlových Varech.Ve druhém kole zahrál 69 a jasně zvítězil.

9.4 Mezinárodní styky

I v osmdesátých létech musel československý golf o každý reprezentační výjezd svádět urputný boj s nadřízenými orgány. Hlavní mezinárodní akcí bylo každoročně mezinárodní mistrovství republiky na rány. Vedle toho se konalo ještě několik mezinárodních turnajů, většinou však bez mezinárodní účasti. Zahraniční reprezentační výjezdy se zaměřily na účast na mistrovstvích Evropy družstev, vyjímečně jednotlivců. Během osmdesátých let se to však podařilo jen několikrát. Kromě toho se podařilo obeslat několik národní mistrovství sousedních zemí a dalších turnajů. Jezdilo se většinou soukromými auty na náklady účastníků. Nemalé finanční prostředky, které totalitní režim věnoval řadě sportů ve snaze si dělat ve světě co nejlíbivější reklamu, golf zcela míjely.

V roce 1981 se Mezinárodního mistrovství republiky v Mariánských Lázních zúčastnilo 44 zahraničních hráčů. Největší výprava přijela ze Švédska a čítala 22 účastníků, dále z Německa 18 účastníků, 3 z Anglie, 2 z USA a jeden z Jugoslávie. Nejlepšími zahraničními hráči byli Švéd T.Baatz na čtvrtém místě, Angličan D.Ball na 9. místě a Němci Steiner a Steihardt na 12. a 13. místě. V mistrovství žen se ze zahraničních účastnic nejlépe umístila K.Steinert z NSR na 3. místě.

Mezinárodního mistrovství na rány 1982 v Karlových Varech se zúčastnilo 39 cizinců a to 17 ze Švédska, 11 z NSR, 8 z Rakouska, 2 z Velké Britanie a jeden z USA. Nejlepšími cizinci v soutěži mužů byli Christ.Griesheim z NSR na třetím místě, Magnus Ôsterlund ze Švédska na 4. místě a Max Lamberg na 5. místě. Soutěž žen vyhrála Greta Hobbs z Velké Britanie. Na třetím místě skončila Rakušanka Martina Franzová.

Mariánské Lázně přivítaly v roce 1983 na Mezinárodním mistrovství republiky na rány 65 cizinců. Již tradičně největší výpravu vyslalo Švédsko, 23 hráčů. Druhou nejpočetnější výpravou byla výprava z NSR, 19 členná. Po šesti hráčích přijelo z Rakouska a Velké Britanie, 4 z Holandska, 3 z USA a po dvou z Francie a Švýcarska. Nejlépe umístivším se cizincem byl Rakušan Prasthofer na 5. místě po výkonu 72+77+78+74=301. O ránu více měl na 8. místě Rakušan Czerny. Holanďan Scholte na 9. místě zahrál 303 a Švéd Syle na 10. místě 304 ran. Z cizinek se nejlépe umístily Hobbsová z Velké Britanie na 3. místě a Němka Schickerová na 5. místě.

Mezinárodní mistrovství republiky na rány 1984 přivítalo v Karlových Varech 60 zahraničních účastníků. Opět největší výprava čítající 27 účastníků přijela ze Švédska. Z NSR přijelo 17 účastníků, z Rakouska 8, z Holandska 3, z Jugoslávie a Finska po 2 a jeden z Francie. Mezinárodním mistrem se stal Rakušan Christian Czerny. Dalšími nejlépe umístěnými cizinci byli Švédové Roy Syle na 7. místě, Jan Falk na 11. místě a Olle Warg na 12. místě. Na 13. místě skončil Němec Stephan Gandl.

V soutěži žen skončila na třetím místě Rakušanka Daniele Rauchová před čtvrtou Němkou Sabinou Haubensackovou.

V roce 1985 přijelo na Mezinárodní mistrovství do Mariánských Lázní jen 47 zahraničních hráčů, zato však jeden až z Austrálie. Byl to Paul Galli, hráč s hcp -2. Na mistrovství skončil na pěkném šestém místě. Švédů bylo tentokrát jen 18, Němců 14 a Rakušanů 7. 4 hráči přijeli z Jugoslávie a 3 z Lucemburska. Nejúspěšnějším cizincem se stal opět Christian Czerny z Rakouska, tentokrát na 3. místě.

Zato v soutěži žen cizinky silně zamíchaly pořadím. Z našich hráček si s nimi poradila jen L.Křenková, která mistrovství vyhrála. Za ní však byly na dalších pěti místech samé cizinky. Druhá skončila Němka Patsi Peter, třetí Rakušanka Martina Franz, čtvrtá Němka Kat.von Griesheim, pátá její krajanka Aneta Rittershaus a šestá Rakušanka Daniela Rauch. Teprve na sedmém místě skončila další domácí hráčka Halina Sztwiertniová.

Do Karlových Varů přijelo v roce 1986 na Mezinárodní mistrovství republiky rekordních 69 zahraničních hráčů. Nejvíce bylo opět Švédů, 33. Z Německa přijelo 17 účastníků, z Rakouska 9, z Řecka a Jugoslávie po 3, z USA 2 a z Velké Britanie jeden. Spíše kuriozitou byla účast jednoho hráče z Brazilie. Byl jím Atan Barbosa, vykazující se hcp.-6. V soutěži však o svých herních kvalitách příliš nepřesvědčil, po výkonech 102 a 96 skončil na 131. místě. Zato Švéd Goran Runfelt s hcp 0 sice špatně začal, ale v průběhu soutěže vše dohonil. Ve třetím kole zahrál nejlepší výsledek soutěže, 69. Nakonec celkovým výsledkem 302 ran mistrovství vyhrál. Na druhém místě skončil Jugoslávec Daniel Kraljič 303. V první desítce byli ještě Thomas Gögele z NSR, Ian Falk ze Švédska a Christian Czerny z Rakouska.

V soutěži žen tentokrát nedominovaly cizinky jako v roce předešlém. V první desítce se sice umístily tři Němky, ale nejlepší Bettina Bensingerová až na 4. místě, a další dvě Susanne Winter a Brigid Echter na 9.a 10. místě.

V roce 1987 přijelo do Mariánských Lázní na Mezinárodní mistrovství 49 zahraničních účastníků. 19 ze Švédska, 12 z NSR, 5 z Rakouska, po třech z Řecka, Jugoslávie a Brazilie, po jednom ze Švýcarska, Velké Britanie, Holandska a Kanady. Vítězem mistrovství se stal Řek Nikitaldis. Na třetím a čtvrtém místě se umístili Hübner a Stamm z Německa, na devátém Švýcar Volanthen. Na opačném konci výsledkové listiny však tentokrát byli téměř výhradně samí cizinci. Z 33 posledních míst patřilo pouze šest našim hráčům.

Soutěží žen tentokrát mezinárodní konkurence příliš neotřásla. Do finále se probojovala jediná zahraniční účastnice, kterou byla Švédka Hermanssonová na 4. místě.

Na Mistrovství 1988 přijelo do Karlových Varů 52 zahraničních účastníků. Nejpočetnější skupina 17 hráčů přijela tentokrát z Německa. Ze Švédska přijelo 11 hráčů, 6 z Rakouska, 5 z Řecka, 4 z Jugoslávie, po třech z Dánska a Brazilie, po jednom ze Švýcarska, Holandska, a Austrálie. Nejkvalitnější skupina přijela z Řecka, v první desítce skončili tři. Stefano Wafiadis na čtvrtém, George Nikitaidis na sedmém a George Wafiadis na desátém místě. Jugoslávec Dano Kraljič obsadil šesté místo a Švýcar Michele Allidi deváté. Nejlepší Rakušan Heinz Müller skončil na 18. místě, nejlepší Němec Boris Gattineu na dvacátém. Švédsko tentokrát vyslalo slabší garnituru. Do finále se neprobojoval žádný. Zato mezi deseti nejhoršími účastníky mistrovství byli dva Švédové, čtyři Němci, dva Dánové a jeden Jugoslávec.

I v soutěži žen se projevila kvalita řeckého týmu. Na čtvrtém místě skončila Řekyně Cgrisi Wafiadis, na dvanáctém její krajanka Angela Moutafi. To byla celá zahraniční konkurence.

Poslední mistrovství osmdesátých let, které se v roce 1989 hrálo v Mariánských Lázních, proběhlo za účasti 65 zahraničních hráčů a hráček. Největší výprava v počtu 27 přijela z Německa. Ze Švédska přijelo 12 hráčů, z Rakouska 9, z Jugoslávie 5, z Dánska, Skotska a Brazilie po třech, z Holandska, Francie a USA po jednom. I kvalita byla vysoká. V soutěži mužů se umístili hned na prvních třech místech, v soutěži žen na prvních dvou. Mistrem se stal Dán Alex Krag po výborném výkonu 74+74+68+70=286, druhý skončil Rakušan Markus Brier (297), třetí Dán Thomas Björn (302). V první desítce byli ještě Dán Jan Andersen na devátém a Němec Jürgen Lauber na desátém místě.

V soutěži žen zvítězila Němka Anette Kugelmüllerová před Rakušankou Martinou Hafnerovou. V první desítce byla ještě Rakušanka Natascha Finková.

Zahraniční výjezdy v osmdesátých létech, obdobně jako v létech sedmdesátých, byly spíše vyjímkou než pravidlem. Bohužel naše informace o nich nejsou kompletní. Zřejmě prvním mezinárodním výjezdem v těchto létech byla účast československých hráčů na turnaji Fiat Trophy v roce 1980. Výpravu tvořili Jan a Jiří Kunštovi, Amara Robětínová a Vlasta Keplová. Kapitánem byl Ivo Rais.

V roce 1981 se zúčastnili naši hráči Mezinárodního mistrovství Rakouska v Seefeldu. Výpravu tvořili Jiří Kunšta, Jiří Dvořák, Miroslav Brtek, Arnošt Kopta, Pavel Fulín a Ludmila Křenková. O rok později se téhož mistrovství ve Vídni zúčastnili hráči Jiří a Jan Kunštovi, Jiří Dvořák, Jaroslav Hanek, Pavel Fulín a Amara Robětínová.

V roce 1983 se mistrovství Rakouska hrálo v Murhofu. Na tomto mistrovství hráli Jaroslav Hanek, Miroslav Brtek, František Kříž, Miroslav Němec, Jan Juhaniak a Pavel Fulín. Kapitánem byl Ivo Rais.

Další mezinárodní akcí za účasti československých hráčů bylo Mezinárodním mistrovství Švédska v Göteborgu v roce 1984. Výpravu tvořili Jan Kunšta, Jaroslav Hanek, Miroslav Brtek, Amara Robětínová a Lenka Klichová.

V roce 1985 byly tyto mezinárodní výjezdy. Nejprve se reprezentační družstvo zúčastnilo mistrovství Rakouska, kde zazářil Jiří Zavázal. Mistrovství již tradičně vyhráli Taiwanci. Jak psaly rakouské noviny prvním "nečíňanem" za nimi byl na 4. místě J.Zavázal.

Dále se reprezentační družstvo zúčastnilo Mezinárodního mistrovství Švédska a to v sestavě Jiří Dvořák, Miroslav Brtek, Miroslav Němec a Jiří Zavázal.

V témže roce došlo k první účasti národní reprezentace na mistrovství Evropy družstev v těchto létech. Do švédského Halmstadu odjelo reprezentační družstvo ve složení Jiří Dvořák, Jan Kunšta, Jiří Kunšta, Miroslav Brtek, Miroslav Němec a Jan Juhaniak. Vedoucím výpravy byl Hanuš Goldscheider.

V roce 1985 se zúčastnilo československé družstvo turnaje Octangulaire v Portugalsku. Tento turnaj, určený pro mládež do 18 let, se poprvé hrál v roce 1983 ve Švýcarsku, ještě bez naší účasti. Naše družstvo skončilo na 6. místě za Rakouskem, Řeckem, Holandskem, Belgií a Švýcarskem a před Portugalskem a Lucemburskem. To byl z hlediska našeho výkonnostního postavení v Evropě nesporný úspěch. Tento úspěch jsme bohužel nezopakovali v roce 1987 v Belgii, kde jsme skončili na posledním místě za Belgií, Portugalskem, Švýcarskem, Holandskem, Lucemburskem a Řeckem. V roce 1989 se konal Octangulaire v Mariánských Lázních. Turnaje se zúčastnily týmy Belgie, Lucemburska, Řecka, Rakouska, Portugalska, Švýcarska, Holandska a Československa.

V roce 1986 se československé družstvo zúčastnilo Mistrovství Rakouska, které se v květnu hrálo na hřišti v Murhofu, kde se mělo konat mistrovství Evropy mužů v následujícím roce. Byla to již desátá účast našeho týmu na tomto mistrovství v poválečné historii vzájemných styků. Mezinárodní konkurence byla velmi silná, Rakušané pozvali celé reprezentační družstvo ze Skotska, dále přijeli výborní hráči z Holandska, Švýcarska a Německa. Tradičně přijeli i hráči z Taiwanu. Nominaci československého družstva podle aktuální formy nebylo možné provést, protože cestovní formality trvaly 2 měsíce. Družstvo tvořili Jan Kunšta, Jiří Kunšta, Jan Juhaniak, Jiří Zavázal, Jiří Dvořák, Jan Zitterbart, Miroslav Brtek a jediná žena Ludmila Křenková. Na tomto mistrovství zazářila Ludmila Křenková, když v těžké konkurenci obsadila 5. místo (307). Před ní byly pouze tři Taiwanky na 1., 3. a 4. místě a Němka Kochová na 2. místě. Za vítězkou Wen-lin Li zaostala Křenková o 7 ran, na čtvrtou Wel-fing Yeh jí chyběly 2 rány. Všechny Rakušanky a celá další mezinárodní konkurence byla až za ní. Naši muži již tak dobře nedopadli. Nejlépe se umístili Jan Kunšta na 18. místě (303), Jan Juhaniak na 23. místě (308) a Jiří Kunšta na 43. místě (316). Ostatní neprošli cutem. Rakouské mistrovství vyhrál Skot David Carric výkonem 289 ran před Taiwancem Linem až po rozehrávce.

V roce 1986 se výprava českých hráčů ve složení Jiří Dvořák, Miroslav Brtek, Miroslav Němec a Jiří Zavázal zúčastnila Mezinárodního mistrovství Švédska v Kalmaru. Naši hráči se bohužel neprobojovali do finále a zústali daleko za svými domácími výkony. M.Brtek zahrál 84+80, J.Zavázal 80+86, M.Němec 82+83 a J.Dvořák 87+80.

Na pozvání Rakouského golfového svazu se v roce 1987 zúčastnilo družstvo mužů mistrovství Evropy v rakouském Murhofu. Členy družstva byli Jiří a Jan Kunštové, Jiří Zavázal, Jan Juhaniak, Miroslav Brtek a Jiří Kodeš. V kvalifikaci naše družstvo skončilo na předposledním místě o dvě rány za družstvy Finska a Portugalska a o 88 ran před Jugoslávií. Nejlépe v kvalifikaci zahrál Jan Juhaniak (77+77=154) a umístil se na 77. místě. Umístění a výsledky ostatních našich hráčů byly: 81.místo Jiří Zavázal (79+76=155), 89.místo Jiří Kodeš (76+81=157), 92.místo Jan Kunšta (76+82=158), 95.místo Jiří Kunšta (80+79=159) a 105. místo Miroslav Brtek (83+81=164). Nejlepším hráčem kvalifikace byl Jeremy Ronisson z Anglie (69+69=138), na 9. místě se umístil Portugalec Daniel Silva (72+71=143) a na 10. místě Skot Colin Montgomerie ( 73+70=143).

V prvním kole třetí skupiny na jamky se naše družstvo utkalo s Portugalskem. Naši hráči podali kvalitní výkon a po vítězstvích ve čtyřhrách (bratři Kunštové a Juhaniak se Zavázalem) přidali další vítězství i Jiří Kodeš a Jan Juhaniak ve dvohrách. Jan Juhaniak přitom porazil tabulkově nejlepšího hráče celého startovního pole Daniela Silvu (hcp +3) a to na 19. jamce. Druhý den proti Finsku zvítězili ve dvouhrách pouze Jan a Jiří Kunštové. Družstvo Československa tak obsadilo ve třetí skupině druhé místo za Finskem a před Portugalskem a Jugoslávií.

Kromě toho se v roce 1987 zúčastnili reprezentanti Československa Mezinárodního mistrovství Německa v Hamburgu. Výpravu tvrořili Jan Juhaniak, Jiří Zavázal a Miroslav Němec. Celou soutěží prošli Jan Juhaniak a Jiří Zavázal, Miroslav Němec neprošel cutem. Na tomto mistrovství hrál za GC Hanau další Čech, Alexandr Čejka. Jeho výkon byl 76+73+76+79=304.

V roce 1987 se naši hráči ještě zúčastnili Mezinárodního mistrovství Rakouska mužů a žen, Mezinárodního mistrovství Rakouska družstev, žákovského turnaje Topolino Trophy v Itálii a Miroslav Němec i Mezinárodního mistrovství Itálie.

Významnou událostí roku 1987 byl zájezd seniorů na mezinárodní turnaj do Broadmooru ve Spojených Státech. Družstvo tvořili Bohumil Landa, Václav Pinkas, Karel Lederer a Jan Cieslar.

V roce 1988 došlo zřejmě k historicky prvnímu startu československého družstva na Mistrovství světa družstev. Mistrovství se tentokrát konalo ve Švédsku. Výpravu tvořili hráči Jiří Zavázal, Petr Mrůzek, Miroslav Němec a Miroslav Brtek. Organizaci zajišťoval Hanuš Goldscheider. Hráči, ač nominováni Československým svazem golfu podle náročných výkonnostních kriterií, zájezd absolvovali na vlastní náklady.

V roce 1988 se mistrovství Evropy jednotlivců v Hamburgu zúčastnili Petr Mrůzek a Jiří Zavázal.

Tím výčet mezinárodních styků golfistů v osmdesátých létech končí. Bylo jich pramálo a zdaleka neodpovídaly potřebám výkonnostního rozvoje golfu v Československu. V podmínkách totalitního "přidělování" zahraničních styků trpěl golf i tím, že se o tento příděl dělil s dráhovým golfem, se kterým administrativně sdílel společný svaz.

9.5 Bilance let osmdesátých

V jakém stavu vstupoval českoskovenský golf do osmdesátých let? Členská základna včetně žactva, dorostu a juniorů čítala 966 golfistů, soustředěných do 13 oddílů a dvou tělovýchovných jednot. Z toho jeden oddíl byl na Slovensku. Pro doplnění uvádíme, že členská základna dráhového golfu, který byl k ČSG přičleněn, činila 435 členů, soustředěných do 20 oddílů.

Znormovaných hřišť bylo v roce 1980 šest, Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Šilheřovice, Semily, Svratka a Poděbrady. Ve statistice vykazoval ČSG 55 trenérů a 28 rozhodčích.

Na konci osmdesátých let byli českoslovenští golfisté soutředěni v 16 oddílech a dvou tělovýchovných jednotách. Byly to TJ Golf Praha s 242 členy, TJ Golf Mariánské Lázně (204 členů), NHKG Ostrava (199), Slovan Karlovy Vary (115), Start Karlovy Vary (95), Lokomotiva Brno (79), Slavoj Praha (62), Kolora Semily (60), Bohemia Poděbrady (53), Tatran Praha (40), Konstruktiva Praha (33), Tesla Třinec (33), Slávia VŠ Praha (29), Baník Sokolov (28), Start Plzeň (15), Kuželky Praha (15), Důl Vítězného února (7) a jediný slovenský klub Elán Bratislava (62). Celkem tedy 1371 golfistů.

Vrcholným orgánem golfu byl i v osmdesátých létech Československý svaz golfu. V jeho struktuře došlo již v průběhu sedmdesátých let k organizační změně proti období jeho založení. Z výboru svazu se vyčlenil menší orgán s názvem předsednictvo výboru svazu. Předsednictvo byl užší orgán, který operativně řídil svaz, zatímco výbor svazu se scházel jen několikrát do roka.

Předsednictvo výboru Československého svazu golfu vstupovalo do osmdesátých let prakticky ve stejném složení v jakém pracovalo ve druhé polovině let sedmdesátých. Předsedou byl doc.Ing. Ivan Rais, místopředsedou a předsedou politicko-výchovné komise MUDr. Karel Horáček, předsedou hospodářské komise Jaroslav Fulín, předsedou organizační komise Hanuš Goldscheider, předsedou technicko-metodické komise Jiří Kunšta a předsedou STK Ing. Milan Moučka. Členem předsednictva byli ještě Ing. Jiří Havelka a za dráhový golf Richard Bokr a Petr Prchal.

Dalšími členy výboru ČSG, mimo předsednictvo, byli počátkem osmdesátých let MUDr. Ivo Balcar, Jiří Dvořák, Jaroslav Hanek, Ing. Miroslav Kaličiak, Josef Kapr, Ing. Květoslav Kaprál, Ludmila Křenková, Jan Kunšta, Ing. Václav Kulich, Miroslav Zach a za dráhový golf Josef Niedecki a Igor Palovič. Kandidáty na členy výboru byli Josef Bachtík, MUDr. Tomáš Kadeřábek, František Lébl, Ing. Bohumil Puchýř, Jan Schovánek a za dráhový golf Ing. Klaus Horák a Vlastimil Krejčí.

Kontrolní a revizní komise ČSG měla složení PhMr. Josef Punčochář, předseda, Ing. Zdeněk Šulc a za dráhový golf Miroslav Lisa. Kandidáty na členství v KRK byli Oldřich Nitra, JUDr. Vladislav Průcha, JUDr. František Krčma a Marie Koptová.

Volby na IV. celostátní konferenci svazu 8. října 1983 v Praze přinesly drobné změny. Počet členů jak předsednictva, tak výboru se poněkud snížil. Z předsednictva odešli Ing. Jiří Havelka a Petr Prchal. Ve výboru byli Jaroslav Hanek, Ludmila Křenková, František Lébl, Ing. Juraj Lupsina, MUDr. Blanka Malá, Oldřich Nitra, JUDr. Vladislav Průcha, Miroslav Zach a za dráhový golf Ing. Otakar Daniel. Kandidátem na funkci ve výboru byl Jan Kunšta.

Předsedou kontrolní a revizní komise byl i nadále PhMr. Josef Punčochář, jejími členy Josef Kapr a za dráhový golf Petr Prchal.

V roce 1987 došlo ke změně ve funkci předsedy sportovně-technické komise. Dosavadní předseda Ing. Milan Moučka odjel na celý rok 1987 služebně mimo republiku a funkce předsedy STK svazu se ujal nejdříve Ing. Václav Janoušek a později Ing.Bohumír Polášek.

Od 1.dubna 1987 byl zaveden nový hendikepový řád, založený na principu přijatém Radou národních golfových svazů CONGU. Za základ byl vzat německý systém. Největší změnou bylo uplatnění hendikepové karty jako dokladu pro účast na soutěžích. Podmínkou pro účast na soutěži bylo odevzdání hendikepové karty před startem.

V listopadu 1987 se připravovala V. celostátní konference svazu golfu , na které se měly volit nové svazové orgány. To, že Československý svaz golfu zastřešoval dva sporty, klasický golf a dráhový golf, se tentokrát silně promítlo do návrhu na složení řídících orgánů svazu. Konference, se mělo zúčastnit 25 delegátů z oddílů klasického golfu a 20 delegátů z oddílů dráhového golfu. Novými orgány svazu měly být plénum výboru svazu (17 členů, z toho 10 z klasického golfu a 7 z dráhového golfu), předsednictvo výboru (7 členů, z toho 4 z klasického golfu a 3 z dráhového golfu) a kontrolní a revizní komise (5 členů, z toho 3 členové z klasického golfu a 2 z dráhového golfu). Vzhledem k tomu, že se tyto orgány měly scházet v poměrně dlouhých časových intervalech (výbor cca 2x ročně, předsednictvo 4x ročně) byly ustaveny jako orgány operativního řízení dvě komise a to komise golfu a komise dráhového golfu. Ty se měly scházet každý měsíc a podle potřeby měly tvořit další odborné subkomise. Komise pro klasický golf měla být sedmičlenná.

Abecedně seřazený návrh na členy nového výboru za klasický golf byl: Ing. Bauer (Tesla Oldřichovice), J.Fuchs (Tatran Praha), J. Hanek (Start Karlovy Vary), Ing. V. Janoušek (Start Plzeň), L.Křenková (Tatran Praha), Dr. Z. Kořínek (Golf Praha), Ing. V. Kulich (NHKG Ostrava),Jiří Kunšta (Golf Mariánské Lázně), Ing. J.Lupsina (Elán Bratislava), pí Mrázková (NHKG Ostrava), M.Němec ml. (VŠ Praha), Ing. B. Polášek (NHKG Ostrava), Ing.B.Puchýř (Lokomotiva Brno), PhMr. J. Punčochář (Bohemia Poděbrady), doc.Ing. I. Rais (VŠ Praha), O.Raisl (Slovan Karlovy Vary), Ing. F.Synek (Golf Praha), Ing. Z. Trupl (Konstruktiva Praha) a Dr.M.Veselý (VŠ Praha). Mezi kandidáty chyběli dlouholetý místopředseda ČSG MUDr. Karel Horáček, který v únoru 1988 zemřel a dlouholetý mezinárodní tajemník a předseda organizační komise Hanuš Goldscheider, se kterým se však počítalo pro komisi golfu. Chyběli i další dlouholetí funkcionáři, předseda STK Milan Moučka a hospodář Jaroslav Fulín.

Do komise klasického golfu byli navrhování Ivan Rais, Oldřich Raisl, Jiří Kunšta, Hanuš Goldscheider, Bohumír Polášek, Miroslav Němec a Václav Janoušek.

Celostátní konference byla svolána na 12. června 1988 do pražského kulturního domu Mars. Informace v jakém složení byly orgány svazu v roce 1988 skutečně zvoleny nám bohužel chybí. Víme však, že předsedou svazu byl opět zvolen doc.Ing. Ivan Rais. Komise golfu, která po volbě výboru byla ustavena, se 30. července 1988 sešla v Mariánských Lázních na své mimořádné schůzi. Na této schůzi mj. doporučila vrcholnému orgánu utvořit disciplinární komisi ve složení Jiří Kunšta, Václav Janoušek, Juraj Lupsina a Milan Veselý. Další schůze komise golfu se konala 20. srpna 1988 v Karlových Varech.

Po celá osmdesátá léta vycházel informační zpravodaj Československého svazu golfu pod názvem Československý golf. Redaktorem tohoto zpravodaje byl ještě zhruba do konce roku 1982 Dr. František Krčma, pak tuto funkci převzal Dr. Richard Salzmann.

Blížil se však rychle konec let osmdesátých a současně i konec období totality, která se negativně podepsala nejen na golfu.

Slovo na závěr

Tak jsme doputovali českou golfovou historií ke golfové současnosti. Toto putování nám mělo ukázat, že golf má v českých zemích hluboké kořeny. Za současnost považujeme nové společenské klima, které nastalo po 17. listopadu 1989. Po padesáti letech omezování se golf konečně může rozvíjet svobodně jako jiné sporty. Velmi rychle se to projevilo na růstu počtu hráčů i hřišť. Během devadesátých let se počet golfistů téměž zdesetinásobil.

Začátkem devadesátých let se u nás konalo mistrovství Evropy družstev mužů a záhy i několik profesionálních turnajů, které na naše hřiště přivedly nejlepší světové hráče. Začaly pravidelně vycházet golfové časopisy, které průběžně informují o všem, co se v našem sportu děje. Golf začal pronikat i na obrazovky televizorů. Nejen, že přestal být sportem na okraji společnosti, ale naopak, začal být ve středu zájmu její nejúspěšnější části.

To vše je velmi pozitivní a naplňuje to radostí všechny, kteří golf mají rádi. Je však třeba dbát na to, aby tento příval zájmu, který bezpochyby je i důsledkem společenské módy, nezpůsobil snížení kvality golfového prostředí, která v českých zemích byla vždy vysoká. Zachováme-li tuto kvalitu, která spočívá především v respektování pravidel a tradic golfu, pak se nemusíme strachovat ani o dodržování golfové etikety na našich hřištích, ani o přátelskou atmosféru v našich klubech. Dodržováním zásad fair play, bez nich golf není golfem, pečujme o naši golfovou současnost, aby se jednou stala golfovou historií, na kterou se bude dobře vzpomínat.

                                                ©ing. Prokop Sedlák 2001

Fotky zaslané Jiřím Davidem z Jižní Afriky, na kterých jsou trofej a diplomy, které dostal při turnajích v letech padesátých, než emigroval.

   Soutěž "A Stiky" Karlovy Vary 27. 7. 1954

Diplom - stroke play ML 1959

 Diplom - match play KV 1959

TOPlist