Text co napsal bracha Vít Lucce Gaudlové

Text co napsal bracha Vít  Lucce Gaudlové, která z toho čerpala pro článek o Tomášovi Hradeckému do prosincového časopisu Gof Digest 12/2011

Dobrý den paní Gaudlová,

víte vzpomínek na mládí na golfu je opravdu tolik, že vybrat některé je těžké. Společně jsme s babičkou a maminkou trávili prázdniny v Mariánských Lázních na golfu. Byla to krásná doba. Dělali jsme alotria buď na golfu nebo jeho okolí společně s vrstevníky, kde vznikla mnohá přátelství trvající dodnes. Šli jsme hrát golf, po cestě se na pětce vykoupali, na sedmičce si sedli k potoku a jen tak si pouštěli lodičky, stavěli přehrady. Bavilo nás chodit na hřiště i brzo ráno, třeba i v šest hodin, kdy jsme ani nikoho nepotkat nemohli a jediné, co prozradilo, že jste tudy šli, byly naše stopy v raní rose. Například na čtrnáctce je green schován za stromy. Zahráli jsme tedy přes ně a na greenu byl jen jeden míček. Hledali jsme druhý a ne a ne ho najít. Když jsme zjišťovali nějaké stopy na rose, zahlédli jsme, jak míček dopadl a krásně se dokutálel přímo do jamky. Mnohdy se šlo hrát večer, v zapadajícím slunci je všechno krásnější, dlouhé stíny, ticho, klid. Příroda kolem hřiště, cvrkání kobylek, na to se nadá zapomenout. Tomášovi bohužel jeho nemoc nedovolila hrát v takovém rozsahu, jak by si přál. I přesto, při jakékoliv příležitosti popadl hůl a hrál. Málokdo by s ním držel krok a urputnost se prát s tímto sportem byla obdivuhodná. Nemohl sice hrát golfové turnaje, ale chodil jako caddie nejprve s maminkou, poté se mnou.

Pomáhal nezištně starším hráčům, pro které bylo obtížné vozit bag. Takovým byl i Goldi (Honza Goldscheider), který si ho oblíbil a nazýval ho osobním caddie. Pokud došel osmnáctku, neváhal a šel ještě pomoci dalším. Jen tak co si vzpomínám mu někdo řekl. Tome, na jedenáctce je Kamila (Matolínová), která byla těžce nemocná, a on bez reptání šel. Stávalo se, že nachodil i více jak dvě osmnáctky. To porazí i zdravé ... Chodil s vámi, poradil, uklidnil, protože golf je i o hlavě. I malá pomoc, je pomoc. Teď ho všichni znají s foťákem na krku. Opět pomáhá alespoň s propagací golfu. Fotky poskytuje zdarma všem, kdo si o ně řekne. Pokud přijdete k němu domů, máte pocit, že jste v klubovně. Všude na zdech jsou fotky známých i neznámých golfistů a kolem mnoho golfových relikvií. Rozčiluje ho nečinnost okolo klánovického golfu. Žije tu od mládí, matka tu začínala hrát. Dvacet let se tu mluví o jeho obnovení a stále se nic neděje. Klubovna tu stojí, krásná, zrekonstruovaná, ale pokud si nemůžete jít zahrát, je to všechno kničenu. Tomáš se prostě stal patriotem, uvidíte na každé velké akci a pokud ho uvidíte s aparátem u oka, usmějte se, protože nevíte, kde bude vaše fotka otištěna.

TOPlist