Golf v Klánovicích 

Christoph Maistr v Klánovicích na golfu 28. 8. 2010, který mě vzal z Hostivařského golfu kde jsme se seznámili při Hickory Match 

Tyto fotografie jamek celé 18náctky v Klánovicích jsem dostal dne 8. 4. 2011 e-mailem od přítele Christopha Maistra  Zde 

Znáte Klánovice???

 Dnes je to jedna z časti hlavního města Prahy dříve letovisko vzdálené 20 km od středu města. Tato obec ležící z časti v lese a z časti v polích byla letoviskem většinou pražských živnostníků, drobných podnikatelů. Ing. arch. Utěšil, též jeden z letních hostu vybudoval areál zvaný "lázně". Byl to krásný 25 m bazén s kašnami tanečním parketem, tanečním sálem, malým tanečním sálem restaurací, kuželníkem, tenisovím hřištěm, parkovistěm s altánem pro řidiče. Altánek na tenise i pro řidiče byl vybaven vším komfortem jakož i kabiny a sprchy pro koupající. Bylo to na tehdejší dobu velkolepé, ale pouze společenské. Mimo to byl v Klánovicích i sportovní život a to nejen v Law tenis klubu Klánovice, ale i golf club Praha. Tento sport se dostal do Klánovic tak, že GCP měl hřiště v Motole odkud asi po deseti letech od svého - založení byl vyhoštěn zrušen nájem. Představitele klubu hledali dlouho až našli lesy v Klánovicích. Baron Lichtestein daroval cca 90 hektaru lesa, baron Ringhoffer - náruživí golfista z Velkých Popovic se postaral o strojní park a paní Havránková nadšená golfistka vlídná osoba a značně majetná sehnala další mecenáše ( dnešní sponzory), mezi nimi byl Jan Masaryk a už se začalo pracovat a budovat. V roce 1937 byla postavená klubovna, stará dřevěná klubovna byla převezená  z Motola. Obě budovy stojí na hřišti do dnešního dne.

Ale hřiště je značně zdevastované. Devastaci způsobil totalitní režim nejen tím, že zakázal v Klánovicích golf hrát, ale i tím ze povolil bytovky a veškerá kanalizace byla svedená do potůčku který vedl do lesa a do areálu golfového hřiště. Co se stalo? Plno smradu, některé časti jsou jako plovoucí ostrovy se stromy, které odcházejí. Tato část lesa je chráněnou oblasti pro výskyt vzácných druhů rostlin i ptáku a jiných zvířat. Je velmi smutné když se stále nacházejí lidé, kteří pro svůj vlastní prospěch jsou ochotní se snížit a dělat rázné kejkle mejkle, staví se jinak do oči a jinak jednají a prodloužili tak o plné 3 roky golfistům vrátit golfové hřiště v Klánovicích nejen do původního stavu a dát Klánovicím zastaralou popularitu v Evropě a pomoct nemalou část vstupu naší malé české zemi do Evropy. Klánovické hřiště bylo sice neúplné pro světové mistrovské parametry - pro válku nemohlo být dokončeno. Bylo vybudováno 9 jamek a dalších  9 jamek se začalo dodělávat. Za války byla část hřiště a to 6 jamek perfektně udržováno. Po válce druhých 9 jamek nemohlo být dokončeno pro totalitu. Na třech jamkách nebilo možno hrát protože byly v blízkosti klubovny , kterou zabrali němci a jamky využívali jako parkoviště pro auta. Bylo výhodné protože bylo skryto v lese, ale stejně si je pak ke konci války " hloubkaři" vyhlédli a ostřelovali.

Proto svou perfektní úpravu a scenerii bylo toto hřiště považováno za nejhezčí ve střední Evropě. Greeny " jamkoviště" byli bez plevele a tráva byla jak jemní perský koberec. Každá jamka měla své vlastní zavlažování - ne automatické jako je to dnes. Ráno správce golfového hřiště pan Truhlář, který měl všechny jamky jako svou zahrádku nebo alpínkář svou alpínku.

Vzal dlouhou bambusovou tyč a vybičoval rosu z trávníku, toto bylo prospěšné nejen trávníčku, ale i hráčům protože rosa nebrzdila míče. Bičováním odstranil i hromádky hlíny, kterou dovedou žížaly jedinečně vystrkat na povrch a tvoří tak další zábranu golfistovy, aby se co nejistěji a nejméně ranami dostal do jamky. Fairwaye byly dosti úzké mezi stromy jak listnatými tak jehličnatými.

Golfistům se často stává, že pří hře se dostanou vlevo nebo vpravo mimo fairway a jejich míč pak leží na vedlejší " jamce". To se v Klánovicích nemohlo stát, aby snadno odehrál zpět na jamku kde hraje. Prostě byl v lese. Když byl podzim a i vlastně na jaře a v letě ležel míč v listnatém lese to nebylo jednoduché jej nalézt. Jedna kouzelná jamka č. 4 se hrála asi ze čtyř metrového valu. Muži hráli u trati která vede z Masarykova nádraží do Kolína přes velkou reservaci vody " rybníček" uprostřed vřesoviště. Ženy měli před sebou rovněž vřesoviště a kousek louky než se dostaly na fairway tj. na ostříhanou zelenou plochu. Na jaře louka byla rozkvetlá a plná bylých kopretin a když byla rána krátká, nebylo bílý míček snadné v té záplavě běloby nalézt. Na podzim pak bylo krásně hrát přes krásné růžové fialové vřesoviště na sytě zelený trávník. A jamka č 5 tam měli muži ze svého odpaliště přímo uprostřed velkou břízu, skoro každý se dostal míčkem do větví a tento neslavně skončil ve vysoké trávě, vřesovišti. Kdo měl štěstí tomu míček proletěl. Bilo mnoho stížnosti na tu krásnou břízu a když se na schůzi výboru začalo hlasovat o tom, že by bylo lepší jí pokácet a všechny byli proti. Další jamkou byla sedmička. Tam měli ženy před sebou něco jako hluboký bunkr kde sice byl písek a v něm se dařilo borovičkám. Tyto sice nebyly husté, ale značně nepříjemné. Byla to jamka dosti dlouhá na pět ran a asi uprostřed na pravé straně byl malý mělký bunkr a před nim ještě navíc takový lalok velkých vzrostlých borovic - taky úsek kdy se hráč sec svojí ranou dostal vpravo místo doprostřed fairwaye. Osmička byla krátká na tři rány a byla sympatická. Pak se přecházelo přes lávku - přes Klánovický " Botič"ještě navíc doplněný setleným listím na devítku. Tento " Botič" byl výborem překřtěn na " Carola River" protože Karla Nováková ( moje babička ), která sice nehrála, ale fandila a chtěla přecházejícím golfistům rychle uvolnit lávku, šlápla vedle a už tam byla. Pomalu tím měkkým smrdutým materiálem klesala ke dnu, hezky v leže. Její žlutá sukně a bílá blůza nebylo nic proti tomu jak měla mezi prsty onen materiál a hlavně ty její lokýnky jak naplněné trubičky. Na devítce na fairway to celé "čvachtalo".

Klánovice totiž měli vždy dostatek vody ve studních. Dokonce na jaře bývaly sklepy většiny vilek celé pod vodou. Studny měli jíž v 4-5 metrech vody skoro rovně s povrchem země a byly nevyčerpatelné. Takže na devítce se každý hráč se svlažil nožky.

Obešla se klubovna a šlo se znovu na první jamku kde v lesním tunelu od odpaliště nebyla taky pro nerovné hráče se dostat na výhled protože byla do pravého úhlu a kdo nebyl dost dlouhý tak měl možnost riskovat ránu mezi nějakou tou uličkou mezi vysokými silnými borovicemi a nebo mít jednu ránu na víc.

Dvojka krátká úzká v lesním tunelu a kolem greenu byly samé vzrostlé borovice. Kdo byl první ránou na geenu měl požitek z krásné hry a kdo byl mimo měl nějaké golfové starosti navíc. Pro dnešní dobu neuvěřitelná věc.

Dámská šatna a v ní ani jedna skřínka nezamčená uprostřed místnosti byl stůl s ubrusem a vázičkou s květinami z louky nebo lesa a dosti velká skleněná miska a do misky si každá žena odložila prstýnky, řetízky, hodinky, náramky, a podobné věci a večer to tam našla a když zapomněla tak to našla i po týdnu když přijela na nějakou tu soutěž. Z klubovny dovezené z Motola byl upraven " caddie - house " to je klubovna pro caddie - nosiče holí. Tito hoši měli své stalé hráče nebo byly přidělováni caddemastrem který měl všechny caddie na starosti a i je vyplácel lístky které každý hráč po hře vyplnil a zapsal kolik kol, hodin na cvičné louce sním byl caddie.

Cadde po předání vyplněného lístku obdržel peníze a hráč zaplatil clubu musel za ně nejen ručit, že se nepohybovali volně podle své libosti ale podle golfové etikety a řádu - proště, aby nepřekáželi ve hře a podobně, ale museli i za ně zaplatit. Ve všední den méně  v sobotu a v neděli dvakrát tolik. Nestačilo přijít, zapsat se a eventuelně i zaplatit "hostovné" člen se totiž musel také podepsat čili musel být přítomen. Cizí golfisté měli možnost zaplatit si poplatky ze hry, eventuelně si vypůjčit hole, míčky ba i boty. Pochopitelně po předložení legitimace eventuelně i handicapu "to je ulévá hráče" svého mateřského clubu. Club měl vlastní nádobí - porcelán se znakem clubu. Měl své vlastní vinné sklepy různé druhy vína.

V lese nedaleko klubovny byla na potoce malá přehrada a rezervace různých ryb. Po domluvě mohl člen obdržet nebo jeho hosté čerstvé ryby k obědu nebo k večeři. Obec Klánovice získali další vkusné vilky které postavili členové klubu. Někteří občané Klánovic měli možnost pronajmout svoje nepoužívané místnosti a s nich výdělek na udržování jejich vilek. V Klánovicích bylo i několik pensionů, soukromí zahradnictví takže ovoce a zelenina byla přímo od pramene. Okrašlovací spolek Klánovic se postaral o úpravu lesních cest, vypiskoval chodníky v obci obstaral lavičky i v lese. Pořádal různé zábavy, ochotnické divadlo kouzelníky, poutě. Poutˇ byla záležitosti slavnou a výnosnou. Tak na příklad pan Batovec " tiskárny na Národní třídě si za vlastní peníze vipujčíl uniformu "policie"a vybíral pokuty a peníze odevzdal spolku. Pan  Vejnar "prádlena a výroba košil Vysočany "si vypůjčil masku medvěda jedna dívka dělala cikánku a chodili a hádali z ruky za peníze které šli do spolku. Jednotlivé dámy si zapůjčili stánky a plachty a prodávaly své výrobky. Takže byl stánek s dortama, s chlebíčky, pivem, vínem limonádou i perníkem to z vlastních zdrojů a peníze odevzdali do spolkové pokladny. Na golf jezdili velké rodiny cizinců - diplomatů, včetně psů dětí a vychovatelek. Vychovatelky si našli někde palouček poblíž klubovny aby se na hřišti nepletli a chovali se disciplinovaně a hráli si s dětmi - chlapi hráli golf i jejich ženy a všem bylo dobře. Celí areál golfu byl oplocen. Našli se i lidé, kteří plot poničily a to proto, aby se lépe dostali do lesa a nasbírali si houby, kterých tam bylo hodně. Pan správce "greenkeeper bydlel v hajence u placin byl to Čechoameričan, který v Americe dělal správce hřiště hlavně udržoval hřiště. Za války golfisté měli v této hájence náhradní klubovnu a šatny. Byli to dva milé lidé", kteří žili pro golf a společnost golfistů. Posezení u ních bylo příjemné v kouzelném prostředí lesa, malého rybníčku cesty lemované hlohy, které byly sestříhány do různých forem.

 Posezení v teplých dnech nebo i chladnějších budˇ před klubovnou nebo v ní bylo zpestřováno příchodem srnek s koloušky, bažantů kteří žili se na louku před klubovnu přicházeli past a nikdo se neodvážil je rušit. Na cvičné louce byl přístřešek s kobercem z umělé hmoty, aby bylo možno trénovat i v době deště.

Cvičná louka byla kolem dokola zarostlá lesem, takže z větší dálky nebylo nic vidět. Nerušeně mohl každý se podle svého kroutit jak žížala než dostal do paměti a těla správní golfový pohyb a švih. Nalezené golfové míčky caddiemi bylo zakázáno od nich kupovat a nikdo s golfistu by to neudělal. Byl nedostatek míčů, většinou jsme je měli označené, takže se vědělo či je míček. Caddie měl za povinnost nalezený míček odevzdat v klubovně správci a obdržel za to peníze.

V Praze dne 3.5. 1993 Vladimíra  Nováková - Hradecká ( Dadula) 

Upravil  její syn  Hradecký Tomáš v Praze 23.března 2001

Fotka kteterá nemá známého autora  

Tuto fotku jsem našel v mém archývu fotek z golfu.

  Josef Charvát, Bohouš Landa?        

Pozůstalost po Karlu Hynkovi 

Ahoj Tomáši,

děkuju Ti mockrát za zaslání starých fotografií z pozůstalosti Karla Hynka. Můžeš mi k tomu říct něco bližšího? Můžeš mi napsat, jak se k Tobě tyto fotografie dostaly? Paní Marunka Hynková Ti je půjčila? A vůbec: můžeš mi říct, jak se daří Marunce Hynkové? Doufám, že ještě žije a že se aktivně stále podílí na golfovém životě v Klánovicích. 

Na té první, plně horní fotografii je můj táta, pan Milan Sommerschuh. Stojí uprostřed těch tří mužů. Vysoký, černovlasý, v bílé košili s dlouhým rukávy a pletené vestě s "véčkem", s krátkými rukávy. Tak to je můj táta, takový krásný muž. Před ním sedí v křesle pan Karel Hynek v černém (nebo jiném tmavém) svetru s bílým límečkem u krku. A ten na všech ostatních fotkách taky tak sedí v tom křesle. Ale to víš asi od Marunky, že to je on sám.

Myslím, že tam na té fotce je také paní Holubová, ale nevím přesně, která to je. Já tu jednu fotku doma mám a myslím, že na ní je od tatínka napsáno, kdo všechno je na ní vyfocen. Táta byl pečlivý a na fotky lidí, na zadní stranu, si psal, kdo tam je. Dneska už mi to nevychází, ale zítra se na to podívám a určitě Ti ještě napíšu další jména a detaily. 

Neboj, probereme to.

Je to úžasné, k čemu jsi se dostal! Napiš mi o Marunce Hynkové.

Měj se moc hezky. A děkuju za všechny příspěvky, které mi posíláš!

Páčko,

Věra

Paní Zdena Havránková s panem baronem Františkem Ringhofferem

 Zleva stojící muži: Ing.Miloslav Kubelík, Milan Sommerschuh, Ivan Vávra zleva sedící: neznámá žena, Karel Hynek, Hilda Vávrová matka Ivana Vavry, Libuše Staňková - Holubová 

 Z leva. Fanda Stejskal. Jiří David st., Milan Sommeschuh, Karel Hynek, Libuše Staňková - Holubová, sedící Hilda Vávrová matka Ivana Vavry, Ivan Vávra

0 Zleva stojící muži: Ing.Miloslav Kubelík, Milan Sommerschuh, Ivan Vávra zleva sedící: neznámá žena,  Karel Hynek, Hilda Vávrová matka Ivana Vavry, Libuše Staňková - Holubová 

 První projekt Klánovické golfové klubovny, který se změnil na tu nynější Golfovou klubovnu. Převzato ze stránek Antonína Krčmáře, které už neexistuji 

 Klánovická golfová klubovna, kterou převzalo na začátku 50 let minulého století ČSTV a dělalo v ní soustředění všech sportů jako Judo, fotbal a další sporty. 

Před klubovnou v Klánovicích: sekční šéf Dr. J. Schiezsl, pí Z.M. Havránková (místopředsedkyně Golf Clubu Praha) vysl. R. Kunzl – Jizerský, šk. rada Dr. R. Kalivoda a sekr. Ing Charvát    

Golf Klánovice 1938

Na tomto letáku je spatná informace: V roce 1938 byla zkolaudovaná klubovna a devětijamkové hřiště. Během dalších let se budovali další jamky ale do roku 1950 se hrálo 12 jamek a ty ostatní byli zaseté a připravené že se další rok budou hrát a tak by se tady hrálo 18 jamek ale v 1952 tady hrát golf zakázali a ty dráhy zorali a i ty co byly zasety.

 Před klubovnou v Klánovicích ( zleva ) J. Charvát, F.Doležal, M. Schommerschuh, Z.Peters, J. Bečvář, Z. Klán, K. Vaněk. H. Tonder, A. Štika, K. Hynek, J. Bukovic, A. Polák a J. kubelík před klánovickou klubovnou 

 Podepsaná zadní strana fotky před Klánovickou golfovou klubovnou

 Golf plán Klánovického golfového hřiště 

 Stará Golfová Klubovna GOLF CLUBU Praha v místech dnešní nemocnice v Motole, kterou přestěhovali do Klánovic a udělali z ní Caddiehause. A ČSTV z ní udělalo pokojíčky na spaní. Fotky Golfové klubovny z Motola, která v Klánovicích sloužila jako Caddiehause Zde

Historie golfu a staré golfové klubovny z Motola Zde 

  Před klubovnou v Klánovicích již po válce - v.r. 1946  Stojící Zleva, Ing. Vladimír Kopecký, Ing. Josef Charvát, František Stejskal, v radiovce Ivan Vávra, sedící Dr. Zdeněk Klán, MUDr. Gustáv Mach z Brna  

 Klánovické hřiště v roce 1953, kdy se ještě hrálo. Moc není mě jasné co je to mezi 9 jamkou a 1 jamkou. Z internetových stránek Kontaminovaná místa

Č E S K O S L O V E N S K Ý S V A Z T Ě L E S N É V Ý C H O V Y Zde Origynál Zde 

Katastrální mapa z roku 1953 Zde

 Letecký snímek Klánovického hřiště z roku 1949. Mezi 6 jamkou a budoucí 13 jamkou jsou Placina a Hájovna. Když zabrali Němci klubovnu a přilehlou jamku 12 ( budoucí 18 ), tak golfistům poskytla přístřeší pani Truhlářova a hráli zadní tři jamky. 

Výňatek z knížky historie golfu pana Prokopa Sedláka      

4. Léta válečná

Události podzimu 1939 nenechaly nikoho na pochybách o tom, že jde do tuhého. Represivní reakce okupantů na vystoupení českého studenstva 28.října 1939 jasně naznačila, čeho se český národ ještě dočká. Z českého golfu se vytrácela jména těch, kteří odešli z Protektorátu do zahraničí. Z GKL např. odešli A.Hoffmeister a I.Tonder.

Přes protektorátní pochmurnou náladu pokračovaly dále sportovní aktivity, které lidi sdružovaly a přinášely trochu radosti. Hlavními centry golfových aktivit byly Klánovice a Líšnice.

Podle svědectví paní Vladimíry Novákové - Hradecké (Daduly), které jsme získali laskavostí jejího syna Tomáše, vznikly Klánovice na pozemcích, které daroval baron Lichtenstein (cca 90 ha). Strojní park zajistil baron František Ringhoffer, mecenáše sehnala paní Zdena Havránková mezi nimiž byl i Jan Masaryk. Na hřišti byla postavena v roce 1937 nová klubovna a současně sem byla umístěna i stará dřevěná klubovna z Motola, která sloužila jako caddiehouse. Klánovické hřiště bylo vybudováno v lese a vyznačovalo se poměrně úzkými fairwayemi a velmi kvalitními greeny, o které vzorně pečoval zkušený greenkeeper pan Truhlář, který své zkušenosti načerpal ve Spojených státech. Greeny byly silně chráněny hlubokými bankry, naplněnými jemným bělostným pískem. Každá jamka měla rozvod vody umožňující zavlažování.

S využitím vzpomínek Jaromíra Fuchse, Vladimíry Hradecké a Ivana Vávry se pokusíme krátce toto hřiště popsat. Jednička (par 4, délka 340 m, dogleg doprava) začínala po levé straně klubovny. Odpaliště bylo umístěno v "lesním tunelu". Drive musel být dostatečně dlouhý a hlavně rovný, aby se míč dostal na výhled. Dvojka (par 3, 150 m) byla úzká v lesním tunelu a kolem greenu byly samé vzrostlé borovice. Jamku číslo 3 (par 5, 480 m) přecházel šikmo napříč potok a to tak, že nejblíže k odpališti byl na pravé straně fairwaye, nejdále na levé. Jamka, přes malý ohyb doprava, se rozkládala podél železniční tratě Praha-Kolín. Za greenem se zvedala umělá hráz. Z této hráze se hrála jamka č.4 (par 4, 360 m). Muži hráli od trati přes vodní nádrž, která byla uprostřed vřesoviště. Ženy hrály rovněž z hráze ale dále od trati a musely drivem překonat vřesoviště a kus louky, než se dostaly na fairway. " Na jaře louka rozkvetla a byla plná bílých kopretin. Když byla rána krátká, nebylo snadné bílý míček v té záplavě běloby nalézt. Na podzim pak bylo krásné hrát přes růžově fialové vřesoviště na sytě zelený trávník." Na jamce č.5 (par 5, 470 m, dogleg doleva) měli muži před svým odpalištěm přímo uprostřed velikou břízu. Skoro každý se dostal míčkem do jejích větví a ten pak skončil ve vysoké trávě nebo vřesovišti. Jak vzpomíná paní Hradecká, bylo mnoho stížností na tuto krásnou břízu, ale když se na schůzi výboru klubu hlasovalo zda ji pokácet, všichni byli proti. A tak bříza zůstala.

Jamka č. 6 (par 3, 205 m) byl dlouhý par 3. Jamka č.7 (par 5, 500 m, dogleg doleva) byla nejdelší. Na pravé straně fairwaye byl mělký bankr a vedle něj, téměř v ose jamky, skupina vzrostlých borovic. Dobrý drive musel minout skupinu borovic po pravé straně a přeletět bankr. Druhá rána se pak mohla hrát tak, aby třetí ranou bylo možno atakovat green. Jamka č.8 (par 3, 140 m) byla krátká a příjemná. Pak se přecházelo po lávce přes potok. Devátá jamka (par 4, 350 m) se vracela ke klubovně a po levé straně byla lemována potokem.

K těmto devíti jamkám přibyly po válce další tři a to dlouhá desítka (par 5, 490 m), krátká jedenáctka (par 3, 175 m) a ke klubovně se vracející dvanáctka (par 4, 360 m).

4.1 Klánovice v létech 1940 a 1941 

Na konci května 1940 se v Klánovicích uskutečnil turnaj na jamky společně pro muže a ženy s vyrovnáním. Nasazeno bylo 16 hráčů a hráček. Nejlepším hráčem v poli startujících byl líšnický Hanno Tonder s hcp 0. Je třeba poznamenat, že Hanno Tonder v té době byl již suverénním králem českého golfu. Byl trojnásobným mistrem republiky a prakticky neporazitelný ve hře na jamky. Posledním jeho přemožitelem v soutěžní jamkové hře byl tehdy již zesnulý Fr.Ringhoffer ml. a to z roku 1931. Od roku 1932 porážel H.Tonder všechny své domácí soupeře (nebo s nimi remizoval), ať to byl národní mistr z roku 1930 Fr.Ringhoffer ml., nebo národní mistr z roku 1931 Sáša Schubert, či mezinárodní mistr republiky z roku 1935 Jan Bečvář, případně Jiří Lüftner nebo Jaroslav Vohryzek. Ostatní nejmenovaní soupeři H.Tondera nepatřili do výkonnostní elity. V roce 1939 vstoupil do soutěžního golfu již herně vyzrálý Karel Hynek, ale ani on v jamkové hře na H.Tondera ještě nestačil.

Na tomto květnovém turnaji K.Hynek nestartoval. Mezi startujícími byli však např. hokejista Dr.Zd.Peters (hcp.10), který rovněž rychle výkonnostně rostl, dále S.Schubert (hcp.10), Japonec K.Itigé (hcp.10), mistryně republiky z roku 1939 K.Linhartová (hcp.12) a jiní. Objevilo se zde i další nové jméno, František Stejskal (hcp.24).

V prvních dvou kolech se H.Tonder utkal se dvěma ženami, M.Vaňkovou (hcp.24) z GKL a V.Petersovou (hcp.36) z GCP. V semifinále porazil Dr.Klana (hcp.16) z GKL, který porazil v druhém kole S.Schuberta. Druhým finalistou byl Z.Peters z GCP. Finálový zápas měl velmi napínavý průběh. Normálních 18 jamek skončilo nerozhodně a zápas byl opakován. V opakovaném zápase po deváté jamce Z.Peters vzdal, když H.Tonder zahrál prvních 9 jamek za 33. Přitom scratch-score hřiště činil 72 (par devítky byl 4+3+5+4+5+3+5+3+4=36). V boji o třetí místo porazil Japonec K.Igité Z. Klana 6/4.

Dne 2.června 1940 se hrál v Klánovicích další ročník soutěže o Piešťanský pohár. Tato putovní cena byla v roce 1931 věnována ředitelstvím lázní Piešťany. Soutěže na rány s vyrovnáním se zúčastnilo pouze 6 hráčů. V soutěži zvítězil H.Tonder (hcp.0) v novém rekordu klánovického hřiště 70 (36+34). Druhý byl Japonec K.Itigé (86-10=76), třetí Z.Peters (89-10=79). H.Tonder tak obhájil své vítězství z roku 1939. Poslechněme si, co o tomto výkonu H.Tondera psal v roce 1940 odborník na slovo vzatý, Ing. J.Charvát. " Jelikož nyní H.Tonder hraje ze žlutých odrazišť stále pod scratch-score a z červených odrazišť (turnajových) dociluje téměř stejných výsledků, můžeme očekávati, že se handicap tohoto hráče co nejdříve sníží a že v něm budeme míti co nejdříve plus hráče, čímž by se zařadil mezi evropskou zvláštní třídu. Musíme litovati, že nelze nynější vynikající formy našeho mistra použíti v mezinárodních utkáních, aby z jeho výkonu plynuly další úspěchy našemu golfu". Jak je z textu mj. zřejmé, byla tehdy mistrovská pánská odpaliště označena červenou barvou. Žlutou barvou byla označena odpaliště pánská-normální a bílou odpaliště dámská.

Další soutěží hranou v Klánovicích byl tradiční Švestkův pohár, mistrovství GCP na rány. Soutěž se hrála v neděli 25.8.1940. Účast byla bohužel slabá, hrálo jen 7 hráčů, zato však ti nejlepší. Zvítězil H.Tonder (159 ran) před K.Hynkem (161), J.Bečvářem (165), Zd.Petersem (171) a S.Schubertem (187). V tu dobu již S.Schubert, nejlepší hráč let 1931 a 1932, ztratil výkonnostní kontakt se stávající špičkou. Za vyvrcholení jeho hráčské kariéry lze považovat účast ve Velké soutěži národů v roce 1936, kde obstál se ctí.

Druhé protektorátní Mistrovství se hrálo samozřejmě rovněž v Klánovicích a to tradičně koncem září. Přihlášeno bylo 16 hráčů z nichž 6 bylo z GCP, 4 z GKL, 4 z GK Třemšín a 2 z GC Brno. V prvním kole pět hráčů nenastoupilo, mezi nimi i S.Schubert. Do druhého kola postoupili všichni favorité. Ve druhém kole zvítězil Hanno Tonder nad S.Žemlou 8/7, Karel Hynek nad Ádou Polákem 8/6, Jan Bečvář nad Tachovským 7/6 a Zd.Peters nad Josefem Malečkem 6/5.

V semifinále se měli utkat H.Tonder se Zd.Petersem a J.Bečvář s K.Hynkem. Uskutečnilo se však pouze semifinále mezi K.Hynkem a J.Bečvářem, které skončilo Hynkovým vítězstvím 6/5. Ke druhému semifinále bohužel obhájce titulu H.Tonder nenastoupil z nám neznámých důvodů. Nebudeme však daleko od pravdy, když budeme hledat spojitost mezi jeho neúčastí v této důležité soutěži a smrtí jeho otce JUDr. Ferdinanda Tondera, dlouholetého jednatele Golfového svazu ČSR a bývalého prezidenta GKL. Dr.Tonder zemřel 2.října 1940.

Ve finále Mistrovství se tedy střetli K.Hynek a Zd.Peters. Zvítězil K.Hynek 5/4 a získal tak svůj první mistrovský titul. Masarykův pohár se tentokrát z pochopitelných důvodů poprvé neuděloval.

O sezóně 1941 toho bohužel víme velmi málo a nezbývá než citovat z Historie čs.golfu Ivana Vávry. " Přes dobové potíže byla další sezóna 1941 až do červnového přepadení Sovětského svazu a zejména do zářijového nástupu R.Heydricha velmi rušná. Téměř každou neděli byly pořádány soutěže, řady kvalitních hráčů se rozšiřovaly, stoupala zdravá rivalita i kvalita hry. Klubovým mistrem (zřejmě vítězem Švestkova poháru) i vítězem Mistrovství se stal opět H.Tonder, mistryní v kategorii žen Anna Strobachová - oba členové GK Líšnice".

Prokop Sedlák v roce 1950 v Klánovicích na golfu 

Malí Sedlák Prokop zády je jeho otec JUDr. Prokop Sedlák v rozhovoru s Ing.Vladimírem Kopeckým (v čepici), oba z GKL.

Brachové Sedlákové a to Jan a Prokop ( Prokop Sedlák je ten menší ) 

golfplán Klánovice